Popis cévní mozkové příhody
Cévní mozková příhoda (CMP) je akutní onemocnění, během kterého dochází k nervovému poškození přetrvávající 24 hodin a déle. Cévní mozková příhoda je způsobena přerušením krevního zásobení některé z části mozku. Přerušení dodávky okysličené krve do mozku je z 80% na základě trombu (či embolu), který cévu ucpe. V ostatních případech dojde ke krvácení do mozku prasknutím oslabené cévy či ke kombinaci těchto jevů.
Pokud neurologické příznaky stejné jako u cévní mozkové příhody ustoupí do 24 hodin jedná se o tzv. tranzitorní ischemickou ataku (TIA). Poškození není trvalé a na CT (počítačová tomografie) se mže potvrdit výskyt menšího infarktu mozkové tkáně.
Onemocnění cévní mozkovou příhodou je charakteristické svými příznaky, kdy dochází k motorickým a smyslovým poruchám.
Následné uzdravení pacienta záleží na míře poškození mozku, prodlevou v léčbě a následnou péčí a rehabilitaci. V mnoha případech i přesto může být úplné vyléčení. Na druhé straně je stále častou příčinou úmrtí – uvádí se úmrtnost 20% během prvního měsíce od příhody. Také proto, že cévní mozkovou příhodu pacient může prodělat opakovaně jako například infarkt myokardu. Ze statistik ale také vyplývá, že zcela se uzdraví až 40% pacientů.
Rizikové faktory cévní mozkové příhody
Jednoznačně u této nemoci můžeme říct, že její riziko vzniku se zvyšuje s věkem. Samozřejmě není vyloučeno, že cévní mozkovou příhodou nemůže onemocnět dítě. V dětském věku často dochází k trvalému ochrnutí (plegiím). Musíme brát v úvahu rodinné dispozice a pohlaví, jelikož u mužů je vyšší riziko bez ohledu věku a to v poměru – muži : ženy = 1,5 : 1.
Dalším a zároveň hlavním rizikovým faktorem je vysoký krevní tlak (hypertenze). Pokud má člověk sklony k ateroskleróze (zužování cév nahromaděním tuku) dojde potom v mozku k ucpání sklerotické cévy (zúžená céva) úplným uzavřením nebo se uvolní tuk z jiné cévy (nejčastěji ze srdeční) a ten dopluje do mozku a cévu ucpe.
Nesmíme také zapomínat na onemocnění, která patří do rizikových skupin této nemoci. Patří sem cukrovka (diabetes mellitus) a zvýšená hladina tuků v těle (hyperlipidemie).
A samozřejmě sem řadíme i kouření (rizikový faktor pro mnoho nemocí – ateroskleróza, hypertenze atd., které s cévní mozkovou příhodou úzce souvisejí).
Dalším rizikem mohou být vrozené vady mozkových cév. Cévní mozková příhoda v mladším věku se často vyskytuje ve spojení s leukémií, infekčními chorobami nebo intoxikacemi (předávkování – alkohol, drogy nebo léky).
Prevence cévní mozkové příhody
Hlavní příčinou cévní mozkové příhody je většinou ateroskleróza (kornatění tepen neboli ucpání cévy usazeninami tuku a ostatních látek). Prevence je tedy zaměřena na odstraňování příčin aterosklerózy a udržování po jejím propuknutí.
Základní prevencí je upravení jídelníčku omezením živočišných tuků, soli a cholesterolu. Je důležité mezi denní jídlo zařadit více ovoce, zeleniny, celozrnné potraviny a luštěniny.
Dalším cílem prevence je udržování váhy, je doporučený aktivní styl života.
Doporučuje se skončit s kouřením. Kouření je obecně škodlivé k našemu zdraví, ale u aterosklerózy se jedná až o dvojnásobný vzrůst pravděpodobnosti onemocnění cévní mozkovou příhodou.
