Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis melanomu
Melonom je velmi nebezpečný typ rakoviny kůže, který vzniká v melanocytech, tedy kožních buňkách, které produkují kožní pigment.
Melanom je způsobem slunečními paprsky, tedy především jejich UVB složkou, které poškozují DNA melanocytů a ty se poté nekontrolovatelně množí a tvoří kožní nádor- melanom. Melanom se nejčastěji objevuje na kůži, ale může se vytvořit i na sliznici či v oku.
Nejtypičtěji se objevují na plochách těla, které vystavujeme slunečnímu záření jen nárazově. Může vzniknout jak normálně na bílé kůži, tak na podkladě mateřského znaménka. Melanom je značně nebezpečný kožní nádor, ale díky tomu, že je na povrchu kůže a že je barevný, ho můžeme snadno odhalit a včas zahájit léčbu.
Kvůli zlepšené finanční situaci a s rozvojem cestovního ruchu přibývá lidí ze střední Evropy postižených melanomem. Statistiky například říkají, že v České republice se výskyt melonomu za posledních třicet let zvýšil až čtyřikrát. Ženy a muži jsou postiženi stejnou měrou.
Rizikové faktory melanomu
Vznik melanomu je především způsobem nadměrným a nechráněným vystavováním na slunci. Vznik tomuto onemocnění dává zejména slunění se mezi 10. a 15. hodinou odpolední a nedostatečné používání krémů s UV filtry a nebo používání krémů s příliš nízkými filtry.
Uvádí se však také, že ani používání dostatečného množství vhodných opalovacích přípravku nás při dlouhém opalování neochrání před melanomem. Opalovací přípravky totiž jen uměle prodlužují dobu, kterou můžeme strávit na slunci bez toho, abychom se spálili. Nezabrání však zcela negativním účinkům ultrafialového záření na pigmentové buňky.
Obecně mají větší sklon k melanomu lidé se světlejší kůží a světlými nebo zrzavými vlasy ( kožní fototyp I a fototyp II) a také lidí s větším počtem mateřských znamének.
Větší sklon k tomuto typu kožního nádoru mají také lidé, kteří se v dětství nebo mládí rozsáhle nebo často na slunci spálili. Toto je velmi zásadní faktor, protože je dokázáno, že více než chronické opalování je nebezpečné pro vznik melonomu spálení, když je kůže nejcitlivější - tedy v prvních zhruba 18 letech života.
Větší riziko onemocnění melanomem mají lidé, u kterých někdo v rodině trpěl tímto kožním nádorem. A také ti, u kterých se melanom objevil již v minulosti. Ti mají až desetkrát větší šanci znovu melanom dostat, než ti, kteří jím ještě netrpěli. Občas se na vzniku melanomu podílí i oslabený imunitní systém člověka.
Prevence melanomu
Melanom je velmi nebezpečný nádor a proto nejlepší obranou proti němu je prevence. Snad nejdůležitějším preventivním opatřením je, aby rodiče dostatečně chránili své děti před slunečními paprsky. U malých dětí je vhodné děti vůbec nevystavovat slunečním paprskům a v případech, kdy je to nevyhnutelné, tak je nezbytné je chránit pokrývkou hlavy, oblečením a krémem s vysokým ochranným faktorem.
U dospělých i dětí platí, že by se neměli slunečním paprskům vůbec vystavovat mezi 10. a 15.hodinou, to je totiž doba, kdy na zemský povrch dopadá nejvíce UVB paprsků, které způsobují melanom. V tuto dobu je vhodné se pohybovat ve stínu stromů, slunečníku nebo vevnitř budov.
Ochranu proti škodlivým slunečním paprskům nám poskytne i vhodné oblečení a pokrývka hlavy. K dostání je dokonce oblečení se speciálními ochrannými filtry, které nepropouští UV záření. Na části těla, které nemáme přikryté oděvem, je nutné aplikovat krém s ochranným UV filtrem. Uvádí se, že i při pouhém každodenním procházením městem, je vhodné být natřen krémem s faktorem minimálně 15. Ochranný faktor uvádí, kolik ultrafialového záření se dostane do kůže po jeho použití. Například faktor 20 propustí do naší pokožky jen jednu dvacetinu slunečního záření, faktor 50 pak propustí jen jednu padesátinu paprsků atd.
Při prevenci melanomu je však důležitá nejen hodnota ochranného faktoru, ale i způsob aplikace ochranného krému. Obecně je známo, že přípravek bychom měli aplikovat alespoň dvacet minut před tím, než jdeme na slunce. Dále bychom měli aplikovat v dostatečné míře a na suchou a čistou pokožku, aby se mohl řádně vstřebat. Pokud vystavování na slunci střídáme s pobytem ve vodě, je nutné používat krémy, které jsou vodě odolné (water-resistant nebo water-proof), protože i vodou prochází značná část UV paprsků. Po vylezení z vody je nutné ochranný krém na suchou kůži aplikovat znova. A i když se nekoupeme, tak je vhodné vrstvu krému zhruba každé dvě až tři hodiny obnovovat, protože pocením a otíráním pokožky se z nás krém postupně smývá.
