Popis anorexie
Mentální anorexie patří do skupiny poruch příjmu potravy.
Je to v první řadě duševní onemocnění, charakterizované neustálou snahou zhubnout. Svůj sen o hubené postavě si nemocní plní buď přísným omezováním množství přijaté potravy, nebo excesívním cvičením. Jiní si kontrolují svůj kalorický příjem zvracením po jídle, nebo zneužíváním laxativ, diuretik.
Lidé trpící anorexií jsou posedlí svou váhou a tvarem těla. Pořád se snaží dosáhnout proporcí, které již neodpovídají jejich věku a výšce. V extrémních případech jsou na kost vyhublí, ale pořád si připadají tlustí. Zajímavé je, že u jiných anorexií postižených pacientů dovedou velice přesně odhadnout jejich váhu i proporce v centimetrech, ale u sebe jim docela schází reální náhled na svoje tělo.
Ačkoli se anorexie točí kolem jídla, není to onemocnění, které se týká jenom jídla. Je to hlavně velice nezdravá cesta vypořádání se s emocionálními problémy, perfekcionizmem a touhou po kontrole. Nemocní s anorexií si připadají tím hodnotnější, čím jsou hubenější.
Anorexie se vyskytuje zejména u dívek a žen, u chlapců je zřídkavá. Maximum výskytu je u děvčat ve věku 14-18 let.
Příčiny vzniku anorexie
Přesné a konkrétní příčiny vzniku anorexie nejsou známy. Roli sehrává kombinace různých vlivů. Zejména se uplatňují biologické, psychologické a sociálně-kulturní faktory.
Biologické faktory- udává se případná genetická souvislost vzniku anorexie u některých lidí. Tak například mladé ženy, jejichž sestry nebo matky měly nějakou poruchu příjmu potravy, mají zvýšené riziko onemocnění. Vliv genetiky potvrzují i studie na dvojčatech. Existují také studie, zabývající se průkazem role serotoninu, což je jeden z mediátorů v mozku uplatňující se u deprese, při vzniku anorexie.
Z psychologických faktorů se uplatňuje například nízké sebevědomí, emoční labilita či sklony k perfekcionizmu, což je vede k tomu, že nemocní s anorexií si o sobě nikdy nebudou myslet, že jsou dostatečně hubení.
Příčina také tkví v sociálně-kulturních aspektech, kdy moderní západní společnosti pěstují touhu po štíhlosti. Media nás zaplavují fotkami vyhublých bezprizorných modelek a hereček. Sláva a úspěch jsou dávány do souvislosti se štíhlostí. Tento tlak a touha být štíhlý působí především mezi mladými děvčaty.
Rizikové faktory anorexie
Ačkoli konkrétní příčina vzniku anorexie není známa, existují určité faktory, jejichž přítomnost riziko jejího vzniku zvyšuje.
Patří sem samotné držení diety. Lidé hubnoucí na základě držení diety jsou většinou povzbuzeni pozitivním hodnocením okolí a novým vzhledem svého těla a motivuje je to k dalšímu hubnutí, které se u některých jedinců může postupně vymknout kontrole.
Také lidé, kteří zhubli neúmyslně, například po prodělané nemoci, se mohou následkem kladné odezvy okolí na jejich nový zjev povzbudit k novému postupně extrémnímu hubnutí. A naopak je rizikovým faktorem také příbytek hmotnosti.
Období života kdy je člověk zranitelný, touží po uznání okolí a snaží se líbit, je puberta.
Také změny v životě představují riziko. Ať už jde o změnu školy, práce, nové bydlení, partnerský rozchod, smrt nebo těžká choroba v blízkém okolí. To vše může způsobit stres. Jednou cestou, jak se vypořádat se situací, nad níž nemáme kontrolu, je zaměřit se na něco, co kontrolovat můžeme. V tomto případě to může být právě přísun jídla.
Rizikovým faktorem je i povolání či kariéra. Především sportovci, hlavně atleti, gymnasti, krasobruslaři, herci, tanečníci a modelky jsou ve zvýšeném riziku.
Prevence anorexie
Bohužel, nejsou známé zaručené kroky, které by pomohli předejít vzniku anorexie, nebo jiné poruše příjmu potravy.
Je potřeba být vnímavý a včas rozpoznat náznaky. Pokud si všimnete na členu rodiny nebo známem, který trpí nižším sebevědomím, nespokojenosti se svým vzhledem a držení různých přísných diet, snažte se s ním promluvit o jeho problémech. I když vy nebudete moci zabránit rozvinutí nemoci, můžete s ním mluvit o zdravém způsobu chování a možnostech pomoci.
Příznaky a projevy anorexie
Anorexie má spoustu příznaků. Jsou to jednak příznaky fyzické, jednak psychické, emoční či projevy změn v chování se.
Mezi fyzické projevy patří extrémní ztráta hmotnosti vedoucí k vyhublému zjevu.
Bývají poruchy spánku a nemocní jsou pak přes den unavení, mívají závratě a mdloby.
Bývají přítomné změny v krevním obrazu, hlavně nedostatek červených krvinek-anemie.
Nemocní jsou dehydratovaní. Mají suchou a šupinatou kůži, která má žlutavý odstín. Objevují se problémy s vlasy. Jsou řídké, vypadávají. Mají také křehké a lámavé nehty. Naproti tomu se na tvářích, na zádech, nohách a rukách objevuje jemné ochlupení vzhledu pápeří.
Nemocní mívají dále problémy s nízkým tlakem, pomalou srdeční frekvencí a objevují se také poruchy srdečního rytmu (arytmie) s bušením srdce. Je jim pořád zima.
