Popis šedého zákalu
Katarakta je onemocnění, které postihuje oční čočku. Je to část oka, která je uložena za duhovkou a její složení je převážně z proteinů a z vody.
Čočka funguje na podobném principu jako optika kamery. Má schopnost měnit svou optickou mohutnost a tím zaostřovat buď na dálku, nebo na blízko. Láme paprsky jí procházející tak, aby směřovaly do místa nejostřejšího vidění na sítnici.
Při kataraktě neboli šedém zákalu, jak již z názvu vyplývá, dochází k zakalování čočky. Příčinou bývá nejčastěji stárnutí oční čočky, onemocnění cukrovkou (diabetes mellitus), úraz nebo je navozená léčivy, zejména kortikosteroidy.
Důvodem, proč dochází ke vzniku zakalení čočky, je změna chemického složení čočky, hlavně proteinů. Mění se iontové složení, zvýšeně se zde ukládá pigment a zadržuje se více vody. Čočka tak mohutní, zvětšuje se její rozměr a zvyšuje se hmotnost.
Při vyšetření na mikroskopické štěrbinové lampě jsou v čočce patrné kaskádovité bílé útvary, které mohou vzdáleně připomínat vodopády. Tyto patologické struktury způsobují pokles zrakové ostrosti, zejména do dálky, protože paprsky, které takovou čočkou prochází, jsou lámány do jiných míst na sítnici a jejich obraz rozluštěný mozkem je neostrý, rozmazaný, jako by se člověk díval přes mléčné sklo.
Úraz je častou příčinou vzniku jednostranného šedého zákalu. Vytvoří se po poranění, která okem prochází, po tupém úderu do oka, kdy dojde k jeho pohmoždění, ale i po úrazech elektrickým proudem. Samozřejmě, že není pravidlem, že praštíte-li se do oka, případně se vám do oka zabodne nějaký předmět, že hned musíte myslet na vznik zákalu! Ale je dobré vědět, že taková možnost existuje.
Tak zvaná toxická katarakta je způsobena léčivy, konkrétně kortikosteroidy (bližší popis níže), miotiky (látky, které působí uměle zúžení zornice) a některé účinné látky, které jsou součástí látek ovlivňujících psychiku. Vznik zákalu je závislý na dávkách léků a to je někdy problém, protože každý organismus reaguje po svém, pro každý má taková již „nebezpečná“ jinou hodnotu.
Šedý zákal se může vyskytnout i jako přidružené onemocnění jiných chorob, jmenujme zde kupříkladu zelený zákal (glaukom).
Toto onemocnění může být i vrozené. Vrozená (kongenitální) katarakta se může vyvinout u plodu, jehož matka prodělala během těhotenství infekční chorobu.
Rizikové faktory šedého zákalu
Jsou různorodé, proto si je probereme jeden po druhém.
1.) UV záření – hlavně dlouhodobé vystavení očí slunečním paprskům bez dostatečné ochrany. Je nutné používat sluneční brýle, které mají schopnost odfiltrovat převážnou většinu škodlivých paprsků UVA i UVB. Nejdůležitější je ochrana očí malých dětí.
2.) Kouření – zvláště dlouhodobě kouření 15 a více cigaret za den zvyšuje pravděpodobnost vzniku šedého zákalu trojnásobně.
3.) Cukrovka – u diabetiků se katarakta vyskytuje dříve a častěji, než u zdravé populace.
4.) Obezita
5.) Léčba kortikosteroidy - kortikosteroidy jsou látky, které se žně v lidském organismu tvoří a to kůrou nadledvin. Jsou často využívané k léčbě širokého spektra chorob. Léčba bohužel přináší řadu nepříznivých vedlejších účinků a jedním z nich je právě možnost vzniku šedého zákalu. Bohužel není známa bezpečná dávka kortikosteroidů, při níž by nežádoucí účinky nevznikaly. Co se týče vzniku šedého zákalu, je dávka velmi individuální jedinec od jedince.
6.) Genetická dispozice – dědičný výskyt šedého zákalu v rodině může vývoj tohoto onemocnění urychlit. Katarakta se tak může vyvinout v ranějším věku.
Prevence šedého zákalu
Oči jsou citlivým orgánem a je třeba se o ně opravdu starat. V době slunění je chránit kvalitními slunečními brýlemi, omezit kouření a změnit stravovací návyky a životní styl, aby se předcházelo obezitě, která může mít na rozvoj onemocnění také vliv.
V případě cukrovky je lze jen doporučit dodržování dietního režimu a pravidelné kontroly očním lékařem.
Příznaky a projevy šedého zákalu
Šedý zákal je onemocnění, které se vyvíjí pomalu, takže v prvních fázích o něm nemáte ani tušení, protože vás nijak neomezuje. Jakmile se čočka zakalí více, začněte to pociťovat snížením zrakové ostrosti, zejména do dálky. Najednou ani s brýlemi nejste schopni na dálku přečíst ceduli nebo poznat dopravní značku.
