Popis zánětu dutin
Sinusitida znamená zánět vedlejších dutin nosních. Ve většině případů je spojena se zánětem sliznice nosu a pak se nazývá rhinosinusitida. Jedná se o onemocnění časté, především v dětském věku.
Dutinami se myslí opravdové dutiny, vyskytující se v naší lebce, respektive v jejích několika kostech. Jsou vystlány sliznicí a zvětšují se s tím, jak lebka od dětství do dospělosti roste. Jejich funkce není jasná, každopádně se podílejí na tvorbě hlasu, kterému dávají jeho osobitou barvu.
Dutin je několik. Dvě v horní čelisti, dvě v kosti čelní, jedna (respektive 3 vzájemně propojené) v kosti čichové a dvě v kosti klínové.Všechny tyto dutiny komunikují s nosní dutinou (vnitřkem nosu) svými vývody. Všechny jsou vystlány sliznicí stejnou, jaká je v nose.
Nejčastěji jsou na vině viry, které do dutin přestoupí z nosní sliznice. Poté, co poškodí sliznici, dojde k jejímu oslabení a na tuto poškozenou sliznici se snadno uchytí bakterie. Proto většinou rýma vodová přechází v rýmu hnisavou.
Tím, jak se dutiny začnou plnit zánětlivým sekretem, často dochází k ucpání vývodů. V tomto případě se vzdušnost musí obnovit lékařským zásahem.
Dále se zde mohou uplatňovat mykotické (houby) infekce, což je problematika lidí s chronicky oslabenou imunitou (leukémie, HIV/AIDS).
Nejčastěji bývají postiženy dutiny v kosti čichové a dutiny horní čelisti.
Příčiny vzniku zánětu dutin
Jako u mnoha jiných onemocnění i u sinusitid může být průběh akutní nebo chronický.
K zánětu dochází nejčastěji přestupem infekce z dutiny nosní, při rýmě (rhinitida). Dále mohou vznikat při zánětu zubního lůžka, takto se mohou infikovat dutiny horní čelisti, které leží v bezprostřední blízkosti kořenů horních předních zubů ( špičáky, třenové zuby, 1. stoličky). K tomu dochází například při neléčeném zubním kazu. Kost mezi kořenem a vlastní dutinou je zde velice tenká a zánět tudy snadno prostoupí. Tyto infekce mohou mít velice prudký průběh s bolestmi, vysokou teplotou a otoky obličeje.
Speciální formou jsou takzvané letní sinusitidy, které vznikají typicky při vodních radovánkách. Jde o to, že pokud ve vodě uděláte stojku nebo kotrmelec, hrozí riziko, že se Vám voda dostane nosem do dutin. Tyto infekce bývají typicky po koupání v bazénech nebo přírodních koupalištích a mívají velmi prudký průběh.
Ke vzniku sinusitid dochází také často ve spojitosti s alergiemi.
Vzácnější je postižení dutin při zánětu jinde v těle, kdy se patogen může do dutin dostat krevní cestou a sinusitida je pak komplikací původního onemocnění.
V poslední řadě je dobré zmínit ještě infekci traumatickou, kdy se infekce do dutiny dostává po poranění obličeje, nosu nebo oka.
Rizikové faktory zánětu dutin
Mezi rizikové faktory patří především oslabený organismus, fyzické/psychické vyčerpání, nachlazení, dlouhodobý stres, alergie, špatná životospráva, nedostatek vitamínů, poruchy výživy a kouření.
Též dlouhodobější vdechování chemikálií, prachu nebo kouře.
Dobré je upozornit na suché teplo, které vzniká v přetopených místnostech s nízkou vlhkostí vzduchu. Proto je dobré ho na noc zvlhčovat odpařovači.
Dále, jak již bylo zmíněno výše, vážná onemocnění imunitního systému typu leukemie, HIV/AIDS.
Prevence zánětu dutin
Dodržovat zásady správné životosprávy, tedy jíst pravidelně, do jídelníčku zahrnout hodně ovoce, zeleniny, dodržovat pravidelný spánkový režim.
Samozřejmostí je nekouřit, jelikož kouř sám o sobě sliznice dráždí a ty jsou pak mnohem náchylnější k osídlení viry.
