Alternativní a celostní medicína

Obezita

Popis obezity

Obezita je civilizační onemocnění, při němž dochází k nahromadění tukových zásob v organismu.

Jedná se o individuální poruchu řízení energetiky organismu, která se v poslední době epidemicky rozšířila mezi všechny skupiny obyvatelstva, bez ohledu na věk, či sociální úroveň. V České republice dle novodobých průzkumů trpí nadváhou 73% mužů a 57% žen, z toho obezitou 24% mužů a 26% žen.

Velký vliv na tělesnou hmotnost má nastavení klidového metabolismu. Ten je nastaven na určitou klidovou energetickou hladinu výdeje. Rizikovým pro vznik nadváhy je přehnaná úspornost organismu, který vydává málo energie, jíž uloží do svých zásob.

Svůj podíl na nastavení bazálního metabolismu mají genetické predispozice, věk, pohlaví, hormonální změny a další.

Obezita se dá snadno diagnostikovat dle ukazatele BMI (body mass index), který snadno vypočítáme dle vzorce: hmotnost (kg)/ výška (cm)2. Hodnocení vypadá asi takto:

Podvýživa ..........BMI pod 19

Normální váha .......BMI 20-25

Lehká otylost .......BMI 25-30

Výrazná otylost......BMI 30-40

Morbidní otylost.....BMI nad 40

Tento test však není vhodný pro sportovce a osoby s výraznou svalovou hmotou, neboť nerozlišuje poměr tuků, svalů a kostí na celkové tělesné hmotnosti.

Rizikové faktory obezity

Většina lidí si myslí, že obézní lidé si za svoji nadváhu mohou vždy sami. Setkat se ale můžeme i s dědičnými faktory. Tito lidé trpí narušenými biochemickými procesy v organismu, vzniklými narušením jednoho z genů, kterých je asi 30. Proto se můžeme setkat s obezitou, i když energetický přísun v potravě je velice nízký. Odhaduje se však, že z celkové hmotnosti ovlivňují geny maximálně 40% absolutní váhy jedince. To znamená, že nic není ztraceno, jen mají tito lidé proces hubnutí těžší než jedinci zdraví.

Dalším faktorem je nadbytek stravy, na kterou není náš organismus zcela naprogramován. Tělo si totiž nadbytečné zásoby ukládá na tzv. horší časy. Velice významným pro rozvoj obezity je nepoměr mezi energetickým příjmem a výdejem. Největší riziko je ukryto především v tucích. Ty obsahují více než dvojnásobné množství energetických zásob než cukry a bílkoviny.

Ruku v ruce s nadbytkem potravy jde snížení energetického výdeje. Nedostatek pohybové aktivity a sedavý způsob života je stinnou stránkou ekonomického pokroku. Rozvoj strojní výroby, automobilek a počítačů omezil lidskou pohybovou aktivitu na minimum.

Hektická pracovní doba, domácí práce a všudypřítomný stres jsou psychicky tak náročné, že lidé místo sportu vyhledávají méně náročné aktivity, jako je sledování televizních pořadů, surfování po internetu aj. To způsobuje ochabnutí svaloviny a přibývání podkožního tuku. Tím se snižuje fyzická kondice a výkon, zvyšuje se únava a objevují se bolesti zad z nesprávného držení těla.

Kromě toho však existují i jiné vlivy, které napomáhají vzniku obezity. Jsou to například vlivy hormonální, způsobené sníženou funkcí štítné žlázy nebo zvýšeným vyplavováním hormonů kůry nadledvinek.

Dalším rizikem je užívání některých skupin léčiv. Chuť k jídlu zvyšují např. antidepresiva, psychofarmaka a různé druhy hormonální léčby.

A nesmíme zapomenout na nejrůznější psychogenní faktory, jakými jsou například deprese, frustrace, stres, osamělost, aj.

Prevence obezity

Prevence obezity spočívá v úpravě životního stylu. Potraviny, které člověk denně konzumuje, by měly obsahovat všechny živiny v rozumném množství.

