Popis stafylokokové otravy
Stafylokoková enterotoxikóza, neboli otrava z potravin, bývá typickým problémem letních měsíců. Bakterie zvaná Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok), pomnožená v jídle, produkuje toxin, který je schopen v průběhu několik minut až hodin po požití nakaženého jídla vyvolat akutní potíže.
Epidemie této otravy vznikají v České republice nejčastěji ve školních jídelnách, na školách v přírodě a na putovních táborech, také ale mezi návštěvníky lahůdkářství, bufetů, cukráren a prodejen zmrzliny.
Rizikové faktory stafylkokové otravy
Zlatý stafylokok je běžná bakterie nacházející se všude kolem nás, bývá součástí mikroflóry ústní i nosní dutiny až u 40% lidí. Je to zároveň nejčastější původce hnisání drobných kožních poranění. Kromě toho způsobuje také hnisavé záněty vlasových váčků, nehtů, kostní dřeně, prsní žlázy, zápaly plic a také vytváří abscesy (ložiska hnisaného zánětu) kdekoliv v těle.
Bakterie je velmi odolná, přežívá i v chladném prostředí, a umírá až při teplotách nad 60˚C.
Zlatý stafylokok je schopen produkovat velká množství toxinů, znám je třeba toxin způsobující syndrom toxického šoku, který může nastat při těžké infekci. Některé druhy bakterie produkují jed zvaný termostabilní enterotoxin. Výraz termostabilní znamená, že je odolný vůči teplu- zneškodnit ho lze až po více než 30-ti minutách varu. Lidé bývají k jeho účinkům velmi citliví, k otravě postačuje malé množství toho jedu (účinky se dostavují při požití již 4μg jedu na kg hmotnosti).
Zdrojem nákazy bývá člověk s hnisající ránou na kůži, která přijde do kontaktu s jídlem. Vzácným zdrojem nákazy však může být i mléko od krávy s neošetřeným hnisavým zánětem vemena.
V nakažené stravě se bakterie silně pomnoží a vyprodukuje velké množství toxinů. Nejnebezpečnější potraviny z hlediska kontaminace bakteriemi jsou: maso a uzeniny,* mléko a mléčné výrobky* (sýry, smetany, šlehačky, pudinky, krémové zákusky, kondenzované mléko), a také majonéza. Ke pomnožení bakterií může dojít také i v původně nezávadné potravině, která byla kontaminována až druhotně, při kontaktu s jinou, nakaženou potravinou.
Prevence stafylokokové intoxikace
V prevenci otravy je důležité důsledné dodržování hygienických opatření při manipulaci s potravinami. Jedná se jednak o preventivní opatření, která spočívají ve školení pracovníků v potravinářském průmyslu, a taktéž dodržování nařízených postupů při přípravě, přepravě a uskladňování potravin.
Potraviny je nutné skladovat při teplotě běžné v lednici (4˚C), nebo naopak, při teplotě vyšší než 60 stupňů. Také je důležité omezit přímý kontakt s potravinami na minimum. U pracovníků v potravinářství jsou pravidelně prováděny kontroly a při infekcích kůže jsou dočasně vyřazeni z přímé práce s potravinami.
Nejdůležitější ale zůstává důkladná tepelná úprava potravin, která dokáže zlikvidovat i toxin již nacházející se v potravině.
Po propuknutí epidemie stafylokokové otravy, je nutno dodržovat jistá represivní opatření. Obvodní lékař, který zachytí infekci u nemocných, je povinen ji hlásit hygienikovi pro danou spádovou oblast. Následně se identifikuje společný zdroj nákazy, tedy kontaminovaná potravina, kterou všichni postižení zkonzumovali, a odeberou se z ní vzorky. Vzorky se také odebírají ze stolice a zvratků postižených, a přešetří se všechny osoby podílející se na přípravě daného pokrmu.
Příznaky stafylokokové intoxikace
Po konzumaci potravin obsahujících stafylokokový enterotoxin, se první příznaky objeví průměrně za 1-6 hodin.
Jed stimuluje nervový systém ve střevě, prostřednictvím něhož dochází k podráždění centra pro zvracení v mozku, což vyvolává nejdříve nechuť k jídlu, zvýšené slinění, nevolnost a zvracení. Dráždí také nervová zakončení ve střevní sliznici, a vyvolává tak bolesti a křeče v břiše, urychlení peristaltiky a průjem. Stolice bývá vodnatá, může obsahovat hlen, v žádném případě však není s příměsí krve. Všechny tyto příznaky nastanou velmi rychle, reakce na otravu bývá prudká a náhlá. Dochází ke ztrátám tekutin, které se mohu projevit poklesem krevního tlaku. To se projeví zrychlenou frekvencí srdce, někdy bolestmi hlavy, a dále zvýšenou únavou a spavostí.
