Vzteklina

• Vytisknout
• E-mail

Popis vztekliny

Vzteklina je velmi nebezpečné a v současné době stále neléčitelné virové onemocnění, které způsobuje akutní encefalitidu, tedy zánět mozkové tkáně. Na celém světě zemře každý rok asi padesát pět tisíc lidí na její následky, většina obětí je z oblasti venkovské Afriky a Asie, kde je menší proočkování domácích zvířat a zároveň špatná dostupnost k očkování nakažených.

Je to typická zoonóza, tedy onemocnění přenášené zvířaty, kdy člověk se nejčastěji nakazí slinou nakaženého zvířete při těsném kontaktu jako je kousnutí nebo škrábnutí, ale vzácně jsou možné i jiné způsoby přenosu. Přenašeči jsou pouze teplokrevná zvířata, téměř výlučně savci, u ptáků je výskyt pouze vzácný. V České republice je nejvýznamnějším přenašečem liška, dále pak psi, kočky, netopýři či jezevci, v jiných oblastech světa i skot, mývalové, kojoti nebo hyeny.

Vzteklina je smrtelná téměř ve stech procentech případů, pokud není ihned po nakažení podáno očkování a imunoglobuliny.

Virus vztekliny, takzvaný lyssavirus, se po vniknutí do těla (nejčastěji kousnutím) dostává do centrálního nervového systému, tedy mozku, po proniknutí svalem podél periferních nervů, takzvaným axonálním transportem. Vzdálenost postižené oblasti od mozku určuje inkubační dobu, která je většinou okolo několika týdnů až měsíců, ve výjimečných případech může jít až o rok či dva. Po dosažení mozku dochází k propuknutí těžkých symptomů, obraz nemoci je velice dramatický a již prakticky není možnost léčby. Pacient bohužel do několika dnů umírá.

Rizikové faktory

Rizikovými faktory onemocnění vzteklinou je samozřejmě vystavování se nakaženým zvířatům. O něco více zřejmě budou rizikoví lidé se zaměstnáním, ve kterém s takovými zvířaty přicházejí častěji do styku. V našem prostředí a dalších vyspělých oblastech světa je nejvyšší možnost nákazy především od volně žijících zvířat, zatímco v chudších oblastech Afriky, Asie a místy i Jižní Ameriky stále převažuje nákaza od domestikovaných zvířat, ať už jde o typické psy či o hospodářská zvířata jako je skot. Stále tam totiž není dostatečná proočkovanost zvířectva. Většina nakažených jsou tam děti.

Prevence vztekliny

Celosvětovou prevencí by mělo být plošné očkování především psů a jiných domácích zvířat, ale i divoce žijících zvířat jako jsou lišky u nás či mývalové v USA. Ve vyspělých zemích je již očkování zavedeno, nicméně v méně rozvinutých zemích, kde na něj často stále nejsou odpovídající prostředky, zůstává vzteklina stále závažným problémem. Prevencí již po nakažení je samozřejmě urychlené vyhledání lékaře a podání očkování a imunoglobulinů, které velice spolehlivě zabrání rozvinutí jakýchkoli příznaků a tím i zachrání život nakaženého.

Příznaky a projevy vztekliny

Po uplynutí různě dlouhé inkubační doby dochází nejprve k nespecifickým projevům podobným projevům u běžné chřipky. Sem patří především bolest hlavy, zvýšená únavnost, zvýšená teplota, nechuť k jídlu až nevolnost či bolesti svalů. Zároveň je přítomno i brnění či škubání v oblasti rány, místa vstupu.

Problémy se postupně stupňují a zanedlouho dojde k propuknutí závažných a charakteristických příznaků souvisejících především s nervovou soustavou.

