Popis schizofrenie
Schizofrenie je endogenní psychóza, která je charakterizována jako rozpad osobnosti postihující zejména emocionální součást psychiky. Toto duševní onemocnění se projevuje například poruchami citů, jednání, myšlení a sklony utíkat od reality.
Tyto duševní projevy nejsou nikterak racionálně koordinované, a tak se psychika postiženého pacienta může navenek tvářit rozpolceně. Lidé trpící tímto onemocněním působí na okolí chladným, lhostejným a otupělým dojmem, často vyhledávají samotu a mohou mít i sklony k sebevražedným pokusům. Právě příčinou neschopnosti mozku koordinovaně řídit zpracování vjemů a počitků může pacient často trpět halucinacemi.
Nejčastěji se schizofrenie objevuje v období puberty a dospělosti. Ve většině případů se poprvé projevila mezi patnáctým a třicátým rokem života.
Rizikové faktory schizofrenie
Nejčastějšími viníky způsobujícími vznik schizofrenie jsou genetické predispozice. Pokud se ve vaší blízké rodině vyskytuje případ tohoto onemocnění, je riziko vzniku schizofrenie u vašich potomků vyšší. Například pokud schizofrenií trpí jeden z rodičů, je pro děti riziko vzniku kolem 13%. Jestliže rozpolcením osobnosti trpí oba rodiče, riziko pro jejich potomka se zvyšuje až na 25%.
Na onemocnění schizofrenií se ale podílejí i vlivy vnějšího prostředí. Mezi tyto rizikové faktory můžeme řadit podvýživu matky v prvním trimestru gravidity, nízkou porodní hmotnost novorozence, případné komplikace při porodu (hypoxie - nedostatek kyslíku u novorozeněte), různé infekce, poruchy růstu plodu, psychosociální aspekty, problémové vztahy a váznoucí komunikace v rodině, nedostatek tělesného a citového kontaktu nebo těžké dětství.
Prevence schizofrenie
Vzniku schizofrenie můžeme zamezit zdravým životním stylem, psychickou pohodou, fyzickými aktivitami, pestrou stravou, absencí užívání tabákových výrobků a konzumace alkoholu.
V případě těhotných žen a matek dbáme na pečlivou prenatální i postnatální péči o svého potomka.
Je třeba nevytvářet v rodině dusné, stresující a na psychiku náročné prostředí.
Příznaky a projevy schizofrenie
Schizofrenie patří do skupiny psychóz, které jsou charakteristické tím, že pro dané onemocnění nejsou diagnostikovány jednotné příznaky ani jednotná léčba a každý pacient je svým způsobem unikát.
Schizofrenie se začíná projevovat nespecifickými potížemi, např. plachostí, společenskou izolací a antisociálním chováním, depresivními stavy, oploštěním emocí atd. Poté se další projevy mohou rozvíjet naráz nebo postupně.
U dětí můžou schizofrenii předpovídat poruchy svalové koordinace a motoriky. Děti můžou trpět zvýšenou tenzí určitých svalových skupin a působí na okolí strnulým dojmem. Často mívají vadné držení ruky a prstů, špatně koordinují pohyby například při lezení, různých hrách a psaní (tím pádem neuvěřitelně „škrábou“, písmenka jim skáčou po lince, neudržují sklon a velikost písmen atd.).
Příčinou těchto abnormálních projevů může být zvýšená hladina neurotransmiteru (látka, která přenáší impuls z jedné nervové buňky na druhou, působí hlavně v oblasti jejich kontaktu) dopaminu, která způsobuje hyperaktivní funkce center myšlení, vnímání, paměti a emocí.
