Popis trávicího systému
Stolice vzniká v trávícím systému. Zácpa souvisí hlavně s tlustým střevem, ale není na škodu si nejdřív říct, jak potrava postupuje.
Trávící systém (gastrointestinální trakt) se skládá z úst, jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva.
Potrava je v ústech mechanicky zpracována – je žvýkána, změkčována, upravována její teplota, zároveň ale naše tělo zjišťuje důležité informace a předává je dalším částem trávícího systému nebo vyvolá zvracecí reflex. Zpracováním v ústech vznikne sousto (bolus), které je posouváno jícnem do žaludku.
V žaludku je potrava skladována, mechanicky zpracovávána a trávena. Nedochází zde k žádnému vstřebávání živin. Žaludek má objem mezi 50 ml v klidu a až 1,5 l při náplni. Tekutá strava a tekutiny žaludkem mohou víceméně volně protékat, nejsou zadržovány. Ze sousta, které přišlo přes jícen, se v žaludku stává trávenina (chymus) a postupuje dále do tenkého střeva.
Tenké střevo má tři oddíly: dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum). Je to hlavní místo vstřebávacích procesů. Z tráveniny přicházející z žaludku se stává stolice (faeces).
V tlustém střevě dochází k úpravě objemu a složení stolice, jsou zde vylučovány některé odpadní produkty a vstřebávána většina vody. Je třeba si uvědomit, že střevo není jen místem, kudy potrava prochází, ale hlavně místem kde dochází k hlavním vstřebávacím a vylučovacím procesům.
Popis zácpy
Zácpa je popisována, jako obtížné vyprazdňováni stolice. Je to méně časté vyprazdňování stolice než jednou za tři dny (jiní autoři uvádí méně časté než třikrát týdně).
Není pravda, že jako pravidelná stolice je považováno pravidelné vyprazdňování (defekace) jednou denně. Je třeba si uvědomit, že vyprazdňování přímo souvisí s příjmem potravy a tekutin. Pokud je příjem velmi nízký nebo pokud je strava tzv. bezezbytková, nelze počítat se stolicí a v takových případech je tolerována četnost jednou za dva týdny. Stejně tak je důležité sledovat i příjem tekutin. Stolice se totiž skládá ze 75ti % z vody. Zbylých 25% tvoří: nerozložená vláknina, anorganické látky,bílkoviny,tuky a mrtvé bakterie (bakterie, které v trávicím traktu napomáhaly trávení – E.coli).
Zácpou trpí 30% dospělé populace. Měřítkem stolice je tedy hlavně pravidelnost (ne četnost) a bezbolestivost. Zácpa může být samostatná nebo může doprovázet jiné nemoci.
Důvodů a příčin, proč dochází k zácpě, je mnoho. Objevuje se při střevních zánětech, nádorech tlustého střeva, trhlině ve sliznici řitě, horečkách, otravách, míšních poraněních a hemoroidech. Častěji se vyskytuje u žen než u mužů.
Vlastní zácpa se rozlišuje na dvě skupiny, podle stavu střeva.
Spastická zácpa vzniká nadměrnou střevní dráždivostí, například u zánětu okolních struktur. Dochází ke zúžení některých úseků střevní trubice. Stolice je pak „uvězněna“ v roztažených „kapsách“.
Druhou skupinu tvoří tzv. atonické zácpy. Stěna střeva je uvolněná – ochablá, střevo se málo pohybuje a nedostatečně tlačí stolici k řiti.
Rizikové faktory zácpy
Mezi rizikové faktory patří jakékoliv onemocnění střev (zánět, divertikulitida, polypy, hemeroidy, atd.) nebo třeba i zánět některého z okolních orgánů (močový měchýř, děloha).
Rizikové faktory jsou špatné stravovací návyky. Pokud se Vám podaří zapracovat na své potravě, zvýšíte příjem zeleniny, ovoce, ryb a vlákniny, tak se Vám to určitě vrátí nejen v souvislosti s nemocemi střev. Zácpu také riskujete, pokud nedodržujete pitný režim, tzn. vypít alespoň dva litry tekutin denně (káva a čaj se nepočítají).