Vidění se postupně stává zamlžené, jako byste se dívali na svět přes mléčně zakalené sklo. Začíná najednou vadit prudké osvětlení, protože pacient má pocit, že ho oslňuje, i když před tím mu stejná intenzita světla problémy nedělala.
Je také možné, že každým okem uvidíte jinak ostré barvy předmětů.
Léčba šedého zákalu
Léčba šedého zákalu vede jen cestou operace. Jiná možnost bohužel není k dispozici. Možností, jakým způsobem operovat je několik, ale všechny sledují stejný cíl. Cílem je odstranit čočku, v níž došlo k zakalení.
Možnou variantou je například operace, která je pojmenovaná extrakapsulární extrakce. V překladu to znamená vyjmutí čočky z jejího pouzdra. Pouzdro se zachovává a je do něj vložena (implantována) čočka umělá, která zajistí, že pacient na oko i nadále uvidí. Operace se provádí pod mikroskopem.
Základním důvodem k operaci je pokles zrakové ostrosti, ale indikace je velmi individuální a vždy je třeba brát v úvahu potřeby a přání pacienta. Časná operace je vhodná u pacientů, kteří navíc mají zelený zákal.
Člověk si ale musí na oko dávat dobrý pozor, protože je zde možnost, že vlivem prudkého nárazu dojde k uvolnění čočky z pouzdra a ta může „vypadnout“ do vnitřku oční koule. Příznak je jeden a dosti jasný – okamžitě na oko přestanete vidět.
Jak si pomoci sám
V tomto případě je nejlepší pomocí navštívit včas očního lékaře, který jediný může v léčbě pomoci, protože jak již bylo řečeno, jedinou možnou terapií je zde operace.
Komplikace šedého zákalu
Komplikací je snížení zrakové ostrosti.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis syndromu karpálního tunelu
Dříve než se dostaneme k samotné podstatě onemocnění, měli bychom si vysvětlit, co se vlastně pod termínem karpální tunel skrývá.
Názvem karpální tunel se označuje úzká štěrbina v oblasti zápěstí, která je ze tří stran obklopena zápěstními kůstkami a ze čtvrté strany na ni naléhá pevný zápěstní vaz.
Tímto tunelem vede do dlaně devět šlach ohýbačů prstů a palce a mediální nerv (n. medianus), který se právě může stát zdrojem bolestí. Nervus medianus inervuje ruku a zajišťuje jak senzitivitu, tak pohyby jemné i hrubé motoriky.
Syndrom karpálního tunelu je jedním z nejčastějších útlakových syndromů. Vzniká permanentním stlačením nervus medianus, k němuž dochází nejčastěji přetížením, úrazem, otokem některé ze šlach, kostní ostruhou, dislokací, či výpotkem, což je příčinou bolestí.
Syndromem karpálního tunelu trpí v České republice cca 35 000 obyvatel a jeho výskyt stále přibývá. Dle výzkumů je jednou z nejčastějších nemocí z povolání.
Hlavními původci vzniku jsou chronické přetěžování zápěstí nebo dlouhodobé vystavení zápěstí tlaku. Nejvyšší výskyt se udává u zaměstnání jako je práce na počítači, hra na klavír, žurnalista a další. Pokud není práce na počítači z ergonomického hlediska v pořádku, dochází k trvalému tlaku na zápěstí, čímž dojde ke zbytnění vazu kryjícího karpální tunel a tím se začne utlačovat nerv.
Může být také důsledkem onemocnění jako zánět žil nebo vazů. Objevuje se také velmi často v těhotenství, neboť pro toto období je charakteristické zadržování vody a tvorba otoků. Celkově je jeho výskyt až 4× častější u žen než u mužů a takřka vždy se vyskytuje na dominantní ruce. Během života se diagnostikuje asi u 4 % obyvatelstva.
Rizikové faktory syndromu karpálního tunelu
Rizikem tohoto onemocnění bývají stále se opakující pohyby ruky a prstů, k nimž dochází například při psaní na stoji, hraním na hudební nástroj, prací na pásu, atd.
Přetížení může vyvolat zánět šlach a vazů, při němž dojde k otoku struktur v oblasti karpálního tunelu a následnému utlačení nervu.
Vznik potíží nebo výrazné zhoršení se zvyšuje v úzké souvislosti s hormonálními změnami. Provází tedy především užívání hormonální antikoncepce, menstruační cyklus, těhotenství nebo klimakterium. Nejčastější výskyt je u žen s nadváhou ve věkovém rozmezí 30-60 let.
Syndrom karpálního tunelu může být také jednou z komplikací systémových onemocnění např. Raynadovy choroby, revmatoidní artritidy nebo diabetes mellitus.
Je prokázáno, že i tato choroba může mít genetické predispozice v rodině, které se mohou a nemusí projevit.
