Alternativní a celostní medicína

Zánět spojivek

• Vytisknout
• E-mail

Popis zánětu spojivek

Původ slova konjunktivitida pochází z latinského pojmenování spojivky – tunica conjunctiva a latinské přípony  –itis, česky –itida, která označuje, že onemocnění má zánětlivý charakter.

Spojivka je slizniční blána, která přechází na oční kouli a kryje zpředu bělimu až po okraj rohovky. Prostor mezi spojivkou očních víček a bělimou se nazývá spojivkový vak.

Záněty spojivek lze dělit podle několika kritérií, která se vzájemně doplňují. Podle průběhu je dělíme na hyperakutní (kdy se příznaky onemocnění vyvíjejí během několika málo hodin po setkání s infekcí), akutní (příznaky se vyvinou obvykle během několika hodin až dnů, během týdne dochází k postižení druhého oka a netrvá déle než 4 týdny) a chronické, trvající déle než čtyři týdny.

Podle původce je v nejobecnějším měřítku můžeme rozdělit na infekční, jejichž původci jsou bakterie, viry, paraziti, plísně a na neinfekční, které vznikají z trvalého dráždění – například v souvislosti s alergiemi, případně s celkovými chorobami organismu.

Členění konjunktivitid je velmi pestré a podrobné, pro dobré pochopení a pořádek rozebereme jednotlivé druhy konjunktivitid podle původců a budou zde uvedeny jen nejčastější typy, protože řada dalších je v našich zeměpisných polohách vzácná (například některé parazitární konjunktivitidy), případně onemocnění jako takové se vyskytuje celosvětově velmi zřídkakdy.

1. Bakteriální konjunktivitidy

Tento druh konjunktivitid je nejčastější v zimním období a na jaře. Zánět má hnisavý charakter, vzniká často během několika hodin, takže můžeme hovořit o hyperakutním či akutním – podle původce – zánětu. Není to nejčastější druh konjunktivitid, tvoří asi jen 5% všech zánětů spojivek.

Hyperakutní bakteriální konjunktivitida je způsobena infekcí bakterií Neisseria gonorrhoeae nebo Neisseria meningitis, což jsou původci v prvním případě kapavky, ve druhém meningitidy.

Zánět se rozvíjí během několika hodin, dochází k otoku víček, husté hnisavé sekreci a zduření uzlin. Terapií jsou u této konjunktivitidy antibiotika ve vysokých dávkách – to jak místně v podobě mastiček, tak celkové podávání v podobě tablet.

Akutní bakteriální konjunktivitida je způsobována nejčastěji rody streptokok, hemofilus nebo stafylokok. Projevuje se slzením, hlenohnisavou sekrecí, která slepuje víčka. Spojivky jsou prokrvácené. U dětí se většinou původce rozšíří do celého organismu a způsobuje celkové příznaky zánětu v těle, jako je například teplota.

Chronické bakteriální konjunktivitidy bývají často způsobeny zlatým stafylokokem, méně často se na jejich vzniku mohou podílet střevní bakterie. Tento druh zánětu bývá doprovázen záněty víček.

2. Virové konjunktivitidy

Záněty spojivek způsobené viry jsou nejběžnější, jejich typickým příznakem je pocit „písku v očích“, což jistě každý někdy zažil.

Přenos se uskutečňuje předměty osobní hygieny, které jsou kontaminované sekretem z očí nebo dýchacího traktu, nebo přímým stykem s infikovanou osobou, která je nejvíce infekční prvních 10 dnů.

Zde je dělení konjunktivitid složitější, pro jednoduchost zde budou uvedeny jen některé typy.

Typickým virovým agens (působitelem) jsou adenoviry. Konjunktivitida jimi způsobená je vysoce infekční onemocnění a k jejímu přenosu dochází snadno, například již zmíněnými předměty osobní hygieny nebo přímým kontaktem s infikovanou osobou. Sekret, který oko postižené zánětem produkuje je vodnatý, lehce hlenovitý. Častým nálezem je také zduření uzlin.

U dětí se nejčastěji může vyskytnout tak zvaná faryngokonjun­tivální horečka, která je v přímé souvislosti se záněty horních dýchacích cest a horečkami. Infekce má rychlý nástup, zduřují uzliny, mohou se vyskytovat pseudomembrány. Pseudomembrány jsou tvořené „ztuhlým“ sekretem, je možné je oddělit od spojivky. Přímá terapie zde neexistuje, doporučují se chladné obklady a léky, které způsobují stažení cév.