Problémy trávicího traktu se projevují hlavně jako zácpy a bolesti břicha.
U žen se vyskytují problémy s menstruací, která nebývá přítomná, nebo je nepravidelná. Následkem toho nejsou jen problémy s plodností, ale snižuje se také hustota kostí a objevuje se osteoporóza s vyšší náchylnosti k zlomeninám.
Následkem častého zvracení dochází k erozím na sklovině zubů, což může eventuálně vést až k jejich ztrátě.
Změny chování se projevují častým odmítáním jídla s popíráním hladu. Hodně až přemrštěně často přísně cvičí.
Mívají většinou špatnou náladu, jsou jakoby bez zájmu. Často trpí depresemi. Jsou zranitelní a lehce se rozruší. Cítí se nesví a straní se komunikace s druhými. Přidružují se poruchy koncentrace a pozornosti.
Velice často se zabývají jídlem. Bývají dobří kuchaři, hodně vaří a nutí své známé hodně jíst, sami ale svoje jídlo skrývají, lžou. Když se jdou vážit, oblékají si těžší oblečení a dávají si do něj závaží. Odmítají jídlo, vždy si najdou nějakou výmluvu proč nejíst. Když jedí, tak malé množství a z potravin jen ty nízkotučné a nízkokalorické. Jídlo si pečlivě před konzumací váží a krájejí na drobounké kousky, a po přežvýkání jej vyplivnou. Opakovaně a často se váží a kontrolují se v zrcadle. Nosí volné vrstvovité oblečení a pořád si stěžují, že jsou tlustí.
Nemocní své onemocnění maskují a někdy je těžké příznaky a projevy rozpoznat. Pokud jste znepokojení a nejste si jistí, zdali vaše známá osoba trpí anorexií, všímejte si těchto známek.
Léčba anorexie
Léčba probíhá buď ambulantně, nebo u vážnějších případů s výraznou ztrátou hmotnosti a ovlivněním orgánových funkcí je nevyhnutná hospitalizace.
Tato akutní léčba je zaměřená na záchranu života. Úmrtnost je 5-15 %. Zabezpečuje se zajištění zvýšeného energetického příjmu v podobě nitrožilní potravy, úprava rozvratu vnitřního prostředí a zvládnutí psychického stresu.
V další fáze je potřebná izolace (přerušení kontaktů s domácností) a vypracování nového stravovacího pořádku s cílem postupného zvyšování hmotnosti.
V léčbě anorexie se uplatňuje kromě medicínské intervence při léčbě podvýživy a jejích následků také psychoterapie. Dobré výsledky mají zejména individuální terapie, kognitivně behaviorální terapie, skupinová či rodinná terapie. Je potřebné upravit konfliktní situace v okolí a rodině pacienta. Při léčbě jsou nejednou větší problémy na straně rodičů (hlavně matek), než u samotných pacientů. Mentální anorexie je chorobou rodiny.
Zatím nejsou známé léky, které jsou speciálně na léčbu anorexie. Uplatňují se ale jako pomocná terapie, kdy pomáhají při příznacích a následcích anorexie (deprese, ztráta zájmu, úzkost). Nasazují se zejména antidepresiva a neuroleptika.
Dále se dávají anabolika, vitaminy, přípravky železa a léky podporující chuť k jídlu. Kromě zvyšování hmotnosti je u děvčat dobrým znakem nápravy stavu také úprava menstruačního cyklu.
Jak si mohu pomoci sám
Pokud anorexií trpíte, může být velmi těžké pořádně se o sebe sám postarat. Je důležité důsledně dodržovat plán léčby.
Nevynechávejte žádná psychoterapeutická sezení, za žádných okolností neměňte stravovací pořádek. Neizolujte se od starostlivých členů rodiny a přátel, kterým záleží na tom, abyste se uzdravili. Mějte na paměti, že jim jde jen o vaše dobro.
Dále se snažte co nejvíc odolat nutkání zkontrolovat si svou hmotnost, vyhýbejte se pohledům do zrcadla.
Komplikace anorexie
Mentální anorexie může mít mnoho komplikací. Může končit i smrtí. Udává se, že přibližně 5-15 % anorexií končí fatálně. Smrt může nastat nečekaně, nejčastější příčinou bývají poruchy rytmu srdeční činnosti a celkový rozvrat vnitřního prostředí následkem hladovění.
Je snížené množství draslíku (to má samo o sobě negativní vliv na srdeční činnost), sodíku i chloridů v krvi, což koreluje s celotělovou dehydratací.
Přidružují se také problémy s ledvinami a plícemi. Vyskytují se záněty plic, rozedma.
Vliv na trávicí trakt se projevuje zácpami, bolestmi břicha, nadýmáním a pocity na zvracení.
Nízká hustota kostí v rámci osteoporózy je rizikem k snadnějšímu vzniku zlomenin ve vyšším věku.
Další komplikaci představuje nepravidelná nebo vůbec žádná menstruace u žen a také snížená hladina testosteronu u anorektických mužů. Tyto poruchy mohou vést k poruchám plodnosti.
Když se nemocný s anorexií dostane do stavu závažné podvýživy, poškodí to spoustu orgánů, včetně mozku, srdce a ledvin. Nebezpečí je v tom, že postižení může být nevratné a neupraví se, když se anorexie dostane pod kontrolu.
Kromě fyzických následků je potřeba zmínit i následky anorexie na duševní stav. Nejčastěji se vyskytují nebo prohlubují deprese, stavy úzkosti, nevzácné je zneužívání drog.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis anginy pectoris
Angina pectoris (AP) je jednou z akutních forem ischemické choroby srdeční.
