Alternativní a celostní medicína

Astigmatismus

• Vytisknout
• E-mail

Popis astigmatismu

Astigmatismus je oční vada způsobená chybným nebo zdeformovaným zakřivením rohovky. Je to onemocnění poměrně hojně zastoupené v naší populaci (zhruba 10% lidí trpí touto vadou) s různou velikostí postižení.

Pokud mluvíme o astigmatismu, myslíme tím obvykle oční vadu. Nejinak tomu bude i v tomto textu o něm. Je ale důležité rozlišit pojmy, které s astigmatismem souvisí. Astigmatismus jako takový je totiž fyziologická vlastnost oka která říká, že rohovka není dokonale symetrická a kruhová, ale je mírně elipsoidního tvaru. Kdyby rohovka byla dokonale kulovitá, paprsky, které skrze ní procházejí, by se na sítnici zobrazily jako tečka. Takovému astigmatismu říkáme fyziologický a má ho téměř každý člověk. Je tedy úplně normální a nepatří do očních vad. Pokud je ale změněno zakřivení rohovky například nejrůznějšími záněty, jedná se již o nepravidelný astigmatismus, který je oční vadou. Této vadě říkáme také asférická refrakční.

Pro pochopení astgmatismu je nutné nejprve popsat, jak vypadá naše oko (bulbus oculi). Oči jsou smyslovým orgánem, které zajišťují jeden z nejdůležitějších vjemů u člověka – zrak. Oči jsou párové a jsou uloženy v lebce v místě, které je nazýváno jako očnice (orbita). Skládá se ze tří vrstev, které se dále rozdělují na jednotlivé součásti oka.

Vrstva nejblíže povrchu se jmenuje tunica fibrosa (jejími orgány jsou rohovka a bělima), vrstva pod ní tunica vasculosa (do této vrstvy patří cévnatka, řasnaté těleso a duhovka) a vrstva, která se nachází nejhlouběji jako tunica nervosa (jejím jediným orgánem je sítnice). Ze sítnice vychází zrakový nerv (nervus opticus), který prochází otvorem v kostěné orbitě až dovnitř lebky. Tento nerv patří mezi dvanáct hlavových nervů a jeho úkolem je přivádět zrakové podněty do mozku. Teprve v něm se samotný vjem vybaví.

Ve vrstvě tunica fibrosa se nachází rohovka (cornea). Je to dokonale průhledný, bezbarvý orgán oka, který má mimo jiné za úkol chránit oko. Přestože je rohovka průhledná, obsahuje malá nervová vlákna, která jsou citlivá na různé podněty. Díky nim je dotyk rohovkou zaznamenán a dojde k zavření oka (mrknutí). Tím je omezeno potencionální nebezpečí. Rohovka se nad bělimou vyklenuje a její tvar připomíná hodinové sklíčko. Právě přes rohovku prochází veškeré obrazy, které okem procházejí až na sítnici, kde se pak tvoří signál jdoucí do mozku. V mozku se pak obraz vybaví. Proto je důležitá úplná čirost, průhlednost a správné zakřivení, které obraz nijak nezdeformuje.

Jak již bylo řečeno, protože je při astigmatismu rohovka změněná, není možné, aby se paprsky světla, které jí projdou sešly na sítnici v ohnisku tak, jak by měly. Proto lidé, kteří astigmatismem trpí vidí neostře na blízko i na dálku.

Rizikové faktory astigmatismu

Rizikem jsou v případě astigmatismu různé záněty nebo třeba úrazy, při kterých jsou zasaženy oči. Protože astigmatismus je možné způsobit mechanickým působením, vyskytuje se v hojné míře i u lidí, kteří trpí různými alergiemi. Tito lidé si protírají a mnou ve větší míře oči a tím, že dlouhodobě působí na rohovku, ji svým způsobem mírně deformují. Potom může dojít právě k různým chybám v jejím zakřivení, které pak způsobí astigmatismus. Jaká bude jeho míra pak záleží na postižení rohovky.

Prevence astigmatismu

Prevencí proti astigmatismu je snaha o brzké vyléčení zánětů v očích. Proto pokud o nějakém zánětu oka víme, je vždy lepší navštívit očního lékaře, který naordinuje léčbu. Je třeba mít na paměti, že oči jsou velice citlivým orgánem. A protože zrak je prakticky nejdůležitějším smyslem pro člověka, měli bychom se o ně patřičně starat.

Dále je také vhodné vyvarovat se aktivit, které by mohly způsobit úrazy očí. Alergici by si také měli dávat pozor, aby si oči příliš neprotírali. Takzvané svědění očí je lepší vyřešit s alergologem nebo aplikací kapek, které oči zvlhčí a jsou pro tento účel vhodné.