Dalším druhem konjunktivitid, jsou ty, které jsou způsobeny viry herpes (Herpes simplex jsou viry, které působí opar). Tento druh se projevuje zvětšením uzlin, na spojivce lze najít drobné váčky.

3. Chlamydiové konjunktivitidy

Chlamydie jsou parazité, kteří přežívají uvnitř buněk, jsou takovým mezičlánkem mezi viry a bakteriemi. U lidí je nejběžnější Chlamydia trachomatis.

Chlamydie působí jak oční záněty, tak záněty močové trubice, vejcovodů a děložního čípku. Jsou sexuálně přenosné.

V důsledku infekce chlamydiemi vzniká na spojivce speciální druh zánětu, který se nazývá trachom. U nás se nevyskytuje, ale je nejčastější příčinou slepoty v zemích třetího světa a to z důvodů nízké úrovně hygieny. Začíná nejčastěji 5. den po zavlečení infekce do oka (inokulaci) a to pocitem cizího tělesa v oku, oboustranným zánětem a hnisavým výtokem z oka. Trachom se často vrací i po úspěšném vyléčení, protože proti němu nevzniká imunita. Terapie je nejčastěji tetracyklinovými antibiotiky.

Druhým typem zánětu, který chlamydie způsobují je inkluzní konjunktivitida dospělých, což je pohlavně přenosná choroba, která má nejčastější výskyt u mladých dospělých a k zavlečení do oka dochází po kontaktu ruky s infikovaným genitálem a následně s okem. Projevuje se zhruba za sedm dní po zanesení infekce a rozvíjí se různě dlouho, v řádu týdnů až měsíců, postupně postihuje i druhé oko. Pacient má obvykle malé obtíže, kterým často nepřikládá důležitost, tudíž nedojde k časnému léčení a tento druh zánětu tak může přejít do chronického, který trvá déle než čtyři týdny.

4. Alergické konjunktivitidy

Spojivka je místem, kde velmi často dochází ke styku alergenů s lidským imunitním systémem. Je to nasnadě, protože toto místo je vnějšímu světu relativně dobře otevřené. Pokud je organismus na daný alergen přecitlivělé, rozvíjí se alergické reakce.

Ta se nejčastěji projevuje svěděním, pálením, nadměrným slzením, otokem víček a spojivky nebo různým stupněm zbytnění rohovky. Sekret je v takovém případě vodnatý až hlenovitý, ale rozhodně ne hnisavý. Vyskytuje se buď sezónně, nebo celoročně.

K zánětu dojde vlivem alergické reakce – alergen se naváže na buňky, konkrétně na žírné buňky, které mají v sobě váčky s látkami, které působí na okolní tkáň agresivně, pokud dojde k jejich vylití. A k vylití dojde právě po stimulaci organismu daným alergenem.

Spojivka při takovém druhu zánětu je bledá a svědí a pálí. Co se týká léčby, je nutná spolupráce s alergologem a nezbytné je vyloučení nebo alespoň maximální omezení styku alergenu s alergikem.

Rizikové faktory zánětu spojivek

Rizikovými faktory obecně je styk s vyjmenovanými původci. Oko je orgán velmi citlivý a snadno zranitelný, nemá tak vyvinutou ochrannou bariéru, čili infekce má usnadněnou cestu průchodu. Spojivka je orgán, který je okolnímu světu vystavený ještě více.

Je důležité dodržovat hygienu rukou, v případě, že je přítomné jiné onemocnění v organismu – například pohlavně přenosné choroby, streptokoková onemocnění a jiné.

Dále může být rizikovým faktorem malé množství slz – slzy jsou jedním z mechanismů, které oko i spojivku chrání, neustále je omývají a zabraňují tak původcům infekcí zachytit se a napadnout tkáň. K nadměrnému vysušování očí dochází například ve slunečném počasí, zvlášť pokud nejsou oči chráněny brýlemi nebo v příliš větrném počasí. Je třeba oči před takovými nepříznivými podmínkami chránit, pokud i přes to vznikne pocit suchých očí, je třeba aplikovat tak zvané umělé slzy, které jsou většinou volně prodejné v lékárnách.