Toto onemocnění je definováno palčivou bolestí za hrudní kostí, která je způsobena nedostatkem kyslíku v srdeční svalovině. Svými příčinami a projevy je velmi podobná akutnímu infarktu myokardu s rozdílem, že při angině pectoris nedochází k odumření (ischémii) srdeční tkáně a při léčbě je účinný lék Nitroglycerin (ve spreji či tabletě).
Celý proces této bolesti je popsán, když málo okysličená krev proudí do srdce, které potřebuje vyšší koncentraci kyslíku. Tím dojde k nesprávnému stahování srdeční svaloviny, srdce přestává plnit svou funkci jako pumpa a tím se do celého těla nedostává dostatek okysličené krve a zpět opět do srdce.
Angina pectoris je bolest, ke které dochází při zvýšeném požadavku na kyslík – rychlá chůze, běh, stres atd., kdy nemocné cévy převážně aterosklerózou (=kornatění = zúžení cévy ukládáním tuku, nejčastěji následkem vysokého cholesterolu) nemohou dostatečně zásobit tělo ani srdce krví s kyslíkem.
Tento průběh si můžeme představit jako křeče do svalů při běhu. Jistě znáte píchání ve stehnech či břichu, když se vystavíte pohybu, na který nejste zvyklí. Říkáme tomu kyslíkový dluh. Podobně je tomu u anginy pectoris, ale v srdci se nevypouští kyselina mléčná, která způsobuje bolest při kyslíkovém dluhu. Tato bolest je opět lokalizována do plochy jako u akutního infarktu myokardu, je spojená s pálením, svíráním až bodáním, tlakem na hrudi a nebo pocitem, že nemůžeme dýchat.
Angina pectoris má dvě základní rozdělení na stabilní a nestabilní anginu pectoris. Jelikož angina pectoris je onemocnění, se kterým pacient může žít dlouhá léta, poté se může vyléčit a nebo se nemoc zhorší či přejde na jiné srdeční onemocnění, je toto dělení důležité.
Stabilní angina pectoris je označení pro vždy stejný průběh záchvatu této bolesti na hrudi. Například pacient udává tuto bolest při chůzi do schodů, po jídle, při jiné námaze apod. pacienti s tímto onemocněním obvykle dostávají jako první pomoc lék Nitroglycerin (spray nebo tablety), který aplikují při prvních příznacích pod jazyk.
Nestabilní angina pectoris jsou stejné bolesti na hrudi nebo horší, ale v případech, kdy to pro pacienta je neobvyklé. Například pacient ví, že se bolest projevuje, když vyjde čtyři patra do schodů, ale tentokrát stačilo třeba dojít z jednoho pokoje do druhého nebo nikdy neměl projevy po jídle, ale najedl se a bolest se projevila.
Každý pacient, který má anginu pectoris, by měl být poučen o dávkování léků možnostech jeho následné fyzické aktivity. Je důležité mít na paměti, že tato bolest je velmi podobná dalším srdečním onemocněním, takže pokud nezapůsobí dávka Nitroglycerinu, může se jednat o akutní infarkt myokardu, a proto je nutné vyhledat lékařskou pomoc či zavolat nejlépe záchrannou službu.
Rizikové faktory anginy pectoris
Mezi rizikové faktory se řadí stejně jako u akutního infarktu myokardu - věk a rodinné dispozice.
Mezi ovlivnitelné patří hlavně obezita, kouření, vysoká hladina cholesterolu (hypercholesterlémie), snížená fyzická aktivita.
Z dalších to jsou již probíhající onemocnění jako je hypertenze (vysoký krevní tlak) a ateroskleróza (zúžení cév ukládáním tuku na stěnu cévy).
Tyto všechny faktory spolu velmi úzce souvisejí. Pokud se lidské tělo udržuje v kondici, neznamená to jen možnost snížení váhy, ale i podporu celkového cévního systému včetně srdce.
Málokdo možná ví, že kouření není jen škodlivé v plicích. Nikotin obsažený v cigaretách má srážlivé účinky a podporuje ještě více ukládání tuku a ostatních látek na stěnu cév (ateroskleróza) a dává za vznik trombům (sraženina z krevních složek) a embolům (ostatní prvky, které neprojdou zúženou stěnou jako je vzduch, tuk, kolonie buněk atd.).
Vysoký krevní tlak vynakládá na celý oběhový systém vysoké nároky a v poškozených cévách se může rychlým průtokem krve uvolnit sraženina, která doputuje do úzké cévy a zde vznikne ischémie (odumření tkáně nedostatkem živin, hlavně kyslíku).
Prevence anginy pectoris
Jak již bylo řečeno výše, je důležité se snažit možnost vzniku onemocnění snížit ovlivňováním rizikových faktorů. To znamená přestat kouřit, vyhýbat se tučnému jídlu a solím, udržovat se v kondici (na srdeční onemocnění se ve vyšším věku často doporučuje jízda na kole).
Dále jsou preventivní prohlídky u lékaře, zjišťování krevního tlaku – pokud je vysoký, je snaha jej snižovat – a dodržování jejich pokynů.
Příznaky a projevy anginy pectoris
Vlastní projevy anginy pectoris mohou být velmi pestré. Pacienti ji nejčastěji popisují jako bodavou či svíravou bolest, tlak bez bolesti nebo pocit, že nemohou dýchat.
Nejčastěji tyto projevy lokalizují plošně za střední či horní třetinou hrudní kosti. Bolest může přecházet do levého či pravého ramene, do paže (typickým projevem je brnění levého malíčku), do krku, dolní čelisti, oblasti žaludku (epigastrium), mezi lopatky a dokonce i do zátylku.
