Syndrom karpálního tunelu
Popis syndromu karpálního tunelu
Dříve než se dostaneme k samotné podstatě onemocnění, měli bychom si vysvětlit, co se vlastně pod termínem karpální tunel skrývá.
Názvem karpální tunel se označuje úzká štěrbina v oblasti zápěstí, která je ze tří stran obklopena zápěstními kůstkami a ze čtvrté strany na ni naléhá pevný zápěstní vaz.
Tímto tunelem vede do dlaně devět šlach ohýbačů prstů a palce a mediální nerv (n. medianus), který se právě může stát zdrojem bolestí. Nervus medianus inervuje ruku a zajišťuje jak senzitivitu, tak pohyby jemné i hrubé motoriky.
Syndrom karpálního tunelu je jedním z nejčastějších útlakových syndromů. Vzniká permanentním stlačením nervus medianus, k němuž dochází nejčastěji přetížením, úrazem, otokem některé ze šlach, kostní ostruhou, dislokací, či výpotkem, což je příčinou bolestí.
Syndromem karpálního tunelu trpí v České republice cca 35 000 obyvatel a jeho výskyt stále přibývá. Dle výzkumů je jednou z nejčastějších nemocí z povolání.
Hlavními původci vzniku jsou chronické přetěžování zápěstí nebo dlouhodobé vystavení zápěstí tlaku. Nejvyšší výskyt se udává u zaměstnání jako je práce na počítači, hra na klavír, žurnalista a další. Pokud není práce na počítači z ergonomického hlediska v pořádku, dochází k trvalému tlaku na zápěstí, čímž dojde ke zbytnění vazu kryjícího karpální tunel a tím se začne utlačovat nerv.
Může být také důsledkem onemocnění jako zánět žil nebo vazů. Objevuje se také velmi často v těhotenství, neboť pro toto období je charakteristické zadržování vody a tvorba otoků. Celkově je jeho výskyt až 4× častější u žen než u mužů a takřka vždy se vyskytuje na dominantní ruce. Během života se diagnostikuje asi u 4 % obyvatelstva.
Rizikové faktory syndromu karpálního tunelu
Rizikem tohoto onemocnění bývají stále se opakující pohyby ruky a prstů, k nimž dochází například při psaní na stoji, hraním na hudební nástroj, prací na pásu, atd.
Přetížení může vyvolat zánět šlach a vazů, při němž dojde k otoku struktur v oblasti karpálního tunelu a následnému utlačení nervu.
Vznik potíží nebo výrazné zhoršení se zvyšuje v úzké souvislosti s hormonálními změnami. Provází tedy především užívání hormonální antikoncepce, menstruační cyklus, těhotenství nebo klimakterium. Nejčastější výskyt je u žen s nadváhou ve věkovém rozmezí 30-60 let.
Syndrom karpálního tunelu může být také jednou z komplikací systémových onemocnění např. Raynadovy choroby, revmatoidní artritidy nebo diabetes mellitus.
Je prokázáno, že i tato choroba může mít genetické predispozice v rodině, které se mohou a nemusí projevit.
Prevence syndromu karpálního tunelu
Vzhledem k tomu, že nemoc se týká nejvíce administrativních pracovníků, sedících hodiny u počítače, bylo vynalezeno mnoho ergonomických pomůcek, které Vám mohou pomoci se tomuto onemocnění vyvarovat.
Užívají se speciální podložky pod zápěstí, které zajistí, abyste drželi zápěstí v jedné rovině s předloktím. Dále byste si v práci měli dělat pravidelné přestávky na protažení paží, zápěstí, ramenních kloubů a krční páteře. Vhodné je také masírování a protahování prstů.
U dělnických a jiných namáhavých profesí je vhodné používání všech předepsaných pracovních pomůcek a postupů, aby se onemocnění předešlo.
Nikdy však léčbu syndromu karpálního tunelu dlouho neodkládejte, neboť by mohlo dojít k trvalým změnám ve funkci a struktuře ruky a zápěstí.
Příznaky a projevy syndromu karpálního tunelu
Syndrom karpálního tunelu se nejčastěji manifestuje zpočátku brněním, mravenčením, či pálením prstů na postižené končetině (nejčastěji palce, ukazováku a prostředníku).
Poté může dojít ke ztrátě kožní citlivosti a oslabení těchto prstů, které je provázeno poměrně velkou bolestivostí. Ruka působí nešikovně a svaly předloktí ztrácí svalovou sílu a postupně ochabují.
Nepříjemné pocity se nejčastěji projevují v klidu, mnohdy nemocného budí ze spánku. Bolesti v zápěstí mohou vystřelovat až do ramenního kloubu a hlavy.
Objevuje se také otok a ztuhlost zápěstí. Nemocní mohou mít pocit oteklých prstů, i když otok není viditelný. Intenzita obtíží mnohdy kolísá, ale většinou se postupně symptomy zhoršují.
Diagnostika syndromu karpálního tunelu
Důležitá je anamnéza, na jejímž podkladě lékař zjistí subjektivní pocity pacientů a doporučí zřejmě vyšetření ruky pomocí přístrojové elektromyografie (EMG). Pomocí tohoto vyšetření se změří vodivost nervů a na jeho základě neurolog potvrdí nebo vyvrátí diagnózu karpálního tunelu a zjistí závažnost postižení.
Léčba syndromu karpálního tunelu
Postižení nervus medianus útlakem je zpočátku reverzibilní, ale po dlouhodobém neléčeném stlačení mohou nastat i nevratné změny, proto je vhodné začít s léčbou co nejdříve, popř. se snažit onemocnění výše zmíněnou prevencí předejít. Včasná léčba může do několika měsíců způsobit zmírnění až vymizení obtíží, zatímco chronický průběh trvá roky a ani po tomto časovém období nemusí dojít k vyléčení.