I když je známo, že pomocí slunečních paprsků si naše tělo vyrábí vitamín D, který je pro tělo nezbytný a že sluneční paprsky mají blahodárný vliv na lidskou psychiku, tak to neznamená, že bychom kvůli tomu měli ležet hodiny na slunci a riskovat tak nádor kůže. Lidské tělo je schopné si vitamin D vytvořit i přes malý povrch kůže za velmi krátkou dobu. Je také nutné podotknout, že i umělé záření je pro naši kůži velmi nebezpečné (podle některých zdrojů jsou dokonce ještě nebezpečnější). Proto bychom se měli vyhýbat soláriím či dalším podobným zářením.
Příznaky a projevy melanomu
Melanom může mí různé podoby. Může se šířit buď po povrchu nebo mírně do výšky. Pokud se začne tvořit na původní zdravé kůži, projevuje se nejprve jako barevná skvrna, která se pomalu zvětšuje.
Pokud se tvoří na základě mateřského znaménka, projevuje se změnou jeho barvy, tvaru nebo velikosti.
Rozlišujeme čtyři typy melanomu:
1.Povrchově se šířící melanom
Tato forma melanomu je nejrozšířenější (tvoří zhruba 65% všech melanomů). Roste nejdřív po povrchu, později začne prostupovat do hlubších vrstev pokožky. Tato forma vypadá jako hrbolek na tmavě hnědé až černé nepravidelné plošce.
2.Nodulární melanom
Podle statistik tato forma tvoří zhruba 20% všech melanomů. Je pro něj typické, že se od začátku projevuje jako vyvýšenina na kůži. To znamená, že nádor postupuje do větší hloubky kůže.
3.Lentigo maligna melanom
Tato forma melanomu se objevuje zejména u starších osob. Projevuje se jako plošky, na kterých se střídají světlejší a tmavší tóny hnědé.
4.Akrolentiginózní melanom
Tato forma vzniká především na vzdálenějších částech těla jako například na dlaních, chodidlech nebo pod nehty. Zpočátku tento druh melanomu můžeme zaměnit za bradavici, modřinu nebo mozol.
Léčba melanomu
Zkušený dermatolog rozezná melanom od nezhoubného znaménka pouhým pohledem, v některých případech je však potřeba použít specializované metody. Pro jednoznačné zjištění, zda se opravdu jedná o zhoubný nádor se používá metoda takzvané biopsie, kdy se pacientovi odstraní kousek postižené tkáně, kterou patolog mikroskopicky vyšetří.
Pokud se opravdu jedná o zhoubný nádor, lékař jej chirurgicky odstraní i s lymfatickými uzlinami v této oblasti. Jizva po vyjmutém melanomu je potom upravena plastickými chirurgy.
Pacient potom pravidelně (každých 3-6 měsíců) chodí na kontroly do takzvané melanomové ambulance po dobu 5 let. Na těchto kontrolách se zjistí, zda se nádor nevrátil a nebo se nezačal tvořit na jiném místě (lidé, kteří již jednou melanomem trpěli, mají větší šanci, že melanomem onemocní znovu).
Tyto prohlídky mají i psychosociální funkci. Mnoho pacientů s melanomem totiž trpí nadměrnými obavami a lékaři se při těchto prohlídkách snaží svým pacientům mnoho věcí objasnit a uklidnit je.
Jak si mohu pomoci sám
Měli bychom se naučit si sami pravidelně vyšetřovat svoji kůži. Můžeme tím včas rozpoznat rizikový útvar a předejít tak komplikovanému léčení pokročilého nádoru. Uvádí se, že bychom se měli prohlížet třikrát do roka a každé vyšetření nám zabere zhruba pět minut.
Nepotřebujete k tomu víc než zrcadlo, mále zrcátko a dobře osvětlenou místnost. Pokud na sobě objevíme, že se nám mateřské znaménko zvětšuje či mění tvar nebo barvu, nebo se nám na kůži objevila nová skvrna, neváhejte a okamžitě navštivte lékařskou pomoc. Jedná- li se totiž o maligní melanom, je nutné, aby ho lékař okamžitě odstranil.
U samovyšetřování se můžeme řídit následujícími body, které nám mohou alespoň orientačně říct, zda se jedná o zhoubný nádor či ne.
o Symetrie: pokud je znaménka naprosto kulaté, je velmi velká pravděpodobnost, že to není melanom
o Ohraničení: pokud je znaménko neostře ohraničené, je podezřelé
o Průměr: pokud je znaménko větší než půl cm a nebo u něj pozorujeme zvětšení, je pravděpodobně zhoubné
o Barva: pokud je znaménko černé, anebo má více barev, je podezřelé
o Povrch: pokud na znaménku pozorujete drobné hrbolky, může se jednat o zhoubný nádor
Komplikace melanomu
Pokud byl melanom odhalen až v pozdějším stádiu, kdy už se rozšířil do ostatních částí těla, je léčba velmi komplikovaná. Proto je velmi důležité všechny podezřelé skvrny na kůži zkoumat. A v popřípadě, že máme jen malé podezření na melanom, navštivte lékaře. V brzkém stádiu je totiž melanom zcela léčitelný
Zdroj: www.vitalion.cz
Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis rakoviny ústní dutiny
Rakovina úst tvoří v laické veřejnosti souhrnný pojem, do něhož lze zařadit několik zhoubných nádorů týkající se této lokality. Patří sem rakovina dutiny ústní (čili rakovina úst v užším slova smyslu), rakovina jazyka, mandlí a slinných žláz.
