Trápí Vás plísňová onemocnění (mykózy) a chcete se skutečně uzdravit?
Popis mykózy
Plísně (mykóza) jsou houbová onemocnění vyvolaná organismy, které se svými vlastnosti blíží rostlinám a bakteriím. Na rozdíl od bakterií však tyto organismy mají jádro a oproti rostlinám netvoří chlorofyl. Mají buněčnou stěnu, která je tvořena chitinem a mohou žít jako jednotlivé buňky nebo v koloniích, jsou v podstatě všudypřítomné. Žijí aerobně – což znamená, že ke svému metabolismu vyžadují kyslík.
Z lékařského hlediska dělíme plísně na dermatofyty, kvasinky a houby tvořící mycelia (tzv. Mikromycety). Nejčastějším vyvolavatelem kožních onemocnění jsou dermatofyta (např. rody Microsporum, Trychophyton), která se živí rohovějícími kožními buňkami (keratinocyty), a proto napadají kůži, nehty a vlasy.
Dermatofyta vyvolávají tzv. dermatofytózy, přičemž jednotlivá onemocnění se nazývají odborně tinea. Rozlišujeme tak tinea pedis (postižení nohou neboli nemoc zvaná též atletická noha), tinea manus (postižení rukou - stejné onemocnění jako na nohou, většinou přenesené z nohou), tinea unguium (postižení nehtů neboli onychomykóza), tinea capitis (postižení pokožky hlavy a kštice), tinea inguinale (postižení třísel), tinea barbae (postižení vousů) a tinea corporis (postižení trupu a končetin).
Jak vidno, plíseň se může objevit prakticky kdekoli na těle. Záleží pak na celkovém stavu jedince, jeho věku, obranyschopnosti, přítomnosti jiných onemocnění, stavu (poranění) kůže atd. Nejčastěji se člověk nakazí našlápnutím kožních šupinek, které se odloučily z plosky nohou nakažené osoby (fitcentra, koupaliště apod.).
Co se týče kvasinek, nejdůležitějším zástupcem je kvasinka zvaná Candida albicans. Ta vyvolává tzv. kandidózy, kterými trpí často kojenci, malé děti, ženy, obézní a lidé nemocní cukrovkou. Nejčastěji hovoříme o kandidóze kožní, která může postihnout i nehty, dále poševní (vaginální) kandidóze a jícnové. Kandidóza dutiny ústní se označuje jako soor (čte se sór), je typická u kojenců a u lidí celkově oslabených a v dlouhodobé nemocniční péči, užívajících antibiotika. Kandidóza jícnu je typická taktéž u jedinců oslabených a v dlouhodobé nemocniční péči s antibiotickou terapií. Projeví se buď bolestivostí při polykání nebo je bezpříznaková a pak bývá náhodným nálezem při gastroskopii (endoskopické vyšetření žaludku pomocí kamery).
Kožní kandidóza se vyskytuje zejména v místech vlhké zapářky (oblast třísel, genitálu, podpaží, pod prsy, oblast krku). Svědí, kůže má červené zbarvení, může být přítomno olupování postižených okrsků.
Postižení nehtů je typické pro pracovníky máčející si dlouhodobě ruce ve vodě bez ochranných pomůcek, je charakteristické zduřením a zčervenáním nehtových valů (což je oblast nad místem, odkud nehet vyrůstá).
Vaginální kandidóza je onemocnění dosti časté, charakteristické úporným svěděním a bělavým výtokem z pochvy. Dostavuje se při oslabení, stresu a antibiotické léčbě, kdy dojde k vybití přirozené poševní mikroflóry.
Mezi kvasinková onemocnění se řadí i onemocnění zvané pytiriasis versicolor, jehož vyvolavatelem je kvasinka Malassezia furfur. Je charakteristické tvorbou světle hnědých, ostře ohraničených okrouhlých ložisek na kůži hrudníku, případně ramenou, pažích a stehnech, na nichž se po škrábání objevují drobné šupinky. Po zaléčení a v létě (po opalování) je typické vyblednutí v místech původních ložisek. Onemocnění se vyskytuje zejména u mladých jedinců a predispozicí je zvýšené pocení a mastná pokožka. Obvykle nebývá doprovázeno svěděním, ale jen vymizením pigmentu (depigmentací) a jemným šupením postižených oblastí.