Prevence zácpy
Významným preventivním opatřením je úprava stravovacích návyků, úprava jídelníčku a dodržování pitného režimu.
Jde hlavně o dostatek tekutin (napomáhají rozmělňování stolice), denně byste měli vypít alespoň dva litry tekutin (káva a čaj se nepočítají), abyste docílili pravidelného vyprazdňování a stolice o správné konzistenci.
Důležitý je taky dostatečný příjem vlákniny a pravidelný příjem potravy, nepřejídat se večer a jíst přiměřené množství celozrnných výrobků a ovoce.
To, že zatím žádné obtíže nemáme, neznamená, že bychom své návyky nemuseli upravovat. S vyprazdňováním souvisí i fakt, že mnoho lidí už chodí na WC ze zcela jiných důvodů, než pro které bylo stvořeno. Chodí tam číst knihy a časopisy nebo luštit křížovky. Nedělejte to. Vaše tělo to pak zbytečně mate, má naučeno, že na záchod se chodí číst, tak proč by dávalo povel střevům, aby se začala hýbat a tlačit „bobek“ ven. Nemaťte svá střeva a čtěte si tam, kde se číst má, tedy v pohodlném křesle.
Příznaky a projevy zácpy
Každý z nás už zácpu aspoň jednou zažil, ať už šlo o zácpu po příjezdu na dovolenou nebo po Vánočních svátcích. Hlavním příznakem je bolení břicha, pocit nafouklosti a těžkosti. Mnohdy se nepříjemný pocit může vystupňovat až k prudkým bolestem.
Při zácpě trvající více dní se přidává bolest hlavy a únava. Plyny odcházet mohou a nemusí.
Při dlouhodobé zácpě se může obrátit směr pohybu stolice. Stolice pak nesměřuje ke konečníku, ale pohybuje se opačným směrem a může být i vyzvracena ústy. Po jídle může docházet k nucení na zvracení.
Léčba zácpy
Léčba závisí na tom, jak zácpa vznikla a jestli je chronická nebo jednorázová.
Jednorázová zácpa se dá řešit projímadly (čaje, minerální vody, tabletky, čípky, kapky). Je třeba přesně dodržovat instrukce na příbalovém letáku a řídit se doporučenými dávkami.
U krátkodobých obtíží stačí i pouhé zvýšení příjmu tekutin a dostatek pohybu.
Zácpa chronická by se naopak projímadly řešit neměla, alespoň ne bez konzultace s lékařem. Neuváženým používáním by mohlo dojít k poškození střevní stěny a způsobit tak „obrnu“ střeva, které pak už nereaguje na jakoukoliv léčbu.
Jak si mohu pomoci sám
V případě krátkodobé a hlavně první zácpy můžete použít projímadlo, jak bylo popsáno výše. Občas také pomáhá jít se projít, protože pohyb obecně vyprazdňování napomáhá. Pokud ale obtíže neustoupí, je nezbytně nutné dostavit se k lékaři.
Komplikace zácpy
Největší komplikací zácpy je skutečnost, že odpady metabolismu (látkové přeměny), které normálně odchází se stolicí, se hromadí a přestupují zpět do krve. S krví se pak dostanou k různým vnitřním orgánům, které poškozují. Poškozeno jsou hlavně srdce, ledviny, játra a slinivka.
Chronická navracející se zácpa zvyšuje riziko vážného onemocnění střev. Může vyprovokovat vznik zánětu, polypů, hemeroidů nebo i nádorů.
Další komplikace nastávají při velkém poškození střevní stěny, když přes ni už nemůžou procházet živiny ani vitamíny. V takovém případě je tělo nedostatečně zásobeno základními látkami, a začíná strádat.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis arytmie
V srdečním svalu jsou skupiny buněk, které mají odlišnou úlohu oproti všem ostatním srdečním svalovým buňkám. Vznikají v nich opakovaně vzruchy, který se šíří na další buňky, až se rozšíří po celém srdci a tím dochází k opakovaným stahům srdce. Tyto buňky tvoří převodní systém srdeční. Poruchy srdečního rytmu způsobuje chybná tvorba vzruchů, nebo chyba v jejich šíření po srdečním svalu (porucha v převodním systému srdečním, jizvy v srdečním svalu, atd.).