Příznaky anginy pectoris trvají několik desítek vteřin až pár minut. Pokud je bolest delší než deset minut, musíme myslet na možnost nestabilní anginy pectoris, akutní infarkt myokardu či další onemocnění.
Velmi důležité pro určení této nemoci je moment, který bolest na hrudi (stenokardii) vyvolává. Charakteristické bolesti anginy pectoris přicházejí při námaze, rozčilení, stresové situaci, po jídle (typická je námaha po požití potravy), nadýchání se studeného vzduchu (chůze proti větru, za mrazu) a nebo při ranní cestě z domu. Typické pro tuto bolest vyvolanou námahou je, že Vás přinutí přerušit prováděnou činnost.
Pacient, který již tyto bolesti zná, sám určí jejich průběh a většinou již má vyzkoušeno, jak velkou námahu snese a co si může dovolit. Pokud bolesti dostane v neobvyklé situaci, jedná se tedy o projev nestabilní anginy pectoris a je nutné lékařské ošetření.
Pro praktické potřeby byla vytvořena klasifikace těchto bolestí kvůli sledování průběhu onemocnění a účinku léčby. Tato klasifikace anginu pectoris rozděluje dle závažnosti do čtyř stupňů.
- bolest na hrudi (stenokardie) vyvolána jen „výjimečnou“ námahou (př.: člověk není zvyklý na sportovní aktivitu, ale poběží a bolest se vyvolá)
- stenokardie vyvolána větší, ale přesto obvyklou námahou (př.: vyjde se více pater schodů) nebo běžnou činností ve větru a mrazu nebo stresovou situací
- stenokardie vyvolána již běžnou činností při psychickém vyrovnání (př.: chůze po rovině či po schodech do prvního patra)
- stenokardie i při minimálně náročné činnosti nebo v klidu (př.: vstát z postele, obléci se, najíst se apod.)
Z dalších průvodních příznaků je možnost uvést úzkost, strach o život, nedostatek kyslíku, dušnost, bledost, vysoký krevní tlak (hypertenze), ale tyto příznaky se objevují i ostatních onemocnění, proto je nemůžeme označit jako přesné pro určení anginy pectoris.
Pro správné určení této nemoci většinou postačuje typická bolest na hrudi odeznívající po účinku nitrátů (nejčastěji užívaný je Nitroglycerin). V netypických případech je diagnostika onemocnění doplněna o EKG (elektrokardiografie) nebo zátěžová echokardiografie.
Tyto metody jsou pro bližší určení průvodního problému onemocnění, zda se jedná o anginu pectris vyvolanou aterosklerózou (zúžení cév) nebo zda odumření srdeční tkáně (ischémie myokardu) bylo vyvoláno jiným onemocněním (př.: hypertenze, funkční poruchy, celkové onemocnění cévního systému apod.).
Pokud tato vyšetření nepotvrdí anginu pectoris ani jiné srdeční onemocnění, je potom nutné pátrat po jiné možné příčině (bolesti zad, onemocnění plic, horní části trávicího ustrojí apod.).
Léčba anginy pectoris
První projevy onemocnění anginy pectoris jsou zachyceny v ordinaci lékaře či záchrannou služnou po jejím zavolání.
Po základním vyšetření (hlavně příznaky, anamnéza, EKG) následuje farmakologická léčba nitráty (látky, které působí relaxačně na stažené cévy v srdci – př.: Nitroglycerin) a léčba dalších příznaků. Následuje již ve zdravotnickém zařízení snižování rizikových faktorů.
Léčba anginy pectoris zahrnuje tedy dvě roviny. Na jedné straně klade důraz na zlepšení kvality života. To znamená přestat kouřit, snížení váhy, snížení příjmu tuků a solí, zlepšení fyzické kondice dle stavu pacienta.
Na druhé straně je již spíše farmakologická, která zahrnuje především nitráty – nejčastěji známí Nitroglycerin, jehož účinkem je roztahování cév a tím obnova cirkulace krve v srdci. Dále se používají léky na regulaci vysokého krevního tlaku, proti srážlivosti krve a na ostatní nemoci, které s anginou pectoris souvisejí.
U většiny nemocných bývá po léta stav stabilizovaný, část pacientů může dokonce potíže ztratit nebo naopak může dojít ke zhoršení průběhu onemocnění. U řádně léčeného pacienta se již po roce snižuje možná úmrtnost (mortalita) o 4% a možnost přechodu onemocnění v infarkt myokardu o 2-4%.
Jak si mohu pomoci sám
Pokud máte dojem, že toto onemocnění u Vás probíhá, nejlepší radou je, dojít si k lékaři a nechat se vyšetřit a následně dodržovat jeho pokyny. Měli byste mít na paměti, že se srdečními ani dýchacími obtížemi si není radno zahrávat – nikdy nemůžete bezpečně vědět, že se nejedná například o infarkt nebo o plicní embolii.
V případě, že máte poskytnout první pomoci někomu s náznaky anginy pectoris, zavolejte záchrannou službu, po celou dobu sledujte stav postižené osoby (puls a dýchání), nechte ji v pro ni přirozené poloze (nejlépe v polosedě) a hlídejte ji, zda neupadá do šokového stavu. Po příjezdu lékaře se snažte co nejpřesněji doplnit sled událostí, pokud nemocný nemůže.
Jestliže na anginu pectoris trpíte, je potřeba dodržovat příkazy lékaře a vyhýbat se rizikovým faktorům (popsáno výše). Většina osob trpící touto chorobou již ví, co jim záchvat bolestí vyvolá a snaží se tomu tedy vyvarovat a obvykle při sobě nosí sprej s Nitroglycerinem, který se při vyvolaném záchvatu bolesti na hrudi stříkne pod jazyk dle dávkování.