Tyto příznaky již rozvinuté choroby jsou velice rozmanité. Přítomna je akutní silná bolest hlavy, zvýšení dráždivosti, agresivní pohyby, částečné ochrnutí různých částí těla, které může odeznívat a opět se vracet, či svalové křeče nebo záchvaty podobné epileptickým. Rozvíjí se i změny duševní a objevují bizarní a nenormální myšlenky, nekontrolovatelné vzrušení a rozrušení, záchvaty úzkosti a depresí. Pacient má problémy se spánkem až se dostává do stádia, kdy je naprosto neschopen spát, je zmatený a dezorientovaný se záchvaty paranoie. Výjimkou nejsou ani nezvladatelné a neopodstatněné pocity strachu a extrémní přecitlivělost na ostré světlo, určité dotyky a zvuky, pacienta stíhají halucinace a postupně se dostává do deliria. Negativně ovlivněno je i svalstvo celého těla a především obličeje a očí, což způsobuje dvojité vidění či neschopnost mluvit. Postižení dýchacího svalstva je extrémně závažně, jelikož nepohyblivost bránice způsobuje dýchací obtíže až naprostou nemožnost dýchaní.

Typický obraz pacienta se vzteklinou zahrnuje „pěnu u úst“- ta je dána velice zvýšenou tvorbou slz a slin. Zároveň ztrácí schopnost mluvit a polykat, tento komplex je typický pro pozdní stádia onemocnění. V jeho důsledku je u postižených rozvinuta hydrofobie, teda panický strach z vody. Kvůli ochrnutí svalstva hrdla a čelisti postižený nemůže polykat a při pohledu na vodu, kterou nemůže uhasit svou postupně sílící žízeň, často dostává záchvaty paniky. Střídají se období mánie a letargie vyúsťující až v kóma a následnou smrt. Ve většině případů je příčinou smrti již zmíněná dechová nedostatečnost.

Na světě je známa jen hrstka případů lidí, kteří přežili i přes rozvinutí příznaků, většina z nich však utrpěla nevratné poškození mozku. Pouze dva případy mladých lidí a dětí se uzdravily úplně.

Léčba vztekliny

Jak již bylo napsáno, rozvinutá vzteklina s projevujícími se příznaky je prakticky neléčitelná. Proto je třeba urychleně vyhledat lékařskou pomoc hned po kousnutí či škrábnutí neznámým zvířetem. V nemocnici lékař typicky nejprve ránu vyčistí, vydezinfikuje, ošetří a přesvědčí se o tom, zda je postižený očkován proti tetanu. Další postup závisí na zvážení lékaře. Je těžké odhadnout, zda zvíře bylo nakaženo, proto lékař k očkování sáhne podle několika informací:

První je otázka, zda byl útok zvířete vyprovokovaný, či nevyprovokovaný. Nevyprovokovaný svědčí o zvýšené agresivitě zvířete a tudíž je nákaza pravděpodobnější. Dále jde o druh zvířete, jelikož ne všechna zvířata jsou schopna virus vztekliny přenášet. Dále, pokud se jedná o psa s dohledatelnými záznamy, se lékař přesvědčí o jeho očkovací historii. Pokud není možné vyloučit vzteklinu, je pacientovi podáno očkování.

Zároveň WHO vytvořila 3 kategorie kontaktu: první zahrnuje dotknutí se či krmení podezřelého zvířete, kdy kůže pacienta je nepostižená. Druhý představuje menší oděrky či škrábance bez krvácení, třetí, nejvážnější, je jedno nebo více kousnutí a větších oděrek a především napadení netopýrem. Pro druhou a třetí kategorii je určena vakcína, pro třetí kategorii a pro lidi s oslabeným imunitním systém se dávají vzteklinové protilátky, imunoglobuliny.

Očkování

Očkování proti vzteklině bylo objeveno roku 1885 Louisem Pasteurem a Émilem Rouxem. Původní vakcína měla základ v sušené nervové tkáni nakažených králíků. V současné době se používají moderní vakcíny se základem v diploidních buňkách. První dávka očkování se podává do deltového svalu co nejdříve po nakažení, další dávky následují třetí, sedmý a čtrnáctý den.

U nás se podává moderní očkovací materiál, zatímco starší, levnější, jehož základem je nervová tkáň, se používá v chudších oblastech světa, nicméně i ty jsou postupně nahrazovány.