Prevence zánětu spojivek

Prevence byla zmíněna již v předchozím odstavci. Nejdůležitějším prvkem je zvýšená hygiena, v případě, že už došlo k rozvoji infekce. Pokud se infekce jen obáváme, je dobré používat zásadně svoje prostředky osobní hygieny, dbát na čistotu rukou, zbytečně si „nemnout“ oči a v nepříznivých povětrnostních podmínkách se snažit maximálně své oči chránit.

Příznaky a projevy zánětu spojivek

U virových konjunktivitid bude prvním signálem, že něco není v pořádku ranní pocit „písku v očích“, později se přidá čirý výtok, který bude mít strukturu podobnou vodě nebo řídkému hlenu. Když se podíváte na spojivku, bude určitě zarudlá a prosáklá.

Pokud budete postižení bakteriální konjunktivitidou, tak na spojivce podobný obraz jako v předchozím případě, ale navíc se přidá výtok, který bude hustý a hnisavý. Bolest v oku bude také přítomna.

U alergických konjunktivitid se první projevuje svědění, pálení, pokud se podíváte na spojivku, bude na rozdíl od předchozích případů bledší.

Chlamydiové infekce se nejprve projevují pocitem cizího tělesa v oku, později se přidává výtok, který je nejčastěji hnisavý. Co se týká inkluzní konjunktivitidy, jsou příznaky mnohem mírnější

Léčba zánětu spojivek

Nejprve něco vyšetřovacím metodám. Pokud má lékař podezření na zánět spojivek, provádí důkladné vyšetření na štěrbinové lampě. Pokud se jedná o zánět spojivky, je přítomno překrvení spojivky (spojivka ztrácí svou růžovou barvu a je krvavě až cihlově červená. Je to z důvodu toho, že kapiláry ve sliznici se v přítomnosti zánětu roztáhnou = dilatují), spojivka je nateklá (z důvodu prostupu tekutiny z roztažených kapilár, které jsou navíc často vlivem zánětu poškozeny a jsou na nich trhlinky (fenestrace)). Dále je přítomná nadměrná sekrece slz.

Lékař vyšetřuje jak dolní spojivkový vak, tak horní spojivkový vak a to tak zvanou everzí (přetočením) horního víčka. Pro ověření diagnózy a určení původce onemocnění se provádí stěr ze spojivky, který se posílá na mikrobiologické vyšetření. Slouží k určení, zda se jedná o bakteriální, virové, plísňové nebo chlamydiové onemocnění a dle tohoto určení se dále volí terapie.

Pokud se jedná o chronické konjunktivitidy, může lékař odebrat ze spojivky biopsii k podrobnému tkáňovému prostudování spojivky a taktéž k volbě nejlepší léčby.

U bakteriálních a chlamydiových konjunktivitid se používají k terapii antibiotika. Lokálně se podávají v podobě očních mastí nebo kapek, celkově jsou podávány tablety.

Terapie může být podpořena průplachy oka jodopovidonem, což je dezinfekční přípravek s přídavkem jodu, jak je patrné už z názvu.

Na virové konjunktivitidy antibiotika rozhodně nezabírají. Doporučuje se terapie studenými obklady, léky, které zužují kapiláry, případně virostatiky v kapkách nebo v mastech.

Alergické konjunktivitidy se v první řadě léčí odstraněním alergenu z života alergika, případně lze podpořit tlumení alergických projevů antihistaminiky. Je důležitá spolupráce s alergologem.

Jak si pomoci sám

Co se týče léčby samotné, nemá člověk příliš možností, jak si pomoci sám. Nejdůležitějším předpokladem ale zůstává přísné dodržování hygieny. Pokud se tím pacient řídí, je bezpečný jak sám pro sebe, tak pro své okolí.

Je třeba si uvědomit, že většina původců zánětů spojivek je vysoce infekční a přenos na druhé je snadný, stejně tak jako je možnost zavlečení infekce z oka do celého organismu (platí ale i naopak, že při celkovém postižení organismu lze nedodržováním hygieny zavléct infekci do oka! V případě infekce chlamydiemi je nejčastější příčina zavlečení do oka právě rukama, na nichž parazité ulpěli po kontaktu s genitáliemi).

