Celiakie
Popis celiakie
Celiakie je chronické autoimunitní onemocnění tenkého střeva, které je citlivé na směs bílkovin zvanou lepek či gluten (odtud jeden z názvů této nemoci – glutenová enteropatie). Lepek je obsažený především v pšeničné mouce, ale také v žitu a ječmeni.
Touto chorobou onemocní jen predisponovaní jedinci, kteří vytvářejí přehnaně protilátky proti některým enzymům a bílkovinám, které jsou součástí lepku (jeho gliadinová část), a tyto protilátky se pak s těmito jakoby alergeny (správněji řečeno antigeny) spojují a vytvářejí tak komplexy poškozující následně sliznici střeva tím, že tam vyvolají zánět, který při déletrvajícím průběhu postupně mění její vzhled i funkci.
Proti původním předpokladům, že jde o onemocnění celkem vzácné, se naopak ukazuje, že jde o chorobu poměrně častou, pokud se požijí citlivé diagnostické metody (obzvláště vyšetření krevního séra na protilátky) a započtou se také nekompletní a netypické formy nemoci.
V České republice se dle klasifikovaných odhadů vyskytuje 50 000 případů, tzn. že je nemocný zhruba jeden člověk z dvou set. Představa, že jde o onemocnění dětského věku, je mylná.
Celiakální sprue se může objevit v kterémkoliv věku. V dospělosti se tak děje často po duševní nebo tělesné zátěži nejrůznějšího druhu (u ženy to například může být porod, u obou pohlaví jakákoliv operace) většinou mezi 30.- 40. rokem. Do té doby může mít jedinec nevysvětlitelnou chudokrevnost (anémii), jež je způsobena poruchou vstřebávání důležitých vitaminů ze střeva pro krvetvorbu v kostní dřeni.
Celiakie se někdy také objevuje spolu s jinými onemocněními, které jí mohou předcházet, nebo po ní naopak následovat. Tyto tzv. přidružené choroby mají někdy význam i v diagnostice, když se díky nim na celiakii přijde nebo obráceně lékaři vždy pátrají po těchto nemocech, když má pacient zjištěnou celiakii.
Jsou to: cukrovka (diabetes melitus 1. typu, čili ten, který vzniká v mládí, není spojen s obezitou a pacienti si musí od začátku píchat insulin, oproti 2. typu je daleko méně častý), imunodeficience IgA (chybí protilátky IgA, které jsou důležité pro slizniční imunitu), onemocnění štítné žlázy, neplodnost a kožní choroba zvaná dermatitis herpetiformis During. Ta se projevuje vyrážkami podobnými herpesu (herpes virus způsobuje opar) na loktech, kolenou, hýždích a v obličeji. Pokud se správně dodržuje bezlepková dieta, mizí spolu se střevními projevy i vyrážky.
Rizikové faktory celiakie
Celiakie je bohužel zapříčiněna převážně geneticky. Vyšší výskyt pozorujeme u příbuzných 1. stupně, tzn. u rodičů. Dědičnost nelze přesně určit jako u některých jiných nemocí, kde můžeme jednoduše vypočítat kolik dětí nemocných rodičů bude nemocných a kolik zdravých. Předpokládá se totiž i vliv zevního prostředí.
Fyzická a duševní zátěž, kterou jsem zmínila na začátku, už je jen spouštěcím faktorem, nikoliv příčinou choroby.
Průběh a příznaky celiakie
Existuje asi pět forem celiakální sprue. Nejklasičtější je ta, která se projevuje malabsorpčním syndromem, což je soubor příznaků, které pramení z poruchy vstřebávání živin v tenkém střevě.
Pacienti bývají především slabí, výrazně hubnou a mají průjmy (z poruchy vstřebávání vody) vyznačující se žlutou barvou, protože nevstřebávají tuky. Slabost je podmíněna kromě nedostatečné výživy spojené s energetickým deficitem také chudokrevností (anémií). S tou je spojena i bledost pokožky a dušnost – pacientům se hůře dýchá.
Stejně jako se nevstřebává vitamin B12 důležitý pro krvetvorbu, nevstřebává se ani vitamin K, který v játrech zajišťuje tvorbu proteinů potřebných pro srážení krve (tzv. koagulačních faktorů). Nemocní mohou mít tudíž krvácivé stavy – modřiny, nadměrné krvácení z otevřeného poranění, nebo i skrytá (vnitřní) krvácení do kloubů, svalů a měkkých tkání.
Dále se obtížně vstřebává vitamin D, jeden z řídících činitelů metabolismu vápníku. Když chybí vitamin D, vápník se nedostává z požité potravy přes střevní stěnu do krve a hladina vápníku v krvi klesá. Organismus to kompenzuje odbouráváním vápníku z kostí, čímž vzniká tzv. metabolická osteopatie buď ve formě osteoporózy nebo osteomalacie. Obě nemoci se mohou projevovat bolestí v kostech a záškuby až křečemi.