Dalším vlivem je vysoký krevní tlak, který je potřeba se stoupajícím věkem (alespoň od 50ti let) kontrolovat u lékaře a snažit se dodržovat jeho doporučení či brát léky. Vysoký krevní tlak je jednou z nejčastějších příčin mnoha onemocnění.
Příznaky a projevy cévní mozkové příhody
Cévní mozková příhoda může mít spoustu projevů, které jsou většinou neurologického původu, ale v 5% se vyskytuje jako asymptomatická (bez příznaků). Vždy závisí na dané oblasti mozku, která je poškozená.
Pokud jste v přítomnosti člověka, který právě utrpěl cévní mozkovou příhodu, poznáte to z většiny případů na první pohled. Charakteristické je, že pacient vypadá jako by byl mimo sebe, je zmatený, má povislý koutek a jazyk k jedné straně úst. Mohou mu samovolně vytékat povislým koutkem sliny z úst.
Má poruchu řeči – nemůže pořádně artikulovat, pokud mu budete aspoň trochu rozumět, bude si stěžovat, že nevidí na jedno oko a nebude moci hýbat jednou polovinou těla.
Může být úplně nehybný a hýbat jen očima(nebo jedním okem) a vidět a slyšet, co se děje v okolí, ale nemůže se vyslovit či dát Vám najevo, co mu je.
Při cévní mozkové příhodě se často objevují tzv. parézy (ochrnutí, částečná ztráta hybnosti) či tzv. plegie (úplné ochrnutí, obrna, úplná ztráta hybnosti). Je charakteristické, že parézy i plegie se vyskytují vždy na jedné půlce těla (pravé či levé) a je to vždy na druhé straně než mozková hemisféra, kde došlo k poškození mozkové tkáně.
Někdy se po CMP vyskytuje také porucha čití - hypestezie.
Pacient má také problém s koordinací pohybů, orientací v místě a času, nedokáže vyjádřit myšlenku (nenachází správná slova). Při těžké cévní mozkové příhodě dochází i ke ztrátě vědomí až k úmrtí – poruchou center, které jsou důležité pro základní životní funkce a edémem (otokem) mozku.
Při lehčí formě cévní mozkové příhody může pacient pociťovat pouze bolesti hlavy a závratě, může také dojít k zvracení. Také si pacienti stěžují na rozmazané či dvojité vidění.
Pro lékaře k určení diagnózy je důležitá především anamnéza. Zda má pacient vysoký krevní tlak nebo cukrovku, dále rodinná dispozice, projevy aterosklerózy, jiné druhy cévních onemocnění. Dále následuje jednoduché neurologické vyšetření – například uchopení pacienta za obě ruce a aby je obě stiskl – při cévní mozkové příhodě, jak již bylo řečeno, dochází k parézám a plegiím, tudíž je často znatelný rozdíl v síle stisku rukou.
Podrobnější diagnostika se dále provádí v nemocnici pomocí CT (počítačová tomografie), která se může doplnit MNR (magentickou rezonancí). Z těchto vyšetření se pak určuje velikost postižení mozkové tkáně, zda jde o ischémii či krvácení a také prognózu v léčbě pacienta.
Léčba cévní mozkové příhody
Každý pacient s diagnostikovanou cévní mozkovou příhodou musí být hospitalizován – jedná se o vážné onemocnění s mnoha komplikacemi. Léčba cévní mozkové příhody je dlouhodobá a náročná, jelikož se ve většině případů jedná o rozsáhlá poškození.
Pacienti jsou umístěni v jednotkách intenzivní péče (JIP), kde jsou jim zajištěny základní životní funkce (krevní oběh a dýchání) a podávány léky na podpoření krevního oběhu mozkovou tkání a na snížení otoku mozku. Mezi tyto léky patří hlavně látky na rozpuštění krevní sraženiny v cévě mozku, která cévní mozkovou příčinu způsobila a nebo naopak na zastavení krvácení. Pokud se jedná o masivní krvácení, které je chirurgicky přístupné, je nutno operovat a krvácení zastavit.
