Spála
Trápí Vás spála nebo spálová angína a chcete se skutečně uzdravit?
Popis spály
Tradiční název onemocnění je odvozen od jeho typického příznaku, tzv. spálové vyrážky (spálového exantému). Rozlišujeme dva typy spály, a to spálovou angínu, kde vyrážka následuje v krátkém časovém rozmezí za příznaky angíny, a rannou spálu, kde bakterie pronikly do těla poraněním, což znamená, že příznaky angíny se objevit nemusejí. Pokud ano, pak se vyskytnou až po výsevu vyrážky. Oba typy spály mají společného původce, kterým je bakterie Streptococcus pyogenes.
Spálová angína, na kterou je následující text zaměřen, obvykle postihuje děti mladší dvanácti a starší čtyř let. Onemocnění starších či mladších osob se nevylučuje, není však časté. U kojenců mladších 5 měsíců se onemocnění nevyskytuje vůbec.
Před objevem penicilinu bylo toto onemocnění nezřídka smrtelné nebo zanechávalo závažné následky, především na srdci (srdečním svalu a chlopních), ledvinách a kloubech.
V dnešní době se četnost výskytu spály spíše snižuje, úmrtí na něj nebylo v ČR v posledních letech zaznamenáno. Poměrně snadné rozpoznání onemocnění dle typických příznaků, možnost rychlého průkazu původce a především výborná účinnost antibiotika první volby (penicilinu) na pyogenního streptokoka jsou důvodem toho, že spála již není obávaným onemocněním.
Streptokok, vyvolavatel spály a jiných onemocnění
Streptococcus pyogenes není nijak výjimečnou bakterií. Jejím zdrojem v prostředí a tedy zdrojem nákazy je pouze člověk, ať už se jedná o osobu jevící příznaky onemocnění nebo o nosiče bez příznaků.
Nosičství streptokoka taktéž není žádnou vzácností. Především mladí lidé se mohou jako nosiči uplatnit, avšak obvykle pouze po krátkou dobu. Jakmile si tělo nosiče vyrobí protilátky proti konkrétnímu kmenu bakterie, nosičství končí.
Streptokok je také schopen přežít poměrně dlouhou dobu v předmětech člověka obklopujících (v prádle, na nádobí, ale i např. v prachu). Přenos z člověka na člověka se děje kapénkovou cestu (kašlem či kýcháním), cestou trávicího ústrojí (například použitím znečištěného nádobí). V případě již zmíněné ranné spály je místem vstupu porušená pokožka.
Různé kmeny streptokoků se liší ve virulenci, schopnosti působit škodlivě na lidský organismus. Virulence závisí především na tom, jakou má konkrétní kmen stavbu bakteriální stěny (buněčného obalu), tedy zda na svém povrchu nese molekuly odpovědné za nepříznivé reakce s tkáněmi člověka.
Dále je podstatné, zda vlastní genetická výbava dovoluje bakterii tvořit tzv. pyrogenní (erytrogenní) toxin. Tato látka, existující v několika variantách, je přímo zodpovědná za hlavní příznak spály, tedy vyrážku. Ta vzniká jednak z důvodu poškozování jemných cév toxinem, za další pak z důvodu imunitní reakce, která je proti toxinu namířena. Pyrogenní toxin může u osob s poruchami imunity způsobit až toxický šok, což je závažný, život ohrožující stav, charakterizovaný poruchou krevního oběhu a následným možným mnohoorgánovým selháním.
Streptokoky produkují množství dalších látek, které napomáhají šíření infekce v těle a vytvářejí ideální prostředí pro život a množení bakterie. Značná variabilita ve stavbě a virulenci streptokokových kmenů je důvodem, proč streptokoky kromě spály mohou vyvolávat řadu jiných onemocnění (např. impetigo, prosté streptokokové angíny aj.).
