ALERGIE

• Vytisknout
• E-mail

 Trápí Vás alergie a chcete se skutečně uzdravit?

Popis alergie

Imunitní systém člověka slouží k rozpoznávání a likvidaci cizorodých a potenciálně škodlivých elementů (molekul, mikrobů, parazitů nebo větších neživých částic). Pokud je imunita správně „nastavena“, představuje velmi účinnou ochranu proti nepřebernému množství chorob.

Může se však stát, že imunitní systém reaguje nepřiměřeně i na ty faktory vnějšího prostředí, které člověku neškodí. Tyto reakce jsou projevem přecitlivělosti (hypersenzitivity) a patří do skupiny tzv. imunopatologických reakcí.

Přecitlivělost projevující se konkrétními příznaky označujeme jako alergii, její příčinu jako alergen. Alergen vždy pochází z vnějšího prostředí. Je-li patologická imunitní reakce namířena proti částem vlastního těla, pak hovoříme o autoimunitních chorobách, které jsou popsány jinde.

Projevy alergie mohou buď nabývat formy sotva znatelné, nebo mohou nemocného výrazně obtěžovat, až ohrožovat na životě. Záleží na tom, jak silně je alergie vyvinuta, jakou cestou a v jakém množství do těla alergen vstoupí. Je prakticky nemožné vypsat zde všechny potenciální alergeny. Obecně jsou to pyly, prach, roztoči, bakterie, plísně, a látky obsažené v potravě a v léčivech, dále bílkoviny tvořené bodavým hmyzem a živočišné jedy.

Co se v těle odehrává?

Aby mohla vzniknout alergická reakce, musí se imunitní systém s cizorodou částicí nejprve seznámit a rozhodnout o její škodlivosti. Toto rozhodnutí je zcela zásadní, neboť částice už nikdy nebude obyčejnou částicí, ale vždy alergenem. Vznik přecitlivělosti na tuto částici se nazývá senzibilizace a celý proces trvá asi 3 týdny.

Částice je nejprve pozřena velkými imunitními buňkami (makrofágy), které ji rozloží a poté na svém povrchu „vystaví“ její fragmenty. Tuto událost sledují jiné buňky (pomocné T-lymfocyty), které s makrofágy komunikují, a posléze pošlou informace o události k buňkám stojícím na konci procesu (B-lymfocytům). B-lymfocyty prodělávají určité změny a po krátké době začnou tvořit protilátky (typu IgE).

Protilátky jsou sestaveny tak, že na jednom konci mají strukturu odpovídající tvaru fragmentu původní částice. V budoucnosti, pokud do organismu vstoupí stejné částice, se budou protilátky moci na jejich povrch navázat. Svým druhým koncem se protilátky časně po svém vzniku navážou buď na povrch tzv. basofilních granulocytů, imunitních buněk kolujících v krvi, nebo na povrch žírných buněk, obdobně vybavených elementů vykonávajících imunitní dozor ve sliznicích a v kůži.

Nové setkání s částicí, nyní již alergenem, vede k anafylaktické reakci. Alergen je při ní navázán na IgE protilátku a informace o vazbě je ihned přenesena do nitra basofilů či žírných buněk, které na ni reagují vyplavením množství aktivním látek do svého okolí. Tyto látky, mezi něž patří např. histamin, heparin, prostaglandiny a jiné, pak rozšiřují cévy, umožňují průnik tekutin z krve do okolního vaziva (vznik otoku), ovlivňují srážení krve a působí kontrakce útrobních orgánů.

Dle způsobu vstupu alergenu do těla vznikají pak reakce místní (na sliznicích dýchacího a trávicího ústrojí, na kůži) nebo celkové (alergen byl vpraven do krevního oběhu, ve kterém cirkuluje a reakce jsou patrné i na vzdálených místech od místa vstupu). Konkrétní příznaky jsou uvedeny níže.

Rizikové faktory alergie

Skutečná příčina poruchy imunitního systému vedoucí k alergickým reakcím není dosud přesně známa. Alergie je onemocněním s multifaktoriálním základem, to znamená, že se na jeho vzniku podílí více různých činitelů.

Zřejmě nejvýznamnějším faktorem je genetická predispozice. Dědičný předpoklad pro rozvoj alergie se označuje jako atopie. Je-li jeden z rodičů dítěte atopik (aniž se však u něj alergie musela během života projevit), má dítě asi 30% pravděpodobnost projevu alergie. Jsou-li atopici oba rodiče, pak pravděpodobnost stoupá na 60-80%. Z tohoto důvodu se zatím jeví jako nepravděpodobné, že by člověk mohl nějakým způsobem rozvoji alergie zabránit.