Principem těchto projevů je, že tyto vitaminy se vstřebávají pomocí tuků a když se nevstřebávají tuky, nejdou s nimi ze střeva ani vitaminy. Nedostatkem vitaminů trpí i naše pokožka, a tak vznikají různé kožní problémy – např. „koutky“ rtů, hnisavé záněty kůže, třepení nehtů, padání vlasů.
Pacienti mívají také otoky, vzedmuté břicho, což kontrastuje s jinak vyhublým tělem. Mohou pociťovat nadýmání.
Někdy se nemoc manifestuje neurologickými příznaky, za které zodpovídá opět chybění vitaminů. Většinou se jedná o brnění některé končetiny, jiné vnímání bolesti, dotyku a tlaku nebo mravenčení. Může se to ale týkat i poruchy hybnosti nebo nepřiměřených reflexů.
Z výše uvedených příznaků se zdaleka nemusí objevit všechny najednou, nebo se také nemusí objevit vůbec. Jedná se pak o asymptomatickou formu, kdy pacienti neuvádí žádné příznaky. Střevo je ale i přesto poškozováno. Touto formou onemocní skoro pětina lidí, takže se na nemoc přijde často pozdě. Dobrým vodítkem může být celiakie v rodině nebo některé z přidružených onemocněních. Monosymptomatické formy se projeví jen jedním příznakem nebo příznaky, které se týkají pouze jedné oblasti – například neurologické příznaky nebo příznaky plynoucí z anémie).
Průběh nemoci závisí na důslednosti dodržování dietního režimu. Stav pacienta se výrazně zlepší po nasazení bezlepkové diety a naopak se výrazně zhorší po požití stravy obsahující lepek. I malé množství leku je schopno onemocnění znovu aktivovat. K tomu může dojít i po zátěži jako je porod, psychické trauma či nějaká infekce.
Nemoc může zkomplikovat nádorové bujení – lymfom nebo karcinom trávicího ústrojí. Po desetiletém trvání choroby dochází ke vzniku takovéto rakoviny v 15% případů. Problémem se může stát i podávání živin, které je zpočátku parenterální – do žíly. Když se nemoc stabilizuje, nemocný přijímá dietní potravu normálně střevem. Pokud by se však neléčil, nebo o své nemoci nevěděl, střevo může díky neustálému vystavení sliznice lepku jakoby odumřít (atrofovat) a příjem živin je pak doživotně odkázán na parenterální způsob podání.
Vyšetření celiakie
Pro diagnózu je rozhodující pozitivita sérologických testů (z jednoduchého odběru krve), kde se sledují různé protilátky, které imunitní systém vytváří proti složkám vlastních tkání a proti gliadinu. Ty mohou sloužit také pro sledování léčby, zda pacient dodržuje správně dietu.
Druhým vyšetřením je endoskopie pomocí zavedené hadičky do tenkého střeva. Lékař odebere vám odebere zároveň malý vzorek ze sliznice a pošle ho na histologické vyšetření.
Při nejasném nálezu vám nasadí bezlepkovou dietu, aby se vyzkoušelo, zda se po ní nemoc zlepší – vymizí příznaky nebo se nějak změní vzhled sliznice pozorovaný lékařem při endoskopii.
Léčba celiakie
Základem léčby je bezlepková dieta. Je nutné vyloučit mouku pšeničnou, žitnou, ječnou, včetně těch potravin, které tyto složky obsahují i v malém množství – omáčky, konzervy, uzeniny, pivo. Na vhodnost ovesných produktů není názor zcela vyhraněný. Doporučuje se zpočátku je také vynechat, později je zkusit konzumovat, ale jen omezeně.
Dovolena je sójová a rýžová mouka, rýže, brambory, kukuřice, škrob bramborový a kukuřičný. Z alkoholu se povoluje víno i destiláty, všeho samozřejmě s mírou. Dieta se dodržuje celoživotně.
Při známkách současné nesnášenlivosti laktózy se omezuje konzumace mléčných výrobků.
Při neúspěchu léčby se nejprve lékař musí přesvědčit, zda jste neudělali v dodržování diety někde chybu, teprve potom vám nasadí kortikoidy, které tlumí zánětlivou reakci a navíc urychlují zrání nové výstelky sliznice střeva.
Nedílnou součástí je nahrazení všech složek živin, které pacientovi chybí včetně vitaminů rozpustných v tucích a některých minerálů (například vápník, hořčík).
Zdroj: www.vitalion.cz