Poruchu vedle postižení srdečního svalu může vyvolat i změna hladin minerálů (nízká hladina draslíku, hypokalémie). Také vzniká při změně hladin hormonů (porucha štítné žlázy, tyreotoxikóza), při intoxikaci alkoholem, po požití léků a jiných návykových látek.
Podle frekvence srdeční akce lze rozdělit arytmie na akce s nižší frekvencí (bradyarytmie, pod 60 tepů za minutu) a s frekvencí vyšší (tachyarytmie, nad 100 tepů/min).
Bradyarytmie
Sinusová bradykardie
Srdeční frekvence pod 60 tepů/min. Fyziologicky se vyskytuje u trénovaných jedinců (sportovců). Může se vyskytnout při podchlazení, při léčbě β-blokátory, při nitrolební hypertenzi.
Syndrom chorého sinu
Je kombinací sinusové bradykardie a některé další arytmie, nejčastěji supraventrikulární tachykardie. Vyskytuje se ve starším věku, příčina je většinou nejasná. Nejpravděpodobnější je mikroskopické poškození sinoatriálního uzlu (SA uzel, část převodního systému srdečního).
Syndrom karotického sinu
Přílišná reakce na stimulaci karotické sinu. Po jeho podráždění přichází bradyarytmie.
Maligní vazovagální synkopa
Porucha je na úrovni žilního návratu k srdci při vzpřímené poloze. Nastává náhlá krátká ztráta vědomí s bradykardií.
AV blokáda
Porucha při převodu vzruchu ze síně na komoru (poškozený AV uzel, atrioventrikulární uzel, součást převodního systému srdečního). Existuje několik typů (Wenckebachova AV blokáda, Mobitzova AV blokáda). Jednotlivé typy se vzájemně liší podle podílu převedených a nepřevedených vzruchů. Nejvíce vyhraněnou formou je AV blokáda třetího typu, kde se vzruch ze síní na komory nepřevádí vůbec a síně i komory se stahuji svou vlastní vzájemně rozdílnou frekvencí.
Extrasystoly
Termín označuje předčasné stahy, které pochází z ložisek mimo SA uzel, kde by měla veškerá srdeční aktivita začínat. Podle toho, kde se nachází zdroj patologické aktivity lze použít dělení na síňové extrasystoly, junkční extrasystoly (zdroj v oblasti junkce, neboli přechodu mezi síní a komorou) a komorové extrasystoly. Jednotlivé extrasystoly lze rozlišit podle jejich vzhledu na EKG (elektrokardiografie, vyšetření, které zobrazuje elektrickou aktivitu srdce, záznam z tohoto vyšetření má typický průběh, kde lze identifikovat všechny poruchy srdečního rytmu).
Supraventrikulární tachyarytmie
Fibrilace síní
Jeden z nejčastějších typů arytmií. Podkladem je tzv. reentry fenomén (patologické kroužení vzruchu po srdečním svalu). Srdeční síně se pouze chvějí, ale nestahují. Je velmi vysoké riziko embolií (ucpání cévy krevní sraženinou a následná mozková mrtvice).
Flutter síní
Také způsoben reentry fenoménem. Frekvence síní je okolo 300 tepů za minutu. Převod tak vysoké frekvence ze síní na komory není fyziologicky možný, frekvence komor se zde pohybuje okolo poloviny frekvence síní. Pokud existuje nějaký zkrat (přídavná dráha, nebo některými léky ovlivněný převodní systém srdeční), mezi síní a komorou, lze převést frekvenci síní na komory a jde potom o život ohrožující stav. Jde o tzv. deblokovaný flutter. Často se může vyskytovat společně s jiným typem arytmie. Je zde také velké riziko embolických komplikací.
Síňová tachykardie
Častý je výskyt po srdečních operacích. Existuje několik typů. Fokální síňová tachykardie při srdečním nebo plicním onemocnění. Síňová tachykardie s blokádou 2:1 při nadužití digitalisu. Multifokální síňová tachykardie při akutním nedostatku kyslíku (hypoxémie).