Doporučuje se konzumovat jídlo v malém množství, ale v častějších intervalech. Vhodné jsou celozrnné výrobky, ovoce, zelenina, bílé maso, nízkotučné mléčné výrobky a jiné.

Spalování živin urychlí jedině pohyb. Choďte, hýbejte se, cvičte a omezte aktivity, při nichž dlouho sedíte například u počítače nebo televize. Z počátku je výborná chůze, minimálně 30 minut 3× v týdnu s postupným prodlužováním.

Výrazný efekt v hubnutí má také odstranění stresu.

Příznaky a projevy obezity

Na rozdíl od jiných onemocnění poznáte obézního člověka na první pohled. Zavalitá postava a těžkosti s pohybem jsou velice osobitými příznaky. Kromě indexu BMI je vhodné změřit také obvod pasu. U mužů se doporučuje redukce hmotnosti při obvodu nad 102 cm a u žen nad 88 cm.

Bohužel tvrzení, že obezita je jen kosmetický problém, není zcela pravdivé, neboť toto onemocnění nesouvisí pouze se změnou tělesných proporcí, ale i s řadou dalších komplikací.

Léčba obezity

1) Složení stravy

Je velice důležité omezit nadměrný energetický příjem, omezujeme především živočišné tuky a potraviny s vysokým obsahem jednoduchých cukrů. Ty jsou obsaženy například ve slazených nápojích, cukrovinkách a při nadměrném slazení.

Naopak by se měl zvýšit příjem vlákniny, která je obsažena v ovoci a zelenině.

Denně by měl člověk konzumovat malé porce jídla v poměrně častých časových intervalech (8-10× denně). Důležité je nepociťovat hlad a nedodržovat žádné drastické diety a hladovky. Ty jsou totiž příčinou jojo efektu. Po tomto nefyziologickém zásahu do metabolismu člověka se organismus adaptuje na jiný ekonomický režim a všechny přijaté živiny začne o to víc ukládat do svých tukových zásob.

Důležité je také omezit množství soli a sladkostí.

2) Pitný režim

Tento způsob léčby se zaměřuje jak na dostatečný příjem tekutin, tak na zdroji tekutin.

Za nevhodné jsou považovány energetické nápoje, a minerální vody s kysličníkem uhličitým.

Doporučuje se pít čaje a neperlivé vody.

Velice zrádným v boji s obezitou je také alkohol. Ten obsahuje velké množství kalorií a poškozuje játra, což vede k rychlejšímu ukládání tuků do tukových rezerv, a je také odpovědný za vznik aterosklerózy.

3) Pohybový režim

Tento faktor je velice důležitý pro ovlivnění jakýchkoliv metabolických změn, tedy i v procesu hubnutí. Preferuje se cvičení vytrvalostního charakteru, např. chůze, jízda na kole nebo rotopedu nebo plavání nejlépe každý den.

4) Stres

Člověk je od přírody připraven ve stresových situacích buď zaútočit, nebo utéct. Krev se v takovém okamžiku nahrne přednostně do svalů, takže člověk přestane vstřebávat živiny a organismus je připravený na boj nebo útěk.

Člověk se však ještě na 21. století úplně neadaptoval. Význam stresu je v dnešní době spíše psychického ražení, ale naše tělo na něj reaguje úplně stejně, jako v dobách dávno minulých. My se však musíme ovládat, dusit vztek a zachovat klid, což vede k nastřádání stresu. Pokud nezačneme stres účinně odbourávat, nejlépe pohybem, může vést nejen k obezitě, ale i k mnoha komplikacím, např. zvýšení krevního tlaku, nespavosti, trávicím obtížím a jiným onemocněním. V mnoha případech je proto nutné změnit zaměstnání a najít si čas pro sebe a své koníčky, které nás účinně odreagují od denní reality.

Komplikace obezity

Obezita je nebezpečné onemocnění především z důvodu komplikací, které ji provází. Velice častá jsou kardiovaskulární onemocnění (postihují srdce a oběhovou soustavu). Je to většinou vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční (např. infarkt myokardu, angína pectoris) a aterosklerotické změny cév, které mohou vést například k mozkové příhodě.

