Záhadný František Ferda: Jasnovidec, který uzdravoval "vědě navzdory"
Záhadný František Ferda: Jasnovidec, který uzdravoval "vědě navzdory". Vězněný kněz, u něhož později stáli ve frontě na vyléčení i jeho věznitelé. Přinášíme originální recepty pro každého (článek ze 7. 8. 2015)
Erika Magdalena Peprná připomíná sušického kněze, který byl jedním z největších „talentů“ jasnovidectví 20. století, a přináší i některé jeho pozoruhodné recepty
7. srpna 2015 tomu bylo právě čtyřiadvacet let, co zemřel páter František Ferda – velká a dosud tak trochu záhadná postava naší medicíny. Ne, že by bylo obestřeno záhadou, co pan páter dělal, či uměl – to bylo „pouze“ zázračné a dokazovalo, že Stvořitel není beze smyslu pro humor. Jeho jasnovidné diagnózy pomocí „informačního pole“ byly až spektakulárně přesné. Během své „kariéry“ léčitele pomohl nespočtu lidí ze všech možných vrstev společnosti, od prezidentů po dělníky. Jezdili k němu lékaři, kteří na jeho schopnosti nevěřili, i procesí „papalášů“, přestože byl bývalým politickým vězněm (od roku 1951 do roku 1960 „seděl“ v těžkém žaláři) a až do své smrti byl také hluboce zbožným katolíkem a duchovním.
Lékaři: Nesmysl! Jenže funguje…
Záhadné však dodneška zůstávají některé jeho teorie, např. týkající se rakoviny: moderní medicína by se nad nimi znechuceně ušklíbla, jenže – všechny ostatní výsledky, včetně například stanovení laboratorně ověřitelných hodnot, dokázal páter Ferda určit naprosto přesně. A s pomocí bylin a jednoduchých postupů také léčit - a vyléčit. Spolupracoval jak s lékaři, tak s psychotroniky, například s dr. Zdeňkem Rejdákem. Pozoruhodným způsobem tak překonával obvykle neprůchozí propast mezi psychotronikou, náboženstvím a lékařstvím: spojoval v sobě všechno to, co všechny tři směry na těch ostatních obvykle nemohou tolerovat.
Státní funus se nekoná
Řekneme-li - postava české medicíny, pak samozřejmě ve smyslu hippokratovském, nikoli „moderním“. Medicíně moderní pan páter příliš nedůvěřoval. Známá je jeho věta: „Na zápal plic je lepší křenová placka než penicilin.“ Pověstná je také historka, kterak byl povolán k tehdejšímu prezidentu Ludvíku Svobodovi: Prezident byl stár a těžce nemocen a vzhledem k jeho stavu politické vedení uznalo za vhodné připravovat státní pohřeb.
„Nejzajímavější na léčbě bylinami bývá často shoda, že nemoc, která vzniká, má přímo vedle sebe lék“
Páter Ferda dorazil do proslaveného sanatoria pro papaláše (SANOPS), kde byl prezident hospitalizován, a prohlásil, že má rodina okamžitě prezidenta přemístit domů, protože v nemocnici jistojistě zemře – pokud mu však budou v domácím prostředí podávat bylinné léky a další léčebné postupy páterem Ferdou předepsané, bude žít dalších několik let. Lékaři nesouhlasili, dcera však na Ferdově doporučení trvala - a státní pohřeb se o několik let odložil...
Jsem katolický kněz
Nejlépe asi pátera Františka Ferdu - i samozřejmost, s jakou se podjal vyčerpávající služby uzdravování všech nemocných - charakterizuje jeho docela stručná věta: "Stanovil jsem tisíce diagnos na dálku a nevěřím, že jsem se spletl, byť v jednom případě. Jsem římskokatolický kněz."
Pamětníci na pátera vzpomínají s láskou:
V roce, kdy byl páter František Ferda propuštěn z vězení, čekal jsem na polední autobus v Nezvěsticích. Čekalo se, až přijede dělnický vlak od Plzně. Mezi cestujícími byl též pan farář Ferda. Bylo to radostné a překvapivé setkání. Do dnešního dne si podrobně pamatuji jak atmosféru příjezdu, tak celou situaci. Měli jsme ho rádi nejen jako duchovního, ale i jako vynikajícího hudebníka a společníka. Navíc jeho maminka byla pro nás děti vždy milující teta. Bohužel, ne všichni jej vítali s nadšením. Předcházela ho pověst statečného kněze, který se nebál přečíst Pastýřský list při své mši svaté. Také ho však předcházela pověst třídního nepřítele. Je nutno říci, že těch „druhých“ bylo poskrovnu.
Nejvíce nesnášel pýchu
První jeho cesta byla „Na kudličky.“ To znamená ke Kunešovům a k nám domů. Můj otec ho ubytoval v mém a bratrově pokojíčku, kterému jsme říkali „kuchyňka.“ Hned druhý den si udělal oltář z babiččina nočního stolku a maminčina klekátka. Mši svatou sloužil denně. Samozřejmě tajně. My děti jsme byly vázány mlčením. Měl zákaz sloužení mše svaté a vykonávání kněžského povolání. Často jsme byli přítomni jeho „tajné“ mše svaté. Nejen naše rodina. Přicházeli příbuzní, především Kunešovic, Tomáškovic a Soukupovic. Přišli i další. Kdo přišel, byl důvěryhodný.