Neléčená streptokoková infekce hrozí vznikem postreptokokových sterilních následků, což jsou samostatná onemocnění, při kterých však už streptokok není v těle přítomen. Patří mezi ně vážné záněty ledvin, revmatická horečka a poruchy nervové soustavy (rozvíjejí se v období týdnů po prodělané streptokokové infekci). Na to, že za vznikem těchto onemocnění stojí původně infekce streptokokem, lze usuzovat podle zvýšené hladiny protilátek proti tzv. streptolysinu O, bílkovinnému produktu streptokoka, které v krvi zůstávají delší dobu zachovány. Tento test je znám jako ASLO (anti-streptolysin O).
Imunita proti streptokoku
Po proběhlém streptokokovém onemocnění je člověk nadále imunní proti kmenu, který tuto nemoc vyvolal. Vzhledem k již naznačené existenci mnoha variant streptokoka je však možné onemocnět streptokokovou nemocí znovu, ale jiným kmenem, proti kterému tělo protilátky nemá.
Pyrogenní toxiny se také vyskytují v několika typech. Onemocní-li jednou člověk spálou, je nadále imunní vůči toxinu, který ji vyvolal. Infekce streptokokem produkujícím jiný typ toxinu však může spálu vyvolat znovu.
Očkování proti Streptococcus pyogenes nelze provádět právě pro velké množství existujících kmenů. Účinná očkovací látka by musela všechny tyto kmeny zahrnovat, což je zatím nemožné.
Rizikové faktory a možnosti prevence spály
Rizikovým faktorem je věk, tedy cca 4-10 let a také roční období (zima a jaro).
Vzhledem k výše uvedeným poznatkům o rozšířenosti streptokoka jsou možnosti prevence omezené. V souvislosti s poměrně velkým množstvím bacilonosičů nelze než doufat v kvalitní hygienické návyky ve společnosti (zakrývání úst při kašli a kýchání), děti se mohou nakazit při dělení o jídlo a nápoje nebo z kontaminovaného prachu či hraček, proto i zde je důležité poučení o častém mytí rukou. Očkování neexistuje.
Nemocné dítě musí být okamžitě vyřazeno z dětských kolektivů. Pokud se jedná o kolektivy předškolních dětí, pak tyto mají být po osm následujících dní sledovány lékařem. V případě vícečetného výskytu spály v kolektivu může být dosud zdravým osobám podán jednorázově penicilin s dlouhodobým účinkem.
Osobám, se kterými byl nemocný v kontaktu, je odebrán výtěr a vyšetřen na přítomnost streptokoka. Pokud je vyšetření pozitivní, musejí se i tyto osoby podrobit léčbě antibiotikem. Děti, v jejichž rodině se spála vyskytla, nesmějí po dobu osmi dnů od vzniku onemocnění navštěvovat dětský kolektiv. Případy spály v České republice podléhají povinnému hlášení.
Příznaky a projevy spály
Pokud bakterie vstoupila do těla ústy, pak po krátké inkubační době dlouhé jeden až pět dnů se objevují příznaky angíny, rozvíjející se velmi rychle.
Nejprve je to zchvácenost doprovázená bolestmi hlavy, mnohdy se objevují i bolesti břicha a zvracení. Pacient má horečku a zimnici. Polykání je bolestivé, při pohledu do krku vidíme charakteristické změny, jako jsou povlaky a čepy na mandlích, drobné skvrnky na patře. Jazyk je zprvu bělavě povleklý, po cca 2 dnech onemocnění se začne olupovat, barva se mění v sytě červenou a povrch nabývá vzhledu podobného malině (malinový jazyk).
Pohmatem na krku můžeme zjistit zvětšené tvrdé uzliny, které jsou na pohmat bolestivé. Mohou působit bolest i při pouhém pohybu krkem. Tváře pacienta jsou rudé („hoří“), kolem úst je kůže naopak vybledlá. Oči jsou lesklé.