Dále se u obézních lidí setkáme daleko častěji s metabolickými onemocněními, především s cukrovkou 2. typu (diabetes mellitus), zvýšeným cholesterolem v krvi a mnohdy i dnou.

Vysokým zdravotním rizikem pro lidi s vysokou nadváhou je také větší náchylnost k nádorovým onemocněním. Jedná se především o rakovinu tlustého střeva, prsu, ledvin, děložní sliznice, prostaty, plic a dalších orgánů.

Obezita je velkou zátěží pro kosti a klouby celého těla. To vede ke špatnému držení těla, nadměrnému opotřebení kloubů, snížení pohyblivosti a zánětům kloubů.

Většina lidí trpících nadváhou má velice nízké sebevědomí. Nevěří si, trpí depresemi a mají nejrůznější psychické problémy. Ty však opět řeší zvýšeným přísunem potravy.

Dalšími komplikacemi mohou být dýchací problémy, kožní problémy, neplodnost, gynekologická onemocnění a onemocnění trávicího traktu.

Všechny komplikace obezity jsou poměrně závažné a nelze je brát na lehkou váhu. Většina z nich může vést dokonce až k předčasným úmrtím. Pokud je však léčba úspěšná a podaří se snížit hmotnost, začnou zdravotní komplikace ustupovat také.

Zdroj: www.vitalion.cz

Nosní polypy

Popis nosních polypů

Nosní polypy vznikají vychlípnutím sliznice vedlejších nosních dutin do nosní dutiny. Nezasvěcený člověk by toto onemocnění mohl označit za takřka kosmetickou vadu, nemocné však umí nepříjemně potrápit. Polypy ucpávají nosní průduchy, nemocní tedy obvykle nemohou (nebo jen s obtížemi) dýchat nosem. A představte si, že neustále musíte dýchat ústy..

Jednak je vyřazena důležitá funkce nosu – čištění, ohřátí a zvlhčení přijímaného vzduchu, z čehož plyne zvýšené riziko onemocnění dolních cest dýchacích a jednak je tato porucha nepříjemná sociálně. Chodit neustále s pootevřenou pusou – pacient si nepřipadá zrovna nejdůstojněji. Nepříjemná jsou také probuzení s vyschlými ústy.

Na této nemoci jsou velmi nepříjemné ještě další faktory. Ku příkladu není známa příčina onemocnění, nelze jí tedy účinně předcházet. Dalším problémem, který výrazně ubírá na psychice pacientů, je fakt, že i po operačním odstranění nosních polypů, se tento problém může (a často se tak stává) vrátit. Často po několikerém navrácení polypů, jsou pacienti tak zoufalí, že lékařskou péči vzdávají a vyhledávají možnosti alternativní léčby.

Rizikové faktory nosních polypů

Ačkoli není známa přesná příčina onemocnění, dává se vznik nosních polypů do souvislosti s chronickým zánětem nosní sliznice, (chronické, alergické rýmy), s astmatem, u malých dětí může být příčinou dokonce cystická fibróza, či ciliární diskineze (nepohyblivost řasinek), obojí jsou vážná onemocnění.
Objevení se polypů je někdy reakce organismu na některé léky (Aspirinu, Ibalginu..)

Prevence nosních polypů

Vzhledem k tomu, že není známa příčina onemocnění, je těžké mu předcházet. V souvislosti s možností vlivu chronických onemocnění horních cest dýchacích na rozvoj nosních polypů, je vhodné tyto záněty včas, účinně a dokonale léčit, aby sliznice nosu byla v co nejlepším stavu - co nejméně zatěžována a narušována zánětlivými procesy, poněvadž ke vzniku polypu bude jistě náchylnější sliznice, která už „něco zkusila“..

Příznaky a projevy nosních polypů

Nosní polypy se projevují zhoršenou nosní průchodností (pacientovi se špatně dýchá nosem). I když si je každý vědom možnosi dýchání ústy jako náhrady dýchání nosem, i tak vede u někoho znemožnění nosního dýchání k jakési nervozitě až panické hrůze z udušení.