Příznaky astigmatismu

Hlavním příznakem je neostré vidění a to jak na blízko tak i na dálku. Astigmatismus je také často spojen s dalšími očními vadami jako je krátkozrakost (myopie) a dalekozrakost (hypermetropie). Pacienti také nejsou schopni rozlišit kontrasty mezi různě zakřivenými řádky při kontrole speciálními tabulkami.

Léčba astigmatismu

Astigmatismus je v dnešní době již poměrně dobře korigovatelný. Je několik možností léčby. Pacient buď může nosit torické čočky, které vyrovnávají nepravidelnost rohovky. Jejich používáním se dosahuje i správného lomu světla na ní a tím i ostřejšího vidění. Světlo se tedy láme do ohniska sítnice jako při fyziologickém stavu. Výběr torické čočky záleží také na dalších vadách oka. Tyto čočky mohou bý zároveň i dioptrické, protože pacienti s astigmatismem často trpí zároveň blízkozrakostí nebo dalekozrakostí. Při vybírání správné čočky je jim nejprve nasazena torická čočka bez přidaných dioptrií. Pokud i při její aplikaci je vidění rozostřené, zkouší lékař jeho zrak a podle výsledků přidává na jednotlivé čočky další dioptrie.

Druhou možností je brýlová korekce cylindrickými skly.

Další variantou je také operace. Při ní je rohovka laserově vyhlazena a tím zmizí její chybná zakřivení. Pacienti ale mohou vidět i nadále rozostřeně pokud trpí nějakou další oční vadou jako třeba dalekozrakostí nebo krátkozrakostí. Tyto vady jsou způsobeny změnou délky oka nebo chybnou lomivostí čočky a laserová operace rohovky na ně nemá žádný vliv.

Jak si mohu pomoci sám?

U této oční vady je snad jedinou pomocí dodržování preventivních opatření. Protože oko je ale velice citlivým orgánem, je vždy lepší vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Komplikace astigmatismu

Astigmatismus je poměrně nekomplikující se onemocnění. Je ale možné, aby se při jeho léčbě dostal do oka zánět například při aplikaci neočištěných čoček nebo čoček, kterým vypršela doba trvanlivosti. Je proto nutné respektovat doporučení výrobce. Komplikace mohou nastat i po laserové léčbě. Jedná se o operaci a může tedy dojít k různým pooperačním obtížím jako je třeba zánět nebo infekce.

Zdroj: www.vitalion.cz

Artritida

• Vytisknout
• E-mail

Popis artritidy

Zánětlivá onemocnění kloubů můžeme z praktického hlediska dělit na infekční a neinfekční.

Častěji se setkáváme s neinfekčními záněty, jejichž podkladem je autoimunitní proces, tedy stav, kdy imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáně. Proč tomu tak je, je stále předmětem četných dohadů, nicméně základní osvětlující myšlenka se opírá o genetické předpoklady v souvislosti s prodělanou infekcí či podáním léků nebo očkovacích látek, které náš imunitní systém navnadí mylným směrem. Takovýto podklad má pravděpodobně i revmatoidní atritida (lidově revma).

Revmatoidní artritida je kloubní onemocnění vyskytující se především u žen středního věku. Nejčastěji jsou zánětlivě postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub (kotník), nicméně postiženy mohou být i klouby velké (kyčle, kolena). Onemocnění se většinou začne projevovat velmi nenápadně, a to ranní ztuhlostí kloubů. Teprve po nějakém čase (řádově měsíce až léta) se objeví zduření a silná bolestivost, což vede ke zhoršení hybnosti a postupem času ke vzniku deformit (pokřivení prstů, rukou apod.).

Podobnou jednotkou v tomto směru je i revmatická (pozor, ne revmatoidní!) artritida, u níž de facto známe vyvolávající příčinu. Vzniká jako součást tzv. sterilních následků po bakteriální infekci (některými streptokoky – streptococcus pyogenes), např. po streptokokové angíně, která není vhodně léčena antibiotiky. Sterilní následky zahrnují postižení srdce (tzv. revmatická horečka), ledvin (postreptokoková glomerulonefri­tida), nervového systému (chorea minor) a kloubů (revmatická artritida) v době, kdy již není možno prokázat původce onemocnění, v krvi však cirkulují protilátky, které byly původně vytvořeny imunitním systémem proti streptokokům a které bohužel mají schopnost se navázat na zdravé tkáně a namířit tak imunitní pochody proti vlastním tkáním.