AV junkční tachykardie
Rozlišují se dva typy. AV nodální reentry tachykardie je záchvatovitá dobře léčitelná arytmie vyskytující se v dospívání a produktivním věku. Neparoxyzmální junkční tachykardie bývá způsoben digitalisem, akutním infarktem myokardu nebo jako pooperační komplikace.
AV reentry tachykardie
Jsou zde přídavné spojky mezi síněmi a komorami, přes které mohou vzruchy kroužit. Je zde zvýšené riziko vzniku fibrilace komor.
Tachyarytmie - Komorové tachyarytmie
Komorová tachykardie
Patologická aktivita zde vzniká v komorách. Podle tvaru křivky EKG (tzv. QRS komplexu popisujícího elektrickou aktivitu komor) se tato arytmie dělí na monomorfní (kde QRS komplex je stále stejný) a polymorfní (QRS komplexy se vzájemně liší).
Příčiny monomorfních komorových tachykardií jsou ischemická choroba srdeční, arytmogenní kardiomyopatie pravé komory, hypertrofická kardiomyopatie, dilatační kardiomyopatie, Fallotova tetralogie, idiopatická komorová tachykardie.
Příčiny polymorfních komorových tachykardií jsou ischemická choroba srdeční, syndrom Brugadových (porucha mezibuněčných transportů sodíku, poškození srdečního svalu), syndrom Torsade de pointes (porucha iontových transportů- nejvíce draslíku a hořčíku).
Fibrilace komor
Svalovina komor se chvěje, ale nestahuje a nastává zástava krevního oběhu. Je nejčastější příčinou smrti u akutního infarktu myokardu. Neléčená fibrilace vede během několika minut ke smrti. Pokud pacient fibrilaci přežije, je velké riziko opakování.
Tachyarytmie - Akcelerovaný idioventrikulární rytmus
Vyskytuje se při zprůchodnění tepny při terapii akutního infarktu myokardu a její přítomnost ukazuje, že terapie probíhá úspěšně. V tomto případě se označuje jako reperfuzní arytmie.
Parasystolie
Způsobena souběžným vznikem vzruchů ve dvou místech. Je zde typický tzv. splynulý stah. Arytmie doprovází poškození srdečního svalu a nevyžaduje terapii.
Rizikové faktory arytmie
Nejvíce jsou ohroženi vznikem arytmie lidé s poškozenou svalovinou srdeční. Ta může být poškozena na základě vrozených poruch, absolvovanou operací nebo traumatem. Nejčastější jsou však následky nedostatečného okysličení srdečního svalu (infarkt myokardu) zapříčiněné aterosklerózou. Dalšími rizikovými faktory jsou především nedostatek (nadbytek) některých iontů či hormonů (způsobené složením potravy, užíváním některých léků, nerozpoznání či nedostateční léčení chorob). Nejvýznamnějším rizikovým vlivem je špatný životní styl vedoucí k ateroskleróze, následně k infarktu a arytmiím (nedostatek pohybu, složení potravy, nekompenzovaný vysoký tlak).
Prevence arytmie
Nejsnazší prevencí je změna životního stylu směrem k prevenci aterosklerózy, obezity a vysokého krevního tlaku, což může dělat sám pacient. Důležité je také vyhýbat se stresovým situacím a věnovat dostatek pozornosti psychickým obtížím. Prevencí spíše následků arytmií jsou pravidelné preventivní prohlídky u lékaře a včasné odhalení zhoršení zdravotního stavu.
Příznaky arytmie
Příznaky onemocnění se liší podle jednotlivých druhů arytmií, podle vyvolávající příčiny arytmie a kompenzačních schopností oběhového a dechového systému (schopnost změnou výkonu daného systému vyrovnat jeho poruchu).
Bradyarytmie mají projevy způsobené sníženou srdeční frekvencí. Je přítomna svalová slabost, únava, točení hlavy až závratě, dušnost (klidová i zátěžová) a náhlé mdloby (synkopa, Adams-Stokesův syndrom).