Ucpání nosních cest se může chvílemi zhoršovat či zlepšovat – použitím různých nosních kapek. Vzhledem ke zhoršenému příjmu vzduchu, tedy i kyslíku, pacienti často trpí bolestmi hlavy. Někdy popisují pocit tlaku v obličeji. Dalším nepříjemným příznakem je částečné či úplné vyřazení čichu.

Pacienty trápí takřka permanentní rýma (vodnatá, později hnisavá – zelená..).

Polypy se obyčejně objevují na obou stranách nosní přepážky – v pravé i levé nosní dírce – často však nerovnoměrně. Typickým projevem onemocnění polypy je probouzení kvůli nepříjemně vyschlým ústům – pacient se potřebuje napít.

Nepříjemným – i esteticky – projevem polypů je jejich vynoření z dutiny nosní nosními dírkami (toto se stává při pokročilých stádiích).

Léčba nosních polypů

Po diagnóze nosních polypů lékař obyčejně pacientovi předepíše nosní sprej s obsahem kortikoidů – zabere-li na polypy (to se stává zejména v případě menších polypů), lze tento sprej užívat i dlouhodobě, neboť při této lokální aplikaci se kortikoidy nedostávají do krve a nemohou tak plně rozvíjet své nežádoucí účinky (ukládání tuků, tvorba strií, růst chloupků, vznik žaludečních vředů..).

Pokud nosní sprej nezabere, přesune se léčba ke kortikoidům v tabletkách – ty lze užívat jen omezenou dobu.

A když zkrátka kortikoidy v žádné podobě na polypy nestačí, přechází se k chirurgickému odstranění polypů. Operace se provádí buď v místním znecitlivění nebo analgosedací či v celkové anestezii.

Operace v místním znecitlivění začíná aplikací znecitlivujícího spreje do nosu. Poté jsou pomocí různých „šikovných “ nástrojů odstraňovány polypy. Ježto polypy jsou původem odjinud – z vedlejších nosních dutin – a s těmi jsou spojeny stopkou, která také musí být odstraněna, mluví se někdy o vytrhávání polypů, což poněkud naturalisticky, leč výstižně označuje děj, ke kterému dochází.
Výkon je krvavý, a ne zcela bezbolestný. Avšak pacienti se vesměs shodují, že úleva (často bohužel jen dočasná), kterou jim zákrok přinesl, za to stojí.

Při dalším způsobu provedení polypektomie (vyjmutí polypů) – analgosedaci - nedochází k celkové anestezii, nicméně znecitlivující prostředek již není aplikován místně, nýbrž do žíly. Pacient je tak v částečném vědomí. Nepociťuje tolik bolest, je schopný částečné spolupráce při operaci, je však „oblbý“ a zákrok si obyčejně nepamatuje.

Třetí možností je operace v celkové narkóze. K té se přistupuje zejména v případě, že je operace spojena ještě s jinou v této lokalitě (např. operací nosní přepážky..).

Doba hospitalizace je zhruba 5 dní.

Jak si mohu pomoci sám

Proti polypům pacient sám těžko něco zmůže. Důležitá je pooperační péče o nosní sliznice – je potřeba nos proplachovat (např. Vincentkou), aby z něj byly vyplaveny všechny krusty a krevní sraženiny.

Komplikace nosních polypů

Hlavní komplikací u léčených polypů je jejich opakované navracení.

U neléčených je komplikací více: Jednak mohou úplným zacpáním nosních průduchů ucpat i ústí vedlejších nosních dutin – z vedlejší nosní dutin tak nemůže být odváděn hlen, vzniká hnisavý zánět dutin. Ten často způsobuje úporné bolesti hlavy.

Přerostlé polypy mohou vyčnívat buď vpředu – z nosních dírek - či vzadu – přepadávat do krku.

Polypy mohou ničit i okolní kostěné struktury – mohou přetvořit tvar nosu či narušením očnice rozšířit zánět i do těchto míst.

Zdroj: www.vitalion.cz

Vyhledávání

Oblíbené články