Léčba syndromu karpálního tunelu může být jak konzervativní, tak chirurgická.
Konzervativní léčba syndromu karpálního tunelu
Nejdříve se pacienti pouze snaží vyvarovat činnostem, při kterých dochází k přetěžování svalů zápěstí. Důležitá je přitom změna životního stylu a návyků, vyhýbání se monotónním pohybům a pravidelné cvičení na protažení svalů zápěstí.
Často se také indikuje znehybnění ruky v zápěstí pomocí dlahy, ortézy nebo snímatelné sádry, a to především v noci. Vyloučí se tím většina nepříznivých vlivů působících na nerv a ten má lepší podmínky pro regeneraci.
Samozřejmě jsou na nepříjemné bolesti předepisována různá farmaka, a to především protizánětlivé léky s analgetickým účinkem a přípravky na uvolnění svalového spazmu.
Potíže zmírní i studené obklady, které navíc urychlují samotné hojení.
Doporučuje se dlouhodobé užívání potravinových doplňků. Příznivé účinky má zvýšení denní dávku vitaminu B6 (50mg 3× týdně) a bromelinu (1000mg 2× denně během akutní fáze, 50mg 2× denně při snížení příznaků). Vitamin B6 zmírňuje zánětlivé procesy v nervové tkáni, snižuje vnímavost k bolesti a upravuje krevní oběh. Bromelin je enzym obsažený např. v ananasu a má protizánětlivý účinek, přičemž také pomáhá potlačovat bolest.
Naopak vyvarovat byste se měli nadměrnému solení, neboť sůl pomáhá zadržovat vodu v těle, což vede ke vzniku otoků.
Pomoc může přinést také fyzikální terapie aplikovaná zaškoleným fyzioterapeutem. Bolesti pomáhá tlumit ultrazvuk, diatermie, galvanoterapie, elektrická nervová stimulace, hydroterapie a tělesná cvičení.
Mezi alternativní léčebné metody, které mohou pomoci v léčbě syndromu karpálního tunelu, patří akupunktura, Alexandrova technika, či chiropraxe.
Chirurgická léčba syndromu karpálního tunelu
K tomuto zákroku se přistupuje po tom, co i přes konzervativní léčbu dojde k plnému rozvinutí nemoci, protože léčba nemá dostatečně pozitivní efekt.
Jedná se o nenáročnou operaci, při níž se prořízne příčný vaz v zápěstí, čímž dojde k uvolnění struktur uložených v karpálním tunelu. Řez je dlouhý cca 2,5 cm. Samotný zákrok se provádí i ambulantně, probíhá pod lokální anestezií a trvá cca 30 minut.
Po úspěšné operaci bez vzniku komplikací může jít mnohdy pacient rovnou domů. Úleva přichází do 1-2 dnů a normalizace funkce celé ruky se očekává do několika týdnů, popř. měsíců. Končetina se smí plně zatěžovat po uplynutí doby cca 3 měsíců.
Správně provedený operační zákrok vyřeší problémy definitivně, proto jej není nutné odkládat, neboť se jedná o nejúčinnější způsob léčby tohoto onemocnění.
Pooperační průběh léčby je založen opět na snaze pacienta. Nutné je navštěvovat obvodního lékaře, a to z důvodu kontroly hojení a převazu rány. Vhodná je tlaková masáž jizvy, díky které dochází k většímu prokrvení a odplavení odpadních látek, což přispívá rychlejšímu hojení jizvy a zabránění srůstu struktur měkkých tkání.
Ránu je nutné první týden udržovat v suchu a čistotě, aby se zabránilo vniknutí infekce. V rozmezí 7. - 10. dne po operaci byste se měli podrobit vyndání stehů. Poté nejspíše dostanete poukaz k rehabilitační léčbě, kde Vás naučí všechny potřebné cviky a aplikují některou z výše zmíněných metod fyzikální terapie. Důležité je procvičit pohyby ve všech kloubech, protáhnout zkrácené svalové struktury a postupně začít posilovat ruku při různých manuálních činnostech. Stále nezapomínáme na péči o jizvu. Jemná masáž a potírání jizvy sádlem, indulonou nebo jiným mastným krémem nejen urychlí její hojení, ale má i kosmetický efekt.
Jak si mohu pomoci sám
Pokud máte podezření na syndrom karpálního tunelu, vyvarujte se všech činností, které způsobují zvýšenou bolestivost a zhoršení příznaků. Můžete končetinu chladit a zafixovat v rovnoběžné poloze s předloktím. Fixace se doporučuje především v době spánku, neboť právě noční bolesti jsou pro pacienty nejvíce nepříjemné. S návštěvou lékaře však dlouho neotálejte, neboť by mohlo dojít k irreverzibilním změnám.
Komplikace syndromu karpálního tunelu
V případě, že se nemocný nepodrobí léčbě a onemocnění postupuje, může dojít až k nevratnému poškození nervu. To se projeví ztrátou citlivosti a poruchou hybnosti ruky a palce, který není schopen postavit se proti ostatním prstům, čímž ruka ztratí veškerou manipulační funkci.
Rizika chirurgické léčby se objevují velice zřídka. Objevit se může malý otok, modřina nebo bolestivost v oblasti jizvy. Tyto potíže bývají pouze přechodného charakteru.
Závažnější komplikací je infikování rány nebo poškození některé větve mediálního nervu. Vyskytnout se mohou i přetrvávající otoky, zarudnutí a bolestivost.
Zdroj: www.vitalion.cz