Hlavním pachatelem je však tzv. prefrontální kůra (část šedé hmoty mozkové, která je centrem intelektuálních a asociačních funkcí a centrem analýzy vjemů), která nedbale koordinuje aktivitu jednotlivých oblastí, a tím tak může za vznik schizofrenního onemocnění. Prefrontální kůra se rozvíjí zejména ve druhé a poslední třetině puberty, kdy její neurony rostou a vytváří nová spojení s ostatními neurony. Pokud však tyto neurony nová spojení nenaleznou, vzápětí degenerují (což může vysvětlovat, proč se schizofrenie objevuje hlavně v tomto období dospívání).
Mozek ztrácí schopnost jednotlivé vjemy koordinovaně analyzovat a naopak vytvářet nové signály. Navíc zvýšená hladina dopaminu ovlivňuje vznik tzv. rušivých signálů, které znemožňují a nabourávají analýzu vjemů a počitků.
Postižený člověk tak není chopen jasně myslet, setrvávat u jedné myšlenky a směřovat své myšlenky k jednomu určitému cíli, koncentrovat se, souvisle uvažovat, vybavovat si včas pojmy a události a správně je zařadit atd.
Pacient trpí defekty asociačního myšlení, emotivní oploštělostí, halucinacemi a bludy a uzavřením se před okolním prostředím do vlastního vnitřního světa.
Pacienti často trpí sluchovými a zrakovými halucinacemi. Tyto bludy jsou způsobené nenormálně fungující prefrontální kůrou. Ta způsobuje, že mozek nedokáže vnímat obraz jako celek, ale vizuální vjem se mu rozpadá na zmatečnou mozaiku, které chybí pár součástí, které mozek není schopen správně a rozumně zaplnit. Tam, kde se vyskytuje „prázdné“ místo, mozek dosadí naprosto nereálné prvky. Tak například může nemocný vidět místo očí černé důlky, zjevují se mu různé záblesky a jiskry apod.
Podrážděním určitých mozkových center se probudí i paměťové stopy, které se samovolně vybavují, matou a proplétají.
Mysl si různé zkreslené a nereálné vjemy zařazuje do „skutečných a funkčních“ celků. A proto jsou tyto zvukové a vizuální halucinace, kterými schizofrenici trpí, tak autentické a skutečné. Tyto bludy mohou někdy dojít tak daleko, že se vědomí pacienta jakoby „roztříští“ a on si může uvědomovat sám sebe jako jedno tělo obsahující více osobností.
Schizofrenii můžeme rozdělit do několika kategorií, např. paranoidní schizofrenie, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, reziduální a simplexní.
Nejčastější formou schizofrenní psychózy je paranoidní schizofrenie. Ta se projevuje zejména sluchovými, zrakovými, tělesnými, čichovými a chuťovými halucinacemi. Tyto bludy se mohou vlivem stresových situací ještě více stupňovat a mohou nabývat intrapsychického rázu, kdy si nemocný myslí, že mu jsou kradeny myšlenky anebo naopak, že mu jsou vkládány cizí myšlenky. U pacienta může být zpozorováno agresivní chování.
Naopak vzácným typem je hebefrenní schizofrenie, která je charakteristická poruchami chování. Pacient nedokáže adekvátně řídit své chování (chichotá se, přihlouple se usmívá, dělá grimasy, opakuje fráze apod.), racionálně myslet a souvisle mluvit. Tato forma schizofrenie nemá příliš povzbudivou prognózu. Postižený ztrácí schopnost rozhodování a asertivitu, vzdává se svých cílů, chová se povrchně, plaše a samotářsky.
Další formou je katatonní schizofrenie vyznačující se psychomotorickým postižením. U postiženého se projevují mnohé tyto poruchy od hyperkinéze až po strnulost, od absolutní poslušnosti až po negativismus atd. Pacient může zaujímat naprosto nepřirozené pozice a po delší dobu v nich setrvávat.
Nediferencovaná schizofrenie obsahuje všeobecná kritéria a příznaky této nemoci, ale nemůže být jednoznačně zařazena do předchozích typů.