V současné době se zkoumají další možnosti léčby, jako je užívání anestetika ketaminu pro zmírnění aktivity lyssaviru nebo ovlivnění hematoencefalické bariéry (to je bariéra mezi nervovou tkání a cévami). Tato bariéra nedovoluje buňkám imunitního systému prostoupit do místa postiženého virem, proto se otevření této bariéry zdá být jednou z možností léčby již propuknutého onemocnění.

Specifickým způsobem léčby uvedeným teprve v roce 2005 je tzv. Milwaukee protokol, kdy lékaři uvedli mladou nakaženou neočkovanou pacientku s počátečními projevy nemoci do kómatu s podáváním několika léků, aby ušetřili mozek, zatímco se imunitní systém vypořádával s virem. Tento způsob léčby byl prozatím úspěšný pouze v jednom dalším případě, oba vyléčení byli velmi mladí, u starších pacientů přesto došlo k smrti.

Co mohu udělat sám

Nejjednodušší pomoc je především vyhýbat se podezřelým zvířatům. Ne vždy je možné odhadnout nebezpečnost zvířete, nicméně je pravdou, že nakažené zvíře se chová často nestandardně, může být buď vysoce agresivní nebo naopak přítulné, často má také pěnu u tlamy. Při setkání se s volně žijícím zvířetem je dobré nijak ho nedráždit a zdaleka se mu vyhnout. Nebezpečí hrozí hlavě dětem, které často chtějí neznámá zvířata nakrmit nebo pohladit, proto by je rodiče měli kontrolovat a hlídat.

Zvýšené opatrnost je u nás nutná hlavně v období března a dubna, kdy nákaza virem vrcholí.

Pokud již došlo ke kousnutí, je dobré ránu omývat mýdlovou vodou po dobu až deseti minut, možné je na ránu nanést i alkohol či jodovou tinkturu a překrýt ji čistým sterilním obvazem. Nezbytné je nečekat a ihned zavolat lékaře a dojít na nejbližší pohotovost, protože každý s podezřením na vzteklinu musí být ošetřen v nemocnici. Vhodné je také nějakým způsobem zajistit, aby zvíře bylo odchyceno a vyšetřeno veterinářem, aby bylo zjištěno, zda je zvíře infikováno, a zároveň aby byla monitorována situace ohledně vztekliny v dané oblasti. Pokud známe vlastníka zvířete, je třeba vyžádat jeho jméno a adresu a vyžádat si dokumenty zvířete, jeho záznamy a především očkovací průkaz. Další postup už je v rukou lékaře, vzteklina je naprosto nezvladatelná vlastními silami.

Komplikace nemoci

Téměř jistou komplikací nemoci je bohužel i přes probíhající výzkum zkoumající možnosti léčby stále smrt. U těch několika přeživších bylo následkem nemoci těžké poškození mozku. Je třeba tedy vzteklinu nepodceňovat a přijmout co nejdříve všechna nutná opatření, aby nemoc vůbec nepropukla. Dále jsou možné klasické komplikace po podání vakcíny, které jsou podobné komplikacím po podání obyčejného očkování proti chřipce, jsou tedy dosti nezávažné a zahrnují pouze problémy jako bolest či zarudnutí v místě vpichu, v nejhorším případě alergická reakce, která je ale snadno zvládnutelná.

Zdroj: www.vitalion.cz

Poruchy erekce, impotence

• Vytisknout
• E-mail

Popis impotence

Impotence, označována také jako erektilní dysfunkce, je charakterizována dlouhotrvajícími obtížemi s dosáhnutím a udržením erekce a to při padesáti až sedmdesáti pěti procentech pokusů o sexuální styk.

Jedná se o nejčastější poruchu sexuálních funkcí. Důkazem může být až jedna polovina mužské populace nad čtyřicet let, která určitými stupni impotence trpí.

Tento problém nemá nic společného s mužskou neplodností (sterilitou) ani nezabraňuje či nesnižuje schopnost naplno prožít orgasmus. Poněvadž toto onemocnění postihuje pouze proces erekce, je velice problematické se do těchto dvou již zmíněných stádií vůbec dostat.