Tachyarytmie mají projevy ze zvýšené srdeční frekvence. Je přítomen svíravý pocit bušení srdce (palpitace), dušnost, bolesti na hrudi a mdloby.
U některých arytmií lze cítit již pohmatem změnu pulsu.
Léčba arytmie
Léčba je stejně jako příznaky závislá na druhu arytmie a druhu postižení srdečního svalu přítomnosti dalších onemocněních.
Farmakologickou léčbou u bradyarytmií je většinou Atropin nebo Isoprenalin. U tachyarytmií se podávají léky ze skupiny antiarytmik. Těch je několik skupin a výběr léku je podle druhu arytmie.
Elektrická defibrilace-kardioverze se používá, pokud farmakologická léčba nestačí a je riziko srdeční zástavy. Je zaveden kardioverter-defiblirátor, který snímá srdeční aktivitu a pokud nastane život ohrožující tachyarytmie, změní elektrickým výbojem srdeční rytmus směrem k normě.
Při elektrické kardiostimulaci je srdeční rytmus udáván kardiostimulátorem. Může být pouze dočasná (krátkodobá), která se používá pro terapii akutně vzniklé arytmie. V tomto případě je kardiostimulátor mimo tělo pacienta. U trvalé kardiostimulace je stimulátor implantován do těla (oblast pod klíční kostí).
Velmi užívanou metodou, vhodnou však pouze pro některé arytmie, je zničení patologických zdrojů arytmie v srdci. Při operačním zákroku (chirurgická ablace) je odstraněno patologické ložisko (často kryogenní cestou, náhlým lokálním zmražením). Při katetrizačním výkonu (katetrizační ablace) je patologické ložisko zničeno radiofrekvenčním výbojem.
Jak si mohu pomoci sám
Pacient si nejlépe pomůže sám, pokud sníží zátěž srdce. Platí zde vše, co je vhodné při prevenci kardiovaskulárních onemocněních (nemoci oběhového systému) obecně. Tedy je vhodná změna životního stylu a změna dietních návyků. Pacient by měl omezit množství konzumované soli a tekutin. Je nutné omezit až úplně vyloučit alkohol a kouření. Vhodné je u obézních pacientů redukovat hmotnost.
Důležité je důsledně užívat předepsané léky, docházet na pravidelné kontroly a nepodceňovat žádné příznaky zhoršování zdravotního stavu.
Komplikace arytmie
U srdečního selhávání a ostatních onemocnění kardiovaskulárního systému přítomnost srdečních arytmií velmi zhoršuje prognózu základního onemocnění. Způsobují dřívější dekompenzaci a zvyšují riziko úmrtí pacienta. Většina arytmií může také sama způsobovat srdeční selhávání. U většiny arytmií, s původem v srdečních síních, často vznikají krevní sraženiny (tromby) na stěnách síní. Je zde zvýšené riziko embolizace (vmetení trombu). Embolizací ucpaná tepna způsobí v nedokrvené tkáni infarkt. Jednou z nejčastějších a nejzávažnějších komplikací je embolizace v mozkových tepnách, s následnou cévní mozkovou příhodou (CMP). Některé z arytmií vedou, bez dostatečné léčby, v krátké době ke smrti.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis spalniček
Spalničky patří mezi typicky dětské onemocnění. Postihuje převážně děti ve věky kolem 4 až 5 let. Mohou jimi ale onemocnět i starší děti a mladiství.
Spalničky jsou infekční onemocnění, které je bohužel také vysoce nakažlivé. Samy o sobě nejsou zase tak závažné, problémy působí především možné nebezpečné komplikace se spalničkami často se pojící. V převážné míře jde o zápaly plic, záněty středního ucha a dokonce i o zánět mozku (encefalitidu).
Mezi charakteristické projevy spalniček patří horečky, zánět spojivek, kašel a typická kožní vyrážka.
Spalničky a onemocnění jim podobná se objevují už v záznamech pocházejících ze 7. století po Kristu. Známé je lidstvu tedy toto onemocnění velmi dlouho. Přesto se původce tohoto onemocnění podařilo najít až roku 1954. V následujícím desetiletí byla objevena první účinná očkovací vakcína. Tato vakcína znamenala velký průlom, jelikož před zavedením očkování všeho obyvatelstva byly spalničky jedním z nejčastějších dětských onemocnění.