Reziduální schizofrenie je typická psychotickými atakami v minulosti a přítomností mnoha negativních příznaků (zpomaleným psychomotorickým tempem, otupělostí, pasivitou, ztrátou iniciativy, chudostí řeči, nonverbální komunikace a sociálních vztahů, zanedbáním zevnějšku atd.).
Dalším druhem této duševní choroby je simplexní schizofrenie, která má charakteristický plíživý průběh, při kterém se postupně rozvíjí prapodivné chování, neschopnost zařadit se do normálního života a do společnosti. Stav pacienta není tak jasně a jednoznačně psychotický jako u předešlých forem schizofrenie. Postižený netrpí halucinacemi a na okolí působí zahloubaným, lenošivým, toulavým a neambiciózním dojmem.
Někdy, po odeznění schizofrenních psychóz, nastupují postschyzofrenní deprese. Při těchto stavech nemocní trpí pocity absolutní úzkosti a beznaděje a často pomýšlejí na pokus o sebevraždu.
Léčba schizofrenie
K léčbě schizofrenie se užívají tzv. antipsychotika, což jsou léky, které mají pozitivní dopad na myšlenkové pochody, zklidňují agresivní a divoké pacienty, tlumí bludy a zbavují pacienty halucinací.
Tyto léky mají však na druhou stranu mnohé nežádoucí účinky, např. mohou způsobit vznik Parkinsonova syndromu, který se objevuje až u 80% pacientů užívajících antipsychotika a je způsoben změnou v transportu neurotransmiteru dopaminu v mozku. Tento vedlejší účinek je naštěstí reverzibilní (vratný) a po snížení dávky nebo vysazení léku většinou příznaky ustoupí.
Další vedlejší účinky jsou zastoupeny neuroseptickou hypotenzí (nízký tlak), tachykardií (zrychlená srdeční činnost), ovlivňováním endokrinního systému, psychomotorickým útlumem, ikterem (žloutenka), tendencemi k epileptickým záchvatům, poruchami jaterních funkcí, zácpou, tremorem (třes) atd.
Kromě medikamentózního způsobu terapie jsou účinné i různé rehabilitace a biologické postupy, např. šoková terapie.
Pacientovi mohou pomoci i všemožné psychoterapeutické techniky, jako například trénink empatie, pozitivního myšlení, asertivní komunikace a cvičení vůle.
Užitek může přinést i psychoterapie, která pacienta vede k přiznání si nemoci a hledání jejího původu ve svém psychickém stavu.
Jak si mohu pomoci sám
Je nutné, abyste při prvních projevech schizofrenie omezili vliv dalších rušivých faktorů.
Snažte se eliminovat stresující jevy v rodině a blízkém kolektivu.
Konzumujte suroviny s vysokým obsahem jódu (např. mořskou sůl), aby nedošlo k poruchám činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí).
Vyhýbejte se alergenům, zvláště pokud u vás způsobují tzv. mozkovou alergii, a začněte užívat antihistaminika (léky proti alergii).
Odpočívejte a věnujte dostatek času spánku.
Dodržujte zdravou životosprávu, konzumujte pestrou stravu bohatou na ovoce a zeleninu, věnujte se pohybovým aktivitám a vyhýbejte se kouření tabákových výrobků a konzumaci alkoholu.
Komplikace schizofrenie
Komplikace mohou nastat při užívání antipsychotik, které na jednu stranu zlepšují pacientův duševní stav, ale na druhou stranu mají celou řadu vedlejších nežádoucích účinků, mezi které například patří Parkinsonův syndrom, neuroseptická hypotenze, tachykardie, psychomotorický útlum, ikterus, epileptické záchvaty, zácpa, třes, poruchy jaterních funkcí a endokrinního systému.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis roztroušené sklerózy
Roztroušená skleróza je onemocnění postihující centrální nervový systém. U každého mohou příznaky a průběh nemoci probíhat zcela odlišně, protože záleží na postižené oblasti mozku a míchy. Průběh je zcela nepředvídatelný - u někoho dochází k lehkým tělesným potížím a u někoho může dojít až těžké invaliditě.
