Srdeční arytmie
Popis arytmie
V srdečním svalu jsou skupiny buněk, které mají odlišnou úlohu oproti všem ostatním srdečním svalovým buňkám. Vznikají v nich opakovaně vzruchy, který se šíří na další buňky, až se rozšíří po celém srdci a tím dochází k opakovaným stahům srdce. Tyto buňky tvoří převodní systém srdeční. Poruchy srdečního rytmu způsobuje chybná tvorba vzruchů, nebo chyba v jejich šíření po srdečním svalu (porucha v převodním systému srdečním, jizvy v srdečním svalu, atd.).
Poruchu vedle postižení srdečního svalu může vyvolat i změna hladin minerálů (nízká hladina draslíku, hypokalémie). Také vzniká při změně hladin hormonů (porucha štítné žlázy, tyreotoxikóza), při intoxikaci alkoholem, po požití léků a jiných návykových látek.
Podle frekvence srdeční akce lze rozdělit arytmie na akce s nižší frekvencí (bradyarytmie, pod 60 tepů za minutu) a s frekvencí vyšší (tachyarytmie, nad 100 tepů/min).
Bradyarytmie
Sinusová bradykardie
Srdeční frekvence pod 60 tepů/min. Fyziologicky se vyskytuje u trénovaných jedinců (sportovců). Může se vyskytnout při podchlazení, při léčbě β-blokátory, při nitrolební hypertenzi.
Syndrom chorého sinu
Je kombinací sinusové bradykardie a některé další arytmie, nejčastěji supraventrikulární tachykardie. Vyskytuje se ve starším věku, příčina je většinou nejasná. Nejpravděpodobnější je mikroskopické poškození sinoatriálního uzlu (SA uzel, část převodního systému srdečního).
Syndrom karotického sinu
Přílišná reakce na stimulaci karotické sinu. Po jeho podráždění přichází bradyarytmie.
Maligní vazovagální synkopa
Porucha je na úrovni žilního návratu k srdci při vzpřímené poloze. Nastává náhlá krátká ztráta vědomí s bradykardií.
AV blokáda
Porucha při převodu vzruchu ze síně na komoru (poškozený AV uzel, atrioventrikulární uzel, součást převodního systému srdečního). Existuje několik typů (Wenckebachova AV blokáda, Mobitzova AV blokáda). Jednotlivé typy se vzájemně liší podle podílu převedených a nepřevedených vzruchů. Nejvíce vyhraněnou formou je AV blokáda třetího typu, kde se vzruch ze síní na komory nepřevádí vůbec a síně i komory se stahuji svou vlastní vzájemně rozdílnou frekvencí.
Extrasystoly
Termín označuje předčasné stahy, které pochází z ložisek mimo SA uzel, kde by měla veškerá srdeční aktivita začínat. Podle toho, kde se nachází zdroj patologické aktivity lze použít dělení na síňové extrasystoly, junkční extrasystoly (zdroj v oblasti junkce, neboli přechodu mezi síní a komorou) a komorové extrasystoly. Jednotlivé extrasystoly lze rozlišit podle jejich vzhledu na EKG (elektrokardiografie, vyšetření, které zobrazuje elektrickou aktivitu srdce, záznam z tohoto vyšetření má typický průběh, kde lze identifikovat všechny poruchy srdečního rytmu).
Supraventrikulární tachyarytmie
Fibrilace síní
Jeden z nejčastějších typů arytmií. Podkladem je tzv. reentry fenomén (patologické kroužení vzruchu po srdečním svalu). Srdeční síně se pouze chvějí, ale nestahují. Je velmi vysoké riziko embolií (ucpání cévy krevní sraženinou a následná mozková mrtvice).