Toto onemocnění se ještě v nedávné minulosti projevovalo jako epidemie a přicházelo ve dvouletých intervalech. Každoročně zanechávaly tyto epidemie po sobě nejen tisíce dětí stižených encefalitidou a dalšími komplikacemi, ale také spoustu úmrtí. Naštěstí díky objevení vakcíny se podařilo spalničky téměř úplně vymýtit a dnes už nepředstavují díky moderním lékům, tak závažné onemocnění jako v minulosti. Přesto je nelze brát na lehkou váhu.
Příčina a rizikové faktory spalniček
Spalničky způsobuje virus, jenž patří do skupiny paramyxovirů. Jediným přirozeným hostitelem tohoto viru je člověk.
Virus se šíří prostřednictvím vydechovaného vzduchu. Infekčnost této choroby je velmi vysoká, blíží se 100% v případě setrvání delší dobu s nemocným v uzavřeném prostoru.
Mezi nejrizikovější faktor tedy patří delší kontakt s nakaženým. Infekce spalniček se přenáší kapénkami či přímým stykem s nemocným.
Dalším rizikovým faktorem, který ovlivňuje průběh nemoci je nedostatek vitamínu A a podvýživa.
Příznaky a projevy spalniček
Infekce spalniček se projeví přibližně deset dní potom, co se nakazíte. Projevuje se zvýšením teploty. Teplota stoupá až na 38- 39 stupňů.
Spolu s teplotou přichází zánět spojivek. Oči jsou zarudlé, nepříjemně pálí a slzí. Jsou také velmi citlivé na světlo. V místnosti s nemocným byste proto neměli rozžínat silné hlavní světlo, ale používat radši slabší lampičku.
Objevují se rýma a suchý, dráždivý kašel. Uvnitř úst, na vnitřní straně tváří, se tvoří malé bílé skvrny či pupínky. Tato fáze trvá přibližně 4 dny.
Poté nastupuje další fáze, ve které se nemocnému objeví na těle vyrážka ve formě malých skvrn, které postupně tmavnou. Jako první napadá vyrážka oblast za ušima a postupně se šíří po celém těle. Přes obličej pokračuje na krk, trup a dále na končetiny a to horní i dolní. Tato vyrážka se pozná podle typické barvy, jež je červená až červenohnědá. Velikost této vyrážky se pohybuje od 3 do 7 milimetrů.
I v této fázi se nemocného drží horečka, jež s výskytem vyrážky klesá. Nemocný je pro své okolí nakažlivý až sedm dní před výskytem vyrážky a až pět dní po prvním objevení této vyrážky. Asi po pěti dnech až týdnu všechny příznaky postupně mizí.
Vyšetření spalniček
Základem diagnózy spalniček je důkladné lékařské vyšetření a tvorba podrobné anamnézy. Zkoumá se, jestli jste mohli přijít v poslední době do kontaktu s nakaženou osobou, datum vašeho posledního očkování a další důležité faktory (např. zahraniční cesta aj.).
V případě panující nejistoty existuje možnost stanovení diagnózy pomocí laboratorního postupu. Nemocnému se odebere krev a v laboratoři se zjišťuje výskyt protilátek IgM a IgG v krvi. Tento způsob stanovení diagnózy navíc pomáhá vyloučit jiná podobná onemocnění, jimiž může nemocný trpět.
Průběh onemocnění a jeho projevy se často drobně liší. Lékař by měl vždy provést vyšetření na spalničky u dítěte, pokud se současně projeví horečky, kašel, zánět spojivek a následná kožní vyrážka. Správnost diagnózy je potvrzena v případě nalezení bílých skvrn na vnitřní straně tváří.
Léčba spalniček
V průběhu léčby je zapotřebí důsledná kontrola teploty dítěte. Teplota by se měla dítěti měřit alespoň dvakrát za den. Snižování teploty se dosahuje prostřednictvím léku, v případě neklesající teploty se přikročí k zábalům a omývání.