Rizikové faktory impotence

Jedním z rizikových faktorů může být věk. Se stářím přichází mnoho problémů a ani potíže s dosáhnutím erekce nejsou výjimkou. Dle statistik se každý druhý muž, starší čtyřiceti let, setkal alespoň jednou s těmito potížemi. To však neznamená, že se čtyřicítkou končí váš sexuální život. Při zdravém životním stylu se můžete problémům s erekcí úplně vyhnout.

Špatná životospráva s sebou přináší časté komplikace, mezi které můžeme zařadit i impotenci. Nedostatek fyzické aktivity a naopak vystavování se psychickému nátlaku a stresovým vlivům je častým problémem dnešní doby.

Pití alkoholu sice může nabudit sexuální touhu, ale požívání alkoholu v nadměrném množství markantně snižuje sexuální výkonnost. Jak známo, alkohol celkově organismus utlumuje a to se právě může odrazit i v sexuálních výkonech. Opilý muž není zpravidla schopen jakékoliv sexuální činnosti. To dokládá i polovina alkoholiků, která trpí erektilní dysfunkcí.

Kouření patří mezi nejrizikovější faktory mnoha nemocí, impotenci nevyjímaje. Užívání tabákových výrobků negativně ovlivňuje a poškozuje zejména mladé kuřáky. Podle posledních studií je dokázáno, že kuřáci mají mnohem nižší obsah testosteronu (mužský pohlavní hormon, který má dopad i na erekci) v krvi než nekuřáci.

Únava je dalším rizikem, které přináší problémy s dosáhnutím a udržením erekce. Mnozí muži jsou z práce tak psychicky a fyzicky „vyšťavení“, že už v sobě nenajdou ani špetku sexuální energie a elánu.

Impotence může být důsledkem všelijakých psychických problémů. Jednotlivé neúspěchy vyúsťují v další a další selhání, muž začíná trpět panickým strachem a nejistotou ze selhávající sexuální aktivity a z nedostatečného uspokojení své partnerky. Tyto problémy mohou sklouznout až k depresím.

Problémy s erekcí však mohou být projevem chorob, které postihují cévy, jako např. cukrovka, ateroskleróza nebo vysoký krevní tlak.

Studie prokázaly, že až jednu čtvrtinu případů impotence způsobuje negativní vliv léků. Po vysazení těchto léků je naštěstí schopnost dosáhnout a udržet erekci opět obnovena. Tyto negativní účinky byly prokázány v celé řadě medikamentů. Do této skupiny můžeme zařadit léky na vysoký krevní tlak (např. diuretika, betablokátory atd.), léky na žaludeční vředy, chemoterapeutika (léky používané při léčbě nádorů), antidepresiva (předepisované při depresích a úzkostných stavech). Negativní účinky na erekci mohou mít i antihistaminika (užívané při léčbě alergií), antimykotika (pro léčbu plísní) nebo spasmolytika (užívané při léčbě žlučníkových a ledvinových kolik).

Poruchy erekce mohou být zapříčiněné také poraněním míchy a pánve, kdy dojde k porušení centra nebo nervů řídících erekci.

Následky s sebou můžou nést také psychická traumata, které si muž prožil v dětství. Každé dítě, které bylo jakkoliv sexuálně zneužíváno mívá v dospělosti obecně potíže s navázáním kontaktů, udržením partnerských vztahů či prožíváním sexuálního aktu.

Prevence impotence

Před impotencí se můžeme chránit zejména zdravým životním stylem, pestrou stravou, pravidelnými fyzickými aktivitami, omezením psychické námahy, vyvarováním se kouření a pití alkoholu v nadměrném množství.

Příznaky a projevy impotence

Erekce je sexuální reflex, který je způsobený stimulací erotogenních zón či smyslovými vjemy a představami, což zapříčiní pohlavní vzrušení. Penis je kopulační orgán skládající se z močové trubice a ze třech erektilních (topořivých) těles, které obsahují mnohé drobné tepny přivádějící krev do těla penisu a žilní pleteň odvádějící krev zpět do organismu.

Právě erotickou stimulací dochází k rozšíření tepen a tím tak k plnění penisu krví a zároveň k zamezení odtoku žilní krve. Tím se v těle penisu neustále zvyšuje krevní tlak, který má za následek zvětšení a ztopoření penisu, erekci.