Komplikace zánětu spojivek

Nejsou časté, protože obtíže způsobené v souvislosti s konjunktivitidami vedou člověka velmi brzo k lékaři. Problém může nastat u malých dětí, kdy se může zánět spojivky přehlédnout.

Takovou komplikací může být například u bakteriálních konjunktivitid vznik pseudomembrán a membrán. Pseudomembrány jsou tvořené ztuhlým, koagulovaným (=sraženým) sekretem, který přilne ke sliznici, ale je možné jej od okolní sliznice ještě oddělit. Vyskytují se nejčastěji u těžkých adenovirových infekcí, u infekcí bakterií Neisseria.

Membránu už oddělit nelze, protože materiál, který ji tvoří, proniká do sliznice a při pokusu o odtržení dojde k natržení krytu spojivky. Membrány se vyskytují u těžkých infekcí způsobených streptokoky.

Zdroj: www.vitalion.cz

Vředová choroba gastroduodenální

• Vytisknout
• E-mail

Trápí Vás vředy a chcete se skutečně uzdravit?

Popis vředové choroby gastroduodenální

Vředová choroba gastroduodenální, jak již vyplývá z názvu, je choroba žaludku (gaster) a dvanáctníku (duodena). V dnešní době, je to velice časté onemocnění. Mnohdy má dlouhodobý průběh a nemocného může obtěžovat po dlouhé roky nebo i po celý život. Trpí jí více muži (zvláště v produktivním věku), než ženy.

V západních zemích jí během života onemocní, kolem 10% populace. Zvýšený počet případů této nemoci se objevil počátkem 20. století, což je možné přičítat změněnému životnímu stylu.

U této nemoci je typické, že se střídá období klidu, kdy je nemocný bez obtíží, s obdobím akutním, kdy se nemoc projevuje níže popsanými příznaky.

Její podstatou je narušení sliznice nebo i hlubších vrstev stěny trávicí trubice, v místech, kde je vystavena agresivnímu působení, žaludeční šťávy. Proto tedy vzniká v žaludku a dvanáctníku.
Stěna trávicí trubice, je za normálních okolností, před samonatrávením, chráněna hlenem mucinem. Pokud ale v trávicím traktu vznikne nerovnováha, mezi ochrannými a poškozujícími činiteli, dochází k natrávení sliznice, tedy ke vzniku peptické léze. Jednou z forem této léze je vřed.

Peptické léze lze rozdělit do několika skupin.
První označujeme jako eroze, což jsou povrchová poškození sliznice žaludku nebo dvanáctníku.

Druhým typem je akutní vřed, pronikající i do hlubších vrstev sliznice. Hojí se poměrně rychle a zůstává po něm jizva.

Posledním druhem je chronický vřed, který se hojí pomalu a je při něm přítomna i zánětlivá reakce, díky které je dobře odlišitelný, od okolní tkáně.

Příčiny vředové choroby gastroduodenální

Na vzniku této choroby se podílí mnoho příčin současně, ale obecně lze říci, že k vředové chorobě dojde, když faktory, poškozující sliznici v trávicím traktu (agresivní faktory), získají převahu nad faktory ochrannými (projektivními).

Za ochranné činitele se považuje normální prokrvení sliznice žaludku a dvanáctníku, obnovování vrchní vrstvy sliznice, normální produkce žaludečního hlenu, který kryje sliznice, a zásaditá reakce žaludečního obsahu.

Mezi hlavní činitele, jež sliznici poškozují a umožňují tak vznik vředu, se řadí přítomnost pepsinu a agresivní kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Dále pak přítomnost bakterie Helicobacter pylori, která dokáže přežít i ve velmi nepříznivém prostředí žaludku a zhoršuje hojení, porucha střevních pohybů, duodenogastrický reflux (zpětný posun natrávené potravy z dvanáctníku do žaludku) a porucha prokrvení sliznice.

K porušení rovnováhy, mezi projektivními činiteli přispívá i řada vnějších a vnitřních vlivů.
Mezi vnější vlivy počítáme složení potravy a její nepravidelné přijímání, kouření tabákových výrobků a pití koncentrovaného alkoholu a černé kávy.

V neposlední řadě sem patří i nesprávné užívání nebo nadužívání, některých ulcerogenních medikamentů, tedy léků, které mohou zapříčinit vnik vředu. Jsou to například některé kortokoidy, nesteroidní antirevmatika a některá analgetika. Vznik onemocnění zapříčiněný těmito léky, je dnes bohužel, velmi častý.