Flutter síní
Také způsoben reentry fenoménem. Frekvence síní je okolo 300 tepů za minutu. Převod tak vysoké frekvence ze síní na komory není fyziologicky možný, frekvence komor se zde pohybuje okolo poloviny frekvence síní. Pokud existuje nějaký zkrat (přídavná dráha, nebo některými léky ovlivněný převodní systém srdeční), mezi síní a komorou, lze převést frekvenci síní na komory a jde potom o život ohrožující stav. Jde o tzv. deblokovaný flutter. Často se může vyskytovat společně s jiným typem arytmie. Je zde také velké riziko embolických komplikací.
Síňová tachykardie
Častý je výskyt po srdečních operacích. Existuje několik typů. Fokální síňová tachykardie při srdečním nebo plicním onemocnění. Síňová tachykardie s blokádou 2:1 při nadužití digitalisu. Multifokální síňová tachykardie při akutním nedostatku kyslíku (hypoxémie).
AV junkční tachykardie
Rozlišují se dva typy. AV nodální reentry tachykardie je záchvatovitá dobře léčitelná arytmie vyskytující se v dospívání a produktivním věku. Neparoxyzmální junkční tachykardie bývá způsoben digitalisem, akutním infarktem myokardu nebo jako pooperační komplikace.
AV reentry tachykardie
Jsou zde přídavné spojky mezi síněmi a komorami, přes které mohou vzruchy kroužit. Je zde zvýšené riziko vzniku fibrilace komor.
Tachyarytmie - Komorové tachyarytmie
Komorová tachykardie
Patologická aktivita zde vzniká v komorách. Podle tvaru křivky EKG (tzv. QRS komplexu popisujícího elektrickou aktivitu komor) se tato arytmie dělí na monomorfní (kde QRS komplex je stále stejný) a polymorfní (QRS komplexy se vzájemně liší).
Příčiny monomorfních komorových tachykardií jsou ischemická choroba srdeční, arytmogenní kardiomyopatie pravé komory, hypertrofická kardiomyopatie, dilatační kardiomyopatie, Fallotova tetralogie, idiopatická komorová tachykardie.
Příčiny polymorfních komorových tachykardií jsou ischemická choroba srdeční, syndrom Brugadových (porucha mezibuněčných transportů sodíku, poškození srdečního svalu), syndrom Torsade de pointes (porucha iontových transportů- nejvíce draslíku a hořčíku).
Fibrilace komor
Svalovina komor se chvěje, ale nestahuje a nastává zástava krevního oběhu. Je nejčastější příčinou smrti u akutního infarktu myokardu. Neléčená fibrilace vede během několika minut ke smrti. Pokud pacient fibrilaci přežije, je velké riziko opakování.
Tachyarytmie - Akcelerovaný idioventrikulární rytmus
Vyskytuje se při zprůchodnění tepny při terapii akutního infarktu myokardu a její přítomnost ukazuje, že terapie probíhá úspěšně. V tomto případě se označuje jako reperfuzní arytmie.
Parasystolie
Způsobena souběžným vznikem vzruchů ve dvou místech. Je zde typický tzv. splynulý stah. Arytmie doprovází poškození srdečního svalu a nevyžaduje terapii.
Rizikové faktory arytmie
Nejvíce jsou ohroženi vznikem arytmie lidé s poškozenou svalovinou srdeční. Ta může být poškozena na základě vrozených poruch, absolvovanou operací nebo traumatem. Nejčastější jsou však následky nedostatečného okysličení srdečního svalu (infarkt myokardu) zapříčiněné aterosklerózou. Dalšími rizikovými faktory jsou především nedostatek (nadbytek) některých iontů či hormonů (způsobené složením potravy, užíváním některých léků, nerozpoznání či nedostateční léčení chorob). Nejvýznamnějším rizikovým vlivem je špatný životní styl vedoucí k ateroskleróze, následně k infarktu a arytmiím (nedostatek pohybu, složení potravy, nekompenzovaný vysoký tlak).
Prevence arytmie
Nejsnazší prevencí je změna životního stylu směrem k prevenci aterosklerózy, obezity a vysokého krevního tlaku, což může dělat sám pacient. Důležité je také vyhýbat se stresovým situacím a věnovat dostatek pozornosti psychickým obtížím. Prevencí spíše následků arytmií jsou pravidelné preventivní prohlídky u lékaře a včasné odhalení zhoršení zdravotního stavu.