Komplikace anginy pectoris
Mezi hlavní komplikace patří přechod z anginy pectoris na infarkt myokardu či jiné srdeční onemocnění. U všech srdečních onemocněních je velká pravděpodobnost přechodu do náhlé srdeční zástavy.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis Alzheimerovy choroby
Alzheimerova choroba je závažné onemocnění mozku postihující především starší osoby. Způsobuje nevratné změny v mozkových buňkách a úbytek mozkové hmoty. Varovným signálem bývá, že člověk začne trpět neobvyklou ztrátou paměti, chová se zmateně až agresivně a je schopen zabloudit i ve vlastním domě. V tomto případě je nutné co nejdříve zajít k lékaři a začít boj s touto zákeřnou nemocí.
Příčina a rizikové faktory Alzheimerovy choroby
Příčiny Alzheimerovy choroby nejsou zatím plně objasněné. Vzniká nejspíše komplikovanou shodou několika faktorů s určitým viníkem, který nemoc spustí. Mohl by to být vir, vliv vnějšího prostředí či porucha imunity.
Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je určitě vysoký věk. S věkem riziko onemocnění strmě stoupá. Z neznámého důvodu se začnou mozkové buňky poškozovat po 65. roce u každého dvacátého a po 80. roce dokonce u každého pátého člověka! I když může postihnout i mladší jedince, ale nebývá to příliš časté. V České republice se počet postižených odhaduje přibližně na 100 000 a vzhledem ke stárnutí populace se počet bude výrazně zvyšovat.
Průzkumy prokázaly, že ženy onemocní mnohem častěji než muži, za což jsou viny nejspíše hormony nebo obecně průměrná delší délka života.
Jednu z významných rolí hraje úbytek acetylcholinu. Acetylcholin je látka potřebná pro vedení nervových vzruchů. Buňky ztrácí schopnost výměny informací a to pak vede k velkému narušení mozkových funkcí až k tzv. demenci.
Důvodem může být shluk betaamyloidu, jinak běžné a neškodné bílkoviny. Na začátku nemoci se tato bílkovina pravděpodobně začne ukládat mezi mozkovými buňkami, které pak odumírají.
Určitou roli sehrává také dědičnost. Pravděpodobnost vzniku nemoci zvyšuje výskyt onemocnění u blízkých příbuzných především před 65. narozeninami (u rodičů, prarodičů či sourozenců).
Proti nemoci je odolnější trénovaný mozek, protože Alzheimerova choroba postihuje častěji osoby s nižším vzděláním. Úbytek paměťových a myšlenkových schopností je přímo úměrný délce vzdělání. Vědci však prokázali, že když nemoc postihne inteligentního člověka, probíhá rychleji a zákeřněji.
Také otřesy a rány hlavy mohou přispívat ke vzniku onemocnění. U boxerů se Alzheimerova choroba objevuje i ve středních letech.
Příznaky a projevy Alzheimerovy choroby
Nemoc začíná pomalu a nenápadně.
Pokud starší osoba neustále něco hledá, bývá to často přisuzováno jejímu věku. Hledané věci se objevují na podivných místech. „Babi, proč máš klíče v troubě?“
Typickým znakem je, že člověk si pamatuje věci z dávné minulosti a rád o nich hovoří stále dokola, ale činnost, kterou konal před krátkou chvílí si nedokáže vybavit. Nedokáže říct, co měl k obědu nebo co dnes dělal. Může se ptát na zcela banální otázky a tyto otázky neustále opakovat. Těžké poruchy paměti by měly být prvním varováním dovést vašeho blízkého k lékaři!
Objevují se stále větší potíže s řečí. Postižený má problémy pojmenovávat věci a používá k tomu opisy „To, jak z toho teče voda.“ Odtud pochází i známý vtip „Jak se jmenuje ten Němec, co mi schovává věci?“ Řeč je všeobecně strohá a často jednotlivé věty nedávají smysl. Také není schopen mluvit plynule.
Dalším příznakem jsou poruchy časové i místní orientace. Nemocný není často schopen říct, jestli je pondělí nebo sobota a jaký je zrovna měsíc či rok.
Dochází ke změně osobnosti a chování. Nebaví ho dříve oblíbené činnosti, může být agresivní, sobecký a nevrlý. Většinou bývá i velmi pasivní a k určité činnosti je nutné ho pobídnout. Člověk si nemoc nepřipouští a cítí se zdráv.
V pokročilém stádiu se objevují halucinace a různé bludy. Obviňuje blízké i cizí osoby ze spiknutí, krádeží a lží.
V konečném stádiu nemoci má pacient problémy s chůzí, s jídlem i udržením moči. Opakuje jen několik slov nebo přestává mluvit úplně. Je naprosto odkázán na druhé osoby.
Vyšetření Alzheimerovy choroby
V případě podezření, že blízká osoba by mohla být Alzheimerovu nemoc, je důležité neprodleně navštívit lékaře. Čím dříve je nemoc diagnostikována, tím více se její průběh dá zpomalit.
Vyhledejte praktického lékaře a zkonzultujte s ním své podezření. Lékař nemocnému provede EKG, odebere moč a krev na rozbor, udělá rentgen plic a pohovoří s vámi o lécích a rodinné anamnéze. Při pochybnostech provede vyšetření mozku počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí.
Pokud se podezření potvrdí, odešle pacienta k neurologovi (specialista, který se zabývá nervovým systémem), geriatrovi (specialista na onemocnění osob vyššího věku) nebo psychiatrovi (specialista na poruchy chování, paměti i psychiky).