Mikromyceta (např. Penicillium, Apergillus) jsou častými alergeny.
Pro úplnost je vhodné se zde zmínit i o tzv. systémových mykózách, které doprovází stavy převážně spojené s oslabením imunitního systému. Jedná se o multiorgánová onemocnění (postiženo je více orgánů současně). Původci se obvykle liší od původců kožních onemocnění, nicméně systémové onemocnění může vyvolat i Candida albicans. Tyto stavy mohou mít velmi závažný průběh a k vidění jsou prakticky jen v nemocničním prostředí u dlouhodobě hospitalizovaných jedinců.
Rizikové faktory mykózy
Mezi rizikové faktory řadíme styk s infekcí, např. při pobytu na veřejných koupalištích, bazénech, sprchách apod., traumatizace pokožky nohou (sport, turistika), celková onemocnění jako je cukrovka, cévní onemocnění, obezita, jiná onemocnění pokožky jako jsou ekzémy, zvýšené pocení, nošení uzavřené a neprodyšné obuvi, prádlo a oděvy z nevhodných materiálů, antibiotická terapie, pobyt v endemických oblastech, oslabený imunitní systém (zejména pak u systémových mykóz).
Prevence mykózy
Vhodnou prevencí je péče o pokožku, šetrná a dostatečná hygiena, nošení prodyšného prádla a oděvů, vhodná obuv, dezinfekce obuvi, používání přezutí ve veřejných sprchách, dezinfekce ran (po práci na zahradě apod.).
Příznaky a projevy mykózy
Plísňová onemocnění, označovaná jako mykózy, se projevují nejčastěji svěděním, zčervenáním, olupováním anebo popraskáním kůže, což nemocného velmi obtěžuje a donutí ho vyhledat odbornou pomoc.
Jsou však i taková postižení kůže, vyvolaná houbami, která u některých jedinců svědění nezpůsobují, a tudíž nepřinášejí nemocnému nijak zvláštní útrapy. Poslední případ, tedy bezpříznakové onemocnění, je nejméně žádoucí, jelikož takoví pacienti se neléčí a činí tak zdroj nákazy pro další jedince (např. na koupalištích apod.).
Mykóza pokožky nohou
Mykóza pokožky nohou (atletická noha, kandidóza interdigitální – meziprstní) je stav, kdy dotyčný pociťuje silné svědění, které nedokáže ničím potlačit, na kůži nemusí být akutně ani nijaké zvláštní známky postižení plísní (silné olupování, zčervenání). Typické je postižení lidí, kterým se zvýšeně potí nohy. Zasažena jsou zejména meziprstní oblasti a klenba nohy - k nákaze jsou náchylnější lidé s málo klenutou nohou (s plochými nohami).
Kandidóza
Mykóza vyvolaná Candidou albicans se označuje jako kandidóza. Ta má několik variant. Jednak ústní kandidóza projevující se bílými splývavými povlaky na sliznici dutiny ústní, dají se lehce setřít. Typicky jsou u kojenců, u oslabených jedinců a u nemocných v dlouhodobé nemocniční péči a na antibiotické terapii.
Kandidóza genitálu
Kandidóza genitálu se u žen projevuje hustým bělavým tvarohovitým výtokem, začervenáním sliznice pochvy a úporným svěděním. Kandidóza genitálu může postihnout i muže, zejména pak diabetiky (nemocné cukrovkou).
Kandidóza intertriginózní
Kandidóza intertriginózní (postihující místa vlhké zapářky) se projevuje mokvajícími, sytě červenými plochami, na okraji s límcem šupin a drobných pupínků. Tyto projevy svědí a pálí. Jsou časté pod prsy, v tříslech a pod kožními řasami břicha.
Kandidóza interdigitální (meziprstní) je popsána výše.
Chronická mukokutánní kandidóza
Chronická mukokutánní kandidóza je onemocnění postihující imunokompromitované jedince (tj. jedince se silně oslabeným imunitním systémem). Jedná se o úpornou infekci kůže, sliznic a nehtů.