V případě výskytu epidemií chřipky se doporučuje nezdržovat se v místech zvýšené kumulace lidí (kina, divadla, plesy) a v případech, kdy není zbytí omezit zde pobyt na co nejkratší možnou dobu.
Doma potom vlhčit vzduch, zbavit se alergenů.
Příznaky a projevy zánětu dutin
Onemocnění většinou začíná jako rýma, ze začátku vodnatá, postupně dochází k její změně v hnisavou, přidávají se teploty kolem 38˚C, u dětí mohou být vyšší. Dále se objevují příznaky typické pro chřipkovitá onemocnění, tedy celková únava, nechutenství, bolesti svalů.
Postižený začíná huhňat a zhoršuje se kvalita čichových vjemů, která může vést až k přechodné ztrátě čichu. Může se přidat pálení nebo bolest v krku.
Vyskytují se bolesti hlavy, někdy celé poloviny hlavy, dle postižené dutiny, resp. dutin. Dále je pro sinusitidy typická bolest v oblasti postižené dutiny při poklepu. V případě bolestivosti při poklepu v souvislosti s rýmou je diagnóza téměř jistá. Dále můžeme zkusit další příznak a to poskakování nebo předklon. V obou těchto případech totiž bývají tyto úkony provázeny bolestí v oblasti zánětu.
Bolest bývá nejintenzivnější především v odpoledních hodinách.
V případě, že chybí rýma ale oblast dutiny je bolestivá na poklep, je nutno myslet na nerozpoznaný zubní kaz, který se může projevit jako přenesená bolest, případně může jít o komplikaci kazu, kdy zánět zubu na dutinu přestoupil. V takovémto případě je proto dobré vyhledat zubního lékaře a o tomto ho informovat.
V dětském věku je riziko přechodu infekce do tzv. latentní (skryté, neprojevující se) fáze, kdy klasických příznaků bývá velice málo nebo chybí úplně. Upozornit by nás na to mohly ale jiné příznaky. U dětí se mohou objevit častější smrkání, kdy sekret bývá hlenohnisavý, také je dobré si všímat toho, jak dítě spí. Při této formě je totiž často možno všimnout si nočního kašle a chrápání. Děti též častěji dýchají ústy. Je dobré si též povšimnout okolí nosu, kdy se v oblasti vchodu může dělat chronicky ekzém. Toto celé pak může být provázeno opakovanými akutními sinusitidami.
U chronických sinusitid, které mohou být následkem nedostatečně vyléčené akutní infekce se mohou vyskytovat některé výše uvedené příznaky, ale většinou nebývají doprovázeny zvýšenou teplotou. Bývá dlouhotrvající hnisavá rýma, trvale ucpaný nos, v noci časté chrápání. Také často dochází k chronickému zánětu hltanu a dýchacích cest.
Léčba zánětu dutin
V případě sinusitid se léčí podle příčiny. U virového původu je to hlavně klid a dále podpůrná terapie zaměřená na posílení imunity organismu. Uplatňují se též nesteroidní protizánětlivé léky ke zmírnění příznaků.
U bakteriálních infekcí spočívá léčba v podávání antibiotik. Dále je potřeba, pokud dojde k ucpání vývodu dutiny, nebo se vytvořenému sekretu nechce samovolně odtékat, udělat punkci dutiny. Při něm je pomocí tlusté jehly propíchnuta stěna dutiny a odsán její obsah. Často je potřeba tento výkon opakovat pro zajištění úplného vyléčení zánětu. Zákrok se může zdát velice dramatický, ale v rukou zkušeného odborníka nejde o nic výrazně nepříjemného.
Dále se doporučuje prohřívání paží horkou vodou (30 min při 45˚C), ideálně v předklonu. Při této proceduře dochází k lepšímu prokrvení sliznic a uvolňování sekretu. Po tomto procesu by měla následovat potní kůra, která přináší též zlepšení stavu.
Pokud je podezření, že za šíření infekce je zodpovědná nosní mandle, je dobré ji odstranit. Dělá se takzvaná adenektomie.
Z dalších léků, které může lékař zvolit jsou to především mukolytika (léky na zkapalnění hlenu), antihistaminika (léky proti alergii), případně lokální kortikosteroidy (léky zmírňující zánětlivé projevy).
