Příušnice
Popis příušnic
Příušnice jsou infekční virové onemocnění (viry z rodu paramyxovirů), postihující slinné žlázy, a to zejména příušní.
Onemocnět mohou jak děti (většinou od 2. roku věku), tak dospělí jedinci. Přenos se uskutečňuje vzdušnou cestou, a to při dlouhodobém blízkém kontaktu s nakaženou osobou, např. při pobytu ve stejné místnosti (hovoříme o kapénkové infekci).
Udává se, že přenos prostřednictvím čerstvě kontaminovaných předmětů infikovanými slinami je výjimečný. Vzhledem k tomu, že inkubační doba činí 14 až 23 dní, není možné se nákaze nijak vyhnout. Po prodělané nákaze zůstává celoživotní imunita.
V současné době jsou postiženi převážně dospělí jedinci, a to z toho důvodu, že od roku 1987 probíhá povinné očkování proti parotitidě, od roku 1995 pak ve společné vakcíně ještě proti zarděnkám (rubeola) a spalničkám (morbillí) v 15. měsíci věku dítěte a přeočkování se provádí mezi 21.-25. měsícem věku (tedy 6-10 měsíců po prvním očkování).
Nakazí se převážně lidé, kteří nebyli očkováni, nicméně i očkovaní jedinci mohou ve výjimečných případech onemocnět. Onemocnění má sezónní výskyt, a to hlavně na v zimních měsících a na jaře.
Rizikové faktory příušnic
Bezesporu nejvyšším rizikovým faktorem je oslabený imunitní systém a styk s nakaženou osobou (i osobou, u které se nemoc neprojevuje), neočkovanost, pobyt ve školních zařízeních, v kolektivech.
Prevence příušnic
Nejúčinnější prevencí je samozřejmě očkování. Jak již bylo zmíněno výše, první očkování se provádí společně s očkováním proti zarděnkám a spalničkám v tzv. triple vakcíně v 15. měsíci, přeočkovává se 21.-25. měsíc, tedy 6 – 10 měsíců po první vakcíně. Imunita zůstává celoživotní.
Příznaky a projevy příušnic
Nemoc začíná horečkou s 38 - 40 °C a zduřením příušní žlázy (hmatatelný otok v místě před a pod ušním lalůčkem). Otok je bez zarudnutí a může být bolestivý (nemusí být!) a může se rozšířit jak na druhou příušní žlázu, tak může postihnout i další velké slinné žlázy, tedy žlázu podčelistní (submandibulární) a podjazykovou (sublinguální).
Obvykle otok začíná jednostranně a po 2-3 dnech postihne i druhou žlázu, případně na jedné straně může otok ustoupit a objevit se na straně druhé. Podle závažnosti onemocnění trvají příušnice 5 – 14 dnů, poté horečka i další příznaky ustupují.
V některých závažnějších případech se může přidružit zánět mozkových blan (meningititida) s vysokou horečkou, zvracením a bolestmi hlavy, u části nemocných tento stav může zanechat jednostranné postižení sluchu až hluchotu.
Další komplikující záležitostí je zánět slinivky břišní (pankreatitida). Ta se projeví nechutenstvím, bolestmi břicha, nevolností a zvracením. Většinou tato pankreatitida nezanechá následky, nicméně jsou zaznamenány i případy, kdy pankreatitida při příušnicích vedla k poškození slinivky (poškození Langerhansových ostrůvků, které obsahují buňky tvořící insulin) a tedy ke vzniku cukrovky (diabetes mellitus).
Častou komplikací u dospělých mužů je zánět varlat (orchitida). Zánět může postihnout buď jen jedno z varlat nebo obě. varle je výrazně zvětšené, bolestivé, kůže nad ním je zarudlá. Jedná se o stav, který pokud není léčen, může vést k neplodnosti (sterilitě).