Lékaři do této oblasti zahrnují většinou i rakovinu hltanu (nosohltanu a orofaryngu), nosu, vedlejších nosních dutin a hrtanu. To už bychom se ale mezi laiky pohybovali spíše na úrovni rakoviny krku, proto se budeme v následujícím textu věnovat problematice partií úst, nikoliv nosu nebo hrtanu.
Tyto nádory zaujímají všeobecně mezi rakovinami poměrně nízké procento (5%) a vyskytují se především u mužů po 40. roce s maximem kolem 60. roku věku v poměru 6:1 oproti ženám (ačkoliv v jiných zemích je tento poměr ještě mnohem vyšší, na druhou stranu u nás dnes přibývá nádorů mandlí u žen).Mají k sobě velmi blízko nejen svou lokalizací, ale i svou etiologií (původem, mechanismem vzniku), se kterou je spjatá řada rizikových faktorů.
Rizikové faktory a prevence rakoviny ústní dutiny
Vzhledem k tomu, že tyto nádory se vyskytují především u mužů kuřáků a alkoholiků, jsou tedy rizikové faktory docela zřejmé (neplatí to pro rakovinu slinných žláz, kde se neprokázal vliv dietních návyků ani souvislost s kouřením). Můžeme to pokládat za výhodu, protože u jiných rakovin leckdy neznáme činitele, kteří se na jejím vzniku podílejí a nemůžeme tudíž najít vhodnou prevenci.
Nejvýznamnějšími rizikovými faktory – karcinogeny - je tedy kouření a pití koncentrovaných alkoholických nápojů. Při společném působení se jejich účinek vzájemně umocňuje. Relativní riziko se zvyšuje u alkoholiků 2× – 6×, u silných kuřáků 5× – 25× v závislosti na počtu vykouřených cigaret (vykouření 300 000 cigaret znamená téměř stoprocentní jistotu vzniku karcinomu, jedince by mohla zachránit pouze příznivá genetická predispozice). Je-li někdo současně silný kuřák i piják, účinek obou faktorů se umocní 15 až 40 násobně.
Cigarety obsahují až několik set kancerogenních látek (aromatické polycyklické uhlovodíky, kadmium, oxid uhelnatý, nitrosaminy a další). Kromě nich se na vzniku rakoviny podílí termický efekt vdechování cigaretového kouře, mechanické dráždění, změna pH a tzv. vazokonstrikce (stažení cév) navozená nikotinem. Škodlivé je i žvýkání tabáku (betelu).
Alkohol se metabolizuje v játrech pomocí různých enzymových systémů. Kancerogenní efekt má až první metabolit – acetaldehyd – vznikající působením alkoholdehydrogenázy (enzym). Když má někdo více aktivní tento enzym a méně aktivní acetaldehyddehydrogenázu (další enzym, který přeměňuje právě onen acetaldehyd), je potom více predisponován k hromadění acetaldehydu v těle. Tento efekt se uplatňuje například u většiny Asiatů, kteří se proto konzumaci alkoholu raději vyhýbají.
Převážná část nemocných tvoří z výše uvedených důvodů skupina s nízkým sociálně ekonomickým standardem, s nízkou úrovní hygienických návyků a s negativním vztahem k péči o vlastní zdraví, kde potom i možnosti včasné diagnostiky i vlastní léčby jsou značně omezené.
Prevencí je zjednodušeně řečeno nevykouřit 30 cigaret za den a nestát se alkoholikem. Co se týče ještě toho kouření, tak při dalším zvyšování počtu vykouřených cigaret za den se již riziko podstatněji nemění – tzn. zůstává stále vysoké a „jisté“, není tedy rozdíl, pokud vykouříte za den 35 nebo 45 cigaret.
Nejlepší prevencí je samozřejmě vůbec nekouřit. Chráníte tak svůj organismus nejen proti vzniku této rakoviny, ale proti vzniku celé řady dalších nemocí (nádory plic, prsu, jícnu, leukémie a mnoho dalších nádorových onemocnění, kardiovaskulární nemoci – např. infarkt myokardu, mrtvice a také respirační onemocnění jako je bronchitida nebo tuberkulóza). Ročně umírá na onemocnění způsobená kouřením jedna pětina ze 100 000 lidí.
Dalšími rizikovými faktory mohou být vlivy dědičnosti, profesionální expozice škodlivým látkám (polycyklické aromatické uhlovodíky, azbest, kyselina sírová aj.), výživa (škodlivé je v nadměrném množství máslo, živočišné tuky, zdravé jsou naopak ryby, zelenina a ovoce), šňupání tabáku (žvýkání již bylo zmíněno) a refluxní choroba jícnu.