Prevence syndromu karpálního tunelu
Vzhledem k tomu, že nemoc se týká nejvíce administrativních pracovníků, sedících hodiny u počítače, bylo vynalezeno mnoho ergonomických pomůcek, které Vám mohou pomoci se tomuto onemocnění vyvarovat.
Užívají se speciální podložky pod zápěstí, které zajistí, abyste drželi zápěstí v jedné rovině s předloktím. Dále byste si v práci měli dělat pravidelné přestávky na protažení paží, zápěstí, ramenních kloubů a krční páteře. Vhodné je také masírování a protahování prstů.
U dělnických a jiných namáhavých profesí je vhodné používání všech předepsaných pracovních pomůcek a postupů, aby se onemocnění předešlo.
Nikdy však léčbu syndromu karpálního tunelu dlouho neodkládejte, neboť by mohlo dojít k trvalým změnám ve funkci a struktuře ruky a zápěstí.
Příznaky a projevy syndromu karpálního tunelu
Syndrom karpálního tunelu se nejčastěji manifestuje zpočátku brněním, mravenčením, či pálením prstů na postižené končetině (nejčastěji palce, ukazováku a prostředníku).
Poté může dojít ke ztrátě kožní citlivosti a oslabení těchto prstů, které je provázeno poměrně velkou bolestivostí. Ruka působí nešikovně a svaly předloktí ztrácí svalovou sílu a postupně ochabují.
Nepříjemné pocity se nejčastěji projevují v klidu, mnohdy nemocného budí ze spánku. Bolesti v zápěstí mohou vystřelovat až do ramenního kloubu a hlavy.
Objevuje se také otok a ztuhlost zápěstí. Nemocní mohou mít pocit oteklých prstů, i když otok není viditelný. Intenzita obtíží mnohdy kolísá, ale většinou se postupně symptomy zhoršují.
Diagnostika syndromu karpálního tunelu
Důležitá je anamnéza, na jejímž podkladě lékař zjistí subjektivní pocity pacientů a doporučí zřejmě vyšetření ruky pomocí přístrojové elektromyografie (EMG). Pomocí tohoto vyšetření se změří vodivost nervů a na jeho základě neurolog potvrdí nebo vyvrátí diagnózu karpálního tunelu a zjistí závažnost postižení.
Léčba syndromu karpálního tunelu
Postižení nervus medianus útlakem je zpočátku reverzibilní, ale po dlouhodobém neléčeném stlačení mohou nastat i nevratné změny, proto je vhodné začít s léčbou co nejdříve, popř. se snažit onemocnění výše zmíněnou prevencí předejít. Včasná léčba může do několika měsíců způsobit zmírnění až vymizení obtíží, zatímco chronický průběh trvá roky a ani po tomto časovém období nemusí dojít k vyléčení.
Léčba syndromu karpálního tunelu může být jak konzervativní, tak chirurgická.
Konzervativní léčba syndromu karpálního tunelu
Nejdříve se pacienti pouze snaží vyvarovat činnostem, při kterých dochází k přetěžování svalů zápěstí. Důležitá je přitom změna životního stylu a návyků, vyhýbání se monotónním pohybům a pravidelné cvičení na protažení svalů zápěstí.
Často se také indikuje znehybnění ruky v zápěstí pomocí dlahy, ortézy nebo snímatelné sádry, a to především v noci. Vyloučí se tím většina nepříznivých vlivů působících na nerv a ten má lepší podmínky pro regeneraci.
Samozřejmě jsou na nepříjemné bolesti předepisována různá farmaka, a to především protizánětlivé léky s analgetickým účinkem a přípravky na uvolnění svalového spazmu.
Potíže zmírní i studené obklady, které navíc urychlují samotné hojení.
Doporučuje se dlouhodobé užívání potravinových doplňků. Příznivé účinky má zvýšení denní dávku vitaminu B6 (50mg 3× týdně) a bromelinu (1000mg 2× denně během akutní fáze, 50mg 2× denně při snížení příznaků). Vitamin B6 zmírňuje zánětlivé procesy v nervové tkáni, snižuje vnímavost k bolesti a upravuje krevní oběh. Bromelin je enzym obsažený např. v ananasu a má protizánětlivý účinek, přičemž také pomáhá potlačovat bolest.
Naopak vyvarovat byste se měli nadměrnému solení, neboť sůl pomáhá zadržovat vodu v těle, což vede ke vzniku otoků.
Pomoc může přinést také fyzikální terapie aplikovaná zaškoleným fyzioterapeutem. Bolesti pomáhá tlumit ultrazvuk, diatermie, galvanoterapie, elektrická nervová stimulace, hydroterapie a tělesná cvičení.
Mezi alternativní léčebné metody, které mohou pomoci v léčbě syndromu karpálního tunelu, patří akupunktura, Alexandrova technika, či chiropraxe.