Co mne jako mladíka udivovalo, to byl jeho pronikavý a velice laskavý pohled. Vždy jsem v jeho přítomnosti cítil jistotu a přesvědčení, i když jsem tomu, co vzpomínal, či vykládal, někdy nerozuměl. Měl však vždy dostatek ochoty vše vysvětlit. Neměl rád přetvářku a pokrytectví. A hlavně nesnášel pýchu…
Léky z přírody
Chceme v Protiproudu seznámit čtenáře alespoň s některými důležitými recepty a doporučeními pátera Ferdy. Probereme i Ferdův neotřelý pohledu na rakovinu a její léčení.
Po smrti tohoto fenomenálního léčitele se začaly objevovat knihy s jeho recepty - bohužel většinou neautentickými. Zřejmě jediná publikace, kterou lze pokládat za "autorizovanou" (vydaná jeho nejbližšími přáteli a spolupracovníky ze Sušice: Páter František Ferda nám... 2013. Nakl. LYNX) je samozřejmě dávno beznadějně rozebraná. Z ní také pocházejí naše citace.
Vždy také přidáme několik základních receptů na čaje a další postupy pro udržení zdraví. Obecně je však třeba poznamenat, že nesmírně záleží na kvalitě bylin a místě jejich původu. Úplně nejlepší je nasbírat si je "vlastní rukou", nebo spolehnout na služby prověřeného bylináře.
Tady je několik prvních rad pátera Ferdy – muže, který neopakovatelným způsobem, s pomocí Božího daru jasného zraku, lékárničky matky přírody a zdravého rozumu "zázračně" uzdravil tisíce lidí. Jak sám říkal: „Nejzajímavější na léčbě bylinami bývá často shoda, že nemoc, která vzniká, má přímo vedle sebe lék.“
Čaje
- z dubové kůry + anýz - je důležitý proti antibiotikům
- dubová kůra + 1 lžíce citrónové šťávy, čistí tělo při konzumaci uzenin a hovězího masa.
- z máty - napomáhá emulgaci tuku, podporuje tvorbu žluči
- z kořene pampelišky - podporuje trávení.
- z bílého řebříčku - je blahodárný na vnitřní orgány, též na kupovaná vajíčka v obchodech.
- z hlohu - na povzbuzení srdeční činnosti.
- z přesličky - proti radioaktivitě, alespoň 4 x v roce.
- z kozlíku lékařského - na nervovou únavu.
- z šalvěje lékařské - na kloktání v ústech protizánětlivá, též na zánět ledvin.
- z kopru - rozpouští krevní sraženiny v žaludku.
- z jalovce - vhodný proti revmatizmu.
- z kostivalové natě zastavuje průjmy.
- z pelyňku - proti překyselení žaludku, pijeme nalačno zásadně ráno po dobu 3-5 dní.
Čaj speciální po jídle
Tomuto čaji přikládal František Ferda mimořádný význam:
- bukvice, benedykt, přeslička, řebříček, vřes, třezalka, truskavec, zlatobýl. 1 lžíci směsi, 0,5 litru vařící vody, 6-8 minut vařit. Ihned slít, popíjet přes den - tři týdny.
Čaj na zlepšení paměti doporučoval pan páter 0,5 litru vařící vody, 2 lžíce jasanové kůry, 1 lžíce šípkových větviček, 6-8 minut vařit, pít po jídle po dobu tří týdnů.
Další doporučení pátera Ferdy:
Pozor na pomeranče - vznikne mozko-míšní chřipka, při které oteče malý mozek a nedomyká pravá strana srdce. Pomeranče spalují též oběh krevní. Říká se, že pomeranče chladí - zpomalují rozsáhlý žilní systém. Zpomalí návrat krvinek pro kyslík. V horkých krajinách je takovéto ochlazování žádoucí, ale v severních zemích se snadno nastydne, není-li dostatečně rychlý krevní oběh.
Druhá pomerančová choroba je malarijní teplota. Komáři, kteří se koupou v zavlažovačích kanálech, přelétávají na květy, které olíznou a sliny zůstanou na květech, zarostou do dřeně. Pokud dítě jí pomeranč a pije pomerančové limonády, je nutné pít čaj z dubové kůry.
Jestliže se někdo přejídá vlašskými ořechy, musí počítat s otravou strychninem a lze to napravit lískovými oříšky, nebo kůrou. Kmín je zase na otravu solaninem z brambor zelených, zmrzlých, kde škrob se mění v solanin. Ten způsobí nedomykání levé strany srdce - chlopně, nízký tlak, závratě.
Proto je nutné, abychom vždy vařili brambory s kmínem. Petržel udržuje zásaditost. Žaludeční kaše nesmí být překyselená. Slinivka, která neutralizuje, nestačí, a vznikne plynatost, kvašení této kaše a z tohoto překyseleného jídla není nic.
Překyselení jde přes krev a moč a nastávají poruchy ledvin.
Na toto je čaj:
- přeslička, třezalka, zlatobýl, řebříček, bukvice, jitrocel, pampeliška - 0,5 I vody, 8 minut vařit.
Přeslička očistí tělo od síry, zlatobýl od šťavelanů, řebříček vyrovnává zbytky bílkovin (z vajec). Tato očista může trvat tři neděle i více. U dubové kůry, hřebíčku, lískové kůry 8-12 dní. V podstatě jde o byliny, které by měly krávy v létě v zimě mít a které přes mléko se stanou pro tělo lékem.
V připomínce jednoho z největších (zapomenutých) českých léčitelů, kterého v ještě poměrně nedávné době znal celý léčitelský svět od latinské Ameriky po Rusko, budeme pokračovat. Pro tentokrát si alespoň zapamatujme:
„Nejzajímavější na léčbě bylinami bývá často shoda, že nemoc, která vzniká, má přímo vedle sebe lék.“
Zdroj: www.protiproud.cz