Nejčastěji vzniká u mladých lidí mezi dvaceti až čtyřiceti lety života. V České republice žije asi 10 000 lidí trpících roztroušenou sklerózou. Stále není známa její příčina, a proto dosud nebyl nalezen ani žádný lék.
Roztroušená skleróza napadá bílou hmotu mozku, ve které dochází k nervovým vzruchům ze smyslů a ke svalům. Dochází k porušování a rozpadu myelinové pochvy, která izoluje a obaluje nervová vlákna (axony). Místa, kde došlo k přerušení myelinové pochvy, se nazývají plaky.
Myelin napomáhá přenášet nervové impulsy. Pokud axony přijdou o část myelinové pochvy, vysílané impulsy nejsou správně přenášeny, což má za následek příznaky roztroušené sklerózy. I když buňky CNS jsou schopné do jisté míry myelinovou pochvu obnovit, vznikají na ní jizvy. Se zvyšováním počtu jizev jsou příznaky stále výraznější a výraznější.
Se zničením myelinové pochvy v některých případech souvisí úbytek nervových vláken, označovaný jako axonální ztráta. Ty nahradit nejde.
Šedá hmota, odpovědná za myšlení, paměť a vědomí, nebývá napadena.
Příčina a rizikové faktory roztroušené sklerózy
Roztroušená skleróza se definuje jako autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém napadá své vlastní orgány a tkáně. V tomto případě imunitní systém napadá myelinové pochvy nervových vláken.
Přestože příčina nemoci není stále známá, předpokládá se několik možných faktorů:
Na jejím vzniku se pravděpodobně podílí dosud neznámý virus. Mohl by to být i tzv. retrovirus, který může vegetovat v našem organismu po několik let bez příznaků. Tento vznik by mohlo podpořit infekční onemocnění, velká fyzická námaha, podchlazení, slunění a duševní stres.
Samotný stav se velmi často zhoršuje po porodu, během kojení a v těhotenství. Ženy trpící roztroušenou sklerózou mají nárok na bezplatné přerušené těhotenství, protože je u nich těhotenství velmi rizikové. Na druhou stranu může právě po interrupci dojít ke zhoršení stavu.
Je též předpokládána určitá dědičná dispozice, která je dána vnímavostí vůči reakcím imunitního systému. Pokud se v rodině vyskytuje člen s roztroušenou sklerózou, mají jeho blízcí příbuzní riziko vypuknutí nemoci přibližně od 1:50 do 1:100. Avšak jen 20% nemocných s RS má mezi nejbližším příbuzenstvem nemocného s RS.
Některé studie pracují na spojení mezi nedostatkem vitamínu (hlavně D,B) a RS. Dále se uvažuje o těžkých kovech, nadbytku mastných kyselin v potravě, neuroalergiích a poruchách cévních stěn.
Roztroušená skleróza postihuje ženy téměř dvakrát častěji než muže (asi 3:2).
Studie dokázaly, že riziko vzniku velmi ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme. Ve světě se v tropických a subtropických oblastech RS téměř nevyskytuje, což by mohlo souviset právě s oním nedostatkem vitamínu D. Největší výskyt roztroušené sklerózy v České republice je v oblasti severních Čech, což by mohlo mít zase spojení se zhoršeným životním prostředím. Lékaři předpokládají, že lidé v této oblasti mají narušenou imunitu organismu a jsou náchylnější k autoagresivnímu chování.
Příznaky a projevy roztroušené sklerózy
Roztroušená skleróza nemá specifické příznaky. Může se projevovat mnoha různými příznaky, protože může být zasáhnutá jakákoliv oblast centrálního nervového systému.
Mezi nejčastější příznaky patří snížení citlivosti a mravenčení v končetinách.
Celková koordinace pohybů a pohyblivost může být více či méně narušena. Jedním z častých znaků bývá tzv. Lhermittův příznak, který nemocný pociťuje ve formě elektrických impulsů pří překlonění hlavy.
Dále se může objevit porucha vidění, například nekontrolovatelné kmitání očima nebo dvojité vidění. Jedním z prvních příznaků může být zánět očního nervu - tzv. optická neboli retrobulbární neuritida. Nemocný pociťuje bolest za okem, vidí rozmazaně nebo dvojitě, má výpadky zorného pole a snížené vnímání ostrosti barev.
V některých případech může mít nemocný potíže s výslovností a plynulou řečí.
Nemoc často doprovází chronická únava. Mohou se objevit závratě a epileptické záchvaty. Roztroušená skleróza je často provázena depresí a nechutí do života.
Tyto potíže mohou přetrvávat týdny i měsíce.
Vyšetření roztroušené sklerózy
Není lehké diagnostikovat roztroušenou sklerózu, protože neexistují spolehlivé testy. Lékař tak musí vyloučit všechny možné nemoci.
Nejdříve s vámi probere vaši osobní anamnézu, kde ho nejvíce budou zajímat příznaky.
Poté využije některé z dostupných vyšetření:
Magnetická rezonance poskytne trojrozměrné obrazy orgánů a struktur bez vyzařování rentgenových paprsků. Vyšetření se provádí v úzkém tunelu, který může vyvolat nepříjemné pocity stísněnosti. Nemusíte se však ničeho bát, lékaři vám vloží do ruky přístroj, kterým je můžete okamžitě v případě potíží přivolat. Tunel je také osvětlený, aby tma nezhoršovala už tak nepříjemné pocity.
Podezřelé změny (zánět, zjizvení) v centrálním nervovém systému se zobrazí světlou barvou.
Magnetická rezonance je cennou pomocí při diagnostice, avšak ne dostatečnou pro potvrzení nemoci RS.
Pomocí počítačové tomografie (CT) lze kombinovat rentgenové záření a počítačové vyhodnocení, a tím získat řezy tělem i orgánů z mnoha pohledů. Na řezech jsou zobrazeny i měkké tkáně s eventuálními tumory, které běžný rentgenový snímek nezachytí. Výhodou tohoto vyšetření je nízká radiační zátěž.
Vyšetření mozkomíšního moku se provádí lumbální punkcí, tzv. lumbálkou. Zde se zjišťuje hladina gama-globulinů, plazmocytů, lymfocytů a celkových proteinů.
Evokované potenciály (EP) znamenají záznam elektrické aktivity v mozku na určité podněty. Zjišťuje se průchodnost podnětů do mozkové kůry na základě vyhodnocení doby mezi podnětem a odpovědí. Vyšetření trvá maximálně hodinu a je podobný vyšetření EEG, kde vám na hlavu nasadí několik elektrod. Promítají vám měnící se šachovnici, dále pouštějí do sluchátek zvuky o různé intenzitě a testují vnímání bolesti pomocí elektrod na zápěstí a kotníku. Tato metoda se používá doplňkově, protože výsledek nemusí být vždy průkazný.
Průběh roztroušené sklerózy se dělí do dvou skupin: benigní, kdy dochází k málo atakům a postižení může být minimální a po letech; a maligní, kdy dochází k častým atakům a k rychlému nárůstu invalidity.
Lékař vám může sdělit stádium RS:
- Remitentní - relabující (RR) patří mezi nejčastější formy nemoci a kterou nemoc obvykle začíná. Většinou trvá po několik let a je provázena atakami neboli relapsy, které znamenají zhoršení neurologických potíží. Polovina nemocných nemá zpočátku velké potíže a nenavštíví lékaře do doby než přijde těžší ataka. Pro prodělaných atakách dochází k částečnému nebo úplnému uzdravení, pokud organismus nahradí poškozený myelin.
Čím méně atak nemocný prodělá a čím mají lehčí průběh, tím lepší je předpověď do budoucnosti. Může nastat jen jedna ataka a nemoc se nemusí dlouho projevit. Jen v tomto stádiu lze nemoc ovlivnit léky.
- V sekundárně chronickoprogresivním stádiu dochází k trvalému postižení, protože organismus už není schopen regenerace. Tato forma bývá nazývána jako sekundární, i když remitentní - relabující stádium do tohoto stádia přejít nemusí. I v tomto stádiu je člověk schopen normálně žít a pracovat - záleží na postižených mozkových funkcích.
V tomto stádiu je důležitý postoj a spolupráce pacienta, protože správnými návyky (životospráva, cvičení) lze lépe udržet jeho schopnosti.
- Primárně progresivní forma se objevuje především u pacientů, kteří onemocní po 40. roku života. Postižení postupně narůstá a není možno ho ovlivnit léky.
- Relabující - progresivní stádium je velmi vzácná forma, kdy po atakách dochází k minimálnímu uzdravení. Cílem léčby je zastavit postup nemoci za každou cenu.
Pro zhodnocení pokročilosti roztroušené sklerózy je používána nejčastěji Kurtzkeho stupnice postižení neboli EDSS.
0 - normální neurologický nález
1 - mírné potíže, jen malé odchylky v neurologickém nálezu
2 - lehké potíže, minimální omezení, lehká slabost, lehké poruchy chůze a okohybné poruchy,
neurologický nález malý
3 - výraznější postižení, porušena hybnost a výkonnost, zachována pracovní schopnost
4 - těžší postižení, omezena pracovní schopnost, normální způsob života možný, horší sexuální
schopnosti
5 - značné postižení, pracovní neschopnost, možná samostatná chůze na krátkou vzdálenost
6 - pohyb s pomocí hole nebo berle, přesuny na krátké vzdálenosti, drobné domácí práce
7 - hybnost až nemožná, závislost na invalidním vozíku, zachována základní soběstačnost
8 - ležící, omezená soběstačnost, není schopen přesunů do invalidního vozíku
9 - bezmocný, nesoběstačný
10 - smrt
Tato stupnice může být doplněna stupnicí NRS. Její výhodou je, že na rozdíl od EDSS zohledňuje náladu a kognitivní schopnosti. Normální neurologický nález je hodnocen nulou, stupně 1+, 2+, 3+ a 4+ znamenají zlepšení stavu a stupně -1, -2, -3 a -4 zhoršení stavu.
Léčba roztroušené sklerózy
Na léčbu mají lékaři rozdílné názory. Někteří podporují konzervativní léčbu pomocí podpůrných prostředků v období ataky, jiní naopak radikální v období klidu. Nicméně platí, že čím dříve je RS odhalena, tím je větší naděje na zpomalení rozvoje choroby.
Léčba spočívá v prevenci ataků, rozvoji nemoci a úlevy od potíží. Souběžně s příslušnou farmakoterapií a fyzioterapií by měl pacient podstupovat i podpůrnou psychoterapii.
Existuje několik možností v oblasti farmakoterapie:
Léčba akutního ataku (relapsu) je řešena podáváním vysokých dávek kortikoidů (dexametazon, metylprednizol). Působí protizánětlivě a urychlují zotavení z ataky. Nepozastavují však průběh nemoci ani nezbraňují relapsům.
Ke snížení počtu relapsům se užívají tzv. léky první volby, které bojují i proti rozvoji nemoci a rozsahu relapsů.
Využívají se k tomu interferony (beta 1b, beta 1a), jež mají protizánětlivý účinek. Stimulují centrální nervový systém, a tím snižují průnik zánětlivých buněk. Léčba je však doprovázena vedlejšími účinky jako je bolestivé zarudnutí v místě vpichu, chřipkové příznaky, zvýšení jaterních testů, snížení krvinek a destiček. Existuje několik typů, které se liší počtem dávek v týdnu, způsobem podání a množstvím látky. Nutná je pravidelná kontrola krevních testů.
