ZÁNĚTY
Zánět je stereotypní, složitá vývojem získaná schopnost reakce živých organismů na různá poškození, sestávající se z jevů charakteru alterativního (poškození buněk), exsudativního, proliferativního a imunitního, které obvykle probíhají sukcesivně, jde-li o zánět reparativní anebo simultánně, jde-li o zánět defenzivní.
Zánět je základním nástrojem vrozené imunity, tzn. reakcí na poškození. Je výrazem ochranné přizpůsobivosti a jedním z regulačních mechanismů homeostázy.
Zánět je současně nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován.
Zánětlivá reakce probíhá ve vaskularizované pojivové tkáni a účastní se jí krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy, a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně.
Fáze zánětu
1. fáze: Buňky poškozené tkáně uvolní chemické signalizační molekuly (histamin a prostaglandin).
2. fáze: Rozšíření blízkých kapilár, které jsou potom více propustné. Tvoří se srážlivé elementy a nastává proces srážení.
3. fáze: Chemotaktické faktory (chemokiny) uvolněné z různých buněk lákají fagocytární buňky z krve.
4. fáze: Fagocytární buňky se dostanou ke zraněnému místu, pohlcují patogeny a zbytky buněk. Následuje uzdravení tkáně, které urychluje mírně zvýšená teplota.
Příčiny zánětu
Neživé příčiny – jsou obvykle chemické nebo fyzikální faktory (zánět aseptický); jedná se například o poškození tkáně při chirurgickém zákroku, traumatickém poškození (zlomeniny, přetržení svalů, apod.) či popálení. Je to jednoduchá reakce, netvoří se protilátky proti příčině, pouze proti poškozeným buňkám tkáně. Mluví se také o zánětu reparativním.
Živé příčiny – jsou látky antigenní povahy (viry, bakterie, parazité), jedná se o velmi složitou reakci a zánět se vyvíjí od začátku jako obranná reakce, vzniká zánět obranný.
Zánět - skrytý zabiják
Zánět je proces, kterými nás imunitní systém pomocí bílých krvinek a protilátek chrání před infekcemi, způsobenými bakteriemi, viry, parazity či plísněmi. Akutní zánět nás chrání před poškozením a směřuje k vyléčení, zatímco u chronického zánětu spouští imunitní systém zánětlivou reakci, jakoby v těle byla nebezpečná bakterie nebo virus. Tento chronický zánět poškozuje tkáně.
Zánět chronický: neviditelný zabiják
Chronický zánět se na rozdíl od akutního liší hlavně tím, že jeho projevy jsou velmi malé, rozpoznatelné někdy obtížně, zánět přetrvává dlouhou dobu, má dopad na celý organismus, projevuje se zpomalením metabolismu, nemá jen místní projevy, nesnadno se zjišťují zevní faktory udržující zánět v těle, jako jsou například u akutního zánětu bakterie, a nemá tendenci k vyléčení, ale spíše udržuje organismus v narušeném, „nemocném" stavu.
Skrytým nebezpečím a nakonec i zabijákem je přetrvávající chronický zánět, jejž způsobuje akutní zánět vyvolaný mnoha vnějšími vlivy, zejména stresem, chemikáliemi, parazity, špatnou stravou, nedostatkem pohybu, minerálů a vitaminů, způsobující systémovou poruchu metabolismu. Jejich léčba léky je v západní medicíně neúspěšná, neboť najít příčinu na rozdíl od podávání antibiotik u infekce není jednoduché a léky neboli syntetické molekuly s protizánětlivým účinkem pouze zánět potlačují a mají mnohé nežádoucí účinky. Širší přístup k řešení chronického zánětu totiž zahrnuje úpravu životosprávy, stravy, pravidelný spánek, vhodný pohyb, užívání protizánětlivých a antioxidačních bylin, vitaminů a minerálů, kterých máme celkově ve stravě nedostatek.
Chronický zánět a nemoci
Každým rokem se objevují další překvapivé souvislosti spojující zánět s poruchami metabolismu, hormonálními změnami a nervovým systémem.
Při chronickém zánětu imunitní systém navzdory tomu, že neexistuje vetřelec, proti kterému by měl bojovat, neustále vylučuje zánětlivé látky, které putují organismem a poškozují různé tkáně. Jedná se vlastně o stres, pro tělo velmi škodlivý.
Reakce imunitních buněk poškozujících zdravé buňky v tkáních způsobuje pak rozvoj mnoha chronických onemocnění. Chronický zánět odebírá tělu energii, živiny a látky, které stále aktivní stimulovaný imunitní systém potřebuje pro svou činnost. Tento stav může způsobovat genetické změny a mutace, jež vedou k rakovině.
Z knihy David Frej, Zánět-skrytý zabiják