Za vnější vlivy jsou považovány genetické předpoklady a dlouhodobý, opakovaný stres.

Příznaky a projevy vředové choroby gastroduodenální

Jak žaludeční, tak i dvanáctníkový vřed, se nachází v trávicí trubici, kterou prochází jídlo přijímané člověkem. Z tohoto důvodu vykazují i bolestivé příznaky, u obou těchto typů vředů, určitou závislost na jídle.

Jestliže člověk jí, tvorba žaludečních šťáv se přirozeně zvyšuje a je využívána, na natrávení potravy. Za normálních okolností, chrání žaludeční sliznici hlen a kyselé šťávy tak poškození sliznice, ani bolest nezpůsobují. Pokud, je ale výše popsaný proces rovnováhy a ochrany narušen, je žaludeční šťávě sliznice přímo vystavena, což vyvolává, kromě zhoršování vředu i bolestivou odezvu, která je dominantním příznakem nemoci. Bolest nemocný pociťuje nejčastěji v okolí nadbřišku.

U dvanáctníkového vředu se bolest objevuje nalačno. Nejčastěji po dvou a více hodinách od posledního jídla. Zmírní se opět po najezení. Bolest nemocného často budí i v noci. Mnohdy jsou přítomny i projevy překyselení, jako pálení žáhy, pocit kyselosti v ústech, nebo dokonce zvracení žaludečních šťáv. Pacient, ve snaze vyhnout se bolesti, hodně jí a tak přibírá na váze.

Žaludeční vředy bolí naopak brzy po jídle a to většinou do dvou hodin. Lze také říci, že čím blíže ústní dutině je vřed lokalizován, tím dříve se bolest projeví. Nemocný se mnohdy bojí najíst a hubne. U žaludečního vředu mohou být přítomny i zažívací potíže, jako je nechutenství, říhání nebo nucení na zvracení.

U vředové choroby je typický sezónní rytmus obtíží, které jsou nejčastější na jaře a na podzim, v mezidobí se nemocný cítí zcela zdráv.

Akutní vzplanutí obtíží trvá týden nebo i několik týdnů, a pacienta v tomto období obtěžují denně.

Nemocný někdy nemusí o vředu vůbec vědět a ten se výjimečně projeví náhle, až v podobě některé, z níže popsaných, komplikací této choroby.
Je třeba také poznamenat, že velikost vředu nebývá nijak úměrná jeho projevům.

Rizikové faktory vředové choroby gastroduodenální

Mezi rizikové faktory vzniku této choroby patří nepravidelné přijímání stravy, pití alkoholu a černé kávy, kouření a dědičná zátěž.

Dále, se za rizika považuje užívání některých léků (viz. výše) a nadměrný životní stres.

Léčba vředové choroby gastroduodenální

Při podezření na vředovou chorobu, je nutné provést řádná vyšetření a poté stanovit cílenou léčbu. Lékař musí od pacienta nejprve zjistit, podrobný popis jeho obtíží, jeho stravovací návyky, životní styl a případné zlozvyky.

Poté si fonendoskopem poslechne a prohmatá břicho nemocného. Následují různá vyšetření, jako je fibroskopie žaludku a duodena, provázená odebráním malých částí tkáně a jednoduchý, dechový test, na zjištění přítomnosti Helicobactera.

Samotná léčba, se pak zahajuje režimovým opatřením. To spočívá v udržování tělesného i psychického klidu a dostatečném spánkovém režimu.

V období akutních potíží, platí vždy pracovní neschopnost. Pacient by neměl vůbec kouřit a hlavně ne nalačno. Nedoporučuje se konzumace alkoholu (zvláště destilátů a bílého vína), silného čaje a nápojů obsahujících kofein. Jídlo, by mělo být, v menších porcích, ale několikrát za den, doporučuje se převaha mléčných výrobků. Po konzultaci s lékařem, je nutné vysadit výše popsané, ulcerogenní léky.

Po stanovení režimových opatření, následuje zvolení farmakoterapie, tedy terapie pomocí léků. Je-li v žaludku prokázána přítomnost Helicobactera, podávají se medikamenty ze skupiny blokátorů protonové pumpy a antibiotik a to většinou po dobu sedmi dnů.