Neméně důležitou součástí léčby je rehabilitace, jelikož velké procento pacientů s tímto onemocněním ztrácí soběstačnost. Proto již na lůžkách intenzivní péče se začíná s polohováním pacienta a jednoduchým cvičením, aby již tak ochablé svaly neztrácely svalovou hmotu.
Většina pacientů se musí znovu učit úkony běžného života. Musejí se znova učit mluvit, chodit, psát, osobní hygienu a ostatní. Při hodně těžkých fázích tohoto onemocnění je pacient i přes rehabilitaci odkázán na pomoc druhých, protože ochrnutí končetin je již nevratné nebo jen částečně ustoupí. S tím souvisí i porucha řeči, myšlení a zraku.
Velmi významnou úlohu v léčení pacienta hraje jeho aktivní přístup, někteří pacienti jejich nezdolným optimismem a snahou dokáží změnit i zdánlivě neměnný těžký stav. Proto je důležité podporovat aktivitu nemocných – zdravě je motivovat.
Cévní mozková příhoda není nemocí, jejíž důsledky se zlepší na normální stav přes noc. Jsou to většinou dlouhé týdny až měsíce vytrvalé práce pacienta a péče jeho okolí. Motivace je velmi důležitá, proto je nutné pacienta chválit i jen pro zdravé lidi běžné věci – udržení hrníčku, první nové kroky, samostatně se obléci či dojít si na toaletu. Je však ale potřeba mít na paměti vážnost situace a pacienta nepřeceňovat, takže například jej nenechat v koupelně bez dozoru dokud nemá dostatečnou koordinaci pohybů atd.
V České Republice existuje již několik vytvořených center zaměřených pouze na cévní mozkové příhody, kde je pacient léčený a rehabilitovaný a později dochází ambulantně. V těchto centrech jsou zajištěny všechny pomůcky, psychologové, fyzioterapeuti, logopedi a je zde vytvořeno i zázemí pro blízké okolí pacienta. Zde se dozvíte potřebné informace pro péči o vaše blízké.
Jak si mohu pomoci sám
Tato otázka vyvolává tři rozlišné odpovědi. Za prvé odpověď pro ty z Vás, u kterých se onemocnění dosud neobjevilo. Vaší základní pomocí sobě samému je se vyvarovat co nejvíce rizikovým faktorům. Samozřejmě neovlivníte ani věk ani rodinné dispozice, ale můžete aktivním a zdravým stylem života onemocnění předejít či alespoň oddálit.
Pokud se setkáte s osobou, u které máte podezření, že právě prodělala cévní mozkovou příhodu, neváhejte zavolat lékařskou pomoc. Vyčkejte s osobou na příjezd záchranné služby, hlídejte její stav a popište přesný sled událostí, který je poté velmi důležitý pro správnou diagnózu. V první pomoci můžete opravdu udělat pouze to, že na osobu budete mluvit a kontrolovat tak její stav vědomí, pokud by došlo k zástavě srdeční činnosti je nezbytné reagovat srdeční masáží.
V případě, že jste již cévní mozkovou příhodu prodělali, je nutné dodržovat lékařské pokyny a pokyny ostatních pracovníků, kteří se o Vás budou starat. Cévní mozková příhoda je onemocněním, které vyžaduje pevnou vůli a psychickou vyrovnanost. Největší váhou v úspěchu vrátit se do běžného života je nepolevit v rehabilitaci.
Komplikace cévní mozkové příhody
Komplikacemi nemoci není pouze ztráta již zmíněné soběstačnosti, dlouhodobá rehabilitace, poruchy pohybu, zraku, myšlení a řeči. Čtvrtina pacientů i přes veškerou péči zůstává v invalidním důchodu.
Hlavní komplikací je zanedbání léčby vzniklé cévní mozkové příhody či nedodržování následné léčby nebo režimových opatření (kouření,dieta atd.). První cévní mozkovou příhodu přežije průměrně 8 z 10 pacientů, ale při nedostatečné léčbě či z jiných příčin dojde k jejímu opakování, které už přežívají pouze 4 pacienti z 10.