Lékař by měl být oporou po několik let, proto vybírejte pečlivě.
Léčba Alzheimerovy choroby
Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Léky jsou určené především pro rané stádium nemoci. Proto je nejdůležitější včasná diagnóza a zahájení léčby.
Onemocnění zasahuje nejenom pacienta, ale především jeho rodinu a blízké - je tudíž důležité je do léčby zahrnout.
Jedny z hlavních léků jsou kognitiva, která v počátečních stadiích nemoci zlepšují takzvané kognitivní funkce (myšlení, paměť či orientaci). Pomáhají v mozku zabránit odbourávání potřebného acetylcholinu (nutný pro přenos nervových signálů). Používají se opravdu na počátcích, maximálně ve středně pokročilém stádiu.
Dalšími využívanými léky jsou hypnotika (pro poruchy spánku), neuroleptika (pro odstranění agresivity a neklidu), antidepresiva (zmírňují deprese) a anxiolytika (utlumují úzkost).
Alzheimerova choroba sama je bohužel smrtelným onemocněním. Průměrná doba přežití se udává osm let od začátku příznaků.
Prevence Alzheimerovy choroby
Propuknutí nemoci neovlivníme, ale zdravým životním stylem a cvičením mozku se organismus posílí a je schopen pak nemoci déle odolávat.
Jezte pravidelně čerstvé ovoce a zeleninu, dostatek vlákniny a rybí maso. Vyhýbejte se živočišným tukům a cukrům. Nezapomínejte na pravidelný pohyb, samozřejmě s ohledem na vaše zdraví. Pravidelné procházky by měly být základem.
Nezapomínejte na své oblíbené koníčky a trapte svůj mozek křížovkami, kvízy a poslechem muziky.
Stárnutí, genetickou výbavu ani pohlaví ovšem neovlivníte.
Jak si mohu pomoci sám
Za prvé je nutné stanovit diagnózu nemoci včas. Jen brzké odhalení dokáže oddálit závislost na druhých.
Zjistěte si, kde vám mohou pomoci. V blízkosti vašeho bydliště existuje určitě poradenské centrum ČALS (České Alzheimerovské společnosti). Pokud bydlíte sám, je nutné myslet do budoucnosti a zajistit si vhodnou péči. Také je vhodné zajistit si schůzku s právníkem o budoucí lékařské péči, správě majetku a dědictví.
Neodmítejte pomoc přátel a rodiny, rádi vám v těžkých chvílích pomohou.
Pro pečovatele o nemocného
Nezapomínejte pečovat sami o sebe. Péče o nemocného velmi vyčerpává, a proto je důležité nezapomínat na pravidelný pohyb, zdravou stravu a relaxaci.
Důležitým bodem je pohled do budoucnosti. Osobnost a chování blízké osoby se bude měnit a je možné, že vás v těžším stádiu ani nepozná. Připusťte si, že se možná o něj nedokážete postarat úplně sami. Nemocný vás snadno může rozčílit. Přijměte proto pomoc přátel nebo poradenských center.
Vy ani nemocný nemůže ovlivnit to, co nemoc způsobuje.
Významnou činností, kterou můžete pro postiženého Alzheimerovu nemocí udělat, je zajistit určité body pro jeho bezpečnost a zdraví:
1. Dbejte na pravidelné užívání léků. Nemocný na ně může zapomenout nebo naopak jich požít moc.
2. V každém případě zabraňte řízení auta, je to nutné pro bezpečnost všech, i když nemocný se nebude této činnosti chtít vzdát.
3. Zamykejte nebezpečné čistící prostředky, zápalky a léky.
4. Důležité a cenné věci schovávejte na tajné uzamykatelné místo. Nemocný aniž by chtěl, mnoho věcí přesunuje na nepochopitelná místa.
5. Nenechávejte v dosahu nemocného zapojené domácí spotřebiče jako jsou trouby a žehličky. Nainstalujte hlásič požáru.
6. Odstraňte nebezpečné předměty jako klouzavé koberce, vratké židle či ostré hrany. Dobré je řádně osvětlit celý byt například na reakci fotobuňky. Nemocný tak dobře uvidí na cestu a vám to může dát varovný signál, že nespí a chodí po domě.
7. Užitečné bude zamykat koupelnu, aby nemocný nevytopil sousedy a na baterii umístit omezovač teploty, aby se nepopálil horkou vodou.
8. Pro nemocné existuje projekt Bezpečný návrat. Pokud nemocný zabloudí a nedokáže se navrátit domů, má na své ruce plastový náramek s nápisem „Prosím pomozte a volejte číslo 283 880 346“. Operátor na lince poté zkontaktuje jeho rodinu. Toto je samozřejmě možné nahradit vlastním náramkem s jménem, adresou a telefonním číslem.
9. Dbejte na pravidelnou stravu a dostatek tekutin. Nemocnému pomůže, pokud se budete stravovat s ním.
10. Nepřesvědčujte nemocného, že nemá pravdu, nemá to cenu. Je důležité naučit se komunikaci s nemocným. Místo tázacích vět používejte oznamovací: „Máš jídlo na stole“ místo „Nemáš hlad?“.
Nemocní nedokáží poznat rozdíl mezi přítomností a budoucností, proto mohou trvat na návštěvě mrtvé osoby. Vhodné je třeba říct, že onen člověk je na dovolené, v práci nebo na večeři. Přesvědčováním o opaku byste způsobili stres nejenom nemocnému, ale především sami sobě. Je těžké některé věci pochopit.