Nemocný je infekční zhruba 3 - 14 dní před propuknutím onemocnění (maximální infekčnost se uvádí 48 h před objevením se prvních příznaků) a dále přibližně týden až 14 dní po vyléčení. Měl by proto být po tuto dobu izolován od zdravých jedinců.
Léčba příušnic
Léčba obvykle zahrnuje klidový režim na lůžku, podávání léků snižujících teplotu a bolest (antipyretika, analgetika), podávání obkladů.
Žádný lék, který by byl určen proti viru parotitidy, není k dispozici. V případě zánětu slinivky břišní (pankreatitidy) je nutné dodržovat dietu (obvykle dieta shodná s tzv. žlučníkovou dietou - s omezením tuků).
Při zánětu varlat (orchitidě) se dávají chladné obklady a ordinují se glukokortikoidy (léky tlumící zánětlivou reakci). Léčba trvá obvykle 5 -14 dní.
Jak si mohu pomoci sám
Nemocný by měl v každém případě navštívit lékaře, a to zejména z důvodu výskytu možných komplikací onemocnění (viz dále). Nutné je dodržovat klidový režim na lůžku. Úlevu poskytují nejen léky (proti bolesti a zánětu), ale také obklady (na příušní žlázu, na varlata).
Komplikace příušnic
Komplikace nemoci jsou často součástí klinického obrazu u nemocného. Výše byly v příznacích příušnic zmíněny: zánět mozkových blan (meningitida), postižení sluchového nervu a tedy postižení sluchu až ohluchnutí, zánět slinivky břišní (pankreatitida), vývoj cukrovky (diabetes mellitus), zánět varlete (orchitida), neplodnost (sterilita).
Obvykle příušnice probíhají bez těchto doprovodných stavů, nicméně při výskytu takovýchto příznaků bez zduření příušních žláz, by mělo být pomýšleno na možnost nákazy virem parotitidy a pacient by měl být testován buď na protilátky v krvi či moči, případně by měl být u něj virus přímo prokázán jinými metodami.
Zánět mozkových blan (meningitida) je stav, kdy nemocného bolí hlava, je mu nevolno, je unavený, má horečku. Lékař u takového pacienta prokazuje pozitivní meningeální příznaky, což znamená průkaz dráždění mozkových blan (mening). Typická je nemožnost přiložení brady na hruď (říkáme, že vázne šíje např. na dva prsty), posazení s narovnanými končetinami na lůžku, aniž by se pacient opíral o ruce za zády (Amosův příznak trojnožky), bolestivé zvednutí narovnaných nohou vleže, nemožnost je zvednout do pravého úhlu pro bolest a mnoho dalších testů (tzv. klinické zkoušky meningeálních příznaků horních, středních a dolních).
Zánět slinivky břišní (pankreatitida) nemá u příušnic obvykle následky. Jedná se o vratné postižení tkáně žlázy, se kterým se organismus dokáže dobře vypořádat - navzdory poměrně závažně vyhlížejícímu obrazu na nemocném, kterému je nevolno, zvrací, bolí ho břicho, trpí nechutenstvím. Obtíže se nedají srovnávat s potížemi, které mívají pacienti s klasickou akutní pankreatitidou vznikající na jiném podkladě, než jsou příušnice. Přesto je důležité pamatovat na to, že slinivka břišní (pankreas) je životně důležitý orgán a je nutné jej chránit alespoň dietou, kterou nemocný během zánětu dodržuje. To znamená, že nejí mastná jídla, vyhýbá se přepáleným tukům a jí lehce stravitelné potraviny.
Co se týče zánětu varlat (orchitidy), je nutné podávat obklady a protizánětlivě působící léky (předepisuje je lékař, jedná se o glukokortikoidy), jinak zánět skutečně může poškodit tkáň varlete natolik, že se spermiotvorná tkáň a její vývodné cesty změní ve vazivo a již nikdy více není možné tento stav napravit.
Zdroj: www.vitalion.cz