Karcinom rtu
Rakovina rtu je jednou z nejčastějších rakovin v oblasti dutiny ústní. V 90% je postižen dolní ret a nejvíce se vyskytuje u mužů mezi 60. - 70. rokem věku. Poměr mezi postižením mužů a žen je 9:1. Predispozičním faktorem je zde kromě výše uvedených především chronická expozice slunečnímu záření. Vyskytuje se častěji u pracovníků pobývajících převážně venku. Mezi další rizikové faktory patří kouření dýmky.
Příznaky karcinomu rtu
Nejčastěji se objevuje nehojící se zduření dolního rtu, které může začít krvácet. Současně bývá v době diagnózy patrno i zduření krčních uzlin, neboť na nádor se přichází většinou pozdě a karcinom rtu se podobně jako ostatní karcinomy oblasti hlavy a krku šíří hlavně do lymfatických uzlin a netvoří vzdálené metastázy.
Vyšetření karcinomu rtu
Lékař vám především ret pozorně prohlédne a prohmatá vaše krční uzliny. Může vám udělat jejich CT, MR (magnetická rezonance) nebo ultrazvukové vyšetření. Pro histologické potvrzení nádoru je potřeba odběr vzorku – biopsie nebo aspirace, které vzhledem k snadno dostupné lokalizaci nejsou pro pacienta ani pro jeho lékaře náročné.
Uvedená vyšetření se vztahují i k ostatním nádorům orofaciální oblasti.
Léčba karcinomu rtu
V časných stádiích nádoru (2/3 rakoviny rtu se však diagnostikují ve stádiu pozdním) je možné operační řešení nebo ozařování. Výběr metody závisí na lokalizaci, věku nemocného a také na očekávaném kosmetickém výsledku. Mnohé chirurgické metody jsou totiž mutilující (poškozují pacientův vzhled). V tomto směru je výhodnější ozařování (radioterapie), ale i to má svá rizika, protože negativně působí na jícen a může zavinit poruchu polykání, v krajním případě s nutností zavedení vývodu přes stěnu břicha do žaludku, kterým se pak podává potrava (gastrostomie).
Prognóza nemocných je ale vcelku dobrá, lze dosáhnout vyléčení až v 90% u méně pokročilých nádorů.
Karcinom dutiny ústní
Ústní dutina obsahuje přední 2/3 jazyka, spodinu ústní, tvářové sliznice, zubní lůžka, tvrdé patro a oblast směrem dozadu za zuby moudrosti. Výskyt zhoubných nádorů v této lokalizaci se zvyšuje po 40. roce, s průměrem výskytu kolem 60. roku věku. Poměr mezi postižením mužů a žen je zde nižší – kolem 3:1.
Mezi hlavní faktory patří kouření, alkohol, nedostatečná ústní hygiena, dlouhodobé dráždění dutiny ústní vadným chrupem a žvýkání betelu.
Příznaky karcinomu dutiny ústní
V časných stádiích je karcinom dutiny ústní bohužel symptomatický (=bez příznaků). V dalším průběhu je nejčastější bolest, dále se mohou objevit polykací obtíže a ztížená mluva. U 40% nemocných jsou v době diagnózy postižené také lymfatické uzliny, mohou být zduřelé, čili zvětšené (na krku, pod dolní čelistí, pod ušima).
Léčba karcinomu dutiny ústní
Nádory jazyka stejně jako nádory tvářové sliznice i ostatní karcinomy dutiny ústní je možné řešit buď operačně nebo ozařováním. V pokročilých stádiích se využívá i jejich kombinace.
Pokud jsou postiženy i uzliny, současně se také vyoperují nebo ozáří, podle toho, jakou lékaři zvolili taktiku na primární nádor.
Podobně jako u karcinomu rtu i zde přináší jak chirurgická, tak ozařovací léčba své výhody a nevýhody.
Nezbytnou součástí léčby je také tišení bolesti, která bývá u rakoviny jazyka značně nepříjemná a zatěžující.
Průběh nemoci a šance na vyléčení jsou u rakoviny dutiny ústní o něco horší než u rakoviny rtu. Může za to i počáteční symptomatické stádium, kdy pacient nepřijde k lékaři, protože ještě nemá žádné potíže. V případě alkoholiků, kteří mohou být například bezdomovci, nepřivedou kolikrát k lékaři ani již začínající známky nemoci. Šance na vyléšení se pak značně snižují.
Karcinomu orofaryngu
Orofarynx je část hltanu (hltan = latinsky farynx), která je spojená s dutinou ústní. Tato lokalita představuje druhou nejčastější oblast výskytu zhoubných nádorů na krku (první místo má rakovina hrtanu). Poměr nemocných mužů a žen je 3:1. V dnešní době má výskyt vzrůstající tendenci a to především u žen. Nejčastěji jsou nemocní lidé kolem 50. – 60. roku.
Největší zlo je opět alkohol a kouření.
Příznaky karcinomu orofaryngu
Nemocní s nádorem orofaryngu jsou často v počátcích nemoci také bez výraznějších příznaků. Protože nejčastější lokalizací nádoru orofaryngu je oblast mandlí – tonzil, pacienti mívají pocity pálení a škrábání v krku. Rozpad nádoru vede brzy k silnému zápachu z úst.