Mykóza nehtů
Mykóza nehtů (onychomykóza) je plísňové onemocnění vyvolané buď dermatofyty (pak se nazývá tinea unguium) nebo kvasinkami (nejčastěji Candidou albicans). Převážně jsou postiženy nehty nohou, a to palec a malíček. Ruce bývají postiženy až přenosem infekce z nohou anebo po poškození nehtu (kdy je při poranění zanesena houbová infekce do rány či se později usídlí na krevní sraženině pod nehtem). Nejčastější formou je plísňové postižení začínající od okraje nehtu, kdy dojde ke ztluštění, drolení a zežloutnutí nehtu a může vést až k oddělení nehtu od nehtové ploténky.
Druhou, méně obvyklou variantou onemocnění nehtů je stav, kdy postižení nehtu začíná u nehtového lůžka a postupuje ve směru růstu nehtu. Tehdy bývá postižena růstová ploténka a struktura nově rostoucího nehtu, ten je bělavý, deformovaný (nerovný, s bílými vkleslinami) a ztrácí lesk. Obraz bílého ďolíčkování nehtů je velmi podobný psoriatickému postižení nehtů (při lupénce), a tak někdy může být zaměněn. Odborníkovi by se to však nemělo přihodit, jelikož při lupénce jsou vždy postiženy nehty všechny, nikoli solitárně (jednotlivě).
Léčba mykózy
Léčba plísňového postižení by měla být vedena odborníkem - dermatologem. Onemocnění je velmi svízelné, často se vrací a ani při zdánlivém ústupu příznaků nebývá vyhráno. K léčbě jsou hojně používána celková (tablety) a lokální (roztoky, krémy) antimykotika (léky bránící růstu a množení plísní). Bohužel však, obdobně jako u bakterií a antibiotik, narůstá rezistence (odolnost) houbových organismů vůči těmto lékům a léčba je pak téměř neúčinná. Proto je nutné vhodně volit antimykotikum dle výsledků mikroskopického a kultivačního vyšetření odebraných vzorků postižené tkáně a klinického obrazu u nemocného jedince.
Jak si mohu pomoci sám
Záleží, jakým typem plísňového onemocnění trpíte. Zda je postižena kůže, nehty, vlasy či pochva. Obvykle jsou předepisována léčiva s klotrimazolem, terbinafinem či itrakonazolem, některá jsou i volně prodejná v lékárnách (krém Klotrimazol AL či dražší Canesten, Terbisil a mnohé další).
V každém případě je však vhodné navštívit lékaře, který bude vaši terapii vést a případně upravovat. Není dobré používat jakoukoli léčbu před návštěvou lékaře. Vyšetření, která pak lékař provádí pro zjištění infekce nemusí mít tak výtěžnou hodnotu nebo mohou být výsledky těchto vyšetření (falešně) negativní. Navíc co se týče vaginálních (poševních) zánětů spojených se svědivým výtokem, nemusí být vyvolány houbou Candidou albicans, nýbrž i jinými nehoubovými organismy jako jsou streptokoky (bakterie), léčba klotrimazolem (užívaným jako poševní tablety) pak nebývá účinná.
Komplikace mykózy
Pokud plíseň postihne kůži a není vhodně léčena, může se rozšířit do plochy, dále i na nehty a vlasy. Jedná se o onemocnění poměrně nepříjemné, ať už vzhledově nebo obtěžující nemocného svěděním či jinými nepříjemnými pocity. Vážné problémy může způsobovat zejména u lidí oslabených (starší pacienti) a nemocných cukrovkou, kde může vyvolat až takové rozsáhlé postižení, které pak vyžaduje chirurgický zákrok.
Někteří pacienti nepociťují svědění, mají pouze zhrublou kůži a ani netuší, že by se mohlo jednat o plísňové onemocní (zejména pak plosky nohou, paty). Časem si pak mohou všimnout, že se jim mění tvar, síla a barva nehtu, tehdy už bývá pozdě na jednoduchou léčbu pomocí roztoků a krémů. Nutná je pak léčba celková, která nese i jistá rizika, např. ovlivnění jiných současně užívaných léků.
Zdroj: www.vitalion.cz
Trápí Vás žloutenka (virová hepatitida) a chcete se skutečně uzdravit?
Infekční žloutenka, nebo-li virová hepatitida (hepatitida=zánět jater) je onemocnění způsobené viry hepatitidy typu A, B, C, D, E nebo G, které napadají jaterní tkáně.