Tělesná teplota se u samotné stafylokokové intoxikace nezvyšuje- je to důležitý příznak, pomocí kterého lze tuto otravu odlišit od vážnějších střevních infekcí. Někdy ale mohou být potraviny kontaminovány i jinými bakteriemi, které mohou vyvolat v organismu i vznik horečky.
Ačkoliv bývá nástup a celkový průběh otravy velmi dramatický, příznaky obvykle ustoupí v průběhu 24 hodin a téměř nikdy není nutná hospitalizace. Většinou je postižený hned na druhý den úplně v pořádku, bez žádných dalších obtíží.
Léčba nemoci
Terapie stafylokokové enterotoxikózy se opírá zejména o včasnou rehydrataci postiženého. Většinou stačí pít větší množství tekutin (3-4l za den), přednost mají neslazené čaje a minerální vody. Jenom výjimečně, hlavně u starých lidí, kteří trpí vícerými závažnými onemocněními, a u malých dětí, které jsou obecně citlivější ke ztrátě tekutin, může přijít v úvahu nutnost hospitalizace. Na infekčním oddělení se nitrožilně podají rehydratační roztoky a ošetří se případné další komplikace.
Nemocný má setrvávat v klidu na lůžku zejména v první den, ale je zakázána větší fyzická námaha ještě aspoň dva dny po otravě.
Doporučuje se organismus po nejbližší dny nezatěžovat těžkou stravou, povoleny jsou dietní potraviny jako dětské piškoty, rýžová kaše bez obsahu mléka, suché pečivo.
Jak si pomoci sám
V případě otravy stafylokokovým toxinem se doporučuje hlavně hodně pít. Při otravě ze stravy konzumované ve veřejném stravovacím zařízení, je nutné nahlásit infekci obvodnímu lékaři, který pak udělá další opatření směrující k omezení jejího šíření.
Všechna poranění kůže, i ty zdánlivě malá a bezvýznamná, je nutné řádně ošetřit, vyčistit, vydezinfikovat a zakrýt, aby se v žádném případě nemohla dostat do kontaktu s potravou.
U průjmů se nedoporučuje užívat žádné léky, které způsobují zahuštění stolice (obstipancia). Pro rychlé odeznění příznaků je totiž nutné toxin co nejdříve vyloučit z těla ven. Při užití protiprůjmových léků by pouze docházelo k jeho hromadění ve střevě a k prodloužení doby trvání nepříjemných příznaků.
Komplikace intoxikace
Otrava stafylokokovým toxinem mívá obvykle nekomplikovaný průběh a zůstává bez dalších následků. Komplikace mohou nastat při neposkytnutí včasného zavodnění organismu, zejména u osob s jiným onemocněním. Ohroženi jsou hlavně starší lidé, kteří mají i více nemocí současně, a kteří často mívají nedostatečný stav hydratace. Náchylnější na vznik komplikací jsou také malé děti, zejména v kojeneckém věku.
Při intenzivní otravě a dehydrataci může docházet ke svalovým křečím, ke snížení tělesné teploty pod normální hodnotu, a výrazné snížení krevního tlaku může vést až ke kolapsu organizmu.
Zdroj: www.vitalion.cz
Trápí Vás brucelóza a chcete se skutečně uzdravit?

Brucelóza je bakteriální onemocnění postihující domácí zvířata a dobytek. Jde o antropozoonózu, takže je přenosná na člověka. Zdrojem infekce je bakterie Brucella. K infekci dochází přímým kontaktem člověka a zvířete. Konkrétně stykem exkrementů zvířat s oděrkami na kůži.
__
__
Infikování je též možné kontaminovanými potravinami - především pak mlékem. Inkubační doba je 5-30 dní, většinou 14 dní. Zánět má charakter nekrotických projevů.
Jak se projevuje brucelóza - příznaky, projevy, symptomy
- Zvýšená teplota, či horečka undulujícího charakteru,
- pocení,
- malátnost, schvácenost,
- hubnutí,
- únava,
- bolest hlavy,
- bolesti břicha,
- bolest zad,
- bolesti kloubů a svalů
- nechutenství,
- zácpa.
U těžké formy dochází k postižení
- srdce,
- varlat,
- CNS,
- jater aj..
