Provazcovití

• Vytisknout
• E-mail

Humánní anaerobní střevní „provazcovití“ paraziti

Článek popisuje humánní střevní cizopasníky. Mohou být více než jeden metr dlouzí, nepravidelného válcovitého tvaru, podobní provazu. Tito anaerobní střevní „provazcovití“ paraziti se významně liší od ostatních dobře známých střevních parazitů. Lidské tělo je možné zbavit jich pomocí klystýrů a často bývají chybně zaměňováni za střevní výstelku, stolici či zahnívající zbytky jiných parazitů. Provazcovití paraziti se dokážou zachytit na střevních stěnách prostřednictvím bublinovitých přísavek, jež se později vyvíjejí v přísavné hlavičky. Stěna těchto provazcovitých parazitů se skládá z buněk podobných šupinám, jež v celé délce těla parazita tvoří četné rozvětvené kanálky. Provazcovití paraziti se pohybují na principu reaktivního pohonu, když zmíněnými kanálky protlačují plynové bubliny. K dnes známým účinným antiparazitárním metodám patří speciální klystýry. Je pravděpodobné, že většina lidí tyto parazity má.

Úvod

Více než jedna miliarda lidí je nakažena střevními parazity.¹ Více než 15 procent všech případů výskytu rakoviny u lidí má nějakou souvislost s parazity.² Rovněž se odhaduje, že každý čtvrtý člověk je nakažen střevními parazity.³ Parazitičtí červi se rozdělují do čtyř kategorií: hlístice (nematoda), tasemnice (cestoda), motolice (trematoda) a jednorodí (monogenea).⁴

Toto sdělení popisuje lidské anaerobní střevní parazity, které dosavadní literatura nezmiňuje. U lidí mohou rozvíjet celou řadu symptomů, včetně přírůstku nebo úbytku váhy, alergií na potraviny, rýmy, kašle, bolesti zad, vyrážek, bolesti hlavy, poruch trávení, vypadávání vlasů atd. Objevení střevní paraziti se významně liší od dobře známých a prozkoumaných střevních parazitů. Na rozdíl od jiných parazitů nemají tito paraziti svaly, nervový systém či zvláštní rozmnožovací orgány atd. Jsou-li vystaveni působení vzduchu, rychle sesychají. Hlavním důvodem, proč tito paraziti nebyli dosud objeveni, je to, že z těla hostitele jen zřídka vycházejí v podobě plně vyvinutých dospělých jedinců. Rovněž se podobají lidským exkrementům (obr. 1a) a mimo lidské tělo se nepohybují. Tito paraziti bývají často zaměňováni za rozkládající se zbytky jiných parazitů, za stolici či za střevní výstelku, neboť jejich barva bývá různá od bílé až po hnědou či tmavě šedou. Obrázek 1b ukazuje více než jeden metr dlouhého dospělého parazita, který je podoben provazci. Proto se také těmto parazitům, kteří dosáhnou stadia dospělosti, říká „provazcovití“. Tito paraziti mohou opustit lidské tělo po aplikaci speciálních klystýrů,^5-8 a tímto způsobem byli také objeveni.

Obrázek 1a (viz příloha) Obr. 1a Anaerobní lidský střevní „provazcovitý“ parazit; (b) Plně vyvinutý dospělý střevní parazit s přísavnou hlavičkou; (c) Detailní pohled na přísavný pohárek hlavičky.

Výsledky

Dospělí jedinci střevních parazitů mají nečlánkovaný nepravidelný válcovitý tvar. Jejich integument [= tělní pokryv] je lepkavý a rosolovitý. Jakmile jsou provazcovití paraziti prostřednictvím vody odplaveni ze stolice, produkují velice silný a výrazný zápach. Mikroskopický pohled na stavbu dospělého parazita ukazuje obrázek 2. Obrázek 2a zachycuje pohled optickým mikroskopem na stěnu parazita se sítí četných rozvětvených kanálků, které jsou 50 až 150 mikrometrů široké. Stěny jsou tvořeny četnými 10 až 20 mikrometrů velkými šupinovitými buňkami, které jsou jasně patrné na obrázcích 2a a 2b. Když byla do takového kanálku vstříknuta voda, protékala celou délkou těla parazita, aniž by s sebou unášela buňky z okolního prostředí. Pod mikroskopem byl v kanálcích rovněž zaznamenán pohyb určitých částic. Na rozdíl od hlístic (nematoda), které mají hlavní tělesnou dutinu, jsou provazcovití paraziti v celé své délce vybaveni rozvětvenou sítí kanálků (obrázek 2a). Na rozdíl od škrkavek tak nemají patrnou trávicí trubici. Podobně jako některé hlístice (nematoda) se provazcovití paraziti zachycují na vnitřní stěně střeva s využitím přísavných pohárků umístěných na hlavičce (obrázek 2c) či dokonce po celé délce jejich těla (obrázek 1a). Zároveň tito paraziti nemají kutikulu [= ochrannou nebuněčnou vrstvu pokrývající povrch těla] jako hlístice (nematoda), nýbrž integument jako tasemnice (cestoda). Tento integument má slizkou, gelovitou konzistenci. Provazcovití paraziti jsou s největší pravděpodobností hermafroditi, neboť ani při mikroskopických, ani při makroskopických pozorováních nebyly zjištěny žádné rozmnožovací orgány. Nemají žádného mezihostitele a neprocházejí žádným zřejmým larválním stadiem.