11. I když nemocný netuší, čím byl, kdo jste vy a jestli má nějaké děti, cítí emoce kolem sebe a často je napodobuje. Pokud není zrovna ve vlastním světě, na úsměv vám odpoví úsměvem a na pláč naopak úzkostí a slzami. Důležitý je proto přívětivý a vlídný přístup okolí.
12. Nabídněte nemocnému jednoduchou aktivitu, kterou je schopen konat. Nenechte jeho mozek bez činnosti. Vhodné je například loupání ořechů, skládání ponožek, rovnání kolíčků. Hrajte hry, zpívejte a hlavně na něj mluvte, i když vám evidentně nerozumí nebo neodpovídá. Užívejte jasné, jednoduché věty a nezapomínejte na svá gesta, která za vás mluví.
Komplikace Alzheimerovy choroby
Člověk s rozvinutou Alzheimerovou chorobou by neměl zůstávat sám. Může způsobit vážné problémy, pokud zapomene zavřít vodu, vypnout plyn či nechá zapnutou žehličku.
Alzheimerova nemoc velmi snižuje obranyschopnost organismu a i obyčejná viróza může představovat velké potíže.
Onemocnění bývá psychicky obtížné především pro příbuzné a kamarády. Je těžké se vyrovnat s tím, že vás milovaná osoba nepoznává a přesto je odkázána na vaši péči.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis a projevy alkoholismu
Alkohol ( etylalkohol, etanol) byl ve formě alkoholických nápojů vyráběn už od nepaměti. Stejně dlouhou dobu však lidstvo trpí negativními důsledky užívaní alkoholu, a to jak tělesnými, tak duševními. Alkohol přinášel a přináší společnosti celou řadu problémů, takže dokonce i ve středověku si vyžádal mocenské řešení: první protialkoholní zákon byl u nás už v roce 1039, kdy jej zavedl král Břetislav I.
Nadměrná konzumace alkoholických nápojů bývá označována jako alkoholismus. Termín alkoholismus poprvé použil švédský lékař Magnuss Huss již v roce 1849, avšak až o sto let později začal bát chápán alkohol jako medicínský problém ( WHO v roce 1951).
Pro nadměrnou konzumaci alkoholu je typické, že může dojít k poškození všech tělesných systémů. Nezanedbatelnou součástí jsou však dopady psychické. Psychické dopady jsou dvojí: první jsou způsobené přímým účinkem alkoholu na centrální nervový systém. Do druhé skupiny dopadů alkoholu na psychiku člověka patří návykové chování, změna osobnosti apod.
Účinky alkoholu na organismus člověka, hlavně na centrální nervový systém, jsou prakticky všem známé. Jejich biologický podklad spočívá v tom, že alkohol narušuje a mění metabolismus neurotransmiterů ( hlavně systém dopaminu, serotoninu a taurinu). Dále dochází k potlačení inhibičního účinku GABA systému atd.
Duševní poruchy a poruchy chování, vyvolané užíváním alkoholu jsou klasifikovány podle MKN-10 ( desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí). Velmi často se však také používá Jellinkova typologie, která rozlišuje pět typů závislosti na alkoholu:
Typ alfa: tito lidé požívají alkohol jako sebemedikaci, aby odstranili špatnou náladu, úzkost či depresi, pro typ alfa je charakteristické, že většinou pijí o samotě
Typ beta: příležitostní požívání alkoholu, výrazné ovlivnění sociokulturně, tj. častým pitím ve společnosti, tito lidé mají často tělesné poškození
Typ gama: také označován jako anglosaský typ, typický preferencí piva a destilátů, závislost na alkoholu, postupně roste tolerance k vypitému množství.
Typ delta: také označován jako románský typ, typický preferencí vína. Je to trvalé udržování hladiny alkoholu v krvi, bez výraznějších projevů opilosti či ztráty kontroly.
Typ epsilon: epizodické zneužívání alkoholu, období nadměrné konzumace, střídané abstinencí. Tento typ není příliš častý.
Jellinek dále vypracoval popis vývoje závislosti na alkoholu do 4 fází:
1) Počáteční (symptomatické) období
2) Varovné ( prodromální) období
3) Rozhodné ( kruciální) období
4) Konečné ( terminální) období
Akutní intoxikace alkoholem se projevuje většinou jako prostá opilost ( ebrieta, ebrietas simplex).
Nižší dávky alkoholu působí stimulačně, dochází k elevaci nálady, excitaci, mnohomluvnosti, snížení sebekritičnosti, zábran a projevy agrese. Pokud je konzumace vyšší, dochází k hlavnímu projevu alkoholu na centrální nervový systém, a tím je útlum. Dochází ke vzniku únavy, ospalosti, spánku. Při vysokých dávkách může člověk upadnout do komatu a zemřít.
Celkem rozlišujeme 4 stádia akutní intoxikace alkoholem:
a) excitační stadium
b) hypnotické stadium
c) narkotické stadium
d) asfyktické stadium
Patologická intoxikace je forma intoxikace alkoholem, u které při relativně malém množství požitého alkoholu dochází ke stavu se změněným vědomím, nepochopitelným jednáním, a často těžkou agresivitou vůči okolí. Porucha trvá několik minut až hodin, končí spánkem. Po probuzení si pacient většinou nic nepamatuje - trpí amnézií.
Škodlivé užívání je způsob užívání alkoholu, který vede k poškození zdraví. Zdraví je poškozeno zpravidla o několik let dříve, než se vyvine vlastní závislost na alkoholu. Příznaků, které jsou vyvolány škodlivým užíváním alkoholu, je mnoho. Nejčastěji jsou to chronické potíže a známky poškození trávicí soustavy: obtížné polykání – dysfagie, průjmy, záněty žaludku, jícnové varixy, poškození jater, zejména jejich fibrotizace až jaterní cirhóza.