Zdroj: www.priznaky-projevy.cz
Popis Žluté zimnice
Žlutá zimnice je dalším druhem hemoragické horečky, avšak není to žádný nováček, provází lidstvo už stovky let. Vždy byla postrachem tropických zemí Ameriky a Afriky, kde zabíjela ve velkém. Zákeřné nemoci, jejíž příznaky se popisují v dobových záznamech jako zvracení tmavé tekutiny a zežloutnutí, se připisovaly nejrůznější možné i nemožné příčiny. Historie objevování příčiny nemoci je velmi dlouhá a zajímavá, vyžádala si mnoho lidských obětí a trvalo dlouhou dobu, než se podařilo objevit, že původcem onemocnění je virus čeledi Flaviviridae, který se někdy také řadí do skupiny tzv. arbovirů, což jsou viry přenášené členovci. Skutečně, virus žluté zimnice je přenášen komárem mezi opicemi a lidmi ale i mezi lidmi navzájem. Dnes se žlutá zimnice vyskytuje v tropických oblastech Afriky a Ameriky a ročně se nakazí přibližně 200 000 lidí, z nichž 30 000 zemře (předpokládá se však, že čísla jsou ještě mnohem větší, protože ne všechny nákazy jsou identifikovány). Valná většina případů pochází z Afriky.
Rizikové faktory Žluté zimnice
Rizikem je pobyt v zemích, kde se choroba vyskytuje a nedostatečná ochrana před komáry.
Příznaky Žluté zimnice
Inkubační doba (doba od nákazy k prvním příznakům) bývá nejčastěji 5-6 dní. Onemocnění probíhá ve dvou stádiích. První stádium se projevuje horečkou, třesavkou, bolestí v bederní oblasti. Teplota většinou vystoupá na 40 stupňů Celsia a trvá 3-4 dny. Obličej a jazyk získají tmavě červenou barvu a oči se „podlijí krví“ (začervenalé spojivky). Dále mohou být závratě a zvracení. Po tomto prvním stádiu se postiženému většinou na pár hodin uleví a horečka ustoupí. To však netrvá dlouho a teplota opět stoupne, celkový stav se začne rychle zhoršovat, obličej získává bledou barvu, postižený zvrací natrávenou krev (zvratky mají díky tomu černou barvu). Dochází k vážné poruše ledvin a jater. Játra bývají zvětšená a na dotek bolestivá. Právě porucha jaterních funkcí má za následek žloutenku, která je pro toto onemocnění typická a podle níž také dostala jméno.
Prevence Žluté zimnice
Už v dřívějších dobách se jako preventivní opatření provádělo systematické hubení komárů a ničení míst blízko lidských sídel, kde dochází k jejich rozmnožování. Jeden čas se dokonce myslelo, že se brzy žlutá zimnice vymýtí úplně. Jenže onemocnění má dva typy, městský a lesní typ. Městský typ je přenášen komárem z člověka na člověka a lesní typ přenáší komár převážně mezi opicemi, příležitostně také na člověka. A právě tento lesní typ je těžké postihnout, protože nákaza se vyskytuje v džungli a má mnoho ohnisek výskytu, která nelze postihnout. Proto je nutné se žlutou zimnicí pořád počítat.
Naštěstí byla pro žlutou zimnici, jako jedinou z hemoragických horeček, vyvinuta účinná vakcína. Je to živá oslabená vakcína - očkuje se živým virem, který je ale velmi oslabený, zdravý imunitní systém si s ním lehce poradí a vytvoří si tak imunitu, která trvá minimálně 10 let. Povinně se očkují osoby, které odjíždějí do Jižní Ameriky a rovníkové Afriky. Vakcína se podává jednorázově, podkožně, minimálně 10 dní před odjezdem. Očkování bohužel z ekonomických důvodů není dostupné statisícům obyvatel ohrožených oblastí, a proto jsou stále počty nakažených každý rok obrovské.
Léčba Žluté zimnice
Stejně jako u ostatních hemoragických horeček neexistuje účinná léčba, ale léčí se pouze příznaky. Důležitý je klid na lůžku, udržují se parametry vnitřního prostředí, pacient by měl dodržovat dietu stejnou jako při selhání jater a ledvin, někdy se podávají infuze glukózy. Při intenzivním krvácení do trávicího ústrojí se podává krevní transfuze. Dávají se také vysoké dávky vitaminu K. Při ledvinovém selhání se provádí hemodialýza.
Stav pacientů, kteří přežijí hlavní nápor nemoci, se většinou kompletně upravuje a následky jsou jen vzácné.
Zdroj: www.vitalion.cz