Chirurgická léčba syndromu karpálního tunelu
K tomuto zákroku se přistupuje po tom, co i přes konzervativní léčbu dojde k plnému rozvinutí nemoci, protože léčba nemá dostatečně pozitivní efekt.
Jedná se o nenáročnou operaci, při níž se prořízne příčný vaz v zápěstí, čímž dojde k uvolnění struktur uložených v karpálním tunelu. Řez je dlouhý cca 2,5 cm. Samotný zákrok se provádí i ambulantně, probíhá pod lokální anestezií a trvá cca 30 minut.
Po úspěšné operaci bez vzniku komplikací může jít mnohdy pacient rovnou domů. Úleva přichází do 1-2 dnů a normalizace funkce celé ruky se očekává do několika týdnů, popř. měsíců. Končetina se smí plně zatěžovat po uplynutí doby cca 3 měsíců.
Správně provedený operační zákrok vyřeší problémy definitivně, proto jej není nutné odkládat, neboť se jedná o nejúčinnější způsob léčby tohoto onemocnění.
Pooperační průběh léčby je založen opět na snaze pacienta. Nutné je navštěvovat obvodního lékaře, a to z důvodu kontroly hojení a převazu rány. Vhodná je tlaková masáž jizvy, díky které dochází k většímu prokrvení a odplavení odpadních látek, což přispívá rychlejšímu hojení jizvy a zabránění srůstu struktur měkkých tkání.
Ránu je nutné první týden udržovat v suchu a čistotě, aby se zabránilo vniknutí infekce. V rozmezí 7. - 10. dne po operaci byste se měli podrobit vyndání stehů. Poté nejspíše dostanete poukaz k rehabilitační léčbě, kde Vás naučí všechny potřebné cviky a aplikují některou z výše zmíněných metod fyzikální terapie. Důležité je procvičit pohyby ve všech kloubech, protáhnout zkrácené svalové struktury a postupně začít posilovat ruku při různých manuálních činnostech. Stále nezapomínáme na péči o jizvu. Jemná masáž a potírání jizvy sádlem, indulonou nebo jiným mastným krémem nejen urychlí její hojení, ale má i kosmetický efekt.
Jak si mohu pomoci sám
Pokud máte podezření na syndrom karpálního tunelu, vyvarujte se všech činností, které způsobují zvýšenou bolestivost a zhoršení příznaků. Můžete končetinu chladit a zafixovat v rovnoběžné poloze s předloktím. Fixace se doporučuje především v době spánku, neboť právě noční bolesti jsou pro pacienty nejvíce nepříjemné. S návštěvou lékaře však dlouho neotálejte, neboť by mohlo dojít k irreverzibilním změnám.
Komplikace syndromu karpálního tunelu
V případě, že se nemocný nepodrobí léčbě a onemocnění postupuje, může dojít až k nevratnému poškození nervu. To se projeví ztrátou citlivosti a poruchou hybnosti ruky a palce, který není schopen postavit se proti ostatním prstům, čímž ruka ztratí veškerou manipulační funkci.
Rizika chirurgické léčby se objevují velice zřídka. Objevit se může malý otok, modřina nebo bolestivost v oblasti jizvy. Tyto potíže bývají pouze přechodného charakteru.
Závažnější komplikací je infikování rány nebo poškození některé větve mediálního nervu. Vyskytnout se mohou i přetrvávající otoky, zarudnutí a bolestivost.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis srdečního selhání
Srdeční selhání se průměrně vyskytuje asi u 2% populace. Výskyt stoupá od minima výskytu v mladém věku po hodnoty přes 10% v pokročilém stáří.
Pro pochopení tématu je nutná alespoň minimální znalost průchodu krve lidským tělem. Cévní řečiště se dělí na malý a velký krevní oběh. V malém krevním oběhu (plicním) je krev okysličována a ve velkém krevním oběhu (tělní) je okysličená krev dodávána do celého těla. Srdce zde funguje jako pumpa. Levá polovina srdce přečerpává krev z malého krevního oběhu cestou do těla a pravá polovina přečerpává krev vracející se z těla do plicního oběhu. Srdečním selháním označujeme stav, při kterém srdce přestává zvládat plnit svoji funkci pumpy. Nestačí přečerpávat krev a ta se proto někde hromadí a někde naopak chybí. Tato na první pohled jednoduchá definice vysvětluje většinu příznaků a komplikací srdečního selhání.
Za srdečním oddílem, který selhává, je krve nedostatek (snížení srdečního výdeje). To má za následek pokles tepenného (arteriálního) tlaku krve. Krev se hromadí před selhávajícím oddílem a tím roste žilní (venózní) tlak krve. Podle toho, co převládá, je možné pro zjednodušení selhání rozdělit na srdeční selhání dopředu (forward) a srdeční selhání dozadu (backward). Obě složky selháni se vyskytují vždy současně, pouze poměr složek se u jednotlivých pacientů liší. Podobné významy mají termíny systolická dysfunkce (neschopnost dodat dostatečný objem krve do oběhu) a diastolická dysfunkce (neschopnost srdečních oddílu se dostatečně plnit nejčastěji při poruše jejich roztažnosti).