U opakovaných zánětů se změnami na sliznici a vývodu dutin někdy k vyléčení přispívá chirurgický zásah.
Komplikace zánětu dutin
Jak již bylo řečeno výše, sama sinusitida bývá komplikací „rýmy“. Komplikace sinusitid se pak dělí na místní, tj. lokalizované do blízkého okolí dutin a na vzdálené.
Ke vzdáleným komplikacím patří záněty středoušní dutiny, což je komplikace poměrně častá, především v dětském věku. Dále může infekce přejít na dolní cesty dýchací, kdy, pokud to je komplikace chronických sinusitid, mohou být projevy infekce dýchacích cest (průdušnice, bronchů) výraznější než sama sinusitida.
Z místních to mohou být například slizniční cysty. K jejich tvorbě dochází tehdy, když se ucpe vývod slizniční žlázky. K tomu může docházet právě drážděním sliznice při zánětu. Tyto cysty potom mohou tlačit na nervy v dutině a vyvolávat tak nepříjemné pocity tlaku nebo dokonce bolest. Léčí se tak, že se cysta punktuje. Potom ve většině případů dochází k úplnému odstranění těchto problémů.
Při uzávěru východu dutiny vzniká riziko zadržení hlenovitého obsahu uvnitř dutiny, ten se zde množí a vzniká tzv. mukokéla. Nejhojněji je tomu tak v případě dutin čelních. Tento proces sám o sobě většinou nebolí, ale tím, jak obsah tlačí na struktury kolem sebe může dojít k tomu, že tlakem oslabuje okolní struktury a může se skrz ně provalit. U dutin čelních a dutin v kosti čichové se tento obsah pak většinou provalí do očnice a tlakem na oko ho posune. Toho si dotyčný delší dobu nemusí všimnout.
Tento problém se řeší chirurgickým odstraněním obsahu a opětovným zprůchodněním vývodu dutiny.Vzácně se mukokéla může infikovat a pak probíhá jako akutní sinusitida s komplikacemi přestupu zánětu např. právě do očnice.
V dnešní době již vzácnou komplikací je přestup zánětu na okolní kosti, ale je to komplikace vážná s bouřlivým průběhem.
Z dalších vážnějších komplikací sem patří komplikace očnicové. Jedná se o tzv. orbitocelulitidu a flegmonu očnice. V prvním případě přestoupí zánět na okostici očnice, bývá postiženo i pojivo v okolí bulbu a oční víčka. častěji se s tím můžeme setkat u dětí. Mají pak základní příznaky sinusitidy a k tomu se přidává otok a zarudnutí víčka, nejvíce ve vnitřním koutku, bulbus může být lehce odtlačen na vnější stranu. V krajních polohách při pohledu do stran může vznikat dvojité vidění. K tomu se často přidává zánět spojivek.
Tento stav se může zkomplikovat buď vznikem abscesu nebo neohraničeným šířením zánětu do okolí oka. V tom případe pak vzniká flegmona očnice, což je velice vážný, oko ohrožující stav, kdy se zánět může šířit až do lebeční dutiny.
Tento stav vypadá tak, že jsou víčka většinou zarudlá obě (ale nemusí být), oko je vytlačováno z důlku ven, takže je povystoupeno ze své normální polohy dopředu, chybí schopnost pohybů okem do stran a oko je velice bolestivé (ještě více na dotyk). Důležitou známkou je též horečka.
Častější komplikací bývá přestup infekce na dolní cesty dýchací, projevující se jako zánět průdušek nebo zápal plic.
Někdy dochází na sliznici dutiny nosní nebo dutin vedlejších k tvorbě polypů, které pak svojí velikostí mohou bránit v dýchání nosem a musí se chirurgicky odstranit.
Nakonec je nutno se zmínit o komplikaci, která představuje život ohrožující stav, ale která je v dnešní době antibiotik díkybohu vzácná. Jedná se o přestup infekce do žil, kterými odtéká krev z mozku, na obaly mozku, případně na mozek.