Každý vir způsobuje jiné onemocnění jater a každý typ žloutenky má jiný způsob přenosu a svého průběhu. Existuje několik typů žloutenky - A, B, C, D, E a G. Žloutenka typu D, E nebo G se v České republice téměř nevyskytuje, výjimkou může být člověk, který se jedním z těchto typů nakazil v zahraničí.
Žloutenka typu A
Jde o nejhojněji se vyskytující onemocnění virovou hepatitidou a zároveň je nejméně závažným typem. Při diagnostikování žloutenky typu A je pacient hospitalizován na infekčním oddělení v nemocnici po dobu kdy může ohrozit okolí svou infekčností.
Žloutence tomuto typu se také říká nemoc špinavých rukou (přenos viru je fekálně-orální cestou, tedy stolicí nemocného a poté všeho, co s ní bylo kontaminováno, často se jedná o vodu, potraviny a ruce). Inkubační doba nemoci je zhruba jeden měsíc.
V potravinách se vir zničí 5-ti minutovým varem. V domácnostech se mu dá vyhnout používáním dezinfekčních přípravků s chlórem, kyselinou peroctovou nebo s vyšším obsahem alkoholu.
Příznaky
Žloutenka se u člověka objeví během 2 až 6 týdnů od setkání s virem ve formě příznaků podobným chřipce (bolest hlavy, nevolnost, horečka), časté je také zežloutnutí kůže a očního bělma.
Léčba
Po potvrzení žloutenky typu A z krve a moči pacienta je nemocný ihned hospitalizován na infekčním oddělení. Během rekonvalescence se musí pacient vyhýbat tělesné námaze a po dobu půl roku změnit jídelníček. K návratu příznaků může dopomoci užívání antikoncepce, nadměrné požívání alkoholu, obezita a nadměrné slunění.
Žloutenka typu A je pravděpodobnější s nárůstem věku člověka. Léčba s následnou rekonvalescencí trvá déle než u mladého člověka.
Po prodělání a vyléčení hepatitidy A je organismus před další nákazou stejného typu imunní.
Prevence
- mytím rukou před jídlem,
- mytí rukou po použití WC,
- konzumace pouze nezávadných potravin a vody.
Hepatitida B
K nákaze žloutenky typu B dochází prostřednictvím krve, spermatu nebo vaginálního sekretu během nechráněného pohlavního styku nebo při použití jedné injekční stříkačky při aplikaci drog nebo léků. Nakazit se může člověk i při používání jednoho zubního kartáčku nebo jednoho ručníku nebo holicího strojku. Tento typ žloutenky je také přenosný z těhotné matky na plod.
Příznaky
Inkubační doba je zhruba 3 měsíce a může se rozvinout do chronického stádia, jako je cirhóza nebo karcinom jater. Během inkubační doby se u žloutenky neobjevují žádné vedlejší příznaky a člověk o onemocnění vlastně neví. Po propuknutí nemoci se objevují dlouhodobé příznaky - horečka, žloutnutí pokožky, únava, nechutenství, tmavá moč a světlá stolice.
Léčba
Během nemoci by měl mít pacient klidový režim a změnit jídelníček.
Léčba chronického onemocnění žloutenky typu B je dlouhodobá a nákladná, která nemá jistotu vyléčení. Po prodělání nemoci a jejím následném vyléčení je člověk před další nákazou ochráněn a je proti ní imunní.
Prevence
- vyhýbat se drogám,
- praktikovat bezpečný sex s ochranou (kondomem),
- nepůjčovat si hygienické potřeby od přátel a známých,
- být opatrný při aplikaci piercingu a při tetování,
- být obezřetný při krevních transfúzích v zahraničí.
Hepatitida C
Žloutenka typu C je označována jako nemoc narkomanů nebo homosexuálů, protože se přenáší krví nebo tělními tekutinami.
Příznaky
Inkubační doba je zhruba 2 měsíce.
Léčba
Často dochází k přechodu do chronického stádia. Léčba hepatitidy typu C trvá zhruba 1 rok, ale bývá úspěšná jen u 60% případů. Při léčbě je pacientovi podáván interferon a léky k podpoře jaterní funkce, při zhoršeném průběhu dochází k transplantaci jater.