Protože pravá a levá polovina srdce mají odlišné podmínky, vyplývající z odlišného napojení na malý a velký krevní oběh, mohou samostatně selhávat levá či pravá strana. Máme proto tedy levostranné a pravostranné srdeční selhání.
Velmi důležité je také rozdělení na akutní srdeční selhání a chronické srdeční selhávání. Akutní srdeční selhání může být nově vniklé porucha srdeční činnosti, může navazovat na déle trvající srdeční onemocnění, nebo jde o akutní zhoršení chronického srdečního selhávání. Oběhový systém má k dispozici tzv. kompenzační mechanismy, při jejichž zapojení se celkový stav pacienta upraví. Pokud nestačí, pacient zemře. Zapojení kompenzačních mechanismů tedy krátkodobě pomůže, ale činnost srdce v nových podmínkách je náročnější, což později vyžaduje stále další kompenzace. Akutní srdeční selhání tedy přechází v chronické srdeční selhávání. Kompenzační mechanismy jsou omezené, takže chronické selhávání jednou dospěje k akutnímu selhání a smrti (dekompenzace). Ukázkový průběh u pacienta tedy může např. vypadat: akutní infarkt myokardu - akutní srdeční selhání -zapojení kompenzačních mechanismů - chronické srdeční selhávání - (zde se mohou předchozí tři body několikrát opakovat)- akutní srdeční selhání - smrt.
Prognóza selhaní je nepříznivá. U akutního srdečního selhání musí být téměř polovina pacientů do roka znovu hospitalizována. Do jednoho roku umírá až 40 % pacientů. U chronického srdečního selhávání umírá asi polovina pacientů do 5 až 8 let.
Příčiny srdeční selhání
Příčinou srdečního selhání je většinou poškození srdečního svalu (srdeční oddíl má sníženou schopnost se stáhnout a vypudit krev), zmnožení vaziva v srdeční stěně (jizvy po infarktech myokardu, choroby se zmnožením vaziva), kde srdeční oddíl není schopen se roztáhnout a pojmout dostatečné množství krve, a v neposlední řadě srdeční arytmie, kde nefunguje správně plnění ani vypuzování krve.
K akutnímu srdečnímu selhání vedou především poruchy v oběhovém systému. Jsou to vyčerpání kompenzačních mechanismů při chronickém srdečním selhávání, srdeční arytmie, kardiomyopatie, infarkt myokardu, výduť (disekce) aorty, hypertenzní krize (náhlé výrazné zvýšení krevního tlaku), srdeční tamponáda (utlačení srdce v jeho obalu vnikem tekutiny, například krve). Z dalších příčin to jsou náhlá potřeba vysokého srdečního výdeje (například u sepse), astma, náhlá embolizace do plic.
K příčinám chronického srdečního selhávání a jeho zhoršování vede předcházející akutní selhání, ischemická choroba srdeční, revmatické onemocnění, infekční onemocnění, metabolická onemocnění, endokrinní onemocnění a mnoho rizikových faktorů.
Rizikové faktory srdečního selhání
Mezi rizikové faktory lze zařadit téměř vše, co způsobuje tzv. civilizační nemoci. Jsou to především stres, alkohol, kouření, špatné dietní návyky, málo pohybu atd.
Rizikem pro zvýšení zatížení srdečního svalu je nadměrná tělesná či psychická zátěž, anémie (chudokrevnost, je přítomno málo červených krvinek schopných vázat kyslík a je nutné zrychlit oběh krve), nadměrné pití (ve smyslu objemu vypité tekutiny - zvyšuje se objem cirkulující tekutiny a srdce musí více pracovat), těhotenství, infekční onemocnění, nadměrné solení. Velkým rizikem je rozvoj aterosklerózy (kornatění tepen) a s ní souvisejí faktory (hladina cholesterolu, cukrovka, špatné dietní návyky, nízká pohybová aktivita, obezita). S aterosklerózou souvisí opakující se infarkty myokardu, cévní mozkové příhody (CMP) a ischemická choroba srdeční, které mají také nezanedbatelný vliv na stav oběhového systému. Dalšími rizikovými faktory jsou neléčené nebo neléčitelné srdeční arytmie, poškození srdečních chlopní (zúžení neboli stenóza chlopně zvyšuje odpor, který musí při své práci srdeční oddíl před chlopní překonat, nedostatečnost neboli insuficience chlopně dovoluje návratu již jednou vypuzené krve zpět do srdečního oddílu a tomu tak přidává objemovou zátěž).