Dnavá artritida neboli nemoc zvaná též dna (artritis urica) je metabolické onemocnění, které vede k zánětlivému postižení kloubů. Podkladem onemocnění je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, jež se v podobě krystalků solí (urát sodný) ukládá v kloubech a vyvolává zde zánětlivou reakci. Kyselina močová vzniká metabolismem purinů, což jsou látky hojně obsažené v luštěninách, mase a vnitřnostech. Část nemocných řadíme do skupiny, která zvýšeně přijímá takovouto stravu a zvýšeně konzumuje alkohol. Jiní mají zvýšenou produkci kyseliny močové danou geneticky či se u nich jedná o enzymatický defekt. Ve většině případů jsou postiženi muži, a to převážně po 40. roce věku.

Dalšími jednotkami, které by se sem též mohly řadit je psoriatická artritida, tedy postižení kloubů u lupénky.

Erozivní artritida je postižení u zvýšené funkce příštítných tělísek (u hyperparat­hyreózy).

Co se týče infekčních zánětů kloubů, nejvýznamnější jsou bakteriální záněty (vyvolané nejčastěji streptokoky, ale též borrelie u lymské boreliózy), i když je prokázána i virová infekce (herpesvirus, Epstein-Barr virus, virus hepatitidy B, arbovirus). Infekce je do kloubu zanesena buď při otevřeném poranění kloubu, léčebným zákrokem (např. punkcí či ortopedické operace), přímým přestupem infekce z okolí kloubu (záněty kostí, svalů atd.) či se infekce může zanést krevní cestou z jiného infekčního ložiska v organismu.

Rizikové faktory artritidy

Rizikovými faktory u revmatoidní artritidy je výskyt v rodině (tedy genetická predispozice), zvýšená námaha a vyšší věk.

U revmatické artritidy je rizikovým faktorem prodělání streptokokového onemocnění (nejčastěji angíny), které není vhodně léčeno antibiotiky a samozřejmě zde hraje roli i genetická složka.

Vyšší pravděpodobnost výskytu dny je u lidí, kteří nepřiměřeně požívají alkohol a maso (proto také byla dna považována jako nemoc bohatých a králů).

Prevence artritidy

Vhodnou prevencí u většiny postižení kloubů je optimální váha jedince. Nadváha klouby obecně zatěžuje.

Prevence u revmatoidní artritidy není známa, důležitá je včasná diagnóza choroby a její následná léčba.

Revmatické artritidě předcházíme vhodnou antibiotickou léčbou streptokokových onemocnění.

Dnavá artritida je onemocnění, jež je zhoršováno stravou bohatou na puriny, a je tedy vhodné v jídelníčku omezit příjem masa (i ryb), vnitřností, masových vývarů, luštěnin, omáček a kakaa.

Příznaky a projevy artritidy

Zánět kloubu se obvykle projeví jeho bolestivostí, otokem a v případě revmatické artritidy (ne revmatoidní!) a dny i zvýšenou teplotou a zarudnutím kůže nad postiženým kloubem.

Revmatoidní artritida začíná plíživě a nenápadně ranní ztuhlostí kloubů, převážně drobných kloubů ruky a zápěstí. To může obvykle trvat několik měsíců až let, než dojde k vystupňování změn v kloubu, jeho zduření, bolestivosti a následně i jeho deformaci a ztrátě funkce.

Na rozdíl od revmatoidní artritidy má revmatická artritida poměrně bouřlivý průběh se silným otokem, bolestivostí a zarudnutím kloubu, přesto většinou nezanechává žádné následky, postačuje léčba zmírňující zánět a proti bolesti.

Dna obvykle začíná akutním „dnavým“ záchvatem, kdy se nemocný vzbudí v brzkých ranních hodinách pro intenzivní bolest některého z kloubů. Nejčastěji je postižen kloub na palci u nohy (tomuto postižení se říká podagra), dále kolena (gonagra), kotníky a drobné klouby nohy. Klouby na rukou bývají postiženy méně často (chiragra).
V 90% je první záchvat omezen pouze na jeden kloub (monoartikulární postižení), s přibývající délkou trvání onemocnění se stav zhoršuje a postiženo může být více kloubů současně (polyartikulární postižení).
Postižený kloub je oteklý, zarudlý, horký a tak bolestivý, že nemocný mnohdy nesnese ani tíhu přikrývky. Kůže je tak napjatá, že se leskne, a proto zde bývá popisován tzv. fenomén zrcátka.
Záchvaty trvají několik hodin až dní, v průměru 14 dní, poté ustupují a následuje období bez záchvatu, jenž obvykle trvá 6 – 24 měsíců. Jejich vyvolávající příčina se mnohdy nezjistí, nicméně se může jednat o psychický stres, onemocnění, operace, trauma, exces v jídle či pití alkoholu.