Mimo genetickou dispozici se jako další faktory pravděpodobně uplatňují: průmyslové znečištění ovzduší, ozón, cigaretový kouř a taktéž zvyšování životní úrovně a zdravotní péče (omezený kontakt s přirozenými nečistotami v přírodě, očkování atd.). Je prokázáno, že rody, jejichž členové přicházejí od útlého věku do kontaktu se zvířaty a zeminou a pijí vodu z přírodních zdrojů, alergiemi trpí ve statisticky nižším počtu případů.

Mnohé alergie vznikají při dlouhodobém a nadměrném vystavení některým látkám např. v pracovním prostředí. Snad jen těm se lze uchránit, ale výběr zaměstnání dle pravděpodobnosti vzniku profesionální alergie jistě není obvyklým postupem.

Některou z forem alergie dnes trpí více něž pětina populace. K rozvoji příznaků dochází většinou již v dětském věku (často už u kojenců). Později jsou objeveny alergie na látky, se kterými se člověk za život setká zřídka (první kontakt je následován senzibilizací, druhý kontakt již je obvykle spojen s alergickou reakcí), jako je tomu u některých léčiv, exotických potravin, po bodnutí hmyzem, apod.

Nejlepší prevencí v těchto případech je samozřejmě příště se alergenu vyhnout a pokud toto nelze, je třeba se pro každý případ vybavit léčivy, které průběh reakce zmírní.

Příznaky a projevy alergie

Příznaky můžeme dělit podle cesty vstupu alergenu do těla alergika.

V případě vdechnutí (inhalace) např. pylu z prostředí se alergie ohlásí vodnatou rýmou a kýcháním. Chronický stav se označuje jako senná rýma (pollinosis). Závažnějším projevem je astma (asthma bronchiale), soubor příznaků zahrnujících především dušnost z důvodu stažení svalstva průdušinek (potíže jsou především s výdechem, který je někdy provázen slyšitelným pískotem) a dráždění ke kašli.

Vzdušný alergen také dráždí pomocná zařízení oka, což vede k nadměrnému slzení, štípání očí a zánětu spojivek.

Je-li alergen pozřen, může se alergie projevit otokem sliznice v celém rozsahu kontaktu sousta s trávicím traktem. Existuje tak možnost otoku kořene jazyka s ucpáním dýchacích cest. Mezi projevy potravinové alergie dále patří nevolnost až zvracení, křečovité bolesti břicha, průjem, později se může objevit vyrážka.

Vstoupí-li alergen přímo do krevního oběhu (např. při bodnutí hmyzem), mohou příznaky nabýt celkového charakteru (a to velmi rychle). Patří mezi ně otoky, stažení orgánů tvořených hladkou svalovinou (dýchací cesty, břišní orgány) projevující se dušností a křečovitými bolestmi břicha, svědění a/nebo vyrážka.

Závažnou reakcí je snížení krevního tlaku z důvodu rozšíření průsvitu cév (hypotense z vazodilatace). Aktivace regulačních mechanismů těla se pak projeví jako zrychlená srdeční akce (tachykardie). Kůže je nápadně bledá s na omak lepkavým, studeným potem. Posledně jmenované příznaky odpovídají stavu označovanému jako anafylaktický šok, který přímo ohrožuje život. Je-li patrný rozvoj těchto příznaků (především celkový pocit svědění, nevolnost, počínající bolest břicha, zrychlený tep) např. po bodnutí hmyzem, neváháme s přivoláním záchranné služby.

Atopický ekzém je alergický zánět kůže. Zatímco senná rýma a asthma se projevují u předškolních a mladších školních dětí, atopický ekzém lze pozorovat už u kojenců. Jedná se o suché, šupinovité, bledě červené okrsky, objevující se u malých dětí na obličeji a na krku, u starších poté v záhybech kůže (podkolenní a loketní jamky, podpaží, meziprstí). Ekzém obvykle svědí, což vede k jeho rozškrábání a nebezpečí vniknutí mikrobů.

Vyšetření alergie

Obvodní lékař pojme podezření na alergii dle typických příznaků, které pacienta sužují. Odešle jej k odbornému lékaři, alergologovi, který se nejprve soustředí na identifikaci alergenu.

Do předloktí jsou pacientovi při vyšetření podkožně aplikovány komerčně vyrobené zředěné alergeny. Po cca půl hodině se hodnotí kožní reakce na konkrétní alergen (zarudnutí a bledý pupen v místě vpichu znamenají pozitivní nález).

Alergolog dále odebírá krev a žádá laboratoř o stanovení hladiny protilátek (především typu IgE). Ty mohou přinést informace o závažnosti alergie. Má-li pacient potíže s dechem, je navíc provedena spirometrie. Získané poznatky jsou poté odrazovým můstkem ke stanovení optimálního léčebného postupu.