Rizikovým faktorem je nádorové onemocnění a jiné probíhající onemocnění zvláště u starších osob, které trpí více chorobami najednou (polymorbidita). Zde se přidává i neblahý vliv některých léčiv na srdeční sval (kardiotoxické nežádoucí vedlejší účinky léků).
K největším rizikovým faktorům patří alkohol, nadužívání léků nebo naopak neužívaní léků (starší pacienti, nedodržování léčebných opatření).
Velkou roli hraje také pozitivní rodinná anamnéza kardiovaskulárních obtíží (potvrzený rodinný výskyt onemocnění srdce nebo cév).
Prevence selhání srdce
Prevencí je odstranění co nejvíce rizikových faktorů a léčba predispozičních nemocí. Nejsnazší prevencí je změna životního stylu směrem k prevenci aterosklerózy, obezity a vysokého krevního tlaku, což může dělat sám pacient. Důležité je také vyhýbat se stresovým situacím a věnovat dostatek pozornosti psychickým obtížím.
Příznaky selhání srdce
Akutní srdeční selhání
Pro pravostranné selhání je typickým příznakem zvýšená náplň krčních žil (zvýšená náplň vena jugularis, hepatojugulární reflex), což je způsobeno hromaděním krve před selhávajícím srdcem. Je zvýšen centrální žilní tlak.
Pro levostranné selhání je typickým příznakem dušnost, ortopnoe (dušnost znemožňující postiženému ležet, pacient je nucen sedět nebo stát, typický je noční výskyt) a chrupky při poslechu plic. Vše je způsobeno hromaděním krve před levým srdcem, tedy v plicích (městnavé selhání).
Chronické srdeční selhávání
Na chronické srdeční selhávání ukazují především příznaky jako dušnost, únava a typické poslechové nálezy na srdci a plicích. Na plicích jsou slyšitelné chrupky a pískoty, je přítomna tachypnoe (vysoká dechová frekvence). Na srdci je slyšet III a IV srdeční ozva, které nejsou za normálních okolností slyšitelné. Bývá přítomna tachykardie (zvýšená srdeční frekvence). Mohou být přítomny srdeční arytmie. Většinou nalezneme hydrothorax (tekutina v pleurální čili pohrudniční dutině) a ascites (tekutina v břišní dutině). Lze nahmatat zvětšená játra (hepatomegalie) a jsou viditelné otoky na dolních končetinách.
Léčba srdečního selhání
Terapie se liší podle původu a vážnosti srdečního selhání a podle celkového stavu pacienta.
Akutní srdeční selhání
Primárně je proveden pokus o odstranění vyvolávající příčiny, pokud je to možné. Je monitorována saturace krve kyslíkem (kontrola zda je množství kyslíku v krvi v požadovaném rozmezí) a je případně podporována umělou plicní ventilací. Z medikamentů jsou používána vazodilatancia, antikoagulancia, diuretika, nitráty, dopamin, dobutamin, adrenalin, noradrenalin, srdeční glykosidy, v některých případech morfin. Nemedikamentózní léčba zahrnuje operační zákrok, použití mechanické srdeční podpory nebo transplantace srdce.
Chronické srdeční selhávání
Terapie má složku medikamentózní, nemedikamentózní a změnu životního stylu. Medikamentózní léčba zahrnuje především ACE inhibitory, dále diuretika, sartany, inhibitory reninu, β blokátory, antikoagulancia, antiagregancia, antiarytmika. Nemedikamentózní terapie zahrnuje kardiomyoplastiku, trvalou kardiostimulaci, intraaortální balónkovou kontrapulzaci, mechanickou srdeční podporu a transplantaci srdce.
Jak si mohu pomoci sám
Pacient si nejlépe pomůže sám změnou životního stylu a změnou dietních návyků. Pacient by měl omezit množství konzumované soli a tekutin. Je nutné omezit až úplně vyloučit alkohol a kouření. Vhodné je u obézních pacientů redukovat hmotnost. Velmi prospěšné je zařazení pohybových aktivit do denního programu. Důležité je vyhýbat se stresovým situacím, nadměrné psychické i fyzické zátěži. Není také vhodná dlouhodobá statická zátěž (např. stříhání plotu zahradnickými nůžkami atd.).
Komplikace srdečního selhání
Zvýšená únavnost až neschopnost běžné denní činnosti, nechutenství, deprese a další psychické poruchy, slabost, závratě, poškození orgánů trvalým městnáním krve (především plíce, játra) a nedokrevností (ledviny). Nejzávažnější komplikací je smrt.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis endometriózy
Endometrióza je jedním z nejčastějších gynekologických onemocnění. Částečky děložní sliznice (endometria) se objevují mimo děložní dutinu, kde v normálním případě nemají co dělat.
Objevují se nejen na vaječnících, vejcovodech, močovém měchýři, střevě, ale i vzácněji ve vzdálenějších částech těla jako jsou plíce nebo mozek. Nikdy se nevyskytují v srdci a ve slezině.