Zdroj: www.vitalion.cz
Popis zvětšení prostaty
Jedná se o nezhoubné onemocnění mužů, projevující se obtížemi při močení, které se stává namáhavé, zdlouhavé, s malým tlakem proudu, v nejtěžších případech až s pouhým ukapáváním moči a pocitu nedostatečného vyprázdnění močového měchýře, což vede k častějším návštěvám toalety.
Ve věku nad 50 let se jedná o běžné onemocnění, ale výjimkou nejsou ani muži podstatně mladší (13% mužů ve věku 40 – 49 let má již určité příznaky). Po 70. roce touto nemocí trpí přibližně 90% všech mužů.
Existují tři formy (mikroskopická, klinická, symptomatická), přičemž první dvě se neprojevují obtížemi, třetí ano. Z toho tedy plyne, že ač po 70. roce života trpí touto chorobou 90% mužů, neznamená to, že se musí u všech významně projevovat. Projevuje se přibližně u 30% z nich.
Hyperplazie znamená zmnožení buněčnosti. Přesněji řečeno se jedná o takzvanou nodulární hyperplazii, kdy je zmnožení buněk soustředěno pouze na určité okrsky a vznikají tak v prostatě uzle (noduly).
Ty se vytvářejí v centrální části prostaty, kudy prochází močová trubice. Tu mohou potom stlačovat zvenčí, což je jedna příčina obtížného močení a dále dochází k tomu, že prostata tlačí na močový měchýř zespoda a mění tak jeho tvar, což disponuje ke zvýšenému váznutí moči v měchýři.
U tohoto onemocnění nebyla prokázána žádná souvislost se vznikem rakoviny prostaty.
Pouze u asi 5 - 10 % lidí s tímto onemocněním dochází k projevům takovým, že si vyžádají chirurgickou léčbu.
Příčiny vzniku zvětšení prostaty
Prostata (žláza předstojná) je orgán, uložený pod močovým měchýřem, na který zespoda naléhá. Prochází skrz ni močová trubice, do které zde ústí chámovody. Sama prostata produkuje sekret, který je součástí ejakulátu (asi 30%) a obsahuje látky potřebné pro správné složení ejakulátu. Tento sekret je tvořen prostatickými žlázkami, které žláza obsahuje. Jeho tvorba je ovlivňována testosteronem (mužský pohlavní hormon), resp. jeho účinnější formou (metabolitem), dihydrotestosteronem (DHT). Ten ovlivňuje množství žlázek a řídí jejich sekreci.
Při onemocnění dochází k tomu, že se zvýší citlivost prostaty k DHT, k čemuž dochází na základě zvýšené produkce estrogenů, která stoupá s věkem. Takto DHT potom vzhledem k tomu, že je v nadbytku zvýšeně stimuluje růst, vedoucí ke zvětšování prostaty. Rychlost růstu je různá, potíže se nemusí vyskytovat vůbec, ale může též docházet k rychlému zhoršování, vedoucímu k výraznému omezení průtoku močovou trubicí.
Rizikové faktory zvětšení prostaty
K rizikovým faktorům patří bohužel především věk, což je neovlivnitelný faktor, dále pak zvýšená produkce testosteronu. Též zde mohou hrát roli dědičné faktory, jak o tom vypovídá vyšší výskyt benigní hyperplazie prostaty v některých rodinách.
Z pravděpodobných rizikových faktorů jsou to zejména obezita, vysoký krevní tlak (arteriální hypertenze), cukrovka (diabetes mellitus) a pak už klasicky špatné stravovací návyky a špatný životní styl.
Poměrně zajímavé je, že mohou mít určitý vliv i takzvané fytoestrogeny v potravě, což jsou chemické látky produkované některými rostlinami, které se ve střevě mění na látky s estrogenním účinkem. Jedná se především o sóju, luštěniny (hlavně mladé) a vojtěšku. Takže je dobré to s nimi moc nepřehánět, pokud jste muž. U žen mohou mít tyto látky naopak příznivý vliv, především v klimakteriu (přechodu). Fytoestrogeny v poslední době podléhají mohutnému studování, takže se jistě v brzké době můžeme těšit na zajímavé poznatky a informace o jejich působení.
Prevence zvětšení prostaty
Dodržovat zásady správné životosprávy, tj. vyvarovat se nadbytečného stresu, pravidelně odpočívat a spát, zdravě a pravidelně se stravovat, nekouřit a pravidelně dopřávat svému tělu pohyb, to jsou opatření, které může bez větších obtíží zvládnout každý.
Z těch, na které je dobře upozornit, jsou to pak již výše zmíněné fytoestrogeny v potravě, u kterých je ve vyšším věku dobré zachovat při konzumaci střídmost.
U diabetiků potom dodržování diety a pokynů lékaře při používání a dávkování inzulínu, u diabetiků na inzulínu nezávislých potom pravidelné užívání léku na diabetes předepsaných lékařem.
Kromě výše zmíněných zásad dodržování zdravého životního stylu existují dnes volně prodejné preparáty, které obsahují přírodní látky, u kterých byla prokázána účinnost na zmírnění postupu nemoci. Jedná se především o tyto byliny, resp. jejich extrakty.
Jsou to semínka dýně, kopřivy dvoudomé, topolu, žita setého, smrku, měsíčku lékařského, vrbovky malokvěté, třepatky nachové a úzkolisté, květu bílé borovice, slivoně africké, afrického rajčete, květu kaktusu a trpasličí palmy. Volně prodejné přípravky obsahují kombinace těchto bylin.
Příznaky a projevy zvětšení prostaty
Závažnost onemocnění se nehodnotí ani tak podle toho, jak je prostata velká, ale především dle toho, zda a jaké přináší problémy s močením. Odborně se jim říká LUTS (anglická zkratka pro dolní příznaky močových cest).
I poměrně značně zvětšená prostata potíže přinášet nemusí, naopak i menší uzly na místech v okolí močové trubice se mohou projevit velmi záhy.
K čemu tedy dochází…
Tím, že uzly tlačí na močovou trubici zvenčí dochází k tomu, že zužují její průsvit a z toho plyne hned několik problémů, které se mohou dostavit. Jednak dochází k zeslabení proudu moči, případně je proud přerušovaný a z toho plyne zvýšené úsilí při močení (leckdy se člověk při močení až zapotí…) Ale pozor, toto úsilí by nemělo být provázeno pálením nebo řezáním, v tom případě se totiž musí myslet na infekci močových cest, která sice může být komplikací zbytnění prostaty, každopádně by měla být co nejdříve zaléčena.
Dále může mít člověk po vymočení pocit nedokonalého vyprázdnění, což je dáno tím, že prostata zespodu tlačí na močový měchýř ve kterém se v oblasti prostaty vytvoří v podstatě val. Za tímto valem zůstává kapsa, která je pak chronicky naplněna močí, která přes tento val není schopná přetéci. Z tohoto důvodu se může vyskytovat také častější nutkání na močení, které je často doprovázeno naléhavou potřebou se vymočit.
V některých případech při takovýchto záchvatech nutkání může dojít k inkontinenci (neudržení, samovolný únik) moči.
Jedním z příznaků, i když ne tak specifickým, je tzv. nykturie, což je častější potřeba na močení v nočních hodinách v průběhu spánku.
Patří sem též tzv. postevakuační dribbling, kdy dochází k malému úniku moči po vyprázdnění měchýře, většinou již v době, kdy se člověk z toalety odebírá pryč.
Léčba zvětšení prostaty
Pokud se s tímto onemocněním dostanete k lékaři, čeká vás v první řadě vyplnění dotazníku, týkajícího se vašich obtíží. Je přesně sestaven tak, aby bylo z výsledků možno posoudit závažnost vašeho onemocnění.
Samotná léčba se dělí na konzervativní (medikamentózní, tj. lékovou) a operační.
V poslední době se medicína přiklání spíše k léčbě medikamentózní, především proto, že byly objeveny léky, které působí především a právě pouze na prostatu.
Nicméně operační léčba patří stále k nejúčinnější. Při časném záchytu a včasném nasazení léků ale už tak často není potřeba. Chirurgická léčba má také více rizik a mnoho lidí se jí obává.
Každopádně volba metody závisí na lékaři, který musí zohlednit vážnost příznaků a další parametry, aby byla zaručena co největší efektivita terapie.
Z léků se používají především inhibitory 5 alfa reduktázy. 5 alfa reduktáza je enzym, který podporuje přeměnu testosteronu na dihydrotestosteron. Vzhledem k tomu, že DHT je asi 10× účinnější než testosteron, lék výrazně zpomaluje postup nemoci (tedy růst prostaty, která se posléze zmenšuje).
Nejčastěji používané léky jsou tzv. alfa blokátory (alfa-1 adrenolytika). Ty působí na svalovinu močového měchýře, kterou uvolňují a dochází tak ke snadnějšímu odchodu moči a menšímu váznutí moči v měchýři. Jejich nástup účinku je poměrně rychlý, což je pro pacienta velkou výhodou (1-2 týdny).
Tyto léky se též mohou kombinovat, dochází tedy k tomu, že v případě potřeby jsou ovlivněny obě složky obtíží, což pacientům přináší samozřejmě komfort.
Z chirurgické léčby existuje několik výkonů, které dokáží odstranit nadbytečnou masu prostaty. Jejich volba závisí na ošetřujícím lékaři, kdy je zvolena vždy ta metoda, která danému pacientovi přináší nejmenší riziko a největší prospěch.
Obecně se jedná o výkony, kdy je přes močovou trubici do prostaty zaveden nástroj, kterým se pak části prostaty, bránící volnému průtoku, odstraňují (např. TURP – transuretrální resekce prostaty). Ale není třeba se bát, při těchto výkonech je pacientovi podána epidurální, případně celková anestezie (dle typu výkonu), takže zákrok necítí.
Dále, i když v dnešní době v podstatně menší míře, může lékař sáhnout ke klasické otevřené operaci přes břišní stěnu. Závisí to na zhodnocení stavu prostaty a případných komplikacích.
Komplikace zvětšení prostaty
Ač se jedná o onemocnění nezhoubné, jeho komplikace mohou vést k vážným zdravotním následkům.
Zbytňování prostaty může dojít až do fáze, kdy se téměř úplně, případně úplně utlačí průsvit močové trubice. Potom hrozí riziko městnání moči před překážkou, to jest v měchýři, a když už i ten se naplní, dále pak v močovodech a v samotné ledvině.
Tím dojde k tomu, že ledviny začnou selhávat a hrozí jejich nevratné poškození. To může vést, pokud se problém velmi rychle neodstraní, k tomu, že člověk skončí na dialýze (umělá ledvina).
Z ne tolik závažných, ale velice nepříjemných komplikací sem patří časté opakované infekce močových cest, ke kterým dochází proto, že moč v měchýři zůstává a průběžně se neobměňuje. Jednak se zde mohou množit bakterie a jednak, díky malému proudu, je těmto bakteriím umožněn vstup ze zevní části trubice.
Trubice se totiž tak intenzivně neproplachuje. Dále se mohou tvořit močové kameny v měchýři a může docházet ke krvácení z močových cest.
V měchýři se díky tlaku moči mohou tvořit výchlipky, disponující k záchytu infekce, případně prasknutí, jelikož v místech jejich tvorby dochází k oslabení stěny měchýře.
V případě známek postupující hyperplazie prostaty byste proto měli vyhledat lékařskou pomoc.
Zdroj: www.vitalion.cz