Dále bylo zjištěno, že u těchto pacientů je vyšší riziko onkologického onemocnění, zejména karcinom jater, jícnu, žaludku a tenkého střeva. U pijáků piva je uváděn vyšší výskyt karcinomu konečníku.
Alkohol může poškodit endokrinní systém ( žlázy s vnitřní sekrecí), především slinivku břišní ( pankreas), ve které dochází k produkci inzulinu a jiných hormonů.(Inzulin je tvořen B-buňkami Langerhansových ostrůvků, které jsou rozptýleny ve slinivce břišní). Výsledek je ten, že se alkohol může podílet na vzniku cukrovky.
U alkoholiků jsou časté deficity vitamínů ( avitaminózy), poruchy krvetvorby.
Muži jsou navíc postiženi nedostatečnou tvorbou mužského pohlavního hormonu testosteronu, což má za následek poruchy sexuálních funkcí a impotenci.
Ženy-alkoholičky, které otěhotní, tak jim hrozí vážné riziko postižení plodu.V důsledku požívání alkoholu během těhotenství se může u plodu vyvinout tzv. FAS ( Fetální Alkoholový Syndrom), který se projevuje růstovou retardací ( děti hůře prospívají a pomalu rostou), dále postižením centrální nervové soustavy a deformitami na obličeji. Pokud jsou přítomny pouze poruchy chování a intelektu, bez jiných známek postižení, pak hovoříme o FAE( Fetální Alkoholový Efekt)
Alkoholici mívají rovněž poškozený kardiovaskulární systém, kdy trpí systémovou arteriální hypertenzí ( mají vysoký tlak) a dále kardiomyopatií ( porucha struktury srdce, které začíná selhávat).
Ušetřen není ani nervový systém, který trpí vznikem alkoholové polyneuropatie, atrofií mozku, alkoholickou epilepsií atd.
Závislost na alkoholu se rozvíjí po mnohaletém škodlivém užívání alkoholu, navíc jsou alkoholici často v zakouřeném prostředí a sami požívají velké množství cigaret, jsou u nich proto časté záněty průdušek, ale i bronchogenní karcinom plic.
Typickou vlastností závislosti na alkoholu jsou postupné změny: postupné zvyšování tolerance vůči alkoholu, postupná ztráta kontroly užívání alkoholu a postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů.
Současně dochází ke změnám v myšlení a chování, které jsou zpočátku velmi nenápadné, avšak brzy dochází k jejich fixaci, a tak přicházejí trvalé osobnostní změny. Tyto změny nejsou ničím jiným než adaptačním mechanismem, kterým alkoholik reaguje na konflikty, vznikající při konfrontaci s realitou stále častějších a výraznějších problémů, vyvolaných jeho pitím. Změny myšlení se pak nazývají alkoholové obrany. Alkoholici používají alkoholové obrany k tomu, aby nejprve zakryli pití, posléze však, aby ho vysvětlili a obhájili.
Alkoholici si tak racionalizují pití. Příznakem už pokročilé závislosti je výrazná změna tolerance, která je následována výskytem odvykacích příznaků. Jako příklad může sloužit tzv. ranní doušek, to je potřeba alkoholika doplnit alkohol ihned po probuzení.
Velmi známou poruchou jsou alkoholová okénka ( palimpsesty), což jsou akutní výpadky paměti, při kterých si pacient nepamatuje, co dělal během intoxikace alkoholem.
U závislého člověka pozorujeme rapidní vzestup tolerance k alkoholu, kdy člověk může vypít velké množství alkoholu, aniž by působil dojmem opilého člověka. Postupně se však tato tolerance snižuje, což se projeví tak, že člověk je i po malé dávce alkoholu rychle a silně opilý.
Léčba alkoholismu
Léčba alkoholismu má několik aspektů. Známá je tzv. averzní terapie, od které se však opustilo, protože je zatížena výskytem nežádoucích příznaků. Po požití alkoholu je pacientovi podán apomorfin, který vyvolá silné zvracení. Snaha je vytvořit reflex tak, aby pacient začal zvracet hned po požití alkoholu, aniž by dostal apomorfin.
Senzitizace: jedná se o používání látek, které v kombinaci s alkoholem vyvolají pacientovy potíže. Podle nejznámějšího přípravku se tato reakce nazývá antabusová. Disulfiram, který je hlavní složkou Antabusu, vyvolá blok enzymu acetaldehyddehydrogenázy, takže acetaldehyd ( vzniká z etanolu) zaplaví organismus a způsobuje: kolísání krevního tlaku, zrudnutí obličeje, nucení na zvracení až zvracení, kolaps apod.
Další důležitý aspekt léčby je psychoterapie. Pacient má získat náhled své choroby ( má vědět, že má problém). Dále určitá pomoc při zařazení pacienta zpátky do společnosti. Proto, aby došlo k omezení bažení po alkoholu ( craving) se používají látky : akamprosat a naltrexon.
Jak si mohu pomoci sám
Aktivně přistupovat k léčbě, sám léčbu vyhledat a spolupracovat. Při léčbě v ústavu pak striktně dodržovat její pravidla. Snažit se s alkoholem bojovat, znovu nalézt ztracené zájmy a přátele.
Komplikace alkoholismu
U detoxikačního stavu může vzniknout delirium tremens, které může být smrtelné.
Dále jsou to neurologické syndromy, které jsou spojeny s alkoholismem. Wernickeho syndrom a Korsakovova psychóza.
Zdroj: www.vitalion.cz