Léčba alergie

Léčba spočívá obvykle v podávání antihistaminik, většinou sezónně (podle výskytu alergenu v ovzduší). V případě dýchacích obtíží jsou předepisována léčiva ve formě aerosolu nebo prášku k inhalaci. Aplikují se buď pravidelně nebo jako úlevový lék pouze při potížích.

Kortikoidy jsou léčiva působící imunosupresivně, to znamená, že zmírňují imunitní reakce. Tento účinek však není jejich účinkem hlavním (k ostatním patří např. vliv na metabolismus, hospodaření s vodou a solemi, vliv na krevní tlak aj.), proto jejich dlouhodobé podávání inhalací nebo v tabletách není žádoucí. S výhodou jsou však používány lokálně v mastích k léčbě ekzémů.

V poslední době se stále více sází na léčbu tzv. desenzibilizací. Do organismu jsou po určitý čas vpravovány alergeny injekčně, začíná se na velmi malých koncentracích a postupem času se koncentrace zvyšují. Tělo si tak na antigen „zvyká“ a po úspěšné léčbě na něj už nemusí reagovat vůbec.

Nevýhodou léčby je nejistý výsledek při poměrně vysoké ceně a nutnost pravidelného docházení do ordinace k aplikaci injekce. Pacient musí vždy po dobu několika desítek minut po aplikaci zůstat pod dohledem lékaře, zda nedojde ke vzniku alergických reakcí.

V případě alergie na léčivo (obvyklá je alergie například na jodové dezinfekční prostředky, na penicilin atd.) je v pacientově vlastním zájmu, aby o této skutečnosti vždy včas informoval zdravotnický personál, se kterým přijde v rámci léčebných úkonů do styku. U takového pacienta jsou užita léčiva s jinými účinnými nebo podpůrnými látkami, ale se stejným efektem.

Potravinová alergie vyžaduje vyhýbat se v budoucnosti všem pokrmům, které alergen mohou obsahovat.

Alergici, u nichž se v minulosti projevila těžká reakce až anafylaktický šok (typicky po bodnutí hmyzem), jsou vybaveni pohotovostním balíčkem obsahujícím nejčastěji antihistaminikum, kortikoid a nejspíše i injekci adrenalinu (autoinjektor EpiPen), kterou si může alergik v případě potřeby aplikovat sám. O závažné alergii je vhodné informovat i blízké osoby, které mohou tuto injekci podat. V případě dětí je nezbytně nutné informovat o závažných alergiích učitele či vedoucí dětského kolektivu, do jejichž péče je dítě předáváno.

Jak si pomoci sám

Pokud je to možné, alergik by se kontaktu s alergenem měl vyhýbat. Lékař může poradit s nákupem různých pomůcek pro alergiky (např. hypoalergenního ložního prádla apod.), kterých je na trhu dostatek a v dnešní době již nejsou cenově nedostupné. Doma je vhodné užívat vysavače s HEPA filtrem. Základem úspěchu v boji s alergií je disciplinovanost a dodržování léčby stanovené lékařem.

Komplikace alergie

Nejčastější a logickou komplikací je zhoršování příznaků neléčené alergie. Například původní občasná rýma se mění v rýmu chronickou a ta nakonec v astma.

Chronickým drážděním sliznic může docházet k jejich mikroskopickým i okem viditelným změnám. Mezi tyto viditelné změny patří obvykle nepravé nádory, tedy např. nosní polypy.

Dále se rýma může zvrhnout v chronické záněty, spojivek, nosních dutin nebo dokonce záněty středouší. Nebyl-li dříve přítomen atopický ekzém, pak se i ten může rozvíjet jako komplikace.

Anafylaktický šok je nejvážnější komplikací, vyžadující okamžitý odborný zásah s podáním adrenalinu, antihistaminik, kortikoidů a infuze tekutin. Je popsán na jiném místě tohoto serveru.

Zdroj: www.vitalion.cz

ADHD (LMD)

• Vytisknout
• E-mail

ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP), porucha chování s hyperaktivitou, patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.

Na vzniku ADHD se přibližně ze 75 % podílí dědičnost. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek. Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou. V ostatních případech při vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu. Podle některých názorů má na vznik a rozvoj hyperaktivity vliv nadměrné užívání přídatných látek, zejména brilantních barviv, jako je např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104) (od 20. července 2010 mají výrobci v ČR povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění „může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“[3]),[4] , nadměrné sledování televize nebo špatné zvládání dítěte rodiči. Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí užívajících léky na epilepsii v důsledku vedlejších účinků, které jsou však napravitelné. ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tím jsou pak ovlivněny všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI (magnetickou rezonancí) prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch.

ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie.