Popis chronické obstrukční plicní nemoci
Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je souhrnný název pro chronickou bronchitidu a plicní emfyzém.
Jak z názvu vyplývá jedná se o onemocnění dolních dýchacích cest - především plicní tkáně, kdy dojde k překážce (obstrukci) v plicní tkáni a tím pacientovi zamezuje v plnohodnotném dýchání. Při chronické obstrukční plicní nemoci dochází k zvýšenému odporu v dýchacích cestách, který je překážkou pro proudění vzduchu při výdechu (exspiriu).
Chronickou obstrukční plicní nemocí onemocní 5-20% dospělé populace, kdy častější výskyt je u mužů. Toto onemocnění je úzce spjato s kouřením cigaret a profesí v prašném prostředí (broušení skla, cihelny, výroba azbestu, uhelné doly).
Rizikové faktory chronické obstrukční plicní nemoci
U chronické obstrukční plicní nemoci jsou dva základní a nosné rizikové faktory.
Prvním je kouření, kdy se zanášejí plicní sklípky dehtem a ostatními nečistotami z cigaretového tabáku.
Plicní sklípky jsou něco jako malé komůrky, kde se zachytává kyslík a odtud je rozváděn krví dále do celého těla. Pokud jsou tyto sklípky obsazené (hlenem či vzduchem), nemá se kde kyslík předávat a zároveň se i snižuje samotný objem plic.
Druhým faktorem je zaměstnání či život v prašném prostředí (viz výše), kdy dochází podobným mechanismem k ukládání nečistot v plicních sklípcích a jejich trvalému rozrušování a následné přestavbě. Hlavně při vdechování těmito ději dochází k překážce – obstrukci.
Z nebezpečných látek sem patří – oxid siřičitý, dusíkaté plyny, uhlovodíky, formaldehyd atd.
Z dalších rizikových faktorů je nutno uvést opakované infekce dýchacích cest (nejčastěji vyskytující bakterie je hemofilus a pneumokok), znečištěné ovzduší, závislost na věku – s věkem chronické obstrukční plicní nemoci přibývá, závisí také na pohlaví (chronická bronchitida je častěji u mužů v poměru 2:1), dále prodělání tuberkulózy (TBC), opakované zápaly plic, a v neposlední řadě astma (asthma bronchiale).
Prevence chronické obstrukční plicní nemoci
Chronická obstrukční plicní nemoc je chorobou, které se dá mnohdy opravdu předejít. Nevztahují se na ni tolik rodinné dispozice, takže pokud Vaši blízcí ji mají neznamená to, že vy chronickou obstrukční plicní nemocí musíte onemocnět též, stačí dodržovat několik opatření.
Hlavní prevencí je nekouřit! Pokud jste již začali, ihned přestat – snížíte tak riziko projevu onemocnění každým rokem bez cigarety.
Dalším faktorem je zdravý a aktivní životní styl. Ve stravě se zaměřit na hodně ovoce, zeleniny a bílkovin, aktivní cvičení a pohybovat se na čerstvém vzduchu. S tím souvisí i zaměstnání v prašném prostředí, které je stejně škodlivé jako cigarety. Zde platí důsledné používání ochranných pomůcek – respirátorů.
Následnou prevencí je snižování počtu infekcí dýchacích cest. S tím samozřejmě také souvisí zdravý životní styl (zdravý a silný organismus se s infekcemi vypořádá lépe) a kouřením, kdy zanesené dýchací cesty jsou zeslábnuté a infekce dýchacích cest jsou častější. Lze jim také předcházet například očkováním proti chřipce.
Příznaky a projevy chronické obstrukční plicní nemoci
Chronická obstrukční plicní nemoc je souhrnný název pro dvě nemoci, které se liší svým patologickým nálezem, ale přesto je těžké je odlišit či se vyskytují společně. Je tedy nutné si obě nemoci definovat zvlášť.
První nemocí je chronická bronchitida.
Ta je definována zvýšenou sekrecí hlenu spojeno s chronickým kašlem trvajícím 3 měsíce v jednom roce a alespoň dva roky po sobě. Avšak tato definice není přesto jednoznačná, je nutné podrobit pacienta plicnímu a kardiálnímu vyšetření a odlišit od jiného onemocnění.
Jejím patologickým nálezem je zvětšování (hypertrofie) hlenových žlázek. Bronchiální stěna (stěna plicní tkáně) je následně napadena infekcí. Infektem plicní tkáně dochází k překážkám (obstrukcím) tvorbou hlenovitého hnisu, kdy se pak v plicích vdechovaný vzduch nerovnoměrně rozprostírá. Tento proces je příčinou následného nedostatečného okysličení krve (hypoxie), které může vést k promodrávání kůže (cyanóza = důsledek nedostatku kyslíku), stažení cév (vazokonstrikce) a vysokému plicnímu tlaku (plicní hypertenze).
Charakteristické je vysoké ranní odkašlávání hlenu nahromaděného během spánku ve vodorovné (horizontální) poloze.
Druhou nemocí je plicní emfyzém, tato nemoc je charakteristická svým trvalým zvětšením plicních sklípků v plicní tkáni. Tím dochází k zániku přepážek (sept) mezi jednotlivými sklípky a tím následně k rozbourávání plicní tkáně.
Mohou vznikat až 1 cm velké prostory vyplněné vzduchem – tedy bez plicních sklípků – tedy pro dýchání nefunkční prostory. Můžeme si je představit jako vzduchové kapsy, které pak způsobují podobnou překážku (obstrukci) jako hlen u chronické bronchitidy.
Přepážky plicních sklípků se pak porušují kašlem a přetlakem v hrudní dutině při výdechu. Takový člověk je zejména dušný, nejprve při pohybu či těžké fyzické zátěži, později i při běžných činnostech nebo v klidu. Charakteristické dechové fenomény (odlišnosti od normálního dýchání) jsou často slyšet i pouhým uchem – patří sem typické pískoty a vrzoty. Vzhledově může mít člověk s emfyzémem soudkovitý hrudník z rozšiřování hrudního prostoru.
Dušnost jako příznak chronické obstrukční plicní nemoci je velmi nepříjemným pocitem. Stav, kdy nemůžete dostatečně dýchat, je nesmírně nepříjemný a pocit, že se udusíte vede často k přerývanému dýchání, zrychlení krevního oběhu a tím dalšímu zhoršení již tak alarmujícího stavu.
Nemoc vede k vytváření plicního srdce z obstrukce malého krevního oběhu a následným srdečním komplikacím.
Lékaři při diagnóze pomáhá rentgenové vyšetření plic, stanovení hladiny krevních plynů, vyšetřování vitální kapacity a dalších funkcí plic – spirometrie, poslech plic, ale i rozbory sputa (odkašlávaného hlenu). V neposlední řadě i počítačová tomografie (CT).
Léčba chronické obstrukční plicní nemoci
Základní léčbou je přestat kouřit, v expozici prašného prostředí změnit profesi, nelze-li, pak používat ochranné pomůcky. Nemoc často vede k úplné invaliditě – nemocný je prakticky trvale neschopný práce.
Při léčbě je důležitá psychická podpora ze strany lékaře i rodiny. Dalším úkolem léčby je podávání léků – bronchodilatancia (látky uvolňující plicní tkáň). Tyto léky se zpravidla podávají inhalační formou, aby se účinné látky dostaly přímo na potřebné místo v plicích. V poslední době se výrazně zlepšuje komfort podávání léků – od nezbytných injekcí postupné přecházení v moderní spreje, inhalátory, pilulky, které vložíte do speciálního disku a vdechujete jejich obsah.
Důležité je polohování, aby došlo k odkašlávání přebytečného hlenu z průdušek. Pokud polohování není dostatečně účinné, je třeba přejít na mechanické odsávání.
Jak již bylo dříve řečeno, je chronická obstrukční plicní nemoc těžkým náporem na psychiku, neboť naučit se žít se stálým nedostatkem vzduchu, je velmi těžké.
V posledních stádiích chronické obstrukční plicní nemoci pacient musí být čím dál více častěji napojený na kyslík, jelikož jeho plíce nejsou schopny zabezpečit pro organismus ani potřebnou hladinu kyslíku pro klidovou činnost. Pacienta zadýchá třeba jen posazení na posteli. Proto pacient má doma přístroj s kyslíkem a dle nařízení lékaře jej využívá.
Ve fázi, kdy již ani toto není dostatečné, pacient je převezen na jednotku intenzivní péče, kde je mu nasazen kyslík při úplné plicní ventilaci formou intubace (zavedení trubice přímo do dýchacích cest), tracheostomií (otvor v úrovni klíčních kostí přímo do trachey = průdušnice, někdy označováno jako „slavík“) či pouze maskou přes ústa – dle vážnosti stavu.
Důležité je, aby pacient neonemocněl nějakou infekcí dýchacích cest, jelikož i jen obyčejná chřipka u něj vyvolá stav zápalu plic a vystavuje ho ohrožení života.
Jak si mohu pomoci sám
Nejlepší radou je přestat ihned kouřit! Vyvarovat se prašnému a znečištěnému prostředí je další radou, která však nejde vždy dodržet. Ale co můžete sami ovlivnit je aktivní život se zdravou životosprávou.
Pokud již onemocnění u Vás vypuklo, řiďte se radami lékaře. V této fázi již opravdu přestaňte kouřit, jinak dojde k rychlému rozvoji onemocnění. Důležité je výrazně omezit pasivní kouření – např. trvalý pobyt v restauračním zařízení ať jako host či jako obsluhující personál silně zhoršuje aktuální stav samotné chronické obstrukční plicní nemoci.
V konečné fázi jinak můžete skončit na dýchacím přístroji. Proto dodržujte léčbu na roztažení plicní tkáně většinou ve formě inhalátorů s bronchodilatancii (látky roztahující průdušky).
Spěte s více polštáři, ať zabezpečíte lepší odstraňování hlenu z plic. Neužívejte více léky, než Vám byly předepsány, častým nadbytečným používáním si znemožňujete možnost kvalitního účinku léky v akutním zhoršení či v těžších stádiích onemocnění.
Velmi pomáhá takzvaná dechová rehabilitace, každý pacient s chronickou obstrukční plicní nemocí se musí naučit správně používat dýchací svaly – bránici, břišní stěnu.
Vhodná je lázeňská léčba, léčba klimatická – pobyt v teple u moře, v poslední době byly zjištěny i velmi dobré účinky pobytu v podzemních jeskyních.
Velmi dobrá je při dechové rehabilitaci hra na dechový hudební nástroj, kdy se naučíte správně dýchat – známá je flétnová škola profesora Žilky.
Důsledně je třeba léčit nejen každou infekci a obyčejné prochlazení, zde bohužel musí lékař častěji než u běžného zdravého člověka předepisovat antibiotika. Nutno ale léčit si i alergii na pyly stromů, prach, srst zvířat, chemikálie a další četné alergeny.
Komplikace chronické obstrukční plicní nemoci
Komplikací chronické obstrukční plicní nemoci je pneumotorax a plicní embolie.
Pneumotorax je nahromadění vzduchu v pohrudničním (pleurálním) prostoru.
Plicní embolie je onemocnění, při kterém dojde k uzavření plicní tepny embolem (krevní sraženina nejčastěji uvolněná z dolní končetiny). Při překročení do nejtěžší fáze onemocnění chronickou obstrukční plicní nemoci dochází k vážné dušnosti s nedostatkem kyslíku, že pacienti musejí být trvale připojeni na dýchací přístroje, používá se výplachů (laváží) dýchacích cest
Zdroj: www.vitalion.cz
Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis nádorů varlat
Termín rakovina by měl být vyhrazen pouze pro maligní nádory z epitelových buněk – karcinomy. Široká veřejnost chápe rakovinu jako veškerá onemocnění nádorového původu. Obecně lze říci, že varlata mohou být postiženy celou řadou nádorů, které se liší od sebe původem ( z jakých buněk vznikly), stupněm diferenciace, biologickým chováním atd. Obdobný problém nacházíme i u problematiky nádorů vaječníků.
Velkou skupinou nádorů varlat tvoří nádory ze zárodečních buněk - tzv. germinální nádory. Každý rok je v České republice diagnostikováno okolo 400 případů onemocnění germinálními nádory.
Světová zdravotnická organizace ( WHO) dělí nádory na několik skupin: hlavní skupiny jsou už zmíněné germinální nádory, dále gonadostromální nádory, dále různé nádory ( karcinoid), lymfomy a plazmocytom varlete atd.
Rizikové faktory nádorů varlat
Hlavním rizikovým faktorem je nesestouplé varle. Varle zůstává v dutině břišní a nesestupuje do šourku. Tomuto jevu se říká kryptorchismus.
Při diagnóze testikulárního ( testis – varle) nádoru se u 1-2% mužů objeví nádor na druhé straně. Toto číslo reprezentuje 500 násobný vzestup incidence ve srovnání se zdravou mužskou populací.
Prevence nádorů varlat
Žádná specifická prevence neexistuje.
Příznaky a projevy nádorů varlat
Testikulární nádory se projevují tak, že dochází ke vzniku tuhého zduření varlete. To je základní příznak.
Při postižení pobřišnice dochází k silné bolesti v bedrech.
Dále jsou to poruchy vylučování ( při útisku močovodů dochází ke sníženému množství moči – oligourie) nebo poruchy střevní pasáže.
Při postižení v dutině hrudní to může být kašel, dušnost apod.
Může dojít ke vzniku gynekomastie, což je nárůst prsou u mužů, protože nádorové buňky mohou produkovat beta-podjednotky lidského chóriového gonadotropinu,který růst prsou stimuluje.
Popis jednotlivých typů nádorů varlat
Těžiště onkologické problematiky spočívá ve studiu a léčbě germinálních nádorů. Důvodem je fakt, že germinální nádory tvoří 90% všech nádorů varlat. Druhým důvodem je, že většina germinálních nádorů jsou nádory maligní.
Nejčastějším typem germinálního nádoru je tzv. seminom. Seminom varlete představuje zhruba 50% všech germinálních nádorů. Zjistilo se, že germinální nádory mají společný prekurzor ( tedy buňky, ze kterých vycházejí). Tímto prekurzorem je tzv. IGCNU ( intratubulární germinální neoplazie neklasifikovaného typu – intratubular germ cell neoplasia unclassified type).
Základní formou seminomu je seminom klasický. Klasický seminom může mít dvě varianty : seminom s vysokým mitotickým obratem a trofoblastový seminom. Seminom se vyskytuje téměř výhradně v dospělosti, kdy největší výskyt je u mužů ve věku okolo 40-ti let. Další faktem je to, že jeho incidence neustále stoupá. Nádor se projevuje především zvětšením varlete. Varle může být až mnohonásobně větší. Nádor postihuje celé varle, dlouho roste pouze v něm, až později prorůstá do nadvarlete a šourku.
Spermatocytární seminom je samostatnou jednotkou, protože se mnoha vlastnostmi liší od klasického seminomu. Nikdy se nevyskytuje mimo varle. U tohoto nádoru není prekurzorem IGCNU. Dalším specifikem spermatocytárního seminomu je to, že může postihovat i druhé varle. Tento seminom postihuje až starší muže (okolo 55-ti let).
Neseminomová skupina germinálních nádorů je tvořena především embryonálním karcinomem, nádorem ze žloutkového váčku ( yolk sac tumor), choriokarcinomem a skupinou tzv. teratomů.
Léčba nádorů varlat
Velký význam při léčbě testikulárních nádorů s maligním chováním je chirurgická léčba. Provádí se odstranění varlete ( tzv. orchiektomie), která se provádí ingvinálním přístupem. Tento výkon má jak diagnostickou, tak léčebnou hodnotu. Používá se ve všech stádiích testikulárních nádorů. Vyjmuté varle se stane zdrojem preparátů pro histopatologické vyšetření, které významně zpřesní a uzavře konečnou diagnózu.
Odstraňování ( disekce) uzlin za břišní dutinou je jednou z variant léčby u časným neseminomových nádorů. Problém je, že tato léčba je zatížena vznikem komplikací jako poruchy erekce a ejakulace. Z těchto důvodů se od této léčby opouští a je nahrazována chemoterapií či taktikou intenzivního sledování.
Radioterapie ( ozařování) se používá u seminomu jako pooperační ozáření pánevních uzlin a uzlin okolo aorty. Maximální dávka je 25 Gy. Pokud se najdou zvětšené uzliny za břišní dutinou ( retroperitoneum), zvyšuje se celková dávka na 35 Gy.
Chemoterapie, která se zavedla do léčby seminomů, znamenala velký průlom. Používá se léčba cisplatinou apod.
Prognóza onemocnění se výrazně zlepšila zavedením cisplatiny do léčebné praxe. I u forem, které se rozšířili do těla, je šance trvalého vyléčení až u 75% pacientů. Šance přežít se snižuje při přítomnosti nepříznivých prognostických faktorů, kterými jsou málo diferencované nádory ( horší prognózou je přítomnost embryonálnímu karcinomu).
Jak si mohu pomoci sám
Onkologické onemocnění je svépomocí prakticky neovlivnitelné. Obecně lze držet zásady chování nemocného ( klid na lůžku, žádný stres apod.) Zde se jedná o pocit subjektivní úlevy, nikoliv přímého ovlivnění nemoci.
Zdroj: www.vitalion.cz