Příznaky arytmie
Příznaky onemocnění se liší podle jednotlivých druhů arytmií, podle vyvolávající příčiny arytmie a kompenzačních schopností oběhového a dechového systému (schopnost změnou výkonu daného systému vyrovnat jeho poruchu).
Bradyarytmie mají projevy způsobené sníženou srdeční frekvencí. Je přítomna svalová slabost, únava, točení hlavy až závratě, dušnost (klidová i zátěžová) a náhlé mdloby (synkopa, Adams-Stokesův syndrom).
Tachyarytmie mají projevy ze zvýšené srdeční frekvence. Je přítomen svíravý pocit bušení srdce (palpitace), dušnost, bolesti na hrudi a mdloby.
U některých arytmií lze cítit již pohmatem změnu pulsu.
Léčba arytmie
Léčba je stejně jako příznaky závislá na druhu arytmie a druhu postižení srdečního svalu přítomnosti dalších onemocněních.
Farmakologickou léčbou u bradyarytmií je většinou Atropin nebo Isoprenalin. U tachyarytmií se podávají léky ze skupiny antiarytmik. Těch je několik skupin a výběr léku je podle druhu arytmie.
Elektrická defibrilace-kardioverze se používá, pokud farmakologická léčba nestačí a je riziko srdeční zástavy. Je zaveden kardioverter-defiblirátor, který snímá srdeční aktivitu a pokud nastane život ohrožující tachyarytmie, změní elektrickým výbojem srdeční rytmus směrem k normě.
Při elektrické kardiostimulaci je srdeční rytmus udáván kardiostimulátorem. Může být pouze dočasná (krátkodobá), která se používá pro terapii akutně vzniklé arytmie. V tomto případě je kardiostimulátor mimo tělo pacienta. U trvalé kardiostimulace je stimulátor implantován do těla (oblast pod klíční kostí).
Velmi užívanou metodou, vhodnou však pouze pro některé arytmie, je zničení patologických zdrojů arytmie v srdci. Při operačním zákroku (chirurgická ablace) je odstraněno patologické ložisko (často kryogenní cestou, náhlým lokálním zmražením). Při katetrizačním výkonu (katetrizační ablace) je patologické ložisko zničeno radiofrekvenčním výbojem.
Jak si mohu pomoci sám
Pacient si nejlépe pomůže sám, pokud sníží zátěž srdce. Platí zde vše, co je vhodné při prevenci kardiovaskulárních onemocněních (nemoci oběhového systému) obecně. Tedy je vhodná změna životního stylu a změna dietních návyků. Pacient by měl omezit množství konzumované soli a tekutin. Je nutné omezit až úplně vyloučit alkohol a kouření. Vhodné je u obézních pacientů redukovat hmotnost.
Důležité je důsledně užívat předepsané léky, docházet na pravidelné kontroly a nepodceňovat žádné příznaky zhoršování zdravotního stavu.
Komplikace arytmie
U srdečního selhávání a ostatních onemocnění kardiovaskulárního systému přítomnost srdečních arytmií velmi zhoršuje prognózu základního onemocnění. Způsobují dřívější dekompenzaci a zvyšují riziko úmrtí pacienta. Většina arytmií může také sama způsobovat srdeční selhávání. U většiny arytmií, s původem v srdečních síních, často vznikají krevní sraženiny (tromby) na stěnách síní. Je zde zvýšené riziko embolizace (vmetení trombu). Embolizací ucpaná tepna způsobí v nedokrvené tkáni infarkt. Jednou z nejčastějších a nejzávažnějších komplikací je embolizace v mozkových tepnách, s následnou cévní mozkovou příhodou (CMP). Některé z arytmií vedou, bez dostatečné léčby, v krátké době ke smrti.
Zdroj: www.vitalion.cz