Pokud dojde k jakýmkoli komplikacím, krev není v dostatečné míře nahnána do tepének penisu a tím se nedosáhne optimálního tlaku, který vede ke ztopoření penisu.

Problémy s erekcí nepředstavují nic neobvyklého a výjimečného. Občasné poruchy erekce jsou zapříčiněné spíše trémou, nejistotou a strachem. Komplikace se ztopořením penisu jsou převážně přechodné, pokud se ale problémy opakují po delší čas a při většině pohlavních aktech, může se jednat o příznak jiné choroby a je na místě počítat s návštěvou lékaře.

Impotenci můžeme rozdělit do dvou kategorií. Tu první označíme jako psychickou impotenci a druhou jako impotenci cévní.

Psychická impotence je způsobena závažnou životní situací, která se odehrála již dříve nebo v nedávné době. V tomto případě je muž schopen erekce jen v určité situaci (např. erekce ve spánku), zatímco za jiných podmínek pravidelně selhává.

Kdežto cévní impotence se rozvíjí postupně a je zapříčiněna špatnou funkcí cév a nedostatečným prokrvením v oblasti penisu.

Problémy s dosáhnutím a udržením erekce mohou souviset i se dvěma následujícími chorobami.

Peyronieova nemoc je charakterizována nahromaděním zjizevnatělé vazivové tkáně v těle penisu, jenž vede k deformaci pohlavního údu. Tato kumulace zjizevnatělého vaziva je pravděpodobně zapříčiněna buď poraněním penisu anebo vznikem zánětu nejasného původu.

Další onemocnění se nazývá priapismus. Jedná se naopak o dlouhodobé a bolestivé ztopoření penisu, které vzniká spontánně a není způsobené jakoukoliv sexuální stimulací. Tento stav je důsledkem chronicky relaxované (uvolněné) hladké svaloviny penisu, při čemž dochází k nepřetržitému toku krve do těla penisu s nemožností jejího návratu zpět do organismu. Tento problém je nutné řešit s urologem, který může pacientovi pomoci aplikací injekce s relaxační látkou do penisu.

Léčba impotence

Pokud na sobě pozorujete známky impotence, neostýchejte se a obraťte se na svého praktického lékaře. Ten se bude zajímat o váš celkový zdravotní stav, bude vyžadovat informace o vašich dřívějších či nedávných zdravotních potížích a o lécích, které užíváte. Nerozpakujte se pokud se lékař bude vyptávat i na vaše případné psychické problémy, protože i ty mohou souviset s poruchou erekce. Řeč může dojít i na popis vašeho sexuálního života a v některých případech může dojít i na pohovor s vaší partnerkou.

Součástí vyšetření bude také prohlédnutí pohlavních orgánů a vyšetření konečníku (resp. vyšetření prostaty per rectum). Lékař se též bude zajímat o další příznaky, které by, stejně jako impotence, mohly být známkou jiných onemocnění, např. cukrovka, ateroskleróza nebo vysoký krevní tlak.

Musíte se také podrobit odběru krve. Tímto vyšetřením lékař zkontroluje hladinu testosteronu (mužského pohlavního hormonu) a prolaktinu. Hodnoty těchto látek, které se liší od normálu, mohou poukázat na špatnou funkci žláz s vnitřní sekrecí.

U odborníka se pacient může setkat se speciálními vyšetřeními, mezi které patří například tzv. pásková zkouška, anglicky snap-gauge. Jedná se o jednoduchý a bezbolestný test, kterým se zjišťuje, zda je pacient schopen noční erekce. Před spaním si pacient kolem těla penisu připevní papírové proužky. Pokud se po probuzení ukáže, že se některé proužky přetrhly (díky erekci), jde o důkaz, že pacient je schopen erekce a příčiny jeho problémů jsou nejspíše psychického původu.

Mezi další vyšetření můžeme zahrnout tzv. index penis-paže. Touto metodou je srovnáván tlak krve v těle penisu a tlak krve snímaný na paži. Rozdíly mezi tlaky pomohou lékaři určit, zda dochází k dostatečnému krevnímu zásobení penisu.