Tyto částečky děložní sliznice však reagují na hormonální změny během menstruačního cyklu stejně jakoby byly v děložní dutině. Při každé menstruaci tak krvácejí. Části endometria jsou velmi malé, a tak nedochází k velkému krvácení. Problémy však postupně narůstají, protože se okolo ložisek vytvářejí cysty a jizvy, které mohou vést až ke srůstům.
Bohužel endometrióza může za 30-50% problémů s neplodností.
Příčina a rizikové endometriózy
Endometrióza nepatří do skupiny civilizačních nemocí, protože byla popsána již v polovině 19.století. I když je známa takto dlouho, není současná medicína schopna jistě popsat příčiny vzniku. Existuje několik názorů, jak by mohla vznikat.
Mezi nejstarší a nejvíce uznávanou teorii patří tzv. teorie implantační. Ta je založena na tom, že při menstruaci je děložní sliznice odplavována z děložní dutiny pochvou. Částečky děložní sliznice jsou během menstruace odplaveny i do břišní dutiny. Může zde docházet k jejich zahnízdění neboli implantaci a pak zde dochází ke stejnému hormonálnímu procesu jako na děložní sliznici.
Samotný vznik endometriózy je způsoben několika faktory. Patří mezi ně genetický, hormonální (obviňován je především hormon estrogen) a imunologický faktor.
Příznaky a projevy endometriózy
Příznaky závisí na umístění nálezu, na jeho velikosti a stádiu.
Nejtypičtějším příznakem, která zavede pacientky k lékaři, je dlouhodobá bolest. Bolest pobřišnice v raném stádiu je způsobená enzymy, které působí na nervová zakončení. Pokud už se jedná o tzv. bílou endometriózu, bolest pochází od útlaku jizev a srůstů. Bolesti se často při menstruaci zhoršují.
Pokud jsou ložiska rozeseta v pochvě nebo na děložním čípku, mívá žena bolesti při pohlavním styku. V případě umístění ložisek v močovém měchýři, bývá krev moči.
Existuje přímá spojitost mezi neplodností žen a endometriózou. Nejčastější příčinou neplodnosti jsou srůsty v malé pánvi. Tyto srůsty mohou uzavřít vejcovod a tím znemožnit posunutí vajíčka do dělohy. Také mohou zabránit uvolnění vajíčka z vaječníku a pohybům vejcovodů.
V mnoha případech se endometrióza objeví při laparoskopickém vyšetření neplodných žen. Může se přijít na to, že endometrióza svým umístěním neovlivňuje plodnost a za onu neplodnost mohou jiné mechanismy jako je imunitní systém nebo hormony.
Celkově je udáváno, že endometriózu má 50% neplodných žen a neplodných žen s endometriózou je také asi 50%.
Vyšetření endometriózy
Lékař s vámi nejdříve probere vaše problémy a při podezření na endometriózu vás pošle na specializované oddělení. K potvrzení nemoci je totiž zapotřebí operačního vyšetření, nejčastěji používané laparoskopie.
Laparoskopií lze prohlížet všechny orgány v oblasti břicha a pánve. Pacientka je uvedena do celkové narkózy a je jí proveden malý řez v pupeční jamce, kterým se vsune optický přístroj laparoskop. Ten je opatřen kamerkou a světlem pro přehledné prohlížení orgánů.
Největší výhodou laparoskopie je, že lze provádět chirurgické zákroky bez otevření břicha. Jizvička proto zůstává malá, pacientka je schopná brzy jít znovu do práce a doba hospitalizace v nemocnice je minimální.
Sám gynekolog vám může provést vyšetření zvané hysteroskopie. Umožňuje řádně vyšetřit děložní hrdlo i dutinu a dokáže uvnitř odhalit netypická ložiska. Po dezinfekci pochvy a děložního hrdla je nejdříve zavedeno zrcadlo. Poté je vsunut tenký optický přístroj hysteroskop s fyziologickým roztokem pro zlepšení viditelnosti.
Výhodou hysteroskopie je jednodenní hospitalizace s minimálními komplikacemi. Pacientka netrpí téměř žádnou bolestí.
Pokud vám bude prokázána endometrióza, lékař s největší pravděpodobností určí i typ vašeho onemocnění. Co tedy může zaslechnout:
V případě, že se jedná o endometriózu peritoneální, budou se částečky děložní sliznice nacházet na pobřišnici. Tento typ je nejlépe rozeznatelný, protože se na pobřišnici vyskytují okem viditelné skvrny. Skvrny mění barvu podle svého stádia - nejdříve jsou červené, poté modré a nakonec bílé.
U endometrózy ovariální se ložiska vyskytují na povrchu vaječníků. Ložiska se mohou vnořit do vaječníku a způsobit tak velké cysty zvané endometriom.
