Zarděnky
Popis zarděnek
Zarděnky patří do skupiny typických dětských infekčních chorob. Přenáší je tzv. rubeola virus, a to kapénkovou cestou nákazy (vzduchem) stejně jako například chřipka nebo dětské nemoci jako spalničky a plané neštovice.
Rubeola virus patří do skupiny tzv. togavirů, který patří mezi exantémové viry. Exantémové viry způsobují onemocnění provázené vyrážkami, jako jsou například spála, spalničky nebo plané neštovice.
Zarděnky se projevují červenavou vyrážkou: nejprve v obličeji, později i na trupu i na celém těle.
Dále zduřením uzlin podobně jako u příušnic, zejména na šíji a za ušima.
Průběh nemoci jako takové není nijak závažný, mnohdy je nelze rozlišit od jiných nemocí projevujících se vyrážkou, u některých nemocných (zvláště u dospělých) přejde bez příznaků, asymptomaticky. Pokud osoba jednou nemoc prodělá, její tělo vytvoří dostatek protilátek, takže zarděnkami v budoucnosti už nelze onemocnět, podobně jako u neštovic.
Prevence zarděnek
Asi největším strašákem, co se zarděnek týče je vysoká teratogenita viru (tj. schopnost zabít nebo poškodit vyvíjející se plod) a proto je nejnebezpečnější právě pro těhotné ženy, a to zvláště do třetího měsíce těhotenství. Z tohoto důvodu se v ČR od roku 1982 začalo s preventivním očkováním, nejprve dvanáctiletých dívek a od roku 1986 všech dětí po druhém roce života.
Dnes se očkuje kombinovaně, spolu s vakcínou proti spalničkám a příušnicím.
Proto dnes patří zarděnky mezi vzácnější nemoci, u žen prakticky vymizely. Například ve Spojených státech se od počátku plošného očkování podařilo virus zarděnek ze společnosti úplně vymítit, problematičtější situace je v rozvojových zemích, kde celoplošné preventivní očkování mnohdy ještě nebylo zavedeno.
Stejně jako u dalších dětských infekčních onemocnění, před objevením očkovací protilátky zavedením pravidelného očkování se zarděnky vyskytovaly v epidemiích, kdy naráz postihly větší skupinu obyvatelstva. Udává se, že v posledních 150 letech byly zarděnky smrtelné až pro 200 tisíc osob. Virus se podařilo izolovat v roce 1954, o devět let později se začaly vydávat celosvětově první vakcíny proti tomuto onemocnění.
Příznaky a projevy zarděnek
Průběh onemocnění se případ od případu dost různí. Nejtypičtějším příznakem je červená vyrážka, objevující se po celém těle, nejvíce na obličeji a na trupu. Na končetinách nebývá vyrážka tolik zřetelná a objevuje se na nich poslední. Ve stejném pořadí vyrážka také ustupuje. Nejčastěji je v podobě malých červených teček, které mají velikost od 1 do 5 milimetrů.
Dále nemoc provází zánět horních cest dýchacích, kudy se virus šíří. Někdy jsou zarděnky provázeny záněty spojivek. Příznaky spojené se zánětem horních dýchacích cest bývají častější u dětských pacientů. U dospělých pacientů se naopak můžeme setkat s příznaky jako jsou bolesti kloubů, méně často i se zánětem mozkových blan.
Vzácněji se, spíše u dospívajících pacientů mohou objevit potíže jako bolesti hlavy nebo zimnice.
Dále se vyskytují zvětšené týlní uzliny, které ale nemusí být bolestivé na pohmat. Dalším příznakem provázejícím onemocnění je zvýšená teplota, která může v extrémních případech vystoupat až ke čtyřicetistupňovým horečkám, jindy se ale opět nemusí vyskytnout vůbec. Většinou teplota nepřesahuje 38,5 °C.
Inkubační doba je od dvou do tří týdnů. Nemocný bývá infekční pro své okolí ještě před objevením vyrážky a to asi do jednoho týdne po jejím výskytu. Po této době už není pacient nakažlivý.
Léčba zarděnek
Vzhledem k většinou mírnému průběhu onemocnění není ve většině případů indikována speciální léčba. Léčba je většinou založena pouze na srážení horečky, popřípadě ošetření vyrážky, která může nepříjemně svědit. Důležité je sledovat kontakt nemocného s těhotnými ženami.
Komplikace zarděnek
Komplikace tohoto onemocnění jsou spíše vzácnější. Mohou se vyskytovat záněty mozku a mozkových blan nebo dočasné poruchy krvetvorby.
S několikatýdenním odstupem od prodělané nemoci a častěji u dospělých pacientů se mohou objevit komplikace, jako jsou bolesti a záněty kloubů.
Vrozený syndrom zarděnek
Jak je již popsáno výše, hlavní nebezpečí zarděnek tkví v jejich nebezpečnosti pro vyvíjející se plod. Prodělá- li těhotná žena toto onemocnění v prvním trimestru těhotenství, je to indikací k přerušení těhotenství.
Nebezpečí pro nenarozené dítě je tím větší, čím dříve v průběhu těhotenství se žena nakazí. Děti s tzv. vrozenými zarděnkami (virus zarděnek poškodil jejich plod ještě v těle matky) mají často postižen sluch nebo zrak (šedý zákal, poškození sítnice), srdeční vady, dále jsou známé případy nedostatečně vyvinutého mozku a s tím spojených psychomotorických vad.
Na vady tohoto typu se mnohdy může přijít až dlouho po porodu. Proto by těhotné ženy s podezřením na toto onemocnění měly vyhledat lékaře. A naopak lidé, kteří zarděnky prodělávají, by se měli snažit vyhnout kontaktu s těhotnými ženami.
Zdroj: www.vitalion.cz