Dalším testem, kterému může být pacient podroben, je tzv. dynamická infúzní kavernózometrie a kavernózografie (DICC). Jedna se o poněkud komplikovanější vyšetření. Po podání léků je pacientovi vyvolána erekce. Poté se provede měření index penis-paže a krevní kapacita penisu, ultrazvukové vyšetření tepen penisu a pořídí se rentgenový snímek penisu ve ztopořeném stavu. Tato metoda se používá zejména u mladých mužů s poraněním pánve a penisu, u kterých se předpokládá, že příčina impotence je cévního původu.

Účinná může být také psychoterapie, která vám ukáže, jak se vyrovnat s krizovými situacemi, kdy sexuální selhávání s sebou přináší i obavy z dalšího neúspěchu, nejistotu a úzkost. Tato terapie vám pomůže se těchto pocitů zbavit, pokračovat dál v sexuálních praktikách a nalézt jakési racionální sexuální jednání.

Použití injekce je obzvláště oblíbenou metodou u pacientů postižených impotencí. Po aplikaci látky obsažené v injekci do těla penisu dojde k okamžitému ztopoření penisu. Tento stav trvá po dobu třiceti až devadesáti minut. Mějte však na paměti, že tato metoda přináší i určité kontraindikace.

Pokud je příčina erektilní dysfunkce cévního původu, lze tento stav léčit medikamenty podporujícími krevní zásobení penisu. Jestliže se ani po podání léků nedostaví zlepšení stavu, můžeme přistoupit k operaci, kdy se operují přímo cévy, které zásobují erektilní (topořivá) tělesa. Dochází k tzv. revaskularizaci.

Mezi nejradikálnější řešení patří chirurgická aplikace penisového implantátu. Ten se vyskytuje ve třech formách. Buď jako dvě pružné tyčky nebo pár samonafukovacích válců či jako trojdílná nafukovací protéza. Při tomto zákroku hrozí nebezpečí infekce.

Léků, které mohou pomoci při léčbě impotence, je nepřeberné množství, yohimbinem a papaverinem počínaje, Viagrou konče. Viagra se stala oblíbeným prostředkem proti impotenci zejména v nedávné době. Tento lék působí přímo na nervová zakončení penisu. Obsahuje dusíkaté látky, které způsobují vazodilataci (rozšíření cév) a tím tak stimulují erekci při sexuálním dráždění.

Tento medikament však může mít v kombinaci s jinými léky na organismus velice negativní dopad. Viagry by se měli vyvarovat zejména pacienti, kteří trpí srdečně-cévními chorobami a kteří užívají léky s obsahem nitrátů (např. Nitroglycerin, Nitro Mack). Kombinace Viagry a některých těchto léků může mít i smrtelné následky!

Jak si mohu pomoci sám

Aby muž předešel problémům s erekcí, ale i dalším onemocněním, je nezbytně nutné, aby dodržoval pravidelnou a zdravou životosprávu. Člověk by se měl naučit připravovat si pestrou stravu, vyšetřit si čas na fyzické aktivity, naopak omezit psychickou námahu a stresové situace, vyvarovat se kouření a pití nadměrného množství alkoholu.

Je také na místě, přizpůsobit váš sexuální život. Jestliže vaše obtíže s erekcí stále přetrvávají, ale chcete uspokojit svou partnerku, zkuste váš vztah zpestřit různými nekoitálními praktikami, např. orálním sexem, masturbací.

Komplikace impotence

Nemoc a zdravotní vztah může kupodivu zkomplikovat vaše partnerka, která nemá pro vaše obtíže dostatečné pochopení. Buď se trápí tím, že pro vás není dost atraktivní a že po ní jak se patří netoužíte. Nebo naopak vidí příčinu v tom, že už jste si našel jiný objekt zájmu a že za vším stojí nevěra. Anebo vaše problémy chápe, ale neví si rady, jak vám s nimi pomoci. Základem všeho je komunikace. Racionálně si se svou partnerkou promluvte o vašich komplikacích, popřípadě navštivte společně odborníka.

Zdroj: www.vitalion.cz