Léčba artritidy

Revmatoidní artritida (revma) je onemocnění, které není plně vyléčitelné, ale lze jeho vývoj zpomalit či částečně potlačit. Léčba musí být komplexní a zahrnuje proto režimová opatření (klid na lůžku v akutním období, polohování končetin), podávání léků proti bolesti, které současně potlačují zánět (nesteroidní antirevmatika), léky tzv. upravující průběh nemoci (DMD – disease modifying drugs, např soli zlata, sulfasalazin, penicillamin, azathioprin), kortikoidy (v akutních fázích) a v neposlední řadě rehabilitace a chirurgická léčba.

Nověji je možné revmatoidní artritidu léčit pomocí biologické léčby, která spočívá v podávání látek tlumících specifické složky imunitních pochodů. Tato léčba je extrémně drahá, nicméně nejúčinnější ze současných metod.

Revmatická artritida obvykle odezní bez následků. Léčba je pouze podpůrná ke zmírnění zánětu a zvládnutí bolesti.

Dna je metabolické onemocnění, u nějž je velmi důležitá dieta, při níž je cílem nejen snížit hladinu kyseliny močové v krvi, ale také snížit hmotnost nemocného. Doporučováno je i zanechání nebo alespoň snížení přijmu alkoholu.

Léky se podávají podle toho, v jakém stadiu se onemocnění nachází. V akutním stavu se podává kolchicin (což je lék používaný i v terapii malárie), který ovlivňuje funkce imunitních buněk. Mezi záchvaty jsou podávány léky snižující hladiny kyseliny močové v krvi (allopurinol – Milurit) a léčiva podporující vylučování kyseliny močové ledvinami do moče (benzbromaron – Normurat).

Jak si mohu pomoci sám

Záleží, čím je vaše onemocnění vyvoláno. Není zánět jako zánět. V každém případě je vhodné navštívit lékaře, který zhodnotí vaše potíže, udělá základní vyšetření (např. odběr krve) a případně vás pošle na specializované pracoviště (revmatologie, ortopedie).

Na našem trhu je celá řada přípravků (doplňků stravy, krémů, mastí, čajů), které slouží nejen ke zmírnění obtíží spojených s bolestmi kloubů, ale také jako vhodná výživa tkání v kloubu obsažených.

Důležité je si uvědomit, že jednorázové či krátkodobé podávání nestačí a je nutné takovéto přípravky užívat pravidelně, aby vůbec měly na klouby nějaký trvalý vliv.

Velmi příznivě působí enzymová terapie, kterou seženete v lékárně pod názvem Wobenzym, nicméně její nevýhodou zůstává vysoká cena. Pomáhají i krémy jako je Mobilin (k dostání v lékárnách) či Arnika (dostupná v drogeriích).

Komplikace artritidy

Možnou komplikací prakticky všech zánětů kloubu je ztuhlost až vývoj tzv. ankylózy, což je stav, kdy kloub již nefunguje jako kloub, tedy ztratí pohyblivost a u některých pacientů a v určitých případech vede k trvalé invaliditě.

Revmatoidní artritida je onemocnění, které se může projevit i jinak než kloubním postižením. Závažnost těchto příznaků kolísá s délkou a tíží postižení. Typická je osteoporóza, u níž je podklad v zánětlivých změnách a uvolňovaných působcích imunitními buňkami, dále pak v léčbě kortikoidy.

Další poměrně častou komplikací je zánět šlach a kloubního pouzdra, což může vést k přetržení vazu a vzniku deformit.

Nemocní si často stěžují na svalovou slabost, což je pravděpodobně v přímé souvislosti s bolestmi a omezením pohybu v kloubu, tudíž vyřazení svalů z činnosti, a to vede k jejich úpadku (atrofii).

Postiženy mohou být i kůže (revmatoidní uzly, u 20 – 30 % nemocných), cévy (vaskulitidy – zánětlivá onemocnění cév), nervy, ale také srdce (myokarditida, endokarditida, perikarditida) a plíce (postižení poplicnice, plicní fibróza, revmatoidní uzly v plicích). U 10 - 35 % nemocných se vyskytne postižení očí ve formě suché keratokonjukti­vitidy (zánět rohovky a spojivky spojený se suchostí oka). U části nemocných se objeví anémie, jež má pravděpodobně více příčin.

Revmatická artritida obvykle probíhá bez komplikací.

Asi mezi nejčastější komplikaci dnavé artritidy patří vznik ledvinných kamenů (tzv. urátová litiáza) s postižením ledvin a destrukce kloubu (chronická tofózní dna s tvorbou tzv. tofů, což jsou ložiska ukládaných krystalků solí kyseliny močové, podkožně v okolí kloubů, šlach a v ušních lalůčcích).

Zdroj: www.vitalion.cz