Typickými příznaky pro postižení měkkých mozkových plen jsou tzv. meningeální příznaky. Patří sem neschopnost dotknout se bradou hrudníku, kdy je pokus provázen bolestivostí, člověk se neposadí s propnutými koleny, v pozdějších fázích dochází k záklonu hlavy a propnutí zad. Dále dochází ke stahům svalů.
Jsou silné bolesti hlavy, nutkání na zvracení a zvracení. Bývá také přecitlivělost na světlo a hluk. Toto je při zánětlivém původu doprovázeno horečkou. Při postižení mozku se pak přidávají symptomy podle toho, na jakém místě je mozek postižen.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis žlučníku
Žlučník (vesica fellea) je umístěn na spodní straně jater v malé prohlubni. Je to menší váček velikosti citrónu o objemu zhruba 40-70 cm3. Jeho hlavní funkcí je skladování a koncentrace žluči, takže by se dalo říct, že je to vakovitá nádržka na žluč.
Žluč je produkována v játrech, „jaterní žluč“ je ale mnohem méně koncentrovaná. Žlučník odčerpá z „jaterní žluči“ vodu a zbylou koncentrovanou šťávu skladuje.
Ze žlučníku vychází jeho vývod (ductus cysticus), který se po zhruba třech centimetrech spojuje s vývodem jater (ductus hepaticus communis) a dále pokračují jako žlučovod (ductus choledochus).
V konečném úseku se pak žlučovod spojuje s vývodem slinivky břišní a ústí do prvního oddílu tenkého střeva – dvanáctníku (duodena).
Žluč je produkována v množství cca 0,7 – 1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin ( žlučivý pigment-barvivo).
Žluč je vylučována po jídle na nervový popud. Podílí se hlavně na trávení a vstřebávání tuků, ale také spolu se šťávou slinivky břišní (pankreatická šťáva) neutralizuje žaludeční trávicí šťávy, a tím chrání střevo před poškozením.
Popis cholecystitidy
Zánět žlučníku (cholecystitis) může být spojen se zánětem žlučových cest (cholangitis) nebo také nemusí. Zánět bývá zpravidla vyvolán infekcí nějakým mikroorganismem.
Jsou dvě cesty, kterými se může do žlučníku infekce dostat. Cesta střevní vede z tenkého střeva přes vývody (viz základní popis orgánu), infekce je způsobena hlavně střevní flórou, většinou E.coli, pro kterou není sliznice žlučníku uzpůsobena.
Druhá cesta je krevní, kdy se infekce dostane ke žlučníku přes tepny, které přivedou již infikovanou krev (většinou tyto mikroorganismy - salmonela, streptokok nebo tyfus).
Zánět žlučníku může být také spojen s výskytem žlučových kamenů ( cholelithiasis).
Průběh zánětu závisí na mnoha faktorech: na nebezpečnosti (virulenci) dané infekce, věku nemocného i na jeho aktuálním stavu. Horší průběh bývá u lidí s cukrovkou (diabetem).
Infekce způsobuje poškození stěny žlučníku a vyvolává změny v jeho okolí. Poškození stěny může být tak velké, že dojde k provalení žlučníku „navenek“ do dutiny břišní (perforaci). Zánět se může šířit do okolí nezávisle na tom, zda je stěna žlučníku provalena nebo nikoliv. Žluč, pokud je ve žlučovodech nebo žlučníku obsažena, je zahoustlá příměsí hlenu nebo zkalená příměsí hnisu, rovněž může také obsahovat mikroorganismy, které zánět žlučníku způsobují a odvádět je do střeva. Mikroorganismy jsou pak obsaženy ve stolici a mohou tam být rozpoznány - identifikovány.
Rizikové faktory cholecystitidy
Mezi rizikové faktory patří žlučové kameny, ty mohou být různého původu a složení a způsobují 90 % akutních zánětů žlučníku. Jde o cholesterolové kameny, pigmentové kaménky a smíšené kameny. Některé při zánětu vznikají, jiné ho můžou způsobit.
Hlavní riziko je při pohybu kaménku, pokud se zaklesne v některém zúžení nebo pokud poškodí stěnu žlučníku nebo vývodu. Žlučové kamínky mohou také úplně ucpat žlučové cesty, čímž zabrání odtoku žluči a někdy i šťávy slinivky břišní. Hromadění těchto šťáv může způsobit další poškození.