Obrázek 2a (c) níže ukazuje objekty téměř dokonale kulovitého tvaru o průměru 35 až 40 mikrometrů, které byly objeveny ve zmíněných kanálcích. Zvětšený obraz tohoto objektu přibližuje obrázek 2d. Tyto kulovité objekty byly mikroskopicky pozorovány u dvou parazitů od dvou hostitelů. Ačkoli v tomto okamžiku není jasné, o jaké objekty v kanálcích vlastně jde, je docela možné, že to jsou pouze bublinky plynu. Obrázek 2e ukazuje hlen, který je vylučován v raných stadiích vývoje provazcovitého parazita. Povšimněte si nerovných zakončení kapiček, která se později vyvíjejí v přísavné pohárky. Obrázek 2f zachycuje provazcovitého parazita ve vodě. Původně spočíval na dně skleněné nádoby, avšak později začal provazcovitý parazit vylučovat podstatně větší bublinky plynu ve snaze překonat zemskou přitažlivost a dosáhnout vodní hladiny. Uvedené chování dokládá pohybový a přísavný mechanismus těchto parazitů. Je docela možné, že paraziti slučují menší bublinky (obrázek 2d) ve větší, které jsou patrné na obrázku 2f. Provazcovití paraziti také dokážou uvolňovat plyn a jeho pomocí, na bázi reaktivního pohonu se pohybovat. U lidí se tento proces projevuje plynatostí a nadýmáním při podávání klystýru či po něm. K vyživování využívají provazcovití paraziti osmózy. Byly v nich pozorovány zbytky potravy, které ovlivňují jejich zbarvení, jak je zřejmé například na obrázku 1a. Ve střevech se dospělí paraziti zvětšují a rozrůstají, přičemž se kroutí a klikatí a stáčejí se do spirály, popř. do provazcovitých útvarů, zužitkovávají střevní obsah (stolici) hostitele, z nějž získávají živiny, přičemž vylučují suché šroubovitě tvarované výkaly. Tímto způsobem mohou provazovití paraziti úplně ucpat, zablokovat průsvit střeva. Vyživovací a vylučovací funkce jsou zajišťovány celým jejich tělesným povrchem. Jako možné rozmnožovací cesty provazcovitých parazitů lze uvést pučení a vylučování hlenu.

Diskuse

Vyvstává legitimní otázka, jak je možné, že se tito paraziti udrží ve střevním traktu člověka, aniž by byli vypuzeni peristaltickými pohyby a vyloučeny spolu se stolicí. Za prvé, provazcovití paraziti se uchytávají na střevních stěnách prostřednictvím přísavných pohárků. Za druhé, dosahují poměrně velké délky (bývají dlouzí i více než jeden metr), takže přesahují typickou délku fekálního obsahu. Za třetí, pohybují se tak, že vylučují bublinky (viz obrázek 2c), čili na bázi reaktivního pohonu. Za čtvrté, stáčejí se do provazcovitých útvarů, napříč všemi směry, takže zcela vyplňují a ucpávají průsvit střeva. Za páté, vylučují bublinky plynu (viz obrázek 2f), z nichž se později vyvíjejí přísavné hlavičky (viz obrázek 1c). Tyto mechanismy dovolují provazcovitým parazitům odolávat peristaltickým vlnám, jejichž pohyb odpovídá rychlosti několika centimetrů za vteřinu. Provazcovití paraziti rovněž obcházejí imunitní systém člověka a participují na jeho procesu trávení, neboť spotřebovávají střevní obsah, takže člověka ochuzují o životně důležité živiny, a jako své vlastní zplodiny naopak vylučují toxiny. Největší aktivitu vyvíjejí v nočních hodinách. Přesný mechanismus však dosud nebyl objeven a prozkoumán.

