Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis rakoviny žaludku
Karcinom žaludku patří k relativně častým nádorovým onemocněním. To znamená, že ačkoliv jeho incidence dnes mírně klesá díky zlepšení kvality výživy, hygieny a celkově životního stylu, bohužel si stále v některých zemích udržuje své přední místo mezi ostatními zhoubnými nádory.
Výskyt rakoviny žaludku se geograficky značně liší. Největší je zaznamenán v Japonsku (ročně 80 nově nemocných na 100 000 obyvatel), kde se dává do souvislosti s konzumací sushi a jinak upravovaného rybího masa. Negativní vliv hraje především konzervování ryb nakládáním do soli a uzením. V takové potravě je potom hodně kancerogenů.
Další zemí, kde bychom se s rakovinou žaludku mohli setkat častěji než jinde, je Chile. Nejnižší výskyt je naopak v USA. U nás se v posledních letech objevuje kolem 18 nových případů ročně na 100 000 obyvatel. O něco více podléhají této rakovině muži ve středním nebo vyšším věku.
Karcinom žaludku je nebezpečný především tím, že se na něj většinou přichází pozdě, neboť nepůsobí nějaké výraznější typické obtíže.
Rizikové faktory a prevence rakoviny žaludku
Vznik této rakoviny pravděpodobně není jednotný, ale podílí se na něm řada faktorů. Jedním z nich jsou již zmíněné kancerogeny v potravě, které se tvoří při uzení (nitrosaminy a nitrosamidy), dále polycyklické aromatické uhlovodíky (například benzpyren) – PAHs – obsažené jednak v cigaretovém kouři a výfukových plynech automobilů, jednak také v jakémkoliv mase, které je upraveno smažením, grilováním nebo pečením.
Je však zřejmé, že kancerogeny nejsou jediným rozhodujícím rizikovým faktorem, neboť kancerogenů v životním prostředí neustále přibývá, karcinomů žaludků nikoliv.
Dalšími „škůdci“ jsou plísně v potravinách, nadbytek soli a nedostatek čerstvé zeleniny a ovoce. Významnou roli v poklesu nádorů žaludku zajisté způsobila dostupnost právě ovoce a zeleniny s vysokým obsahem vitaminu C a dále také možnost uchovávání potravin v chladničkách nebo mrazácích, jelikož se tím zredukovalo nevhodné konzervování potravin.
Vylepšené jsou i hygienické podmínky a celková úroveň životního stylu, ale záleží samozřejmě na každém z nás, jak se budeme stravovat a obecně pečovat o své zdraví.
Co si nevybereme, jsou genetické predispozice nádorů. U rakoviny žaludku je známo hned několik genů zodpovědný za její vznik. Některé formy karcinomů jsou tak dědičné, u jiných je jen 2-3 krát zvýšená pravděpodobnost rozvoje rakoviny u příbuzných nemocného, který už tuto rakovinu má.
V současné době se prostřednictvím studií věnuje pozornost vlivu infekce Helicobacterem pylori, který působí v žaludku chronický zánět (gastritidu), jenž úzce souvisí se žaludečními (peptickými) vředy. Lidé s chronickou gastitidou tohoto typu by se měli tedy léčit (a léčba je docela snadná), aby předešli vzniku metaplazie (nahrazení žaludeční výstelky sliznice za výstelku střevní), která už je předzvěstí karcinomu.
Karcinom se může vyvinout také z některých polypů – výrůstků na sliznici žaludku, které nejsou jinak škodlivé. Pro riziko přechodu do zhoubného bujení by však měly být obzvláště větší polypy raději odstraněny. Jako poslední stojí za zmínku zajímavost, že častější výskyt rakoviny žaludku je pozorován u nositelů krevní skupiny A.
Zjednodušeně bychom to mohli shrnout, že pokud chceme dbát o prevenci rakoviny (a to nejen rakoviny žaludku), neměli bychom kouřit, pít v nadměrném množství koncentrovaný alkohol, jíst často grilované nebo smažené maso a naopak bychom měli jíst více čerstvé zeleniny a ovoce, omezit solení, jít k lékaři, když se objeví některé obtíže, i když se nám mohou jevit zdánlivě jako banální, dále užívat antibiotika a léky proti infekci Helikobakterem plyori, které nám lékař předepíše.
Příznaky a projevy rakoviny žaludku
Projevy počátečních stádií jsou většinou nevýrazné, málo naléhavé nebo znepokojující, že nepřivedou pacienta k lékaři nebo je v některých případech podcení dokonce sám lékař. Je to škoda, protože právě časný záchyt rakoviny žaludku má naději na úplné uzdravení. Takovému karcinomu se říká časný. Jeho přechod v pozdní formu může trvat i řadu let. Bohužel až potom se objevují opravdové obtíže, které pacienta nutí vyhledat lékaře.
Rakovina žaludku může tedy na sebe upozornit pouze neurčitými bolestmi v nadbřišku, pozvolnou ztrátou chuti k jídlu, pocitem na zvracení, ztrátou na váze, slabostí, únavou. Podstatné je, že tyto problémy obvykle netrvají déle než 4 měsíce.
Pokud je rakovina lokalizována v horní části žaludku – v tzv. kardii, což je místo, kde přechází jícen v žaludek, pak mají pacienti problémy s polykáním, které je někdy až bolestivé a mají pocit váznutí sousta.
Někteří nemocní mohou mít podobné obtíže jako pacienti s žaludečními vředy a to bolesti břicha nalačno s úlevou po jídle. Někdy může i samotné odlišení od peptického vředu na základě vyšetření činit lékařům nesnáze. Karcinom se totiž v některých případech vředu podobá.
Velmi nepříznivé je, pokud nemocný zvrací krev nebo se objeví krev ve stolici, která je většinou už natrávená, takže stolice je černá, mazlavá, obvykle se špatně splachuje. Je to ale velmi nespecifický příznak, protože touto stolicí se projevuje celá řada jiných, ale také závažných onemocnění trávicího traktu.
Vyšětření rakoviny žaludku
Při podezření na karcinom žaludku vás čeká pravděpodobně gastroskopické vyšetření – hadička s optikou, která se zavede přes dutinu ústní do žaludku a pomocí níž se lékař dívá, jak vypadá váš žaludek zevnitř. Také při té příležitosti odebere maličké vzorky na histologické vyšetření. Doplňujícím vyšetřením je obvykle laboratorní vyšetření krve, ultrazvuk, popřípadě rentgen a CT.
Léčba rakoviny žaludku
Naději na úplné vyléčení přináší jedině operace, kdy se odstraní velká část žaludku (většinou se neodstraňuje žaludek celý), to je ovšem možné pouze v počátečních stádiích, které, jak už víme, se málo kdy zachytí včas. Pokud se to přeci jen podaří, je nutné podstoupit operaci co nejdříve.
Někdy se operace provádí i u pokročilejších karcinomů, aby se předešlo některým komplikacím jako je například ucpání žaludku nádorem nebo krvácení. Přídatná chemoterapie je většinou diskutující, někteří odborníci ji schvalují, jiní se domnívají, že pacientům moc nepomůže a zbytečně je zatěžuje.
U značně pokročilých nádorů se zvolí některá kombinace chemoterapie, eventuelně ozařování, ale to není příliš účinné zrovna na tento druh nádoru. Chemoterapie pomáhá těmto lidem vyřešit obtíže, bohužel už však příliš neléčí samotný nádor, protože pacienti v této době mají většinou už metastázy v jiných orgánech – nejčastěji v játrech, plicích a v kostech, vzácně u žen ve vaječníku.
Zdroj: www.vitalion.cz
Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis rakoviny tlustého střeva
Tlusté střevo je součástí našeho trávicího traktu, kde se ukládá přebytečný materiál. Společně s rektem (konečníkem), který je zakončením tlustého střeva, tvoří svalovitou strukturu ve tvaru dlouhé trubice.
Nádory tlustého střeva a konečníku se tvoří na vnitřní straně stěny střeva a nazýváme je polyp, když jsou benigní a rakovina, když jsou zhoubné. Benigní polyp není tak závažný, protože jde jen o malé výrůstky, které nemůžou napadnout ostatní tkáně nebo orgány a také se nerozšiřují do zbytku těla. Jsou lehko identifikovatelné během procesu zvaném kolonoskopie, během něhož se také dají jednoduše odstranit a neohrožují lidský život.
Když se ale neodstraní včas, můžou se z nich stát zhoubné nádory, které velmi rychle narostou, dostanou se přes stěnu tlustého střeva a šíří se metastázou do celého těla. Tímto způsobem napadají a poškozují blízké tkáně a orgány, ale můžou se dostat i do vzdálených částí těla a tvořit nádory ,například v plicích nebo v játrech. Když se rakovina dostane do tohoto stadia, léčba je velmi komplikovaná a úplné uzdravení pacienta je nepravděpodobné.
Rizikové faktory rakoviny tlustého střeva
Díky statistikám je jasné, že rakovina tlustého střeva je vážný problém. Je to třetí nejběžnější druh rakoviny u mužů a čtvrtý nejběžnější druh rakoviny u žen. Největší riziko, které ovšem může každý sám velmi dobře ovlivnit, jsou špatné stravovací návyky.
Výzkumy prokázaly, že tento druh rakoviny je mnohem běžnější v západních zemích a těch zemích, kde se uchytily stravovací návyky ze západních zemí. Mnohem menší výskyt rakoviny tlustého střeva byl objeven v zemích Asie a Afriky, než v jiných částech světa.
Jedním z nejvážnějších faktorů, které zvyšují riziko rakoviny tlustého střeva, je nadbytečný příjem tuků v potravě. Příjem tuků na populaci je statisticky mnohem vyšší v zemích, kde je rakovina tlustého střeva výrazně frekventovanější, proto můžeme říct, že lidé s nadbytečným příjmem tuků mají větší predispozice pro tento druh rakoviny ,než lidé s nižším příjmem tuků.
Tuk se ve stravování nejlépe vyváží zeleninou a jídlem bohatým na vlákninu. Nejen příjem tuků, ale i obezita, často doprovázená cukrovkou, jsou faktory, které riziko rakoviny tlustého střeva zvyšují.
Také kouření zvyšuje riziko tohoto druhu rakoviny, stejně jako i jiných. Cigaretový dým nebo rozžvýkaný tabák přenášejí karcinogeny do těla, takže i do tlustého střeva, a výzkumy prokázaly, že kouření zvětšuje polypy.
Dalším faktorem je samozřejmě také samotná přítomnost polypů na vnitřních stěnách tlustého střeva. Všeobecně se tvrdí, že zhoubná rakovina vzniká právě z těchto polypů, a proto je velmi důležité, aby byly odstraněny co nejdřív. Polyp vznikne v důsledku vadného chromozomu, který se dědí po jednom z rodičů, a proto je člověk ve zvýšeném riziku, že se u něj polyp objeví, pokud se v historii jeho rodiny už nějaké polypy nebo přímo rakovina tlustého střeva objevily.
Okolo 20% pacientů s rakovinou tlustého střeva pochází z rodiny, kde se už tato rakovina objevila. Pokud měli rakovinu tlustého střeva příbuzní v prvním stupni, čili nejbližší příbuzní, je riziko rakoviny u potomka 18%.
Pokud pacient trpí ulcerózní kolitidou, je pro něj riziko vzniku rakoviny tlustého střeva vyšší. To ovšem také záleží na lokaci a rozsahu onemocnění. Riziko roste s dobou, po kterou pacient ulcerózní kolitidou trpí a zvyšuje se razantně po deseti letech nemoci.
Posledním a neméně důležitým rizikovým faktorem je věk. Bylo prokázáno, že více než 90% lidí, kteří mají rakovinu tlustého střeva, jsou 50 let staří nebo starší, s tím, že průměrný věk při diagnóze je 64.
Prevence rakoviny tlustého střeva
Hlídat, jestli se u vás neobjeví symptomy, je samozřejmě velmi důležité, avšak u tohoto druhu rakoviny je dost dobře možné, že se bude několik let vyvíjet bez toho, aby bylo možné nějaké symptomy zaregistrovat. Proto je velmi užitečné naplánovat si pravidelné kontroly, především u lidí nad 50 let.
Pokud je problém kolonoskopicky diagnostikován včas, většina nádorů tlustého střeva je stoprocentně léčitelná. Pokud se na vás tedy vztahuje některý z rizikových faktorů, nejhorší věc, kterou můžete udělat, je čekat až se u vás objeví symptomy.
Další velmi důležitou prevencí je jíst vyváženou stravu. Bylo prokázáno, že strava bohatá na tuk, cholesterol a jídla s nízkým obsahem vlákniny, zvyšují riziko rakoviny tlustého střeva. Proto se chraňte tím, že zařadíte do jídelníčku jídla bohatá na vlákninu a hodně zeleniny. Můžete se také chránit tím, že se vyvarujete jídel vedoucích k cukrovce, protože cukrovka je také jedním z rizikových faktorů.
S předchozím bodem souvisí i tento, a tím je kontrola hmotnosti. Pokud jste obézní ( s BMI 30 a vyšší), zvyšujete tím riziko rakoviny tlustého střeva, a tudíž je nejlepší prevencí pokusit se snížit hmotnost. Neexistuje snadná rada jak na to, snažte se jíst chytře a žít aktivně, a riziko rakoviny bude hned o něco nižší. Bylo prokázáno, že tělesné cvičení snižuje riziko rakoviny tlustého střeva až o 40%! To se samozřejmě netýká jen obézních lidí, ale všech, co se chtějí chránit.
Další možností je genetika. Pokud patříte mezi lidi v jejichž rodině se v minulosti často objevila rakovina tlustého střeva, měli byste uvážit otázku genetických testů jako součásti vaší prevence. Lidé, kteří jsou nositeli genové mutace spojené s dědičnou rakovinou tlustého střeva, jsou v nejvyšším riziku.
Proto je velmi užitečné o tom vědět předem a poradit se se svým lékařem o možnosti genetického testování. Ještě než to uděláte, je potřeba podrobně znát zdravotní historii vaší rodiny. To je důležité nejen pro vás, protože při tom můžete narazit na spoustu různých věcí, nejen rakovinu tlustého střeva, ale hlavně pro vašeho lékaře, který k analýze vašeho rizika potřebuje co nejpodrobnější informace.
Nekuřte! Kouřením dobrovolně transportujete karcinogeny do těla, a ty pak ovlivňují růst nádorů.
V poslední řadě se zkuste co nejvíce vyhýbat radioaktivnímu záření. Bylo prokázáno, že radioaktivní záření může způsobit rakovinu tlustého střeva. Dobrá zpráva ale je, že by bylo potřeba velké množství radiace, aby rakovina vznikla.
Příznaky a projevy rakoviny tlustého střeva
S rakovinou tlustého střeva je spojeno mnoho snadno rozpoznatelných symptomů. Problém je v tom, že se často neobjeví, dokud rakovina není v pokročilém stádiu.
Prvním symptomem je krev ve stolici. Ta se objeví, protože nádory krvácejí, takže když se nádor objeví na konci tlustého střeva nebo v konečníku, krev ve stolici by měla být jasně rozpoznatelná. Pokud je ale nádor na začátku tlustého střeva, krev uschne ještě dřív, než se dostane ven z těla, a bude proto neviditelná.
Další symptomy jsou průjem, zvracení, nebo naopak zácpa. Pokud je nádor na konci tlustého střeva nebo v konečníku, může být pro přebytečný materiál velmi těžké dostat se skrz, což způsobí zácpu, nebo velmi tenkou stolici.
Nádor někdy může zablokovat tlusté střevo úplně a způsobí tak vnitřní překážku. To znamená, že střevem nic neprojde, a někdy nemůže do tlustého střeva proudit ani krev. Toto způsobuje velmi vážné a bolestivé křeče, které mohou být i příznakem toho, že stěna střeva byla perforována. Jedná se o velmi akutní stav a žádá si okamžitý zásah lékaře.
Neplánovaný úbytek na váze je také jedním ze symptomů, protože pokud tělo začne samo od sebe snižovat hmotnost, znamená to, že je chyba v metabolismu. V tomto případě to znamená, že nádor produkuje chemikálie, které zrychlují metabolismus.
Jak už bylo uvedeno, nádory krvácejí a ani si toho nemusíte všimnout.. To může vést k poklesu hodnoty železa v krvi a k anemii, nedostatku kyslíku v krvi. Ta se projevuje slabostí a častou, nadměrnou únavou.
Léčba rakoviny tlustého střeva
Na prvním místě je velmi důležitá přesná a včasná diagnóza a je podstatné rozeznat polyp nebo nádor. Diagnóza se provádí buď irigografií, což je rentgenové vyšetření, nebo kolonoskopií, která se používá zejména k potvrzení diagnózy, nebo aby se nádor či polyp přesně lokalizoval.
Nejběžnější léčbou rakoviny tlustého střeva je operace, kde se nádor odoperuje spolu s několika mízními uzlinami. Zdravé části střeva se poté znovu spojí dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější. Konečník musí být odstraněn a pacientovi je udělán vývod, tzv. kolostomie. Pacientovi se udělá v břiše otvor, kterým může z těla odcházet pevný odpad. Specialisté potom pomáhají lidem s kolostomií vrátit se do běžného života.
Pokud operace přijde dostatečně včas, což znamená, že nádor se pořád nachází pouze uvnitř tlustého střeva a ještě nenastal proces metastázy, je tu velká pravděpodobnost, že operace byl jediný zásah a pacient se úplně uzdraví. 80% takovýchto pacientů po operaci žije běžný život. Pokud se rakovina dostane do dalšího stádia, což znamená, že se nádor dostane přes stěnu tlustého střeva a metastazuje do jiných částí těla, pacientů přežívajících 5 let je méně než 10%. Pokud se prokáže metastáze, přikročí se k chemoterapii, která má co nejvíce oddálit opětovný výskyt nádoru a zvýšit pacientovu šanci na přežití.
Radiační terapie se používá hlavně k léčbě rakoviny konečníku. Je důležitá, protože podstatně snižuje riziko návratu nádoru.
Jak si mohu pomoci sám
Nejlepší a vlastně i jediná cesta ,jak si pomoci, je chránit se a pokud patříte do rizikových skupin, chodit na pravidelné kontroly. To je obzvlášť důležité pokud je vám 50 a více let, pokud patříte k lidem, v jejichž rodině se rakovina tlustého střeva objevila, nebo pokud trpíte ulcerózní kolitidou. Můžete se také chránit vyváženou stravou a aktivním životním stylem.
Komplikace rakoviny tlustého střeva
Nejhorší komplikací je, když se rakovina tlustého střeva neodhalí včas, pokud pronikne za stěnu tlustého střeva a pokud se objeví metastáze. Dnes není pro lékaře příliš složité odstranit nádor, který je lokalizován pouze v tlustém střevě, ale pokud se rozšíří, je nutné nasadit chemoterapii, kterou doprovází řada vedlejších a nechtěných účinků.
Trvá velmi dlouho (běžně nejméně 6 měsíců), a vyžaduje si trpělivost a energii. Po absolvování všech léčebných procedur také není jisté, že nenastane recidiva. Proto je i po ukončení úspěšné léční nutné docházet na pravidelné kontroly a kolonoskopie, aby se případný opětovný nádor co nejrychleji léčil.
Zdroj: www.vitalion.cz
Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis rakoviny děložního čípku
Nádory děložního čípku můžeme v první řadě rozdělit, stejně jako převážnou většinu nádorů na nádory benigní (čili „nezhoubné“) a maligní („zhoubné“).
Do skupiny benigních nádorů v lokalizaci čípku děložního patří tak zvaný endocervikální polyp a nejčastějším maligním nádorem je karcinom.
Histologicky je karcinomu děložního čípku dlaždicobuněčný.
Přes veškeré snahy stran gynekologie – čímž je myšlen pravidelný gynekologický screening, který zahrnuje půl roční preventivní prohlídky a následný cytologický rozbor stěru buněk z čípku – představuje dlaždicobuněčný karcinom cervixu jeden z nejzávažnějších nádorů u žen a významně se podílí na celkové mortalitě.
Jeho výskyt je častější v rozvojových zemích a to v souvislosti s mnohem menší mírou prevence a hojnějším výskytem infekcí. Tento jev se ale v současné době podstatně zlepšil. Zároveň ve výskytu tohoto typu nádoru můžeme pozorovat geografické rozdíly, protože nepoměrně častěji se s ním setkáváme v oblasti jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky.
Než se vyvine karcinom děložního čípku, předchází tomu různě dlouhé období, v němž se pozorují prekancerózní léze (předstádia nádoru), které se nově nazývají cervikální intraepitelové léze (CIN) a dělí se do typů I – III. CIN I má riziko maligního zvratu zhruba 2 %, CIN II 5 % a CIN III až 20 %. CIN nižšího stupně mohou v několika málo procentech přejít do vyšších stupňů, mnohem častěji mohou spontánně vymizet, takže není důvod ihned propadat zbytečné panice.
Riziko zvratu v horší stupeň závisí hlavně na typu virů, které změnu vyvolaly (viz. níže – low risk vs. high risk viry). Proces zvratu a vývoje karcinomu je dlouhodobý, uvádí se rozmezí zhruba 10 – 20 let.
V etiologii toho onemocnění hrají hlavní roli lidské papilomaviry (human papiloma viruses, HPV),které se vyskytují v několika druzích (sérotypy).
Tyto viry se dělí na nízce rizikové (low risk – typy 6, 11, méně často 42 a 44, způsobují hlavně kondylomy = kožní výrůstky podobně bradavicím) a vysoce rizikové (high risk – typy 16, 18, 31, 33, méně časté 35, 39, 45, 52, 56, 58, 59). S vysoce rizikovými typy HPV jsou spjaty CIN II a III a karcinom děložního čípku.
Viry se integrují do genů buněk děložního čípku a způsobí nekontrolované buněčné množení. Ačkoliv mnoho žen je infikováno těmito viry, jen u některých se vyvine karcinom. Souvisí to hlavně s kombinací rizikových faktorů, které jsou uvedeny samostatně níže v textu.
Vyšší výskyt infekcí papilomaviry nacházíme u promiskuitních žen, u žen, které mají za sebou více porodů (multipary) a u příslušnic nižších socioekonomických skupin. Naproti tomu panny toto onemocnění prakticky nikdy nemají.
Co se týče věku, tak nejvíce postiženou skupinou jsou ženy ve věku 45 až 55 let. Bohužel věková hranice se stále snižuje, takže není výjimkou, že se s ním setkáme mnohdy i u mladších žen.
Rizikové faktory rakoviny děložního čípku
Rizikových faktorů je u toho typu onemocnění hned několik. Všechny si ale člověk většinou způsobí sám.
Protože se v podstatě jedná o sexuálně přenosnou chorobu, je nutné do popředí všech rizik zařadit velké množství sexuálních partnerů (promiskuita) – a to už je stran ženy, tak i muže! Pokud žena má jen jednoho partnera, ale s rizikovým sexuálním chováním (a to jak v současnosti, tak i v minulosti), je riziko stejně velké, jako by se tak chovala ona sama.
Dalším rizikovým faktorem je nízký věk při prvním pohlavním styku.
Jak je již popsáno výše, karcinom děložního čípku způsobují lidské papilomaviry. Pokud přetrvává jimi způsobená infekce (to znamená, že infekce není léčena, léčba je zanedbána (např. pacientka nedbá pokynů lékaře)), je opět zvýšené riziko vzniku malignity.
Celkové stavy imunodeficiencí (nedostatečné schopnosti organismu se bránit proti vnějším nepříznivým vlivům – virům, bakteriím, houbám, atd. Je oslabená vnitřní obranná bariéra organismu, která se nazývá imunitní systém) jsou dalšími v pořadí v riziku vzniku malignity.
Typicky se stav imunodeficitu vyskytuje u osob, které jsou HIV pozitivní, případně podstupují imunosupresivní léčbu, například různá jiná nádorová onemocnění).
Existuje i řada vrozených chorob, při kterých je narušena imunitní bariéra organismu. Zdravý organismus má stále určité procento tak zvaně si pomoci sám a infekci zlikvidovat. A jak již bylo napsáno, přetrvávající infekce papilomaviry vede ke vzniku karcinomu v lokalizaci cervixu.
Do poslední skupiny rizik je možné zařadit kouření – tak, jako ostatně u velkého množství jiných malignit.
Většina těchto rizikových faktorů je spjatá s nižší socioekonomickou třídou, ale samozřejmě nemusí být úplnou výjimkou ani ve vyspělé civilizaci.
Prevence rakoviny děložního čípku
Nejúčinnější prevencí je vyvarovat se všech (je-li to pochopitelně možné) rizikových faktorů. Imunodeficitní stavy organismu, zvlášť vrozená onemocnění, člověk sám těžko ovlivní, ale ošetřující lékař, který je seznámený se stavem svého pacienta jistě dbá na to, aby mu nehrozilo větší nebezpečí, než vyplývá z jeho původní nemoci.
Pokud se vyvarujete rizik, je dalším bodem zájmu pravidelné gynekologické vyšetření. Nejlépe každého půl roku, nejpozději v intervalu jednoho roku. Gynekolog provádí standardně stěr buněk z děložního čípku (pomocí kartáčku nebo malé špachtličky), který se posílá na histologické vyšetření. Je to nejcitlivější vyšetření, které při pravidelných kontrolách dokáže odhalit změny na děložním čípku i ve velmi raných stádiích onemocnění a to umožňuje včasné terapeutické řešení. Prekancerózní změny mohou někdy předcházet rozvoj karcinomu až o dvacet let.
Trocha z historie - toto vyšetření bylo zavedeno již před druhou světovou válkou lékařem řeckého původu – Papanicolaou (odtud pochází název, s nímž se můžete někdy setkat – Pap vyšetření nebo též Pap screening), který popsal cytologické vyšetření stěrů sliznice děložního čípku. K většímu rozmachu a uplatnění této metody došlo až později a to v padesátých letech dvacátého století. Díky této metodě bylo dosaženo snížení výskytu karcinomu děložního čípku na jednu třetinu a záchyt předstádií této nemoci se velmi výrazně zvýšil.
Je to vyšetření krátké a nebolestivé, což je opravdu dost dobrý důvod, aby ho každá žena alespoň jednou ročně podstoupila. Může jí to jen pomoci.
V dnešní době je navíc k dispozici účinné očkování. Na trhu jsou dostupné dvě vakcíny. Ale je třeba si uvědomit, že obě působí jen proti základním typům papilomavirů a to konkrétně HPV 6, 11, 16, 18. Ty se sice podílejí na rozvoji nádoru nejčastěji, ale rozhodně nejsou jedinými činiteli, které jej způsobují. Pozitivum je, že vakcíny mohou snižovat CIN na nižší stupeň. Samozřejmě nechrání proti jiným pohlavně přenosným onemocněním. Věk vhodný k očkování se uvádí 10 – 25 let, ale existují studie, v nichž se ukazuje pozitivní účinek i u žen starších 25 let. V každém případě je NUTNÁ konzultace s gynekologem.
Případ od případu může být jiný a jen sofistikovaný odborník Vám může ušít terapii tak zvaně na míru.
Příznaky a projevy rakoviny děložního čípku
Zde je nutno zdůraznit, že ne všechny typy nádorů se mohou specificky projevovat. Pozornost si rozhodně zaslouží krvácení mimo menstruační cyklus, změněný vaginální výtok, uvádí se bílé barvy (pozor, změněný vaginální výtok samozřejmě nutně nemusí znamenat hned nejhorší variantu, ve většině případů je přítomen u genitálních zánětů, typicky u kandidóz, kde je výtok též bílý, tvarohovité konzistence a jiných mykóz. Na každý pád by měl být vždy důvodem k navštívení gynekologie).
Bolesti při pohlavním styku jsou dalším příznakem, který by mohl znamenat, že s děložním čípkem nemusí být něco v pořádku. Jako poslední příznak je možně zařadit obtíže při močení.
Léčba rakoviny děložního čípku
Většina prekancerózních lézí je díky Pap screeningu diagnostikována včas (velká většina je zachycena již ve stádiu prvotních lézí, v tak zvané preinvazivní fázi, kdy na čípku jsou přítomné změny buněk, ale nejedná se zatím o karcinom).
Pokročilá stádia bývají často přítomna u žen, které nikdy nebyly na gynekologickém vyšetření nebo jej velmi dlouho odkládaly (typický důvod – něco není v pořádku, ale k lékaři raději nepůjdu, aby mi neřekl, že mám rakovinu).
Terapie je hlavně chirurgická, v druhé řadě radiologická. Chirurgie se volí u nižších stádií nemoci, radiologie u pokročilých nádorů, které již operovat nelze (například z důvodu prorůstání do okolí, metastazování atd.)
Chirurgie u méně invazivních karcinomů a prekancerózních lézí volí způsob nazývaný konizace nebo tracheotomie s plastikou čípku. Oba tyto výkony zachovávají plodnost. Jsou to nejefektivnější metody léčby.
V případě, že je nádor pokročilý (o tomto rozhoduje gynekolog, často v konzultaci ještě s jedním odborníkem, často s dalším gynekologem, případně onkologem), volí se radikální výkony jako je hysterektomie (odnětí dělohy) se zachováním nebo odnětím vaječníků nebo radikálnější operací je totální hysterektomie s odnětím pánevních uzlin.
Jak si pomoci sám
V první řadě se doporučuje vyvarovat se rizikovým faktorům, hlavně jejich kombinaci. Konkrétně - například žena, která je promiskuitní by se alespoň měla snažit vyvarovat se kouření.
Ve vzniku onemocnění je vždy nutná účast několika faktorů a nelze říci, který je ten poslední, který spustí celé těžké onemocnění. Ono už samotné rizikové sexuální chování by mělo být alarmující.
Dále se důrazně doporučují pravidelné gynekologické prohlídky. Pokud i tak máte z karcinomu děložního čípku strach, domluvte se s Vaším lékařem, zda –li je pro vás vhodné očkování.
Komplikace rakoviny děložního čípku
U neléčených karcinomů dochází k metastazování, hlavně cestou lymfatických uzlin.
Pokud není karcinom léčen, případně je objeven velmi pozdě, ve stádiu vyšší diferenciace („vyzrálosti“) jsou komplikacemi záněty malé pánve, pyelonefritida (zánět ledvinné pánvičky), uzávěr močových cest.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis průjmu
Průjem většinou nemůžeme označit jako samostatnou nemoc. Může být příznakem (symptomem) mnoha chorob. Jde o poruchu vyprazdňování stolice a patří k nejčastějším poruchám funkce trávicího systému.
Jako průjem lze označit časté řídké stolice (běžně při počtu větším než dvě za den). O konzistenci stolice rozhoduje množství vody v ní obsažené. Se zvyšujícím se obsahem vody se stává stolice řidší až vodnatá.
Podle rychlosti nástupu obtíží, závažnosti průběhu a době trvání lze dělit průjem na akutní a chronický.
Akutní průjem
Vzniká nejčastěji na podkladě infekce. Průběh je většinou velmi rychlý. Původcem bývají Salmonely, Shigelly, Camplylobacter jejuni, Yersinia enterocolitica, některé kmeny Escherichie coli. Z virových nákaz to mohou být Rotaviry, Echoviry a Coxsackie viry.
Někdy může být vyvolán požitím některých léků. Nejčastější jsou především laxancia, některé druhy antibiotik a cytostatika.
Chronický průjem
Nejčastěji je způsoben strukturálním poškozením tenkého nebo tlustého střeva. Vyvolávajícími chorobami jsou Ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, Celiakální sprue (Celiakie), Kolorektální karcinom.
Chronické průjmy se také vyskytují po operačních výkonech, může být způsoben jaterním onemocněním, postižením žlučníku, postižením endokrinního systému. Také je jednou z komplikací cukrovky (diabetes mellitus).
Vyskytuje se také funkční poškození střev například tzv. dráždivý tračník, kde je porucha v autonomním nervovém systému, který působí na střevo.
Podle mechanismu lze průjem rozdělit na několik skupin, které se odlišují průběhem i léčbou. Většinou je přítomno několik mechanismů najednou.
Porucha střevní motility
Motilita vyjadřuje schopnost pasáže tráveniny trávicím systémem.
Střevní obsah prochází rychleji a střevní stěna nestíhá vstřebávat vodu a ionty. Tento typ je nejčastěji způsoben poruchou v inervaci (dráždivý tračník) a požíváním léků (skupina prokinetik).
Opačným případem je snížená motilita. Syndrom slepé kličky (syndrom kontaminované kličky, syndrom bakteriálního přerůstaní) je způsoben sníženou motilitou v oblasti tenkého střeva, dochází k stagnaci obsahu a nefyziologické pomnožení bakterií. V některých případech je jediným projevem průjem.
Osmotický průjem
Některé látky, pokud nejsou výstelkou (epitelem) střevní stěny vstřebány, zadržují ve střevě vodu a vzniká průjem. Látky s touto vlastností patří mezi tzv. osmoticky aktivní látky. Velmi často se tento problém týká cukrů (významně osmoticky aktivní látky).
Sekreční průjem
V střevní stěně převládá sekrece vody a iontů nad absorpcí (výdej nad příjmem). Od osmotického se nejlépe odliší podle toho, že se jeho intenzita nesnižuje při snížení příjmu potravy. Nejznámějším příkladem je cholera.
Exsudativní průjem
Záněty, vředy a nádorová onemocnění postihující střevní sliznici způsobují patologickou tvorbu hlenu. Dále je přítomna příměs krve.
Cestovatelský průjem
Situace, kdy lze označit průjem za samostatné onemocnění je tzv. Cestovatelský průjem. Podle turistické oblasti, kde se u cestovatele projeví má i své vlastní pojmenování (Mexiko - Montezumova pomsta, Egypt - Faraónova kletba). Nejčastěji se projeví na počátku pobytku v dané destinaci. Původcem bývají Salmonely, Shigelly, Camplylobacter jejuni, Yersinia enterocolitica, některé kmeny Escherichie coli a viry. Jde většinou o akutní průjmy a vyvolavatel se nezjišťuje.
Rizikové faktory průjmu
Rizikové je u cestovatelů především v zemích proslulých cestovatelskými průjmy pití místní vody, jíst místní potravinové speciality a nedodržování hygienických zásad.
Rizikové je podávání některých léků. U některých chorob je vyvolávajícím momentem nedodržování diety.
Pro rozvoj onemocnění střev jsou nejvíce rizikové složení a nepravidelnost potravy. Důležitá je zdravotně nezávadná příprava potravin a dodržování data spotřeby. Nebezpečné je požívání potravin zkažených, s plísní, nebo nedokonale tepelně upravených (u masa). Někdy opomíjená je také nepravidelnost stolice.
Prevence průjmu
Obecně platí pro prevenci průjmu stejné zásady jako při prevenci onemocnění zažívacího traktu a především střev. Patří sem především pravidelná nedráždivá strava vyváženého složení (především dostatek bílkovin a vlákniny). Zanedbávaná je také snaha o pravidelnou stolici. Důležité je vyhýbat se rizikovým potravinám.
Příznaky průjmu
Příznakem průjmovitého onemocnění je více než dvě řídké až vodnaté stolice denně. Většinou jsou přítomny křečovité bolesti břicha (střevní kolika). Mohou být doprovázeny nauzeou (nutkání na zvracení) a výrazným zvracením. Před defekací je přítomno dosti silné nutkání na stolici a po ní se nedostavuje pocit úlevy (u nádorových a zánětlivých příčin).
Průvodními jevy jsou slabost, únava, úbytek hmotnosti, podvýživa (malabsorpce, nedostatek vstřebávání některých životně důležitých látek z potravy). Při déle trvajících průjmech dochází k poklesu obranyschopnosti organismu a je typický vznik přidružených infekčních onemocnění.
Důležitý je charakter průjmovité stolice, který se liší podle vyvolávající příčiny (viz popis nejčastějších průjmovitých onemocnění)
Průjmovitá onemocnění
Malabsorpční syndrom
Celiakie (Endemická sprue, Glutenová enteropatie, Celiakální sprue)
Dědičné zánětlivé autoimunitní onemocnění tenkého střeva. Manifestuje se jako nesnášelnivost lepku ve stravě. Projevuje se úbytkem hmotnosti, slabostí a průjmem nápadně mastného charakteru (steatoroická stolice).
Tropická sprue
Nedědičné onemocnění tropických oblastí s obdobnými projevy jako celiakie. Průjem je zde prvním příznakem.
Deficit laktázy
Poškození enzymu, který ve střevě štěpí laktózu. Nerozštěpená laktóza na sebe poutá vodu a vzniká osmotický průjem po požití mléka.
Primární malabsorpce žlučových kyselin
Při nevstřebání žlučových kyselin v tenkém střevě dochází v tlustém střevě k sekreci vody a iontů (sekreční průjem). Projevem je prudký vodnatý průjem.
Syndrom slepé kličky
Někdy je jediným projevem steatoroický průjem.
Obdobné příznaky mají dále Syndrom krátkého střeva, Whippleova choroba, Sklerodermie a Amyloidóza,
Ulcerózní kolitida (colitis ulcerosa, idiopatická proktokolitida)
Neobjasněné zánětlivé onemocnění s vředy ve sliznici tlustého střeva a konečníku. Podle postižené oblasti se liší příznaky onemocnění. Při levostranné kolitidě je krvavý hlenohnisavý vodnatý průjem (kolitický syndrom). Pankolitida se projevuje hnisavým krvavým (hemoragickým) průjmem. Při proktitidě (postižení pouze konečníku) nemusí být průjem, ten se někdy se projeví až po rozšíření na další úseky střeva.
Crohnova nemoc
Neobjasněné zánětlivé onemocnění, které může postihnout stěnu kterékoliv části trávicí trubice. Onemocnění má období s obtížemi, které střídají období bez příznaků. U nejčastější formy onemocnění (zánětlivé formy) je hlavním příznakem vleklý, většinou nekrvavý průjem.
Dráždivý tračník (colon irritabile)
Jde o poruchu v části autonomního nervového systému, který řídí činnost střeva. Příznakem jsou časté řídké vodnaté průjmy (známé také jako tzv. ranní debakly, např. pravidelně cestou do zaměstnání nutno vykonat několik zastávek).
Dumping syndrom
Nebo také časný postprandiální syndrom, syndrom odvodné kličky, syndrom žaludeční inkontinence
Nastává po operaci žaludku pro na léčbu nereagující vředovou chorobu. Obyčejně žaludek uvolňuje do střeva osmoticky aktivní látky postupně. U dumping syndromu toho není zbylý pahýl žaludku schopen a dochází k osmotickým průjmům.
Karcinoidový syndrom
Je způsoben nádorem (karcinoid). Nádor nejčastěji produkuje serotonin (dále bradykinin, prostaglandiny, histamin a další). Příznaky jsou dány produkovanými látkami, nejčastěji je přítomen průjem, záchvatovité zrudnutí (flush), obtíže s dechem a pokles krevního tlaku.
Diabetes Mellitus (cukrovka)
Diabetický průjem je jedním z projevů postižení autonomních nervů při diabetické autonomní neuropatii.
Ischemická kolitida
Vzniká při porušeném krevním zásobení střeva, kdy není zachováno dostatečné zásobení kyslíkem. Příznakem jsou výrazné bolesti břicha s krvavým průjmem.
Radiační enterokolitida
Vyskytuje se jako vedlejší účinek radioterapie některých nádorů. V akutním stadiu jde o krvavé průjmy.
Postantibiotická kolitida (pseudomembranózní kolitida)
Užití antibiotik vyhubí tělu vlastní, prospěšné bakteriální osídlení tlustého střeva. Šanci k množení tak mají cizí, tělu škodlivé bakterie. Příznakem bývají průjmy. Pokud je přemnoženou bakterií Clostridium difficile vzniká tzv. pseudomembranózní kolitida. Tato bakterie poškozuje střevní sliznici svými toxickými produkty (toxiny). Na sliznici vznikají pablány, které se postupně odlučují. Příznakem je výrazně páchnoucí hlenohnisavá průjmovitá stolice. Pseudomemranózní varianta onemocnění může končit smrtí.
Kolorektální karcinom
Jedná se o nejčastější nádorové onemocnění. Podle lokalizace nádoru se projevuje různými příznaky. Jako jeden z hlavních příznaků se vyskytuje průjem (někdy krvavý, s příměsí hlenu). Pokud není krev na první pohled patrná, může být krvácení skryté (označované jako okultní). Vzhledem k závažnosti onemocnění by se po něm mělo i při průjmovitých onemocnění pátrat.
Průjmy parazitárního původu
Nejčastějšími původci průjmovitých onemocnění jsou Giardia Intestinalis (Giardióza, Lamblióza- chronické průjmy), Entamoeba histolytica (Amébóza, Amébová dyzenterie-krvavé průjmy), Cryptosporidium (Kryptosporidióza- vodnaté průjmy), tasemnice (helmintózy), škrkavka dětská (askarióza).
Průjmy bakteriálního původu
Původci jsou Salmonely, Shigelly, Camplylobacter jejuni, Yersinia enterocolitica, enteropatogenní a enterotoxické kmeny Escherichia Coli.
Průjmy virového původu
Původci jsou Rotaviry, Echoviry a Coxsackie viry. Zvláštní postavení má virus HIV a nemoc jím vyvolaná AIDS. Jedním z nejčastějších příznaků AIDS je průjem (sekundárně vyvolaný nejčastěji cytomegalovirem-CMV, či cryptosporidiem).
Léčba průjmu
Některé lehké formy akutního průjmu (především infekčního původu) se neléčí vůbec a nechají se při dodržování pitného režimu odeznít.
U všech ostatních je nutné léčit primární onemocnění (příčinná terapie, kauzální terapie). Léčba jednotlivých druhů onemocnění je různá (od farmakoterapie po rozsáhlé operativní zákroky).
Léčba průjmových příznaků je léčbou symptomatickou. Z léčiv se podávají u rizikových pacientů u infekčních průjmů antibiotika. Dále je možné podávat probiotika (obnovují přirozené osídlení střeva bakteriemi tělu příznivými). U některých onemocnění se mohou podat antidiarotika (snižují střevní motilitu). Z další terapie jsou důležitá dietní opatření. Nejdůležitější součástí terapie je důkladná starost o hydrataci pacienta. Je snaha o dostatečné krytí ztrát vody, minerálů a iontů (polévky, iontové nápoje). U ohrožených a kritických pacientů se podávají rehydratační roztoky s doporučeným složením (orální rehydratační roztoky).
Jak si mohu pomoci sám
Důležitý je dostatečný přívod tekutin (aby pokryl ztráty průjmem), minerálů a iontů (například nepříliš slazené nápoje, polévky a iontové nápoje). U onemocnění, kde jsou předepsána dietní opatření, je nutné dietu dodržovat (např. celiakie). Ovšem u většiny průjmovitých onemocnění je výrazné omezení přísunu potravy spíše na škodu. Pomáhá pouze u osmotických průjmů.
Komplikace průjmu
Při průjmu důsledkem vody může docházet k dehydrataci. Může dojít k oběhovému selhání z nedostatku cirkulující krve. Ztrátou vody se nejen množství krve snižuje, ale také se zahušťuje (stoupá viskozita krve). Zvýšenou hustotu krve provází zvýšené riziko trombózy a následného infarktu myokardu (IM) či zde k ještě častější cévní mozkové příhodě (CMP). Vedle ztráty vody jsou zásadní ztráty životně důležitých iontů a minerálů. Nedostatek některých z nich může vyvolat život ohrožující stav. Například nedostatek draslíku vyvolává poruchy srdečního rytmu. Nejohroženější skupiny s výskytem nejvíce komplikací jsou staří lidé, děti a chronicky nemocní.
Zdroj: www.vitalion.cz