Dalším rizikovým faktorem je infekce určitými mikroorganismy na jiném místě v těle, ty se pak mohou krví z hlavního ložiska přenést a usadit ve žlučníku.
S mírnou nadsázkou se dá také říct, že rizikovým faktorem je věk nad 40 let a ženské pohlaví, protože zánět žlučníku se vyskytuje u 40-ti % žen nad čtyřicet let.
Zvýšený výskyt je také u žen po porodech a u obézních lidí. Faktem také je, že mírný zánět může proběhnout bez zřejmých příznaků a bolestí, bez povšimnutí.
Prevence cholecystitidy
Hlavní prevence je směřována ke kvalitní, vyvážené a pravidelné stravě. Riziko se také snižuje při prevenci žlučových kamenů (hlídání příjmu cholesterolu v potravě).
Příznaky a projevy cholecystitidy
Hlavními příznaky jsou teplota (do 38°C) a náhle vzniklá bolest v pravém nadbřišku. Bolest vystřeluje až pod pravou lopatku a do zad. Bolest je zprvu nárazovitá – kolikovitá (žlučníková kolika = silná bolest v podjaterní krajině)a přichází ve vlnách, později je ale trvalá.
U poloviny nemocných je onemocnění spojeno se zvracením a nevolností. Pokud se zánět šíří na jiné orgány nebo na stěnu dutiny břišní, můžeme pozorovat vyšší teploty a třesavku.
Léčba cholecystitidy
Léčba je dána aktuálním stavem pacienta. Obecně jsou dvě cesty: konzervativní – neinvazivní léčba a operační léčba.
Neinvazivní léčba zahrnuje zákaz příjmu potravy ústy (perorální příjem; per os), podávání spazmolytik (léky tlumící stahy žlučníku) a ledové obklady.
U těžších případů se podává infúze a je zavedena nazogastrická sonda (NS je hadička zavedená nosem do žaludku, kde je možné odsávat obsah nebo podávat tekutou stravu nebo léky).
Antibiotika většinou nejsou v této fázi předepsána, protože snížení příznaků infekce může vést k zastření důležitých příznaků nebo k jejich pozdnímu projevu.
Naopak jsou předepsána, pokud je rozhodnuto o chirurgické léčbě, při zhoršení stavu nemocného. Chirurgická léčba spočívá ve vyjmutí poškozeného žlučníku.
Vyjmutí probíhá laparoskopicky (malými otvory přes stěnu břišní, bez velkých znatelných jizev) nebo otevřením dutiny břišní (při větším postižení okolních struktur). Chirurgická léčba následuje po jasném určení diagnózy, zvážení celkového stavu pacienta nebo při významném zhoršení jeho stavu.
Jak si mohu pomoci sám
Zánět žlučníku je vážné onemocnění a proto by naše kroky měly v první řadě vést k odbornému lékaři. Sami pak můžeme dodržovat dietu s menším obsahem tuků a přikládat si studené obklady. Záchvaty bolesti v počátečních fázích přicházejí po požití tučného nebo těžkého jídla, proto dodržování pravidel zdravého stravování může mírnit počáteční příznaky.
Komplikace cholecystitidy
Komplikace při léčbě zánětu žlučníku jsou dány rozsáhlostí zánětu. Velké záněty můžou končit protržením (perforací) stěny žlučníku. To vede k vylití jeho obsahu do dutiny břišní (cca u 10ti % akutních zánětů) nebo do jiného dutého orgánu (žaludek,dvanáctník), po vylití do žaludku je možné najít žlučníkové kameny ve zvratkách, pokud byste v nich takový kámen našli, neváhejte a vezměte si ho sebou k lékaři. Lékař z jeho tvaru, velikosti a barvy může mnohé zjistit.
Zánět se ale může šířit i bez protržení, pouze skrz stěnu žlučníku. V takovém případě jsou ohrožena játra, může dojít také k zánětu pobřišnice (peritonitida).
Pooperační komplikace se objevují hlavně u pacientů vyššího věku (nad 60 let), obézních, diabetiků a pacientů s akutním zánětem slinivky břišní.
Zdroj: www.vitalion.cz