Důležitá je spolupráce pacienta, protože pokud nebude dodrženo, předepsané užívání léků, výrazně se tím sníží pravděpodobnost, na odstranění Helicobactera a může vzniknout i odolnost, na podávaná antibotika.

Dalšími léky, které se v léčbě využívají, jsou antacida, snižující
kyselost žaludečních šťáv.

Někdy, lékař zvolí i medikamenty, ze skupiny antagonistů H₂ receptorů.

Vhodným doléčením, je lázeňský pobyt.

Jestliže pomocí léků nestačí nebo dojde-li ke komplikacím, je na řadě, léčba pomocí endoskopie nebo radikální chirurgické řešení.

Jak si mohu pomoci sám

Je důležité si uvědomit, že dodržováním režimového opatření, je možné toho hodně ovlivnit. I když s kouřením, je určitě těžké přestat, pro léčbu této nemoci, je to velice důležité. Pokud nezvládnete přestat úplně, omezte alespoň kouření na minimum a hlavně vždy až po jídle. Nikdy nekuřte na prázdný žaludek. Kouření stimuluje produkci žaludečních šťáv, které dráždí žaludek a dvanáctník.

Nejezte jídla, kde jsou přepalované tuky a mnoho koření. Do svého jídelníčku zařaďte více mléčných výrobků. Stravu si rozvrhněte do menších dávek a jezte častěji.

Vyhněte se pití nápojů, obsahujících kofein, silných čajů a to zvláště černých a čajů typu maté. Pozor si dejte i na některé bylinné čaje (které rovněž podněcují tvorbu žaludečních šťáv), jako je čaj z třezalky, hořce, máty, heřmánku nebo meduňky. Naprosto nevhodné, je pití alkoholu, hlavně destilátů a bílého vína.

V době, kdy Vás nemoc obtěžuje svými typickými příznaky, je vhodná pracovní neschopnost, žádná námaha a hlavně duševní klid. Jestliže Vám lékař nabídne hospitalizaci, zvažte ji. Nebývá nutná, ale i když se to může zdát zvláštní, někteří lidé, si pak uvědomí, že v nemocnici mají mnohem více klidu, než doma, kde na ně doléhají nejrůznější problémy a úkoly. Neměli byste užívat, žádné medikamenty, bez konzultace s lékařem. I obyčejné léky proti bolesti, totiž mohou tuto nemoc způsobovat nebo ji výrazně zhoršovat.

Komplikace nemoci vředové choroby gastroduodenální

Za komplikace nemoci se označuje krvácení, pronikání vředu do hloubky, proděravění stěny žaludku nebo duodena a zúžení vrátníku.

Krvácení může být drobné a dlouhodobé a lze jej prokázat vyšetřením stolice, na okultní krvácení. Vřed ale také, může porušit blízkou tepnu a pak je krvácení náhlé, masivní a má dramatické příznaky. Nemocný má silné bolesti břicha a zvrací krev. Hrozí vykrvácení. Je nutný okamžitý převoz do nemocnice.

Pod pojmem pronikání (penetrace) vředu se rozumí stav, kdy vřed projde celou stěnou žaludku či duodena i na sousední orgán, nejčastěji na hlavu slinivky břišní. Při této komplikaci je přítomna bolest, která se šíří do zad mezi lopatky, je nustálá a již není nijak závislá, na příjmu potravy.

Proděravění (perforace) stěny žaludku je častější, než dvanáctníku. Kyselý obsah žaludku se dostane ven, do dutiny břišní a způsobí tak zánět pobřišnice. Tento stav se označuje, jako jedna z náhlých příhod břišních a je velmi závažný. Nemocný pociťuje kruté bolesti, v žaludeční krajině. Je nutné jej okamžitě přijmout do nemocnice, k chirurgickému výkonu.

Poslední komplikací je zúžení (stenóza) vrátníku neboli dolní části žaludku, ústící do dvanáctníku. Je způsobena jizvou, po zhojeném vředu nebo otokem v jeho okolí. Díky tomuto zúžení nemůže potrava z žaludku postupovat dál. Žaludek se tedy začne rozšiřovat. U nemocného dochází k zapáchajícímu říhání a zvracení žaludečního obsahu, se zbytky stravy z druhého dne.

Zdroj: www.vitalion.cz