Pacienti často trpí poruchou polykání (tzv. dysfagie – dys = špatný, fagie = polykání), které může být až bolestivé. Bolesti mnohou vystřelovat i do ucha. Už samotné váznutí sousta může být ale nepříjemné a způsobovat tak potíže s příjmem potravy.
Léčba karcinomu orofaryngu
Léčba karcinomu orofaryngu je především chirurgická (například odstranění krčních mandlí). V pokročilých stádiích se kombinuje i s jinými léčebnými modalitami – ozařováním nebo chemoterapií.
Karcinom slinných žláz
V ústní dutině jsou přítomny tři velké slinné žlázy – patrová (parotis), podjazyková a podčelistní – a také plno drobných slinných žlázek pod jazykem. Nádory v této oblasti jsou většinou benigní – mají „dobrou“ povahu, nejsou zhoubné (nejsou tedy karcinomy, o nichž je zde řeč), a nejvíc se jich týká právě parotis.
Benigní nádory se objevují zpravidla mezi 40. – 50. rokem. Průměrný věk při diagnóze zhoubného nádoru je 55 let, mohou se však vyskytnout v každém věku. Není zde rozdíl ve výskytu podle pohlaví, možná mírně převažují ženy.
Příznaky karcinomu slinných žláz
Rakovina slinných žláz se projevuje zduřením, které je dlouho nebolestivé. Většinou je se objeví jen na jedné straně, takže bývá nápadné a pacient si jej často sám nahmatá.
Může se také projevit obrnou sedmého hlavového nervu (lícní nerv) a z ní plynoucími příznaky – prvotním poklesnutím koutku a posléze převážením antagonistických svalů, které jej vyzdvihnou nahoru. Změněná může být i sekrece slin. Zvětšené jsou také lymfatické uzliny.
Benigní nádory rostou oproti karcinomu slinných žláz pomalu, jsou vždy nebolestivé a neprojeví se obrnou lícního nervu. Také nejsou tolik tuhé a neobjeví se žádné známky nádoru na přilehlé kůži.
Léčba karcinom slinných žláz
Základem léčby je chirurgický výkon. Rizikem může být však poškození právě onoho lícního nervu. U benigních nádorů není výkon zdaleka tak radikální, vyjme se pouze nádor, nikoliv i jeho okolní tkáň (tedy celá slinná žláza) jako tomu je u zhoubných nádorů (karcinomů).
U zhoubných nádorů nižšího stupně lze dosáhnout pomocí léčby až v 80% remise (u vysoce zhoubných to může být jen 30%), avšak karcinom slinných žláz je problematický tím, že může docházet k recidivám (návratu onemocnění) i v dostupu několika let. V současné době ale jejich výskyt poklesl a prognóza se zlepšila.
Zdroj: www.vitalion.cz
Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis nádorů ledvin
Pokud se budeme dívat na nádory ledvin v obecném měřítku, je třeba si je rozdělit na nádory benigní, jejichž povaha není agresivní, jsou většinou dobře operovatelné a nemají tendenci se agresivně rozrůstat do okolí nebo tvořit metastázy. Do této skupiny nádorů patří nádor, který se nazývá angiomyolipom (angio = cévy, myo = svalové buňky, lipom = nádor z tukové tkáně. Jak je již z názvu patrné, složení tohoto nádoru je pestré), který bývá často nacházen u pacientů s onemocněním tuberózní sklerózou.
Druhou skupinou jsou nádory maligní, které už mají většinou agresivní chování, mohou vytvářet metastázy, mohou se sami cévně zásobit a agresivně prorůstat do okolí, přičemž ničí tkáň, která jim stojí v cestě. Nejběžnějším maligním nádorem ledvin je karcinom. Pro vysvětlení tohoto pojmu. Karcinom bývá mylně považován za rakovinu jako takovou. Není tomu tak, protože karcinom je druh nádoru (stejně jako tumor, sarkom apod.), který se od ostatních liší tím, z jakých buněk vychází.
Základní stavební jednotkou ledvin je nefron. Nefron je možné si představit jako dlouhé potrubí, které má své specializované části a stáčí se různě ledvinou. Právě za tu speciální funkci jednotlivých částí nefronu mohou buňky, které vystýlají vnitřní část, tohoto „potrubí“. Ty buňky se jmenují epitelové a jejich hlavní schopností je roztřídit odpad, který je třeba z těla vyloučit močí (močovina, odpadní zplodiny metabolismu) a látky, které tělo potřebuje (voda, glukóza, bílkoviny).
Jakmile je tato jejich funkce porušena, ocitají se v moči látky, které v ní za normálních okolností být nesmějí, a to je signálem, že v ledvinách není něco v pořádku.
Abychom se vrátili ke karcinomu. Karcinom je nádor, který vychází právě z epitelových buněk a je to nejčastější druh všech nádorů – asi 80 %. V ledvinách se můžeme setkat s celkem třemi typy karcinomů – karcinom ledviny ze světlých buněk (Grawitzův nádor, adenokarcinom ledviny), papilárním renálním karcinomem a chromofobním renálním karcinomem. Dva poslední jmenované nejsou příliš běžné, z toho důvodu se jimi zabývat nebudeme.