Důležitá je také symptomatická léčba, která vede ke zvládnutí jednotlivých příznaků RS.
Podávají se léky proti bolesti, antidepresiva, proti závratím (Theadryl, Medrin), proti obtížím s močením (Ditropan, Mictonorm) i při sexuálních obtížích (Apomorfin, Tadalafil, Vardenafil, Sildenafil).
Při léčbě roztroušené sklerózy se využívá pomoci fyzioterapeutů . Fyzioterapeuti bojují proti ochablosti svalů a protažení zkrácených svalů. Používají mnoho metod jako je cvičení v bazénu, léčebná gymnastika, Vojtova metoda, Bobathova metoda, Kabatovo cvičení, hipoterapie, elektroterapie, vodoléčba a masáže. Člověk trpící RS má nárok každé dva roky na pobyt v lázních - probíhají ve Vráži u Písku, Dubí u Teplic, Klimkovicích u Ostravy, Piešťanech a v Trenčianských Teplicích.
Jak si mohu pomoci sám
Pacient by se měl vyvarovat stresu, protože byl studií potvrzen vztah mezi rostoucím stresem a nervovým poškozením mozků.
Nemocným prospívá slunění v rozumné míře. Naopak intenzivní opalování, přílišná námaha a horké koupele mohou příznaky zhoršovat.
Je také vhodné lehké cvičení pro zlepšení svalové síly a ohebnosti. Nikdy však necvičte, pokud trpíte akutními příznaky nemoci. Určitě není vhodné fyzicky namáhavé zaměstnání.
Nejen nemocným, ale i členům rodiny mohou pomoci specializované poradny.
Váš lékař vám může poradit, jak se dobře stravovat. Existuje mnoho speciálních diet, které pomáhají průběh onemocnění zpomalit.
Potravinové doplňky mají za úkol zvýšit antioxidační aktivitu pro ochranu nervových buněk před volnými radikály, podpořit tvorbu mastných kyselin a dalších látek účastnících se stavby nervů a zmírnit zánětlivé projevy.
Můžete začít multivitamínovým přípravkem nebo na radu svého lékaře vytvořit vlastní dávkování vitamínů. Příznivý efekt nemusíte zpozorovat ihned, ale až po určité době.
Důležitými antioxidanty během léčby roztroušené sklerózy jsou vitaminy C a E. Doporučené dávkování je asi 500mg vitamínu C a 250mg vitamínu E dvakrát za den.
Dále bývá doporučený B-komplex a vitamín B12, protože pomáhají pří udržování struktury a funkcí nervů.
Studie konané na zvířatech odhalily možný vztah vitamínu D k roztroušené skleróze. Roztroušené skleróza je vzácná v tropických oblastech, kde hladinu vitamínu D zvyšuje opalování a na norském pobřeží, kde často konzumují mořské ryby plné vitamínu D. Příliš velké množství vitamínu D může být toxické, proto jsou nutné další studie.
Mezi vhodné doplňky patří také rybí olej, pupalkový olej a jinan dvojlaločný (ginkgo biloba) pro zlepšení přítoku krve do nervového systému. Vegetariáni mohou rybí olej nahradit lněným olejem.
Dále můžete vyzkoušet zinek, lecitin, karnitin, třezalku, ploštičník, ženšen, zázvor a oves.
Ze zkušeností nemocných by si každý pacient měl dávat pozor při přecházení silnice. Může se stát, že jedoucí auto uvidíte, ale nemusí vám dojít, že na tu vozovku vstupovat nemáte.
Dále můžete přijít o citlivost kůže a oblečení vás může velice obtěžovat - kousat, škrábat apod. V takovémto případě zkuste najít vám co nejpříjemnější oblečení vyrobené z přírodních látek.
Zdroj: www.vitalion.cz