 

 

 

Obrázek 2a (viz příloha) Obr. 2a Mikroskopický pohled na stavbu stěny provazcovitého parazita, jenž ukazuje šupinovité buňky a mikrokanálky. Neobarvený vzorek; (b) Větší zvětšení obrazu stěny parazita; (c) Kulovité objekty v dutině kanálku; (d) Větší zvětšení obrazu kulovitého objektu v dutině kanálku parazita; (e) Vylučování hlenu v raných vývojových stadiích provazcovitého parazita z cedníkovitých otvorů; (f) Provazcovitý parazit ve vodě uvolňuje bublinky plynu, které stoupají k hladině.

Řada lidí pozorovala provazcovité parazity ve stolici během půstu či po aplikaci klystýrů a na různá internetová fóra po celém světě umístili jejich četné fotografie. Často se provazcovití paraziti zaměňují za zahnívající zbytky jiných parazitů jako např. hlístic ascaris nebo za střevní výstelku. Je možné, že plně vyvinutí provazcovití paraziti se mohou živit krví, neboť v některých případech vyšli z lidského těla po aplikování klystýru s hlavičkou potřísněnou čerstvou lidskou krví. Lidé se zásaditou krevní reakcí (krevní pH 8 až 10) bývají parazity postiženi nejhůře, s největší pravděpodobností v důsledku chronické zácpy, jejíž příčinou je střevní dysbakterióza [= „nerovnováha“ škodlivých a užitečných bakterií], k níž provazcovití paraziti významně přispívají. Zda má krev zásaditou reakci lze snadno určit podle barvy spojivky pod očním víčkem. Jasně bílá spojivka naznačuje normální krevní pH, zatímco jasně červená barva odpovídá zásadité krevní reakci a matná spojivka pak kyselé krevní reakci. Provazcovití paraziti podobně jako Guardia [= parazit Lamblie střevní]9 uvolňují ve střevním traktu a v krevním řečišti toxiny, potlačují imunitní systém a vyvolávají u lidí četné symptomy. Jakmile se dospělý parazit přichytí ke střevní stěně, lidské tělo nedisponuje žádnými mechanismy, které by mu umožňovaly parazita se zbavit. Integument provazcovitého parazita uvolňuje zvláštní, charakteristicky zapáchající hlenovitou leptavou látku. Tato látka parazitům pomáhá zachytit se na střevní výstelce a chrání je před proteolytickými [= štěpícími bílkoviny] enzymy. Je zcela možné, že tento hlen poskytuje parazitům ochranu před imunologickou reakcí lidského těla. Uvolňování tohoto hlenu je sezónní povahy, přičemž hlen může putovat střevním traktem a dosáhnout až plic a dýchacích cest. Můžeme si jen představovat, o jaké množství stopových prvků, vitamínů a enzymů je ochuzováno lidské tělo vzdorující této parazitární biomase. Lidské tělo začíná postrádat podstatné živiny, což vede k vyšší konzumaci potravin, jejímž důsledkem bývá obezita. Tito cizopasníci sami tak přispívají k nadměrné tělesné váze.

Zatímco v současnosti není v případě provazcovitých parazitů známo žádné farmaceutické antiparazitikum, k účinným metodám odstraňování těchto cizopasníků patří očistné vodní klystýry, klystýry s využitím jedlé sody [= kyselého uhličitanu sodného =  hydrogenuhličitanu sodného],5, 8  eukalyptového oleje, citrónové šťávy6, 7, 8  a osoleného mléka.8 Většina lidí tyto parazity hostí, aniž by si toho byli vědomi,8 jak se potvrdilo u stovek pacientů, kteří tyto parazity měli. Až dosud jsme se nesetkali s jediným pacientem, který by tyto parazity neměl. Celý životní cyklus provazcovitého parazita a jeho interakce s lidským tělem ovšem vyžadují další studium a celistvé poznání.

Závěry

V článku byl popsán lidský anaerobní střevní parazit, kterého označujeme jako „provazcovitého“. Vyživuje se prostřednictvím osmózy natrávených zbytků potravy ve střevech a k pohybu využívá reaktivního pohonu, když uvolňuje bublinky plynu. Provazcovití paraziti se přisávají ke střevní stěně a v lidském organismu vyvolávají řadu symptomů. Lidské tělo mohou opustit po aplikování klystýrů.

Autoři

Alex A. Volinsky

Department of Mechanical Engineering, University of South Florida, Tampa FL

33620, USA

^{Kontakt. Tel.: +1 813 974 5658, Fax: +1 813 974 3539, Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.}

 

Zroj: http://arxiv.org/ftp/arxiv/papers/1301/1301.0953.pdf

• Předchozí
• Další