Spálová vyrážka má obvykle podobu světle červených teček, ale může se projevit pouze jako zdrsnění pokožky patrné na pohmat (bez zbarvení). Vyskytuje se často v typickém sledu: nejprve v podbřišku, dále na hrudníku a z těchto lokalit se šíří na další místa (vnitřní strany stehen, podpaží, loketní jamky). V kožních záhybech tvoří vyrážka patrné čáry (výsevové linie). Kolem nehtů a na ušních lalůčcích mohou být patrné bledé pupeny. Vyrážka po tlaku na kůži ztrácí své zabarvení. Pacient si může stěžovat na svědění, být neklidný a škrábat se.
Vyrážka ustupuje asi za 4 dny. Kůže po vyrážce rohovatí a olupuje se. Míra olupování závisí na závažnosti průběhu spály. Může zcela chybět, ale může mít též podobu slupování až cárů pokožky, které je patrné po dlouhou dobu (až týdny) po vymizení ostatních příznaků.
Vyšetření a léčba spály
K lékaři je nutné se při podezření na spálu vypravit co nejdříve. Lékař diagnózu stanovuje podle typických příznaků. K potvrzení diagnózy odebírá výtěrem z krku vzorek na mikrobiologické vyšetření. Vzhledem k tomu, že jeho výsledek není k dispozici okamžitě, může lékař také orientačně stanovit přítomnost streptokoka pomocí testovací sady přímo v ordinaci.
V odebrané krvi stanoví biochemická laboratoř známky zánětu (především tzv. CRP, jehož zvýšené hladiny mohou poukázat na bakteriální vyšetření dříve, než jsou plně vyvinuty viditelné příznaky).
Po vyšetření nasadí lékař penicilinové antibiotikum. Zatím není znám kmen Streptococcus pyogenes, který by byl proti penicilinu odolný a léčba přináší skvělé výsledky již během 2-3 dnů. Při těžších formách spály je pacient hospitalizován a antibiotikum je podáváno injekční cestou. Obvykle je však možné ponechat nemocného doma. V tabletách se penicilin podává po dobu 10 dnů, poté se podá ještě tzv. depotní penicilin, jehož dlouhotrvající účinná hladina v organismu zabraňuje návratu nemoci.
Při nepříjemném svědění může lékař předepsat také úlevový lék (antihistaminikum). Teplota se léčí paracetamolem, ibuprofenem nebo jejich kombinací, kterou doporučí lékař. Možné je aplikovat chladné zábaly.
Jak si mohu pomoci sám
Dohlédneme na to, aby dítě dodržovalo klid na lůžku, minimálně jeden týden. V prvních několika dnech může pacient nakazit rodinné příslušníky, v souladu s výše uvedenými poznatky o šíření streptokoka zabráníme kontaktu se sourozenci, pacient používá vlastní nádobí a ručník. Po léčbě ložní prádlo, ručníky a nádobí kvalitně hygienicky ošetříme.
Nemocnému podáváme dostatek tekutin. Bolesti v krku můžeme mírnit kloktadly, která zakoupíme v lékárně. Nemocný může mít vzhledem k bolestem v krku a únavě sníženou chuť k jídlu, kterou respektujeme.
I po ukončení léčby je nemocný unavený, je nutné počítat s delší dobou rekonvalescence (cca ještě jeden týden po ukončení léčby antibiotiky).
Komplikace spály
Při včas zahájené léčbě nejsou obvyklé. Zánět se může šířit např. do nosních dutin, středouší, ale také do kostí a jinam.
Po ukončení léčby se obvykle vyšetřuje moč, zda nedošlo k zánětu ledvin. Léčba infekce ledvin je dlouhodobá, za nepříznivých okolností může zánět přejít do chronické formy, což je v podstatě trvalým následkem.
Při neléčené streptokokové nemoci vznikají poškození srdečního svalu, chlopní, kloubů a také poruchy nervové činnosti, proto je vždy nutno každou streptokokovou angínu, nejen spálu, dostatečně přeléčit antibiotiky (viz. výše sterilní následky). Následky neléčených infekcí se začnou projevovat v horizontu několika týdnů.
Zdroj: www.vitalion.cz