Grawitzův nádor tvoří 70 – 80 % všech nádorů ledviny. Vytváří plné struktury, které napodobují strukturu žlázy, místy je možné najít lumen (otvor, který probíhá středem). Nádor je silně protkaný cévami, tudíž je dobře vyživovaný a funguje velmi dobře jako samostatná jednotka a zároveň tato vlastnost vysvětluje časný vznik metastáz, protože buňky nádoru se přímo dostávají do krevního proudu a jsou jím zanášeny na vzdálená místa, kde se usazují a vytvářejí metastatická ložiska nádoru. Výskyt Grawitzova karcinomu je nejčastěji mezi 40 – 60 lety života a je dvakrát častější u mužů než u žen.
Rizikové faktory nádorů ledvin
Rizikovými faktory pro vznik karcinomu ledviny jsou v první řadě kouření a genetická dispozice. Genetickými dispozicemi jsou míněné různé změny v lidském genomu (veškerá lidská genetická informace) nebo přítomnost dědičných chorob, které mohou s sebou nést riziko většího výskytu karcinomu ledvin, jako je tomu například u syndromu Von Hippel Lindau.
Zvýšený výskyt karcinomu je také pozorován u pacientů, kterým chronicky selhávají ledviny a jsou v dialyzačním léčení. Dále je pozorován větší výskyt u obézních pacientů, takže obezita je rozhodně brána jako rizikový faktor pro vznik karcinomu také.
Prevence nádorů ledvin
V případě, že se ve vaší rodině vyskytl karcinom ledvin, bylo by vhodné po čtyřicátém roce života navštívit lékaře a nechat si napsat kontrolní sonografické vyšetření ledvin. Problém karcinomu je nejčastěji v tom, že jakmile se objeví příznaky, je nádor natolik vyvinutý a často jsou přítomny vzdálené metastázy, že operace již nemusí být přínosem. Pokud je onemocnění zachyceno včas, je vcelku dobře řešitelné operací. Rozhodně k prevenci přispěje, když je člověk nekuřák a hlídá si svou váhu.
Příznaky a projevy nádorů ledvin
Příznaky nejsou nijak zásadní, právě v tom je karcinom ledvin velmi zrádný. Uvádí se jako přítomnost krve v moči (hematurie), případně bolest v bederní oblasti.
Obojí má bohužel svá úskalí. Hematurie je často mikroskopická, to znamená, že si jí člověk nemusí vůbec všimnout a většinou si jí opravdu ani nevšimne. Bolest v bederní oblasti je většinou, jedná-li se skutečně o karcinom ledvin, příznak až velmi pozdní, kdy už nádor má vzdálené metastázy na různých místech těla a kdy už je pomoc opravdu velice obtížná.
Častá je naopak chudokrevnost (anémie), ale aby ta byla ověřena, je třeba zhotovit krevní obraz. Taková malá pomůcka na odhalení, jestli člověk je chudokrevný – je dobré podívat se na sliznice dutiny ústní, případně na spojivku. Pokud jsou výrazně bledé, je zde pádné podezření, že množství červených krvinek není v normálu. S přesností se dá ale takový stav určit jen po řádném laboratorním vyšetření.
Když už jsme u krevního obrazu a náběrů krve. Může být přítomné vysoké množství vápníku v krvi. Nádor má totiž schopnost vzdáleně řídit hladinu vápníku v plazmě.
Jako obecně u každého nádorového onemocnění je často přítomný velký úbytek váhy (velkým úbytkem je míněna ztráta zhruba kolem deseti kilogramů váhy během přibližně půl roku). Toho si většinou každý všimne včas, a pokud ta ztráta váhy není úmyslná, hodně případů to dovede až k lékaři.
Mnohdy je prvním příznakem patologická zlomenina. Co to znamená? To je taková zlomenina, ke které dojde při zdánlivě nevinném pohybu – například došlap ze schodů, malý náraz rukou například o roh stolu. Je-li v takovém případě objeven nádor ledvin, je patologická zlomenina příznakem, že nádor metastazoval do kostí. V případě přítomnosti metastáz se přežití pohybuje v průměru kolem jednoho roku.
Léčba nádorů ledvin
Možností terapie je několik, ale úspěšnost je v největší míře závislá na stádiu, ve kterém byl nádor zachycen.
Chirurgická léčba spočívá buď v částečném (je-li nádor malý a bylo by zbytečné brát pacientovi celou ledvinu a doživotně ho tak zatížit dialýzou) nebo kompletním odstranění postižené ledviny. Současně se berou i okolní lymfatické uzliny. Tento postup se volí i u pacientů, kteří mají metastázy, protože je zde určité procento naděje, že po odstranění nádoru mohou zmizet.
Radioterapeutická léčba se používá výjimečně, hlavně v případech, kdy není možné použít léčbu chirurgickou.
Imunoterapie – je nejefektivnější volbou i v případě, že jsou přítomné metastázy a u některých případů je možné dosažení trvalých výsledků. Léčba se provádí buď interferonem alfa, nebo interleukinem 2 – oba dva jsou pro tělo přirozené, protože za určitých okolností se v něm sami tvoří.
Jako perspektivní metodou do budoucna se jeví transplantace kmenových buněk, které by mohly mít schopnost zničit nádorové buňky vyvoláním imunitní obranné reakce organismu.