Při endometrióze rektovaginálního septa se endometrióza nalézá v přepážce mezi konečníkem a pochvou. Typické jsou tuhé uzlíky, které způsobují velkou a dlouhodobou bolest.
Adenomyóza se vyznačuje rozesetím ložisek uvnitř děložní svaloviny. Mezi typické projevy patří bolestivá menstruace, zvýšené krvácení během menstruace a bolest při pohlavním styku. Často bývá doprovázena peritoneální endometriózou nebo děložními myomy.
Léčba endometriózy
Vhodná léčba je lékařem doporučena po řádném posouzení vašeho stavu a stádia nemoci. Využívá se chirurgické léčby v kombinaci s léčbou hormonální. Lékaři nejčastěji první endometriózu odstraní chirurgicky a poté nasadí hormonální léčbu, aby se endometrióza dále nešířila.
Základem léčby bývá chirurgická operace, která se provádí nejčastěji laparoskopicky (tedy stejnou metodou jako se endometrióza vyšetřuje). Lékaři se snaží laserem odstranit co možná nejvíce ložisek a rozdělit vzniklé srůsty. Úspěšnost operace závisí na uložení a velikosti ložisek.
Při rozsáhlých nebo nepříznivě umístěných ložiskách je nutná operace pomocí řezu na břichu. V těchto případech se doporučuje, pokud však žena netouží po dalším dítěti, odstranit vaječníky kvůli zastavení menstruačního cyklu a tím odstranit symptomy endometriózy.
Hormonální léčba bývá velmi úspěšná, dosahuje 80-90% úspěšnosti. Problémem však je, že až u 50% pacientek se do roku od ukončení léčby problémy opakují. Hormonální léčba dosahuje minimální úspěchu především u endometriózy rektovaginálního septa.
Tyto léky bývají aplikovány do podkoží nebo do svalů. Podávané léky tlumí hormony hormonálního řídícího centra hypofýzy. Zablokování hypofýzy pak zabraňuje vyplavování ženských hormonů estrogenů a endometrium není pravidelně obměňováno. Hladina estrogenů bývá velmi nízká (jako při klimakteriu neboli přechodu) a to způsobuje problémy jako je dočasná ztráta menstruace, úbytek kostní hmoty, deprese, změna nálad, migrény, poruchy spánků a návaly. Nežádoucí příznaky do půl roku od ukončené léčby mizí.
V hormonální léčbě je užívána někdy i hormonální antikoncepce. Ta sníží hormonální podněty ložisek endometriózy a zároveň snižuje bolest.
V některých případech se podávají antidepresiva, protože depresí trpí asi 50% nemocných pacientek. Zároveň řeší i problémy se spánkem.
Někdy lékař může poradit velmi efektivní léčbu a to přerušení cyklu tím nejpřirozenějším způsobem - otěhotněním. Je samozřejmé, že pokud endometrióza způsobila neplodnost, tato rada moc efektivní nebude. Pokud se však otěhotnět povede, ve většině případů dochází ke zmenšení ložiska endometriózy a minimalizovat riziko, že nebudete moc mít potomka.
Nezapomínejte, že pokud je vám endometrióza diagnostikována, neznamená to automaticky neplodnost. Existuje mnoho pacientek, které problémy s otěhotněním nemají a pyšní se mnoha potomky. Proto nepropadejte panice, dobrá psychická pohoda bývá jedním z nejdůležitějších léků.
Neplodnost u pacientky je vždy řešena individuálně a nabízí se několik možností, jak tento problém léčit. Kromě již zmíněného chirurgického zákroku a hormonální léčby se využívá metod asistované reprodukce. To jsou metody, kde dochází k manipulování se zárodečnými buňkami jako jsou spermie a vajíčka za účelem těhotenství.
Prevence endometriózy
Určitě nepodceňujte dlouhodobé bolesti břicha a podbřišku a běžte se poradit se svým gynekologem.
Mnoho lékařů při problémech žen jako je neplodnost nebo dlouhodobá bolest v podbřišku na možnost endometriózy zapomíná. Proto je vhodné se zeptat, zdali by to nemohla být právě ona, co způsobuje vaše problémy.
Jak si mohu pomoci sám
Zkuste vojtěšku, která pomáhá dobré srážlivosti krve a rychlému hojení díky obsahu vitamínu K a železa.
Vitamín E pomáhá odbourávat nadbytečný estrogen a tím působí proti srůstům. Dávkování je však vhodné konzultovat s odborníkem, protože patří do skupiny vitamínů nerozpustných ve vodě a lehce může dojít k předávkování.
Vhodné je se vyvarovat potravinám, které zvyšují tvorbu estrogenu jako je sója, pšenice nebo citrusové plody.
Podobné příznaky jako endometrióza může mít
Zánět vaječníků bývá velmi často diagnozován i lékařem a pacientky tak zbytečně dostávají antibiotika.
Komplikace endometriózy
Neplodnost
Zdroj: www.vitalion.cz