Po prodělání hepatitidy typu C nezůstávají v těle protilátky, které by zabránily dalšímu onemocnění.
Prevence
- vyhýbat se drogám,
- praktikovat bezpečný sex s ochranou (kondomem),
- nepůjčovat si hygienické potřeby od přátel a známých,
- být opatrný při aplikaci piercingu a při tetování,
- být obezřetný při krevních transfúzích v zahraničí.
Žloutenka typu E
Přenáší se kontaminovanými potravinami nebo kontaminovanou vodou (podobně jako typ A). Hepatitida typu E je nebezpečná pro těhotné ženy, u kterých může propuknout v závažné onemocnění jater nebo dokonce smrt.
Novorozenecká žloutenka
S novorozeneckou žloutenkou se setkává zhruba polovina narozených dětí. Příčinou vzniku žloutenky u novorozenců je rozpad velkého množství červených krvinek, které je způsobeno změnou prostředí, ve kterém dítě vyrůstalo v matčině bříšku a prostředím, ve kterém se dítě po porodu nachází.
Autoimunitní hepatitida
Jde o progresivní zánět jater. Nemoc je spojená s neobvyklostmi lidského imunitního systému, který vytváří protilátky proti jaterním buňkám.
Pacientkami bývají převážně mladé dospívající ženy. Ženy, které trpí autoimunitní hepatitidou, mají pravděpodobně taky cukrovku, ztrátu pigmentu kůže nebo Sjögrenův syndrom.
Příznaky:
- únava,
- bolesti břicha a kloubů,
- svědění,
- žloutenka,
- zvětšená játra.
Léčba
Pacienti, u kterých se objeví autoimunitní hepatitida mají šanci na život v maximální délce 10 let. Léčba je zaměřená na příznaky, nikoli na příčinu nemoci. Pacienti se mohou také léčit pomocí kortikoidů, které ale mohou mít při dlouhodobém užívání nežádoucí účinky (vysoký krevní tlak, cukrovka, žaludeční vředy, řídnutí kostí nebo šedý zákal).
Léčba by měla pacienta zcela vyléčit nebo alespoň tuto nemoc zmírnit. U zhruba 20% pacientů se nemoc i přes léčbu zhoršuje, proto se musí přejít k transplantaci jater.
Zánět jater
Jde o poškození jater, které je doprovázeno zánětem. Může být infekční nebo neinfekční, akutní nebo chronický.
- infekční zánět jater
- neinfekční zánět jater
- akutní zánět jater
- chornický zánět jater - v játrech dochází nejprve k fibróze a poté k cirhóze. V játrech vznikají malé jizvičky, které se zacelují kožovitou hmotou na místě původní jaterní tkáně.
Očkování proti žloutence
Očkovat se lze proti žloutence typu A a B. Proti žloutence typu C se očkovat nelze. Očkování je možné pro každý typ zvlášť nebo lze vakcíny kombinovat proti oběma typům žloutenky.
Typu A
Očkování není součástí pravidelného očkovacího kalendáře. Očkovat lze děti od 1 roku. Očkuje se 2 dávkami. Druhá dávka je aplikována půl roku až rok po první dávce. Ochrana proti žloutence nastupuje po 2 až 4 týdnech od píchnutí první dávky. Cena jedné dávky je zhruba 950 Kč až 1150 Kč.
Typu B
Očkování proti žloutence typu B je součástí očkovacího kalendáře a je zahrnuto v povinné kombinované Infanrix hexa vakcíně. Očkování obsahuje 3 dávky, které jsou aplikovány během půl roku s 3měsíčními rozestupy. Cena 1 dávky je zhruba 850 Kč.
Kombinovaná vakcína proti Žloutence typu A i B
Očkování obsahuje 3 dávky, z nich druhá je očkována měsíc od první a třetí je očkována šest měsíců od druhé dávky. Orientační cena pro děti do 15 let je 1.000 Kč a pro dospělé se cena pohybuje kolem 1.600 Kč.
Použité zdroje
- http://nemoci.vitalion.cz/zloutenka/
- http://www.zloutenky.cz/
- http://www.bez-alergie.cz/autoimunitni-hepatitida
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatitida
- http://nemoci.vitalion.cz/novorozenecka-zloutenka/
- http://www.modrykonik.cz