Jak si pomoci sám
V případě, že byl nádor již diagnostikován a zejména, jedná-li se o zhoubný nádor, není cesty, jak si sám pomoci natolik, aby to výrazně prospělo léčbě.
Komplikace nádorů ledvin
Karcinom ledvin je onemocnění, které je závažné, zvlášť pokud je odhaleno v pozdějším stádiu. Komplikace v počátcích nemoci nejsou nijak zásadně patrné a člověk často bohužel ani neví, že je nemocný.
Nejobávanější komplikací je vznik metastáz, protože jejich přítomnost znesnadňuje léčbu a zhoršuje prognózu onemocnění. Metastázy jsou vzdálená ložiska tkáně nádoru. Jejich přítomnost v orgánech působí různorodě – mohou tkáň utlačovat, odebírat jí ve značné míře živiny nebo mohou produkovat látky, které působí ničení hostitelské tkáně.
Karcinom ledvin nejčastěji metastazuje do plic, do mozku nebo do kostí. Právě v kostech může způsobovat vstřebávání kostní hmoty a s tím související vznik zlomenin, i když na kost nepůsobí velké mechanické násilí, jak již bylo popsáno výše.
Další komplikace je spojená s léčbou. Léčba imunoterapií je sice velmi perspektivní, ale jsou při ní přítomny nežádoucí účinky v podobě vysokých horeček nebo nízkého tlaku.
Zdroj: www.vitalion.cz
Zkuste jiný pohled na rakovinu a její prevenci s pomocí našich specialistů...
Popis rakoviny kostí
Nádorová onemocnění kostí můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří nádory nezhoubné, benigní, které většinou není nutné radikálně léčit, stačí pouze sledovat jejich vývoj. Do druhé skupiny patří nádory zhoubné, maligní (rakovina kostí), které lze rozdělit ještě do dvou dalších podskupin - na nádory primární a sekundární.
Primární nádory jsou takové, které vznikli z buněk přirozeně se vyskytujících v dané tkáni - tedy buněk kostních a buněk chrupavky. Tyto nádory nazýváme kostní sarkomy - osteosarkom (z buněk kostí), chondrosarkom (z buněk chrupavky kostní) a vzácný Ewingův sarkom, což je nádor kostní dřeně. Sarkomy jsou velmi jsou velmi vzácné, tvoří přibližně 1% ze všech nádorů u dospělých lidí, relativně častější jsou bohužel u malých dětí, kde tvoří až 15% všech zhoubných nádorů. Primární kostní rakovina se vyskytuje hlavně ve dlouhých kostech končetin a v pánvi.
Sekundární rakovina kostí (metastáza) je nádor, který se vytvořil původně v jiném orgánu, a přímým přestupem, krevní nebo lymfatickou cestou se dostal do kosti. Metastázy tvoří výraznou většinu ze všech nádorů nacházejících se v kostech, a buňky, které jich tvoří, jsou podobny buňkám orgánů, ze kterých vycházejí. Nejčastěji do kostí metastazují nádory prostaty, prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, žaludku, ledvin, ženských pohlavních orgánů a další.
Rizikové faktory rakoviny kostí
Příčinou vzniku nádorů obecně je změna (mutace) v genetické informaci buněk. Takových změn, které by mohli vést ke vzniku nádorů, se v našem těle dějí denně tisíce, no poškozené buňky jsou ničeny imunitním systémem. Když tato kontrola selže, zmutované buňky se začnou nekontrolovaně množit a mutaci předávají dále do svých dceřiných buněk.
Příčiny těchto mutací bývají různé - může jít o vrozenou predispozici, která bývá většinou příčinou vzniku nádorů v časném dětském věku.
Další příčinou vzniku nádorů je působení různých látek, takzvaných mutagenů, na lidský organizmus. Mutageny mohou být například látky fyzikálního původu (třeba RTG záření, UV záření), také různé chemické látky (látky obsažené v cigaretovém kouři, dusitany, alkohol) a viry (například HPV, který způsobuje rakovinu děložního čípku u žen).
Jde tedy vždy o souhrn genetické predispozice, celkového životního stylu a stavu imunity.
Primární rakovina kostí často vzniká po předchozím ozařování nebo chemoterapii při léčbě jiného nádorového onemocnění, může se to však objevit až za několik let. Také u onemocnění kostí zvaném Pagetova choroba (nemoc, při které dochází k abnormální přestavbě kostí, při které se kosti ztlušťují - nejčastěji se projevuje na kostech lebky), se zhoubné nádory kostí vyskytují častěji než jindy.
Prevence rakoviny kostí
Jelikož nevíme, co přesně nádory způsobuje, nelze ani říct, co dělat, abychom jim předešli.
Příznaky rakoviny kostí
Kostní nádory jsou velmi nebezpečná onemocnění zejména z hlediska jejich diagnostikování. Poznávají se totiž příliš těžko, často nemají žádné specifické příznaky.