Je třeba dbát také na dostatečný přísun tekutin. V případě nepříjemného pálení očí se doporučuje umístit dítě do pološeré místnosti a nepoužívat ostré světlo. Oči je také možno omýt kouskem vaty předem namočeným ve studené vodě.
Důležitý je klid na lůžku. V případě, že teploty neklesají a nebezpečně se blíží 40°C, musí dojít k okamžité hospitalizaci nemocného, V případě takovýchto teplot existuje totiž velké riziko vzniku vážných komplikací.
Mezi komplikace spalniček patří zápal plic, zánět středního ucha či nosních dutin. Tyto komplikace jsou způsobeny dalšími infekcemi, jež napadají oslabený imunitní systémem nemocného.
K nejtěžším komplikacím spalniček patří bezesporu encefalitida neboli zánět mozku. Ta může skončit až nervovou obrnou, poruchou funkce mozku či i smrtí. Tato komplikace zanechává trvalé následky až na třetině dětí, které jí onemocní. Existuje také velmi vzácná forma této komplikace. Tento zánět mozku se nazývá sklerozující panencefalitida. Ta se může projevit a rozvinout i několik let po onemocnění spalničkami a vždy končí smrtí nemocného. Většinou však postihuje pouze děti, jež onemocněly spalničkami během prvního roku života.
Hlavním a základním záměrem léčby je ulevení nemocnému od příznaků. Na spalničky totiž neexistuje žádný lék, jenž by působil přímo proti původci onemocnění. Proto mají léky na spalničky za hlavní úkol podporu imunitního systému nemocného.
V rozvojových zemích, kde se u dětí často vyskytuje nedostatek vitamínů, se podává jako součást léčby i vitamín A, který zmírňuje projevy nemoci. Většina nemocných se uzdraví během deseti až čtrnácti dnů. Po uzdravení zůstává dítěti doživotní imunita vůči spalničkám.
Prevence spalniček
Hlavní prevencí spalniček je plošná vakcinace obyvatelstva. Toto očkování ochraňuje dítě před spalničkami. V případě že i navzdory očkování se dítě nakazí, zabraňuje vakcinace plnému rozpuku choroby a zmírňuje její projevy.
Vakcína je tvořena oslabenými viry spalniček. Očkování je často spojeno s protilátkami na další dětské nemoci a to s vakcinací na příušnice a zarděnky. Očkuje se ve dvou dávkách ve formě podání injekce. Poprvé v 15. měsíci života dítěte. V 15. měsíci proto, že dítě přestávají ochraňovat protilátky získané od matky. Druhá dávka se pak očkuje po 6 měsících po první.
Někdy se může po očkování objevit trochu zvýšená teplota, kašel či náznaky vyrážky. Tyto projevy se objevují v rozmezí pěti až šestnácti dnů po očkování. Vzácně se vyskytne i zánět středního ucha. Tyto nepříjemnosti po očkování však nepředstavují vážné nebezpečí.
Očkování proti spalničkám je povinné, proto je velmi nepravděpodobné, že se vaše dítě nakazí.
V případě objevení se choroby je nezbytné zabránit dalšímu šíření infekce. Nemocný by proto měl být preventivně izolován doma. Izolace končí nejdříve po pěti dnech po první výskytu vyrážky.
Jak si mohu pomoci sám
V průběhu spalniček můžete sami zmírnit jednotlivé projevy tohoto onemocnění. Na horečky pomáhají stejně jako u jiných nemocí běžné prášky proti horečce.
Také zábaly a omývání může každý praktikovat doma. Projevy zánětu spojivek se dají mírnit očními kapkami či omýváním mokrou vatou.
Na rýmu zas pomáhají nosní kapky. Jakékoliv podezření na spalničky by ale mělo být v prvé řadě konzultováno s lékařem.
Podobné příznaky jako spalničky může mít
Spála, příušnice, zarděnky, plané neštovice, pátá a šestá nemoc
Komplikace spalniček
zánět mozku (encefalitida)
zánět středního ucha
sklerozující panencefalitida
zápal plic
Zdroj: www.vitalion.cz
Zkušební video