Osteosarkom jako nejčastější maligní nádor kostí, se vyskytuje hlavně u mladých lidí do 20 let věku, u starších lidí vzniká obvykle na podkladě jiných kostních onemocnění. Častější bývá u kluků. Může postihnout kteroukoliv kost, nejčastěji se ale vyskytuje v stehenní, holenní nebo ramenní kosti a velmi brzy po svém vzniku metastazuje (zakládá nádorová ložiska v jiných orgánech - hlavně v plicích, v mozku, a v jiných kostech). Projevuje se dlouhotrvající tupou nebo krátkodobou vystřelující bolestí - hlavně v noci, dále zduřením kosti a také mírně zvýšenou tělesnou teplotou. Někdy taky vypadá jako bolestivý výrůstek na povrchu kosti. Pacient se cítí být celkově nemocen, ztrácí chuť k jídlu, hubne, neprospívá.
Chondrosarkom se taky vyskytuje nejčastěji u dětí a mladých lidí, nachází se v kostech pánve, ve stehenní a ramenní kosti, a často se šíří krevní cestou do plic.
Ewingův sarkom, který se kromě dlouhých kostí objevuje také v plochých kostech (lopatka, žebra, klíční kost), metastazuje především do jiných kostí, a pak i do jiných orgánů, třeba do plic. Projevuje se podobně jako osteosarkom, tady ale převažují příznaky celkového onemocnění, jako zvýšená horečka, pocení, hubnutí, slabost.
Léčba rakoviny kostí
Při objevení se podezření na rakovinu kostí je nezbytné co nejdřív navštívit lékaře - čím časnější je diagnostika, tím větší jsou vyhlídky na vyléčení nádoru!
Kostní nádory se nejčastěji diagnostikují zhotovením rentgenového snímku postižené kosti, kde zkušený lékař - radiolog dovede poznat jeho přítomnost. Dále se odeberou vzorky krve, ve které se sledují hladiny takzvaný nádorových markerů (což jsou specifické látky, kterých hladiny bývají zvýšené při některých nádorech).
Nejjistějším postupem při získání diagnózy je odebrání vzorku kosti (biopsie) a jeho následní odeslání na oddělení patologie, kde si ho lékař- patolog speciálně obarví a vloží pod mikroskop. Podle stupně a charakteru odlišnosti buněk nacházejících se ve vzorku, od normálních kostních buněk, může pak zjistit, o jaký typ nádoru se jedná.
Na dalším postupu pak spolupracuje celý tím lékařů - specialistů v různých oborech medicíny (onkologie, ortopedie, chirurgie), kteří podle výsledků z patologie zhodnotí, který typ terapie bude v daném případě nejvhodnější.
Ve většině případů se musí nádor operovat, přičemž je důležité během operace vybrat ven celý nádor. Vzniklý defekt kosti se pak nahrazuje titánovou vnitřní protézou, nebo kostním štěpem. Někdy je ale bohužel nutné (hlavně z důvodu rozsáhlosti nádoru) postiženou část končetiny amputovat.
V některých případech jako terapie postačí pouze ozařování. Bývá tak většinou u Ewingova sarkomu, který je na tento způsob léčby velmi citlivý a většinou zareaguje velmi příznivě- může dojít až k jeho vyhojení.
Nejčastěji ale léčba rakoviny kostí spočívá v kombinaci více léčebných postupů - tedy operace, ozařování a chemoterapie. Protože vysoké dávky záření i chemoterapie použitých osobitně mají mnoho nežádoucích účinků (nejčastěji jde o únavu, nevolnost, zvracení, zánět kůže a sliznic), při užití kombinace těchto způsobů je možné použít nižší dávky každé z nich, a tak snížit výskyt vedlejších příznaků léčby na minimum.
Po vyléčení nádoru je nutné pravidelně docházet na kontroly k onkologovi, kde se zhotovuje rentgenový snímek operované kosti i plic (z možného objevení se metastázy, kterou při léčbě nebylo ještě poznat).
Samozřejmě, při objevení se jakýchkoliv dalších potíží (bolesti, hubnutí, slabost, problémy s dýcháním dlouhotrvající kašel, zápal plic nereagující na léčbu), je nutné kontaktovat lékaře okamžitě!
Jak si mohu pomoci sám
Rakovina kostí je velmi vážné onemocnění, které nelze vyléčit jiným než radikálním způsobem. Proto při pozorování dlouhodobějších nespecifických příznaků, které samozřejmě, nemusejí vždy znamenat rakovinu, by měl být kontaktován lékař, který rozhodne o dalším postupu.
Komplikace rakoviny kostí
Komplikace terapie zhoubného nádoru může být ztráta končetiny. V současné době může být ale velmi dobře řešitelná použitím její protetické náhrady, se kterou pacient může nadále prožívat plnohodnotný život.
S onkologickým onemocněním přichází řada dalších problémů - změna ekonomické situace pacienta, která spolu se sníženým sociálním statusem, do kterého se pacient dostane, může vyústit do vývoje psychických potíží. Onkologové jsou ale na vznik takových situací připraveni a jsou schopni zabezpečit odbornou pomoc pacientovi.
Nejhorší možnou komplikací rakoviny kostí je však vznik druhotného nádoru - metastázy, v jiném orgánu těla, nebo navrácení se původního nádoru.
Zdroj: www.vitalion.cz
